Finn69 komentáře u knih

Jako všechno v této edici, lidsky a čtivě podaná historie pro "nehistoriky". Projdete si minulost Kanady od osídlení severní Ameriky někdy před 15000 lety až po rok 2000, dozvíte se ledacos zajímavého a nebude vás bolet hlava z přemíry podrobností.
Já bych asi přivítal víc informací o indiánských válkách (Pontiac, Tecumseh, povstání Métisů) a třeba o životě současných Irokézů, Mohawků nebo Siouxů na úkor docela obsáhlé kapitoly o kanadské kultuře (která je vlastně jen soupisem jmen a tedy je vlastně k ničemu). Ale člověk nemůže mít všechno, že? :-)

6 26.10.2018

Moc jsem od Spinu nečekal, bylo to takové sáhnutí naslepo. O to příjemnější pak bylo zjištění, že mám v ruce zase jednou zajímavou a inteligentní scifi s originálním nápadem. Nečekejte ale žádnou akční smršť, tenhle druh knihy to rozhodně není, jde spíš o klidnější záležitost. Komu se líbí trilogie "Vzpomínka na Zemi", je asi cílová skupina i pro Spin.
Ta pátá hvězdička je tam za to příjemné překvapení, opravdu jsem nečekal že to bude tak dobré.

5 24.10.2018

Tohle téma mě hodně zajímalo a nemůžu říct, že by mě pan Diamond zklamal, řadu věcí jsem se dozvěděl a docela mě to i donutilo se zamyslet nad řadou věcí, které člověk jaksi považuje za samozřejmé. Jednoznačnou odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec, totiž "proč mají Evropané tolik carga a domorodci nic" jsem se sice nedozvěděl, to jsem ale ani neočekával. Ono jednoduché vysvětlení asi ani neexistuje a existovat nemůže.
A zas tak úplně mě nepřesvědčila ani vysvětlení, která předkládá Jared Diamond. V podstatě celá kniha se nese v duchu přesvědčení, že úroveň civilizace je předurčená místem jejího vzniku, Diamond v doslovu používá výstižný výraz "geografický determinismus". Zdá se mi ale, že aby tuto tezi podpořil, vybírá si jen takové argumenty, jaké se mu hodí. Občas jedna pasáž přímo popírá jinou - např. co je v jedné části světa výhodou, je jinde nevýhodou, nebo se o tom raději mlčí. Často si také pro ilustrování vybírá izolované, atypické populace zejména tichomořských ostrovů a odvozuje z nich univerzální pravdy, což je podle mě přinejmenším problematické.
Ale bez ohledu na to určitě každému doporučuji, aby si tuhle zajímavou knihu plnou informací přečetl a udělal si vlastní názor - od toho takové knihy jsou.

7 21.10.2018

Pokud se chcete dozvědět všechno podstatné o historii téhle zajímavé a izolované ostrovní zemičky, navíc přístupnou a zábavnou formou bez topení se v letopočtech, sáhněte po téhle knize a určitě budete spokojení, stejně jako já.
Edice Dějiny států prostě nezklame, mám jí doma v knihovně plný regál a nelituju jediné koruny, kterou jsem do toho kdy dal.

5 16.10.2018

Tak tahle série není nic pro mě, docela jsem se nudil a hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická. Vlastně tam není ani jedna postava, která by mě nějak zaujala, všechny jsou jaksi jednorozměrné a příběh také nic nového nepřináší.
Škoda že místo šesti dílů Vládců obchodu nevyšlo česky víc dílů Prádelny, Archivy hrůz jsou o tři třídy lepší.

1 12.10.2018

Těžko se mi to hodnotí, Rodinný podnik je totiž jen úvod do celé série. Zatím se dá snad říct, že jde o nenáročnou scifi/fantasy s docela zajímavým námětem jakési mafie, působící jak v našem, tak v paralelním světě.
Je to úplně něco jiného, než Accelerando nebo Archivy hrůz a zatím z toho nějak zvlášť nadšený nejsem. Je tam spousta hluchých a zbytečných míst, místo kterých byl přivítal třeba víc informací o paralelním světě, chybí řada vysvětlení, všechny konce zatím samozřejmě otevřené... Na druhé straně, třeba na čtení večer před spaním to není špatná volba. Dám šanci ještě druhému dílu a uvidím, jestli budu pokračovat dál.

3 08.10.2018

Na můj vkus bohužel příliš mnoho romantiky a málo historie, bylo to docela zklamání. Prostě, pokud se chcete něco bližšího dozvědět o boxerském povstání, najděte si jinou knihu.
Pokud vás zajímá romantický a dobrodružný příběh rozdychtěné anglické panny, která se dostala v nepravý čas na nepravé místo, vybrali jste si naopak správně.
Adam Williams v Číně žije, manželku má Číňanku, žili tam už jeho rodiče atd. a určitě o téhle zemi ví první poslední, já si ale, až budu příště chtít číst román z asijské historie, vezmu raději něco od Clavella.

