fifinka8 komentáře u knih
Velmi pěkná kniha obsahující základní informace k jarním svátkům, ale hlavně krásné ilustrace od pana Lady.
Poměrně zajímavý nápad, ale na zpracování je vidět, že je kniha určena především mladším čtenářům.
Přibližně do poloviny jsem se nemohla vůbec začíst, protože se tam toho moc nedělo, nějak to nemělo spád. V posledních kapitolách se toho zase naopak událo až moc...
Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale vracet se k ní nebudu.
Hezky a přehledně uspořádané, hlavně se mi líbila část věnovaná hrám a vyrábění s dětmi.
Řeknu to takto...Bylo to klidné jako hladina vodní nádrže v bezvětří a průzračné jako voda v ní. Krásná autorova slova člověku protékají mezi prsty a hladí jej na duši, jako když v parném létě poprvé vstoupí do vody, která ho vezme do své chladivé a přívětivé náruče...
Pan Svěrák dokazuje, že kniha nemusí mít nutně pět set stran, vlastně nemusí mít ani těch sto stran, aby čtenáře pohladila a učarovala mu.
Díky změně postav je to zase trošku něco jiného, ale vtipné je to pořád, ať si říká kdo chce, co chce. :-)
Román přečten velmi rychle, což bylo způsobeno hlavně nízkým počtem stran a zvoleným řádkováním.
Ze začátku to vypadalo celkem slibně. Pak ale přišla část, která mi trochu připomínala 50 odstínů šedi (bohatý muž s tajemstvím, mladá a krásná žena, do které se hned zamiluje, a starší žena, jejíž vztah k muži je přinejmenším pochybný). Nejvíc mě ale dorazil konec - taková dost těžko uvěřitelná slátanina, která rozhodně nepůsobila jako ze života.
Vhodné jako rychlá oddechovka, když chce člověk na chvíli totálně vypnout.
Svědectví lidí, kteří hrůzy holokaustu zažili na vlastní kůži, je pro mě osobně vždycky silnějším zážitkem. Nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Při čtení takovýchto knih dostávají místa, která člověk navštívil jako turista, úplně jiný rozměr - děsivější a hrůznější. Je nepředstavitelné, čím vším si musely oběti nacistické nadvlády projít, jaké ponižování zažily, a přesto v nich stále zůstávala touha po životě.
Myslím si, že je dobře, že knihy na toto téma stále vychází, protože bychom opravdu neměli zapomenout.
Přemýšlela jsem o přečtení této knihy již nějakou dobu, jelikož je celkem často někde zmiňována, tudíž jsem na ni byla zvědavá. Ale asi jsem neměla otálet tak dlouho...
Prostě mě tento druh knih, kde se de facto nic neděje, a i přes občasné mráčky se mají všichni rádi, respektují se, a jejich údělem je snaha dělat všem svým příbuzným jen radost, kterou dokáže vyvolat i sebemenší maličkost, neoslovuje.
Chápu, že ve své době to muselo být něco, ale dnes naivita postav vyvolává tak akorát úsměv na tváři.
Čtivá kniha ze života obyčejných žen, kde autorka vykresluje jejich každodenní problémy a strasti. Určitě si někdy přečtu i další z jejích knih.
Jsem překvapená, jak moc se kniha liší od seriálu, ale jsem celkem ráda, že jsem si ji přečetla. Kniha se četla dobře, a kupodivu mě tam Elena neštvala tolik jako v seriálu. :-)
Samozřejmě je nutné podotknout, že se jedná o young adult, tudíž nelze očekávat přespříliš kvalitní literaturu, ale na zahnání nudy dobré...
Hezky napsané pověsti, nicméně by asi bylo lepší si přečíst nějakou jen sem tam. Po čase mi to přišlo trochu monotónní.
Dlouho jsem se nemohla do knihy začíst, podařilo se mi to asi až v polovině. Navíc mi trochu vadil ten konec, přišel mi až moc sladký.
