Filatov komentáře u knih
Útlá knížka, kterou lze snadno přečíst za jedno odpoledne. Jaroslav Foglar opět nezklamal a napsal příběh chlapců, kteří zápolejí o postavení ve třídě. Každý po svém a každý tak, jak mu to přijde vhodné. Opět hezký návrat do dětství skrz autorovo pero.
Kronika konce světa je velmi čtivou knihnou od které jsem nevěděl co očekávat. Přeci jenom téma zombie apokalypsy z českých luhů a hájů? Proč ne. Nakonec mě kniha zajímala po celou dobu a musím uznat, že české prostředí bylo příjemným zpestřením tématu apokalypsy. Člověk je přeci jenom zvyklý na americkou tvorbu. Autor se s tím vypořádal skvěle. Začátek nepostrádá akci a napětí, ale v určité části sklouzávala do určité rutiny, kdy se naši hrdinové apokalypsou protloukali na můj vkus až moc jednoduše a pohodově a jenom se bavili, ale poslední třetina opět dostala náboj ze začátku a tím mě utvrdila v pěti hvězdičkách. Co se týče hlavních postav, všichni byli sympaťáci, ač se třeba ze začátku tak vůbec nejevili. Tryskáč, Johan a také Peggy byli mými nejoblíbenějšími. Knihu bych shrnul jako autorovu osobitou představu apokalypsy a zombíků v našem prostředí.
Rambo je zpět a opět mu někdo vyhlásil válku a on výzvu přijme a poteče krev. Tentokrát to není šerif Teasle, ale John Rambo se vrátí do Vietnamu srovnat staré válečné účty a pomsta to bude sladká, i když bude mít několikrát namále. Druhý díl obsahuje více akce a umírat se bude ve velkém. Rambovi jsem opět fandil a jeho pomstu jsem si užíval, protože jsem si stejně jako on vybudoval k záporákům této knihy odpor a pozor nešlo jenom o vietnamské bojovníky, ale zrada číhala i v jeho vlastních řadách. Tento díl s názvem Rozkaz, byl lepší, než předchozí, protože Morrell dal příběhu tempo a akci a naučil se psát mnohem přímočařeji a napínavěji.
Překvapilo, že kniha je hodně odlišná od filmu. Čekal jsem, že budu číst filmovou předlohu s minimem rozdílů, ale zase musím uznat, že to bylo dobré překvapení, protože jsem alespoň četl něco svým způsobem nového. Film se drží knihy v hrubých obrysech. Možná bych ale řekl, že film byl lepší než kniha. Závěr knihy jsem nečekal vůbec a byl jsem šokován a abych nezapomněl tak některé části ztrácely spád, takže se kniha místy obtížně četla.
Svěrákův styl se nezapře - je prostě jednoduchý, vtipný a pohodový. Jedná se o podobnou knihu jako Po strništi bos. Film jsem samozřejmě viděl, takže knihou jsem splnil povinnost seznámit se i s textovou verzí příběhu.
Přečteno za jediný den (vybíral jsem si kapitoly, které pro mě byly užitečné). Inspirující a užitečné, protože jsem se zase dozvěděl trochu a sobě samém. Každý doma máme kousek svého nepořádku ne? A myslím tím jak v sobě, tak ten materiální nepořádek. Knihu po přečtení dám svému kolegovi z práce (notorickému bordelářovi), tak třeba mu pomůže :-)
Celkově slabší dílo ač jsem se na jeho četbu hodně těšil. Na konci knihy převažuje spíše zklamání. Za celých 1000 stran jsem se nemohl pořádně dostat do děje a nějak se ztotožnit s postavami. Neustále jsem se těšil na to, až zjistím co vlastně TO je a když Stephen King odkryl karty, tak jsem si řekl, že tenhle autor má přece trochu na víc, než na to, co vlastně TO bylo. Mnohem zajímavější byla postava klauna Pennywise, která TO zastupovala jaksi fyzicky než samotné TO. Zajímavé pasáže kniha měla, ale bylo jich podstatně méně, než těch méně záživných a knihu jsem dočetl ze setrvačnosti.
Kniha plná medailonků a oněch "femme fatale" je zde opravdu velké množství. O některých jsem ani nevěděl a jiné jsou pro změnu hodně známé, ale i u nich jsem se dozvěděl něco nového. Fakty a informacemi je tato kniha opravdu hodně našlapaná.
