fifinka8 komentáře u knih
Ale jo, mně se to líbilo! I když člověk už od začátku ví, jak to vše dopadne, je to takové...hezké. Atmosféra Vánoc, množství světýlek a dekorací, nečekaná setkání, změť různorodých pocitů a sníh. Jelikož mi u nás o Vánocích chyběl, v knize jsem si ho opravdu užívala.
Bylo to sladké jako cukrová hůlka na míchání kakaa, ale nijak mi to nevadilo. Někdy je přece jen potřeba si ten život trochu osladit. :-)
Dosud jsem nikdy žádnou knihu od A. Christie nečetla. A teď si marně lámu hlavu proč... Je to čtivé, nápadité, čtenář je udržován v neustálém napětí.
Určitě doporučuji. :-)
Styl, kterým je kniha napsána, je velmi zvláštní - asi proto ta cena. Mě osobně to ale vůbec nenadchlo. Přímá řeč bez uvozovek je prostě divná, děj nijak moc neubíhal... Kdyby to nebylo do výzvy, po knize rozhodně nesáhnu.
Pro Evropana, který se nepohybuje v jistých kruzích, je toto téma jen těžko pochopitelné. Z tohoto důvodu mě kniha neoslovila, i když má autorka bezesporu velký vypravěčský talent. Zkusím to s ní, ale zcela jistě si vyberu jinou tematiku.
Klasická "Vondruškovina", víc asi netřeba dodávat. :-)
Taková prostě cypovina ze sekce, kterou já osobně nazývám "záchodová literatura". Ideální na onu místnost, když chce člověk trochu zabít čas. Bez ostravštiny by to nebylo ono, takže zvolený jazyk mi v tomto případě vůbec nevadil.
Přesně něco takového jsem teď potřebovala. Oddechovku, která je však dobře napsaná a nenudí.
Já tedy nevím, ale dle mého názoru se tohle vůbec nepovedlo. Kniha byla zbytečně dlouhá, jako by uměle protahovaná. Postavy byly na "přes držku", hlavně teda Luke a Lyn. A celá záležitost s duchem krále byla dost přitažená za vlasy a těžko uvěřitelná. Všechno pak ještě korunoval příšerný překlad a useknutý konec. Za mě spíše ztráta času, po dalších dílech autorky rozhodně netoužím...
Přemýšlím, jak to říct a neurazit...Styl autorky prostě není pro mě. Tohle byla druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a mohu odpřisáhnout, že je zároveň i poslední. Já nevím, v Grófce jsem ke konci nějaké to zalíbení našla, Pohlednice z kavárny pro mě však byly velkým zklamáním. Jsou to prostě takové "kecy", které ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Chápu, že to má asi nějak odrážet poklidnou chvíli u kávy, ale z toho prostě přímo odkapávala nuda. Říkala jsem si, že by ve mně kniha mohla alespoň vyvolat chuť navštívit Provence, bohužel ani to se nekonalo. Ale tak za tu snahu 2*.
Zajímavá kombinace lehké duchařiny, milostného příběhu a detektivky. Byly chvíle, kdy to trochu zadrhávalo, ale konec mě teda dostal. Docela ráda bych věděla, jak se bude příběh vyvíjet dál, takže nejspíš sáhnu i po dalším díle. :-)
Občas mě kniha štvala takovou nějakou naivitou, jednoduchostí... Byla ale obsahově celkem zajímavá, a hlavně mě něco nutilo číst pořád dál. Konec mě trochu překvapil, i když vlastně mile, čekala jsem totiž jiné rozuzlení.
Mám ráda duchařské příběhy, i když je úplně cíleně nevyhledávám. V tomto případě na mě zapůsobila reklama, které jsem prostě neodolala. Přibližně 3/4 knihy jsem byla unešená - příběh se hezky odvíjel, objevovaly se stále nové poznatky, byla jsem v napětí, co bude dál.