Líbí se mi, že se paní Vaňková snaží přiblížit českou historii široké veřejnosti, ale jako zdroj informací bych to určitě nebrala.
Musím říct, že tento díl byl rozhodně lepší než ten předchozí.
Samozřejmě je to zase celé přitažené za vlasy, ale domnívám se, že pokud se člověk pročetl až sem, asi s tím tak nějak počítá.
Kniha se čte velmi dobře, takže kdo byl zklamán čtvrtým dílem, zkuste dát pátému šanci...:-)
Povídka o Gideonovi a Savanně byla fajn, konečně člověk trochu nahlédl do jejich vztahu.
Co se týče Eastona, upřímně mi nikdy příliš k srdci nepřirostl. Je sice nejvtipnější z bratrů Royalových, ale to jeho neustálé chlastání, mlácení a š*kání všeho, co se pohne, mě fakt iritovalo. Nejinak tomu bylo i na začátku Padlého dědice. Čím víc jsem se ale o něm dozvídala, tím víc mě začínal bavit. A ten konec...No, jsem zvědavá na další díl.
Po přečtení této knihy mi v hlavě pořád dokola běží jedna věta, a to: "Čeho je moc, toho je příliš." Opět jeden román ze série neuvěřitelných a totálně přeslazených příběhů. Člověk už od začátku ví, jak to všechno dopadne, ale čte dál v domnění, že se přece jen objeví nějaký zádrhel nebo zaškobrtnutí. A ejhle, nic takového nepřijde! Děj dál líně plyne jako řeka Seina. Autorka zde nepřinesla nic nového ani zajímavého. Navíc je vidět, že je to psáno očima turisty, který Paříž navštívil jednou, možná dvakrát v životě. To se ale dá odpustit, vzhledem k faktu, že hlavní hrdinka je vlastně turistka. A to jejich neustálé oslovování a litry kafe! Škoda mluvit...
Hodnotila bych maximálně dvěma hvězdičkami, ale jednu přidávám za to, že mi kniha připomněla krásné chvíle strávené ve Francii, a vyvolala touhu po opětovné návštěvě města světel.
Pokud máte rádi med, jakože hodně medu, jděte do toho. Pokud máte v knihách rádi alespoň trošku reality, této se vyhněte obloukem. Což já pravděpodobně udělám s dalšími díly od paní Baggot.
Jak se zde občas zmiňuje, kniha opravdu vybočuje z "klasického" proudu. Jenže vybočuje až moc, což byl nejspíše důvod k udělení ceny Magnesia Litera. Prostě a jednoduše jsem se do toho nemohla začíst.
Ještě poznámka: trošku mi to tou náladou připomnělo díla polské spisovatelky Olgy Tokarczuk, ale do té to má opravdu hodně daleko...
Z knihy mám rozporuplné pocity, proto ty 3 hvězdičky. Na jednu stranu mi děj přišel zmatený a občas i nezáživný, na druhou stranu mě něco nutilo číst pořád dál.
Pravděpodobně bude lepší, když si knihu přečtu ještě jednou, až se budu blížit k věku hlavního hrdiny. Pokud si tedy vzpomenu na název, nebo alespoň na autora...
Krásná knížečka o (polo)zapomenutých vánočních zvycích a receptech. Pro mě osobně naprosto skvělá inspirace.
Novela je krátká a dobře napsaná, tudíž jsem ji přečetla doslova jedním dechem. I když nejsem moc fanouškem gotických a hororových románů/novel, mohu říci, že se mi Carmilla opravdu líbila. Mělo to spád, žádné zbytečné kudrlinky nebo několikastránkové popisy přírody. Rozhodně to stojí za přečtení.
Kniha mě začala bavit až někdy ve 3/4, do té doby to bylo takové zdlouhavé a nezáživné. Jsem hodně na vážkách, zda se pustit do dalšího dílu. Asi tomu dám čas...