Fůůů...právě jsem dočetl tuhle knihu a říkám si, že chci číst dál a dál a dál!!! Nejprve ale musím říct, že prvních cca 600 stran jsem začínal mít trochu pochybnosti a říkal jsem si, jestli Georgi Martinovi trochu nedochází dech. Děj se sice posunoval, ale velmi pomalu, ale přitom byl i tak docela zajímavý, ale prostě nic zásadního se nedělo. Já naivní jsem to měl prohlédnout hned, že George Martin hraje s čtenářem jenom velký divadlo, protože od té jedné události, kterou jsem absolutně nečekal, se pan Martin nadechl a to co předvedl na dalších 600 stranách mě dokonale odzbrojilo a já musím jenom smeknout. To, jak za děj od poloviny knížky vzal a nemilosrdně účtoval s každým je prostě obdivuhodné. Konec Bouře mečů navnadil do další četby. Opravdu velká poklona za tenhle skvost a já myslím, že tohle ještě stále není všechno, co od tohoto dokonalého spisovatele můžeme očekávat.
K filmu jsem se bohužel ještě opravdu nedostal, viděl jsem pouze útržky a tak nebudu vůbec srovnávat. Poručík Dunbar je sympaťák a jeho příběh je velmi záživný, i když předvídatelný. To, že našel sám sebe, je dozajista pravda a našel sám sebe tím stylem, který opravdu nečekal. To, že ho vyloučila vlastní společnost a on dokázal najít své místo v jiné, bylo pěkně vylíčené a dokonce zde byla opět i milostná linie. Nejzlomovější události se začnou dít na posledních dvaceti stranách a to je hodně málo. Příběh je velmi jednoduchý a předvídatelný, takže k plnému hodnocení nesáhnu, ale rozhodně jde o dobrou knihu.
I když už se prostě všechno v příběhu opakuje a opakuje, tak nevím proč jsem zase nucenej dát pět hvězdiček, protože čtrnáctka byly zase jatka, jatka a jatka! Věnovat celej jeden díl vyvražďovačce chodců na svým pozemku, to je síla. Kirkman se s tím promiňte ten výraz nesral, nevymejšlel žádnej příběh a prostě jenom kupil mrtvoly. Zatraceně dobře. A malý dodatek - pozor spoiler - já měl takovou radost, když jsem viděl tu celou nádherně graficky vyrobenou stránku, kde Carl někde ztratil půl obličeje. Konečně to dostal :-)
Další devítisetstránkový nářez za mnou. Pravdou je, že první polovina knihy má pomalejší rozjezd, ale postupně získává tempo a posledních dvě stě stran je to, co bych si od názvu "Střet králů" představoval, protože válčit se opravdu bude a to je jedině dobře. Je mou chybou, že jsem očekával že se bude válčit pořád. Ono to v knížce takového rozsahu pořád nejde, ale jak to přišlo, tak jsem byl opět vtažen do děje na sto procent. Fandil jsem Robbovi v bitvách, obdivoval Tyriona v lehkosti, s jakou dosáhne, čeho chce a nenáviděl Joffreyho až za hrob. Prostě přichází zvraty, tak jak to má být, ocel řinčí, království je rozdělené a smrt je všude. V této knize je trochu více upozaděná Daenerys, ale předpokládám, že ta svou část příběhu dostane. Robb, Tyrion a Jon jsou hvězdy příběhu. Tyto kapitoly mě bavily ze všech nejvíc a nesmím zapomenout ani na Aryu. Na závěr jenom zkonstatuji, že podtext knihy nelhal - říse se opravdu začala třást v základech.
Tak jak jsme zvyklí...tahle série chodí v sinusoidách. Teď přišel opět o maloučko slabší díl, i když je to možná zapříčeněno tím, že vyšel souběžně s televizními díly, takže se vědělo, co se zde bude dít, ale i tak stále paráda. Tenhle třináctý díl téměř přesně kopíruje pátá sezona seriálu, takže si počkejme, co přijde dál.
Na můj vkus bylo v této sbírce povídek až moc průměrných, čímž celou sbírku srážejí dolů nicméně hodnocení hodně nahoru vytahují ty povídky, které mi svou kvalitou vzaly opravdu dech (mohu jmenovat například Mlhu, Babičku, I povstal Kain nebo například Nezmar. Ty se mnou dokázaly opravdu hodně zacloumat. Mlha je po právu ústřední povídkou sbírky, která si po ní vzala jméno. Babička je hodně hrůzostrašná a málem jsem se u ní slučně řečeno po...Kain je pro změnu hodně brutální a přitom tak krátký. Byl tak napěchovaný, že jsem se divil, jak to Stephen King dokázal všechno nacpat do pár stránek. Stejný byl i Nezmar. Balada o pružné kulce byla lahůdka takže ano, slabších povídek je tu hodně, ale o to víc budete odměněni u těch ostatních. Suprových 75% a díky za fornity. Můj obzor se opět rozšířil. S forniti fornus.