Ale poté, co se objevila postava/nepostava, jsem si myslela, že autorka nějak přeskočila do komediálního žánru. Jednoduše mi ten zbytek knihy připadal úplně mimo. Až u posledních asi 15 stran jsem měla opět ten pocit napětí, který jsem měla na začátku.
Určitě to stojí za přečtení, ale bez té mediální bubliny bych po ní nesáhla...
Musím říct, že jsem velmi mile překvapena. Od knihy jsem nic moc nečekala. Je to ale napsáno velmi čtivě, totálně mě to pohltilo. Příběh není primárně vtipný, a asi to ani neměl autor v úmyslu. Je to prostě ze života, a ten taky není pořád zalitý sluncem...
Rozhodně mě to navnadilo na další autorovy knihy. :-)
Opět kniha se silným příběhem o tom, jak může chování jednoho člověka ovlivnit životy dalších lidí. O tom, jak dokáže smutek z něčí ztráty zasáhnout lidskou duši. O tom, jak křehké bytosti jsme. O nenávisti, vzteku a smutku, ale především o lásce...
Ze začátku mě kniha moc nezaujala, možná i kvůli ruským jménům, se kterými mám v knihách vždy problém (naštěstí se v postavách člověk za chvilku dobře vyznal). Prostě a jednoduše mi přišlo, že se děj rozjížděl moc pomalu. To se ale změnilo někdy za polovinou - postupně s tím, jak Vasja dospívala. Ke konci už jsem se nemohla odtrhnout, a těším se na další díl.
Musím také říct, že jsem překvapena, jak se autorka amerického původu poprala s tématikou Rusi. Je vidět, že toto téma je blízké jejímu srdci, a zároveň ho umí zpracovat tak, že čtenáře zaujme.
PS: Doporučuji na letní horké dny, člověk se u toho povídání o sněhu hezky ochladí. :-)
Čekala jsem něco trošku jiného, ale ve výsledku vlastně zklamaná nejsem...
Akorát mě na knize bavil pouze začátek a konec, u prostřední části jsem se musela ke čtení hodně přemlouvat.
Zajímavý příběh o hrůzách války a o tom, jak může i po letech ovlivnit životy dalších lidí.
O 2. světové válce jsem přečetla již hodně knih, ale žádná nebyla o jejím průběhu ve Francii. Upřímně jsem neměla o Vélodrome d´Hiver ani "tucha", a jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového.
Knihu určitě doporučuji, stojí za přečtení.
Abych byla upřímná, nenadchlo mě to tak, jak jsem očekávala. Některé momenty pro mě byly až strhující, jiné zase příliš zdlouhavé. Bylo to prostě jako na vlnách italského moře - v jedné chvíli nadšení a chuť číst dál a dál, když vtom jsem se ocitla pod hladinou, a ne a ne se vynořit. Možná za to mohl autorův styl psaní, možná to, co se odehrávalo v Eliově hlavě.
Závěrem: nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale víc jak 3* dát nemohu.
Opravdu oceňuji, že si autorka dala velmi záležet na tom, aby to byl historický román založený na faktech, a nejedná se jen o pár ověřených informací doplněných výmysly.
Nicméně se mi kniha nečetla úplně lehce, vlastně jsem se jí docela dost prokousávala. Pravděpodobně to bude způsobeno tím, že příběh Jindřicha VIII. a jeho žen je zpracováván poměrně často, a proto je mi až notoricky známý. I přesto pro mě však kniha byla přínosná - v některých faktech jsem se utvrdila, něco mě překvapilo (např. barva Kateřininých vlasů).
Román určitě stojí za přečtení, ale spíše doporučuji těm, co se v dané problematice moc neorientují, nebo jsou naopak skalními fanoušky anglické historie.
Tento žánr normálně vůbec nečtu, tudíž jsem neměla žádná očekávání ani možnost srovnání. To jsou možná ty důvody, proč se mi "Napětí" líbilo. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale zhruba od strany 100 jsem se naopak nemohla odtrhnout. Je škoda, že na konci nebyl vysvětlen osud všech postav, ale třeba je to schválně nachystáno na pokračování.