2 06.10.2018

Docela pěkná space opera, která mi celou dobu hodně připomínala Melvillovu Bílou velrybu. Kapitán Desperandum má k Achabovi hodně blízko a není rozhodně sám. Takže když jsem zjistil, že se tahle knížka měla původně jmenovat "Moby Dust", nebyl jsem nijak překvapený.
Je ale poznat, že to je Sterlingova prvotina, nečekejte žádné zázraky. Jak to tak u prvotin bývá - nápady dobré, ale provedení trošku skřípe.

4 01.10.2018

Knihy s ekologickou tématikou normálně nevyhledávám, tahle byla ale opravdu hodně zajímavá a najdete tu řadu věcí k přemýšlení. Doporučuji všem, kdo se zajímají nejen o životní prostředí, ale i o historii zaniklých civilizací. Najdete tu propojení historie se současností, přičemž tím pojidlem je právě vztah k okolnímu prostředí a důsledky jeho ničení. Uvidíte řadu paralel s tím, co se děje ve světě dnes, bohužel, zřejmě pořád opakujeme ty samé chyby... těžko říct, je-li z toho nějaká cesta ven.

Vybral jsem si tuhle knihu hlavně kvůli těm historickým částem, zajímalo mě osídlení Grónska, Velikonoční ostrov atd., nakonec jsem si ale se zájmem přečetl i zbytek a rozhodně nelituji.

5 30.09.2018

Skvělá věc, jak román, tak zejména povídky ze světa Schismatrixu. Je to vlastně příběh o konci lidstva, o jeho přeměnách, o mnoha cestách, kterými se vydává. Zažijete časy válečné i mírové, revoluce jak politické, tak technologické, mezihvězdné cesty, kontakty s mimozemšťany, smrt i nesmrtelnost...
Moc se mi to líbilo.
Dvě věci mě mrzí: je velká škoda, že toho ze světa Schismatrixu pan Sterling nenapsal víc a také to, že jsem tuhle knížku neotevřel dřív.

2 22.09.2018

Povedená a nápaditá sbírka hororových povídek všeho druhu, doporučuji všem fanouškům žánru.
Výborné jsou zejména Pustiny, to je prostě Lovecraft jako vyšitý. Ale užijete si i třeba i Tváře, Kožešiny, Nájemníky i další. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky (jako v každé sbírce), nudit se ale určitě nebudete - celkově to za ty čtyři hvězdy stojí.

1 18.09.2018

Jo Nesbø udělal z temného Shakespearova příběhu o touze po moci něco ještě daleko temnějšího a bezútěšnějšího, je to taková "noir" verze klasické divadelní hry. Rozhodně to nečtěte, pokud nemáte aspoň základní povědomost o originálu, nemá to smysl. Vlastně doporučuji si napřed přečíst Shakespearovu hru, pokud to neuděláte, uteče vám toho příliš mnoho.

Jinak tahle kniha je něco naprosto jiného, než ostatní Nesbøho knihy, s tím je potřeba počítat. Za sebe musím říct, že se mi to líbilo, povedlo se mi dostat do té temné atmosféry a přestože děj je jasně daný předlohou, čekalo mě i pár překvapení. Celý ten projekt převyprávění Shakespearových her současnými spisovateli mi připadá velmi zajímavý a určitě si přečtu i nějaké další.

19 17.09.2018

Zábavná a povedená parodie na noir detektivky, tohle se vážně docela povedlo. Je to takový koktejl sci-fi, detektivky a humoru zhruba v poměru 1:1:1, protřepat, nemíchat!

1 12.09.2018

Závěrečný díl se mi líbil asi nejvíc, je to bez debaty parádní vyvrcholení celé trilogie. Tím nechci říct, že to je bez chyby, vy, kdo jste se dostali až ke třetímu dílu, určitě víte, že celá trilogie dost trpí jistou roztříštěností a nevyrovnaností. Ale také jistě víte, že jde o značně návykovou záležitost, jinak byste se nedostali až sem :)
Z kosmických ság přesahujících hranice prostoru a času pro mě asi vždycky bude výš třeba Duna, Gateway, Vesmírná odyssea nebo Nadace. Nicméně Vzpomínka na Zemi je natolik jiná a neobvyklá, že si to vysoké hodnocení zaslouží. Užil jsem si to.

Mimochodem zaregistrovali jste recept na tresku po lofotsku? Komu se tohle podaří uvařit, má u mě panáka :)

Spoiler:
Jason vytáhl z podpalubního prostoru velkou tresku se slovy, že je čerstvě ulovená. Poté vylovil i tři láhve vína, položil rybu na železný tác a polil ji vínem. Zapalovačem vše podpálil a vysvětlil, že tak vypadá tradiční lofotská příprava. Po pěti minutách se jal odtrhávat kousky stále hořící ryby a hltavě jíst.