Všechny povídky měly vysokou kvalitu a žádnou slabší jsem nenašel. Příběhy jsou vesměs tragické a smutné ale najdeme i ty, ze kterých je jasně poznat odhodlání bojovat proti okupaci a bránit svůj národ. Jan Drda dal tohle perfektně!
Poslední Mohykán je totálně oddechová četba, u které se krásně zrelaxujete. Je vidět, že je pro mladší čtenáře, protože příběh je značně jednoduchý a to, jak se snadno dostávali hlavní hrdinové z nesnází, tak bych ten příběh opravdu neviděl. Unkas vždycky najde ztracenou stopu a to tak jednoduše, že se člověk jenom diví. I ostatní věci jsou takové zjednodušené, že by se ve skutečnosti asi stát nemohly. Že by Sokolí oko a spol. dokázali vždycky tak snadno a jednoduchým trikem oklamat partu Hurónů? To asi ne ale to v tomhle případě vůbec nevadí. Tady jde o indiánský příběh a ten tu prostě je a sám za sebe můžu říct, že jsem měl z celé party asi nejradši právě Dlouhou karabinu a zdálo se mi, že právě on dostával v knize mnohem víc prostoru než onen známý poslední Mohykán Unkas.
Húrinovy děti jsou typickým tolkienovským příběhem, co si budem vyprávět. Z příběhu přímo dýchá atmosféra dávných věků a vy opravdu čtete legendu nebo snad báji. Středozemě má opravdu ještě velký potenciál a Pánem prstenů nebo Hobitem její obsah není ani z daleka vyčerpán. Christopher Tolkien si musel dát opravdu hodně záležet, aby příběh po svém otci složil dohromady, ale já mám přesto pár výhrad. Jednak mi vadilo až příliš místopisných názvů a stejně tak i mnoho postav nebo jedna postava vystupující pod více jmény, takže člověk někdy ztratil přehled. Druhé co mi vadilo, bylo to, že finále bylo hodně odbyté a smrt draka prostě přišla, ale žádnou gradaci jako při bitvách v Pánovi prstenů jsem necítil a ještě jedna menší vada, kterou jsem zaznamenal byla skutečnost, že název kapitoly velmi často přímo vyzradí děj v dané kapitole, takže napnutí co bude následovat bylo ta tam. I tak jsou Húrinovy děti smutným a tragických příběhem, který stojí za to přečíst a třeba se někdy dočkáme filmové podoby a tím apeluji na Petera Jacksona, kdyby nevěděl co se sebou, až skončí s Hobitem :-)
Ač čteno potřetí, blata stále přinášejí skvělý tajemný hororový příběh, který musí čtenáře zaujmout. Blata jsou depresivní, temná, plná mlhy a obluda, která v nich je přináší opravdu skvělé čtení ač je příběh znám i díky mnoha filmovým podobám. Zámek Baskervillů jakoby se stal jediným ostrůvkem bezpečí před nebezpečím zvenčí a to mi sedí. Fakt, že v příběhu je Sherlock trochu v pozadí oproti Watsonovi mi rozhodně vůbec nevadí.
A opět jatka, jatka a jatka! Rick se stal opravdu nemilosrdným týpkem a jeho synáček se začíná taky pořádně vybarvovat. Po Guvernérovi přišel další blázen a nečekal jsem, že jeho odtajnění i skoncování s ním přijde v jednom díle. A menší dodatek - Andrea byla v tomhle dílu svým ječením opravdu nesnesitelná. Navíc jsem zvědav, jak velký prostor dostane nová postava - otec Gabriel.
"Barlow a Straker - Vybraný nábytek". Kniha je přesně taková, jakou jí Stephen avizoval. Na salem´s Lot nezapomenete a já si myslím, že na malého Glicka škemrajícího za oknem a ostatní upíry opravdu jen tak nezapomenu. Mrtvých přibývá jak na běžícím páse a městečko se v mrtvé obrací. Prokletí Salemu má skvělé postavy - Ben Mears, Mark Petrie, Susan Nortonová, ale i otec Callahan se stali mými oblíbenci, ale co je nutné vyzdvihnout. Stephen King se s nimi nemaže a do cesty jim staví různá příkoří, ať už je to ztráta jejich blízkých či něco jiného. Upíři prostě ovládli Lot a zdá se, že jediný kdo s nimi může vytáhnout do bitvy je jedině Ben...Celá kniha mi vlastně připomínala novodobý souboj s upíry a popisy všech rituálů a příprav na bitvu byly lahůdkou.