FillaSFC komentáře u knih

Předešlé tři knihy autorky jsem hodnotil čtyřmi hvězdami s tím, že ta třetí – Nevítaný host – se mi líbila nejvíce. I proto jsem se těšil na Jednoho z nás, tedy knihu, která má hodnocení vůbec nejvyšší. Já byl ale zklamán. Příběh mě příliš nezaujal. Postavy byly vesměs nesympatické a v podstatě mi v té záplavě nevěrníků a zlodějíčků bylo tak nějak jedno, jak to dopadne. Nešlo si také nevšimnout celé řady podobností s předešlou knihou – příběh je samozřejmě jiný, ale znovu je postaven na celé řadě postav, aby to ve výsledku skončilo tak, jak to skončilo. Kdo četl "Nevítaného hosta", asi bude vědět, na co narážím. Snad se v příští autorčině knize setkáme s trochu jiným konceptem příběhu a nedomyslíme si vraha po přečtení prvních padesáti stran. Dvakrát podobná vodítka stačila.

Třetí autorčina kniha a zase za slušné čtyři hvězdy. Skupinka hostů je během víkendu "uvězněna" v hotelu, kde postupně dochází k záhadným vraždám. Podobnost s Deseti malými černoušky vůbec nevadí, kniha je v mnohém originální. Příběh postupně graduje, napětí se stupňuje. Druhou polovinu jsem přečetl takřka "jedním dechem", zajímalo mě, kdo je vrah. Místy to mělo dokonce prvky hororu, což jsem u knihy ještě nezažil. :-) Musím taky ocenit autorčinu vyváženost popisů prostředí a charakterů – nejsou zbytečně dlouhé, ani fádní – prostě tak akorát.
Nevítaného hosta rozhodně doporučuji. Jen malé doporučení – sáhněte po něm až tehdy, kdy budete mít na knihu dostatek času. Je zde totiž velké množství postav a vyprávění přeskakuje z jednoho člověka na druhého. Nic extra náročného, jen si umím představit, že číst zrovna tuhle knihu tempem jedné či dvou kapitol za den, měl bych asi guláš v tom, kdo je kdo. :-)

Asi jsem po všech těch pětihvězdičkových hodnoceních čekal malinko více. Jinak jde ale samozřejmě o nadčasovou klasiku, která je i po těch x desítkách let stále aktuální – vlastně paradoxně čím dál více než méně. A z toho mrazí. Protože ve světě, který se podobá tomu Orwellovu, rozhodně žít nechcete.

Artemis se s Marťanem nemůže měřit. Dlouho jsem se nemohl začíst. Vlastně to byla první kniha, kterou jsem četl od začátku hned třikrát a až právě na třetí pokus ji dočetl do konce. Ale určitě nelituji, příběh je s postupem času čím dál více zajímavější, chce to vytrvat. Některé odborné popisy, které u Marťana vůbec nevadily, působí u Artemisu trochu otravně. Na druhou stranu – pokud bych měl jmenovat knižní postavu, se kterou bych se někdy "chtěl setkat", pak to odteď bude Jazz. :))
Za mě lepší průměr.

B. A. Paris je mou nejoblíbenější autorkou a asi ještě nějakou dobu bude, protože zase nezklamala. Možná není Dilema nejakčnější knihou, rozhodně jde ale o čtivou sondu do života neobyčejné rodiny. Ta se navenek prezentuje jako idylická, hned od úvodních řádků ale cítíte, že tomu tak není. Jasně, některé dialogy možná působily sem tam až dětinsky plitce. Pokud se ale s oběma hlavními postavami dostatečně sžijete, budete chtít jejich dilema hodinu po hodině rozplétat až do samotného konce. Už teď se nemůžu dočkat další knihy téhle nadané Britky.

Nemastné, neslané. Nic, na co si za půl roku vzpomenete. Jako ukrácení doby čekání na vánoční nadílku nového čtiva ale jakž takž dostačující. :-)

Pocity? Smíšené. Asi jsem do čtení Poutníka šel, na základě zdejších komentářů, s až příliš vysokými očekáváními, a tak jsem ve výsledku lehce zklamán. Ne že by to byla špatná kniha, to určitě ne. Některé pasáže byly naprosto bravurní a finále, které bývá bolístkou velké řady jinak skvělých knih, bylo také výborné. Mám ale pocit, že kdyby měla kniha o třetinu méně stran, vůbec by to příběhu neuškodilo. Vlastně jsem v absolutním rozporu s hodnocením pode mnou, kdy "střapatá" píše: "Konečně nějaký thriller\detektivka, která není uměle natahována a hlavní hrdina není superhrdina s neuvěřitelnými schopnostmi." Já z toho tedy měl pocit naprosto opačný – natahováno to místy vloženými a zcela zbytečnými kapitolami bylo a hlavní ne moc sympatický hrdina je několikrát označen za nejlepšího agenta na světě! A navíc je to tak trochu všeználek. Díky tomu je příběh na spousta místech přitažený za vlasy. Amerika jako vyšitá.

