fifinka8 komentáře u knih
Zajímavá kniha, hezky (i graficky) zpracovaná. Je ale pravdou, že vzhledem k původu autorky je více jak polovina uvedených stromů pro nás velmi exotická. Ale zase si člověk rozšíří obzory. :-)
Některé příběhy v knize bych neřadila mezi pověsti, ale jinak je to zajímavá knížka pro ty, co mají daný žánr rádi.
Jako první jsem od autorky četla Pekárnu v Brooklynu, která mě příliš neoslovila. Cukrárna v Paříži se mi oproti tomu moc líbila. Ano, konec byl také trochu přeslazený, ale celé to mělo takové zvláštní kouzlo. Možná to bylo prostředím Paříže nebo hlavními postavami, které mě tolik neiritovaly.
Za mě to tentokrát byl opravdový romantický útěk...:-)
Ale jo, to mě bavilo. Takové ze života - chvíli se daří, chvíli zase ne. Chtěla jsem ale vědět, jak je to s P. a T., to jediné mi vrtá hlavou, a štve mě, že to nevím!
(SPOILER) Po přečtení tolika nadšených komentářů jsem čekala, že mě hned od první stránky zasáhne "wow" efekt, který mě opustí až s tou poslední. Žel bohu se nic takového nestalo. Kniha mě opravdu začala bavit až na posledních cca 80 stránkách. Ale i tak to bylo tak těžko uvěřitelné. Jako že on chce sníst prášky, ona začne pracovat v jeho oblíbené čistírně, a zachrání ho před sebou samým? A Stella byla asi opravdu hodně psychicky nevyrovnaná, že Dana nekontaktovala už dávno (přinejmenším po smrti manžela). Přece věděla jeho celé jméno, adresu, nebylo by těžké ho najít. Když ho celou dobu tak vroucně milovala? A on jako bohatý dědic nemohl sednout na letadlo a ověřit si na místě, co s ní je, když mu tak dlouho neodpovídá na dopisy?
Romantika mi opravdu nevadí, ale tohle už je moc. Do rukou se mi dostaly určitě i horší knížky, ale tady mi to k sobě celkově prostě vůbec neladilo. Vidím, že své čtenáře si našla, ale já se k nim bohužel neřadím - 100 lidí, 100 chutí. Vím, že se ke knize již nebudu vracet, a pravděpodobně mi asi ani nijak neutkví v paměti.
Něco jsem znala, něco pro mě bylo nové. Milá malá knížečka. :-)
Jednalo se o můj první gamebook, který mě jako takový bavil. Líbilo se mi, že svým rozhodnutím ovlivním to, kam se bude příběh ubírat.
Bohužel styl, jakým byla kniha napsána, je dle mého názoru příšerný. Vypadá to, jako by autorky vytáhly sešity plné slohovek ze základky, k jejichž pročítání si každá dala minimálně litr stáčeného. Aby toho nebylo málo, tak si vedle sebe ještě otevřely 50 odstínů šedi, ze kterých poslepu vybíraly náhodné pasáže. A tohle je výsledek...
(SPOILER) Klasický romantický příběh, kdy zklamané děvče ke štěstí přišlo...Což by mi rozhodně nevadilo, pokud by to bylo lépe napsáno. Bohužel musím přiznat, že zklamaným děvčetem jsem byla tentokrát já. Něčeho tam bylo příliš, např. neustálých zmínek o tom, že Ellie chce na zámku vybudovat skvělou kavárnu, a kvůli tomu opustila svůj dřívější život. Jinde mi zase přišlo, že byla myšlenka/situace uťata příliš brzy. Za mě tedy slabší průměr.
Moc hezky zpracovaná knížečka o dnes již skoro zapomenutém způsobu tajné komunikace. Trochu mi ale chyběly informace týkající se způsobu předávání květin.
Knížečka obsahuje de facto stejné informace jako "Velikonoční koledy, zvyky a obyčeje naší babičky" od téže autorky.
Milá, útlá knížečka s krásnými obrázky. Velikonoční zvyky a koledy přehledně na jednom místě.
Dle mého názoru je tato sbírka o něco povedenější, než "Pověsti a pohádky Terezského údolí", ale pravopis a stylistika jsou stále na příšerné úrovni. Přitom by stačilo, aby si to přečetl někdo další, klidně jen z autorovy rodiny. Člověk, který něco píše, často své chyby už nevidí, protože svůj text čte několikrát, a tak mu to ani nepřijde. Škoda, mohlo to být moc hezké počtení.
Smutek, lítost, beznaděj a touha. Tato čtyři slova mi během čtení knihy střídavě vyvstávala na mysl, a myslím, že její obsah celkem vystihují.
Kniha je rozhodně jiná, než bych u daného tématu očekávala. To však neznamená, že je špatná, nebo snad nudná. Za mě osobně doporučuji ke čtení, názor si musí udělat každý sám.
Styl, jakým je kniha napsána, mně osobně příliš nesedl, proto bohužel nemohu dát vyšší hodnocení.
Opět skvěle napsáno, k tomu netřeba nic dodávat.
Do poslední chvíle jsem neměla tušení, kdo je vrah, respektive můj úsudek byl poněkud jiný. Poirot prostě nikdy nezklame.
Bylo to takové, jak to jen říct...milé. Hlavně tedy druhá část knihy, která mě bavila mnohem více. Žádná velká literární událost to není, ale jako fajn oddechový příběh o partě kamarádek si své příznivce jistě najde.
Upřímně jsem byla spíše zklamaná než nadšená. Po všech těch pozitivních recenzích jsem asi očekávala něco jiného. Při čtení jsem si připadala jako na horské dráze, kdy jsem si říkala "jo, super, chci víc", a za chvíli "chjo, kdy to jen skončí". Ne že by mě kniha vyloženě nebavila, ale taky mě úplně nestrhla. Pravděpodobně ale dám autorce ještě šanci a něco si od ní přečtu.
Nenadchne, neurazí. Práce pana Štégra si vážím, ale literárně se na tom dalo trochu víc zapracovat, aby byly pověsti i pohádky čtivější.
Opět se mi potvrdilo, že je lepší od knihy nic neočekávat. Může pak jen mile překvapit...
Sám název je poněkud zavádějící, ale dokazuje pouze to, jak je čeština krásná. Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se jim nedostalo toho, po čem prahli. Po lesku první republiky, filmových hvězdách a metrech luxusních látek. "Kdo šije u Podolské" se dá totiž vnímat dvěma způsoby - ve smyslu "nechává si šít", ale také "ten, kdo provádí činnost, tedy šije". Když jsem poprvé uviděla tento název, také jsem si myslela, že se kniha bude točit kolem prvního tématu, což ovšem nenastalo. Nikdy předtím mě ani nenapadlo si o paní Podolské a jejích osudech po válce něco zjišťovat - nebylo proč. Ve výsledku ale z vybraného tématu nejsem zklamaná. Ba jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, protože mě naprosto uchvátila, a přečetla jsem ji jedním dechem.
Myslím si, že se autorce podařilo vystihnout nelehkou dobu, kdy se lidské osudy mohly změnit lusknutím prstu...