5 10.09.2018

Temný les je řekl bych podivuhodnější (?) čtení než první díl, zejména tu najdete ještě daleko víc filozofování, sociologie a psychologie po čínsku. Místy je to tak naivní, že si říkáte "proč to vlastně čtu?", ale to už samozřejmě nedočkavě otáčíte na další stránku.
Hodně často jsem si podobné věci říkal v první polovině knihy, druhá část už byla daleko poživatelnější a definitivně to zachránil překvapivý závěr. Takže mějte prosím trpělivost.
Přiznám se že úplně nechápu, proč mě tahle trilogie tak chytila, snad kvůli té "jinakosti". V každém případě ale bez nejmenších pochyb dávám 4 hvězdy a už se chystám na trojku.

Na závěr pár věcí které mě zarazily/pobavily:
POZOR SPOILER
Celá ta záležitost s meditátory mi přijde naprosto ujetá, to snad může napadnout jen naprostého idealistu.

Dostalo mě, když je jako recept na řešení budoucích problémů rozhodnuto vyslat prostřednictvím hibernace do budoucnosti větší počet politických pracovníků - to jako vážně?

Nepřišlo vám, že v podzemním městě jsou všichni něčím sjetí?

Luo Ťi hned po probuzení s hibernace nestačí uhýbat před atentáty, za jeden den hned několikrát tak tak unikne. Jak to, že to pak naráz úplně přestane? To jsou ti Trisolariánci senilní?

8 05.09.2018

Vůbec se nedivím, že Problém tří těles dostal cenu Hugo - je to nejen dobré, ale hlavně jiné a zvláštní, prostě to vyčnívá z davu :-) Ten pohled z čínské strany je pro nás nový, konečně, kdo někdy četl nějakou čínskou scifi? Já tedy ne a to jsem už přečetl kdeco.
Líbil se mi i začátek, na který si dost lidí stěžuje, vždyť nebýt tam zmíněná Kulturní revoluce, těžko bychom hledali jiný důvod, který by vedl Jie Wen-ťie k tomu, aby vyslala osudnou zprávu na Trisolaris... Všudypřítomná fyzika je docela lidsky vysvětlená, slibuji že i pokud na vás jedenáct rozměrů bude moc (na mě to moc bylo), pochopíte o co jde. Na můj vkus je tu sice trošku moc filozofování, až mi to připomnělo některé díly Enderovy ságy, ale není to na škodu, právě ty filozofické pasáže mi přišly nejvíc "čínské".
Takže líbilo a načínám hned druhý díl.

16 03.09.2018

Sir Richard Francis Burton se tentokrát vydává do Afriky, a to nikoliv hledat prameny Nilu. Jeho úkolem je najít poslední ze tří tajemných drahokamů, který má svou mocí zachránit Britské impérium před rozpínajícím se Německem. Potkáme své staré známé - Oscara Wilda, natahovacího filozofa Spencera nebo Algernona Swinburna, významnou roli má tentokrát i H.G. Wells. Ale jinak je to docela zásadní změna prostředí, navíc tu máme dvě propletené časové roviny a docela složitou zápletku - zdálo se mi to místy trošku překombinované.
Je to pořád pěkná oddechovka, i když Případ mechanického muže se mi líbil přece jen o něco víc.

1 30.08.2018

Tahle trilogie je vážně monumentální věc jakých moc není, všechna čest a klobouk dolů před panem Stephensonem. Co se týká Zmatení, oproti prvnímu dílu je v něm daleko více cestování, obchodu a ekonomie, nechybí ale ani humor, dobrodružství a intriky.
S Jackem se podíváte daleko za hranice Evropy, ten je tu koneckonců na to dobrodružství, Eliza vás uvede do tajů mezinárodního bankovnictví, což je zase její parketa, a pokud by vám to bylo málo, je tu pořád i Daniel Waterhouse, Isaac Newton, Gottfried Leibnitz...
Četl jsem to sice před pár lety v originále, ale byl to tenkrát těžký boj, přece jen to není žádná brožurka... Pořádně jsem si to užil až teď, a doufám, že brzy vyjde i překlad třetího dílu.

4 28.08.2018

Další z prapodivných snových světů Borise Viana, svět kde roste pahloží a kvete blejno, kde vzduchem poletují zpěvánkové a malé děti (na které doma čeká velmi a velmi starostlivá maminka).
Tenhle poetický sen se ale rychle změní na tíživou noční můru, scény s ukřižováním koně, dědčím jarmarkem nebo kácením stromů na zahradě nejsou vůbec pro slabé povahy. A ani s tou maminkou to není až tak idylické jak by se mohlo zdát...

5 27.08.2018

Kdyby to nebylo napsané na obálce, snad bych ani nevěřil, že tohle je Boris Vian. Je to úplně jiný styl než všechno ostatní, co se mi od něj dostalo do rukou.
Obvykle se o téhle knížce uvádí, že je to parodie na americkou drsnou školu, no nevím... Mě to připadá spíše jako jedna velká provokace, což by mi k Vianovi i víc sedělo. v roce 1946 to musel být docela výbuch, však to také skončilo i pokutami a vězením.
Mě ovšem daleko víc než Chandlera či Hammetta připomíná třeba Americké psycho. Čili na můj vkus trochu moc sadismu, nic k čemu bych se ještě chtěl vracet.

1 23.08.2018