Nejlepší ale bude, když si uděláte obrázek sami. :-)

PS: Ja, poutník se stal první knihou, která ve mě v jednu chvíli vyvolala fyzickou nevolnost. Pasáž na parkovišti s "operací" očí budu z hlavy asi dostávat ještě dlouho. :D

B. A. Paris – tahle dáma prostě umí! Právě její prvotina "Za zavřenými dveřmi" je knihou, kterou doporučuji těm, u kterých vím, že příliš nečtou a musím vsadit na jistotu. Většina takových pak automaticky sáhla i po "V pasti lží".

Když jsem poté viděl hodnocení a komentáře k právě přečtenému "Přiveď mě zpátky", šel jsem do knihy s tím, že od ní moc nečekám, ale že je po dvou předešlých titulech tohle dílo prostě nutnost dát.

A výsledek? Do třetice nadšení a pět hvězd! Jasně, možná tam nebylo tolik akce, jako třeba v "Za zavřenými dveřmi", ale pořád jde o nadprůměrný psychologický thriller, který mě vtáhl hned od první stránky. Střídání současnosti s minulostí a postav Finna a Layly bylo skvělé, stejně jako autorčin styl psaní, která se nelibuje v detailních popisech a charakteristikách, ale soustředí se spíše na příběh jako takový. Díky tomu se její knihy, včetně té poslední, četly velmi svižně. Navíc i zde budete dlouhou dobu na pochybách, kdo je vlastně dobrý a kdo špatný. I když – dá se to i po přečtení s jistotou říct? :-)

Pokud se vám líbily autorčiny první dvě knihy, rozhodně se nenechte odradit ani od této.

Dlouho jsem si myslel, že to bude konečně na pět hvězd. Tuhle sérii mám hrozně rád, a tak jsem k jejím nedostatkům kritičtější než u jiných knih. Oproti předešlému dílu mě tento příběh zase vtáhl do čtení od úvodních stran a skvělé byly všechny dějové linie, které nutily číst dál a dál. Tohle mají ostatně všechny knihy s Kim společné.

K dokonalosti chyběl jen lepší závěr. Jak už tu napsali mnozí přede mnou, něco tomu chybělo. Pátou hvězdu si tak ještě na chvíli pošetřím. Věřím, že příště už to klapne. :-)

Série s Kim? Osvědčená a prověřená kvalita. Nic na tom nemění ani fakt, že tento díl byl ze všech nejslabší. Oproti předešlým mi chvíli trvalo, než jsem se začetl. Napínavá druhá půlka už ale měla tradiční spád. A ten závěr...

Jsem rád, že autorka upustila od nešvarů prvních dílů a nedělá už před koncem z hlavní (super)hrdinky vědmu.

No nic. Ráno fičím pro "sedmičku". :-)

Překvapuje mě, že má kniha docela rozporuplná hodnocení. Osobně se přiznám, že mě Hadrový panák svým originálním pojetím nadchnul a bavil od začátku až do konce. Postav bylo možná trochu více, ale byly snadno zapamatovatelné. Příběh byl plný zajímavých a (alespoň pro mě) nečekaných zvratů. Snad jen ten závěr mohl být trochu propracovanější, ale s tím už člověk v době dnešních "bestsellerových krimi thrillerů" tak nějak počítá (zdravím paní Marsonovou). Já se skvěle bavil, dávám pět hvězd.

Průměrná kniha, která střídá lepší s horšími pasážemi. Nejlepší je paradoxně úvod, konec naopak zklamal. Některé postavy jsou zajímavé, hlavní "hrdina" mi ale moc neseděl.

Wow! Přečetl jsem za poslední rok hodně dobrých knih, když se mě ale někdo zeptal, co si přečíst, doporučoval jsem Za zavřenými dveřmi. I proto jsem byl nadšený, když vydala autorka novou knihu.

Ta se mi už od začátku velmi líbila, i když jsem si v duchu říkal, že je přeci jen o trochu slabší než ta první. A pak se to stalo. Chtěl jsem si někdy v půlce přečíst pár stránek a skončil jsem až na té poslední :D Příběh dostal takový spád – pro mě absolutně nečekaný – že jsem se zase po čase od čtení nemohl odtrhnout.

Jedním slovem PARÁDA.

Knihy s Kim prostě žeru. Zápletka jako vždy výborná, příběh poutavý a přečtený jedním dechem. Oceňuji, že se autorka nepouští do zdlouhavých popisů prostředí, ale dbá spíše na vykreslování charakteru jednotlivých hlavních postav, o kterých se tak v každém díle dozvídáme něco nového.

Jediné, co jsem vytýkal minulým dílům, bylo vždy to náhlé prozření, které přijde i zde. Skutečně – při větě "A najednou věděla, kdo byl vrah" by mi nejspíše, pokud bych před týdnem neprohrál sázku a nemusel jít dohola, vstaly vlasy hrůzou. Už zase! Opět totiž vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že vraždil ten, kdo vraždil, ale Kim to opět zničehonic věděla. A přitom by stačilo tuhle krátkou pasáž, v níž z ní autorka udělala vědmu, vynechat, jelikož vrah se následně sám zjevil a byl přistižen.

I díky tomu mě to tentokrát tak nenaštvalo, hvězdu za závěr tentokrát poprvé nestrhávám. Na druhou stranu – ačkoliv jsou Pokrevní pouta výborná, o nejlepší díl série nejde. Tudíž si pátou hvězdu pošetřím na příště, třeba už to Angela vybrousí k dokonalosti. :-) Už teď se nemůžu dočkat.

Oni nevědí, co činí. Kdo? Ti pánové na zadní straně přebalu, kteří vychvalují tenhle brak do nebes? Nebo ti, co jej ocenili zmíněnou literární cenou Finlandia? Po přečtení "tohohle" musím po dvou letech aktivnějšího čtení přehodnotit svou zásadu dočíst rozečtenou knihu vždy až do konce. Tohle bylo úmorné, téměř pětisetstránkové trápení úplně o ničem, navíc nečleněné do kapitol a s minimem dialogů, takže se četlo opravdu pekelně pomalu.

Jednu hvězdu dávám za poslední čtvrtinu knihy. Tam mě to trochu i vtáhlo a začalo konečně bavit, byť mi byli Joe s Alinou i jejich "ájemkem" po celý příběh naprosto ukradení, stejně jako jejich nevychovaní frackové.

Nenechte se nalákat povedenou obálkou a především vábivou "anotací". Po jejím přečtení jsem očekával něco lepšího než tenhle šunt, který šel napsat jako povídka na dvaceti stránkách.

Sbohem, pane Valtonene.

Dosud se mi nestalo, abych měl u čtení knihy husí kůži. U téhle mě ale v pravidelných intervalech mrazilo v zádech tak, jako kdybych byl v těch mínus třiceti přímo na místě s onou partou ruských študáků...

O Djatlovově výpravě jsem se dozvěděl až letos, a to úplnou náhodou díky počítačové hře. Ten příběh mě ihned fascinoval a úplně pohltil, takže jsem kromě dokumentů a nejrůznějších materiálů na internetu sáhl i po této knize. Musím říci, že účel splnila, byť střídá lepší pasáže s horšími. Ubral bych třeba některé rozsáhlé poznámky pod čarou, ale budiž, některé byly pro změnu fajn.

Za knihu proto palec nahoru, atmosféru umocňuje i spousta fotek. Jen je velká škoda, že pravdu už se nikdy nedozvíme.

Četlo se výborně od začátku až do konce. Některé postavy možná mohly být vykresleny trochu hlouběji, ale za nutné to nepovažuji. Já se bavil, nemám výhrad.

Ve své podstatě smutné čtení, neboť se mnoho popisovaného udává dnes a denně před našima očima. Historie se neopakuje? Ne tak úplně...

Jen škoda, že lidé, kteří by si tuto knihu měli přečíst především, ji nikdy do ruky nevezmou. Tuto knihu, ani žádnou jinou.

Výborné čtení od první až do poslední kapitoly. I zdánlivě méně zajímavá témata dokázal autor rozpracovat skvělým způsobem. Nenudil jsem se ani na vteřinu, tleskám.

A teď nezbývá než doufat, že se ve většině případů pletl a až tak horké to nebude... :D

Země: "Zajímalo by mě, co se mu právě teď honí hlavou."
Střih.
Mars: "Jak může Aquaman ovládat velryby? Jsou to přece savci!"

Musím souhlasit s ostatními – Marka Watneyho si zamilujete. U mě to nebyla zrovna láska na první pohled, prvních padesát stran bylo neuvěřitelně nezáživných, pořád dokola jen popis přeměny jednoho plynu na druhý a neustálé propočty, k dalšímu čtení jsem se musel vyloženě přemáhat. Pak se ale dějová linie dostala i na Zemi, čímž příběh dostal spád a už to fičelo jako po másle. V závěru dokonce zamrzelo, že už kniha končí. Takže mohu zahlásit – mise splněna. :-)