Finn69 komentáře u knih
Psychiatrická léčebna, v jejímž utajeném křídle jsou namísto běžných pacientů vězněni elfové/skřítci, kteří se narodili v obyčejných lidských rodinách jako podvrženci ... určitě je to zajímavý a originální nápad a také z toho vyšla docela zajímavá a originální knížka.
Přes pohádkovou atmosféru to není kniha pro děti, na to je místy příliš pochmurná a temná. Není ale ani jednoznačně pro dospělé, pohybuje se v jakési šedé zóně, což mi někdy trošku vadilo. Chvilku sledujete veselého zeleného skřítka v cylindru, který jako by vypadl z Alenky v Říši divů a najednou se ocitnete na nemocniční chodbě u mrtvoly jednoho z pacientů nebo vašeho hrdinu trhají na kusy psi. Jako by se autor občas nemohl rozhodnout co vlastně píše...
Tak tohle mě vyloženě zklamalo. Je to celé za vlasy přitažené a nepravděpodobné, jako by to snad psal někdo jiný než předchozí díly. Pokud jste se pustili do téhle jinak dobré detektivní série, sedmý díl vynechte.
Zatím asi nejlepší kousek z této série, dobré, napínavé čtení. Jasně, Steve Carella to není, ale ty čtyři hvězdičky si zaslouží.
Dobrá, čtivá klasická detektivka, zklamaní nebudete. Harry Bosch je jako Phil Marlowe v uniformě, nezávislý drsňák pracující na vlastní pěst a odmítající podřídit se systému. Čili kromě zločinců musí bojovat i se svými nadřízenými a často je docela na vážkách, kdo vlastně vyhraje...
Pokud hledáte dobrou detektivku a líbí se vám americká tvrdá škola, klidně po téhle knížce sáhněte.
Upřímně, tohle nebyla kniha pro mě.
Nemůžu říct, že by mě zaujala některá z postav a jejich motivy mi také často zůstávaly záhadou. Nevím, možná je to odlišnou mentalitou Japonců, navíc poválečné Japonsko je hodně specifická oblast v hodně složité době.
Vracet se ke Kawabatovi v budoucnu asi nebudu, není to můj šálek kávy.
Pátý díl mě trošku zklamal, přece jen, Olaf Vraní Kost není taková osobnost jako Orm nebo Finn. Oba tam dost chybí, je to jakési ploché a bez humoru, tentokrát jsem se jaksi nedokázal pořádně začíst.
Ani čtvrtý díl mě nezklamal, Orm a jeho bratrstvo mě pořád dokážou vtáhnout k sobě do drakkaru :-) Tentokrát putují do vnitrozemí dnešního Polska, dostaneme se po Jantarové stezce skoro až do Ostravy. I když je to pořád dobré dobrodružné čtivo, dávám o hvězdičku míň než Bílému havranovi. Ten se mi přece jen líbil o něco víc, tady už se mi zdá, že se autor trošku opakuje.
Třetí díl hodně přidal na tempu, nenechal mě moc vydechnout. Oproti prvním dvěma je drsnější a temnější, dočkáte se narážení na kůl, nemilosrdných přepadů bezbranných vesnic, bitvy s Amazonkami uprostřed zimní ruské stepi... Zkrátka je toho opravdu hodně co musí Orm a jeho bratrstvo překonat na nové cestě za proklatým Attilovým pokladem a cena kterou musí zaplatit je vysoká.
Čtyři hvězdy, dobrá dobrodružná knížka a těším se na další dva díly.
Druhý díl zavede Orma a jeho vikinské bratrstvo do Středomoří, dokonce až do Jeruzaléma a na řecké ostrovy. Není to sice taková jízda jako Velrybí cesta, nicméně pořád zaujme a pobaví.
Trošku mi lezl na nervy bratr Jan - to že je někdo kněz, přece neznamená že bude kolem sebe za každým druhým slovem házet nějaký otřepaný latinský citát typu "morituri te salutant" který pak chudák Orm musí překládat :-)
Dobrá, docela pěkně napsaná, dobrodružná knížka o příbězích vikinského klanu z 10. století. Není to žádný historický román ve stylu třeba Saských kronik Bernharda Cornwella a ani si to na nic takového nehraje. Hodně akce, pouť za prokletým pokladem, berserkové... prostě severská sága. Ve svém žánru určitě nadprůměr, kdo rád trošku toho dobrodružství, zklamaný nebude.
Oproti Druhému městu se Prázdné ulice čtou snáze, je to taková "normálnější" próza, dá-li se to tak říct. Nemůžu ale říct, že by mě tenhle příběh o hledání pro hledání ve stylu "i cesta může být cíl" nějak výrazně zaujal, v paměti mi zůstane snad jen naprosto ujetá pasáž z večírku s operou o zhrzeném urbooceanologovi.
Druhé město byl můj první Ajvaz, a chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal začíst. Když jsem se na začátku proplétal těmi složitými souvětími, plnými bizarních a nesouvisejících tvrzení, říkal jsem si už, že to autor s tou onanií trochu přehání...
Nicméně překonal jsem to a do toho zvláštního textu, který nejvíce připomíná jakýsi prapodivný sen, jsem se nakonec dostal a dokonce si to docela užil. Ta představa "města ve městě" není sice nic nového, nicméně ta snová atmosféra knihy a jazyk, kterým je psaná, ji dělá něčím zvláštním.
McCammon vás hodí po hlavě do další apokalypsy, vyrovnejte se s tím jak umíte. Tentokrát je Země zničená válkou dvou mimozemských armád a její poslední nadějí je podivný chlapec Ethan, který by (snad) mohl válku zastavit.
Čte se to velmi dobře, děj šlape, je tam řada zajímavých nápadů. Jen ten konec mě trošku zklamal, ale s tím mám u McCammona problém vždycky.
Sir Burton znovu v akci - tentokrát spolu s natahovacím filozofem Spencerem a parním vynálezcem Brunelem čelí revoluci, vyvolané duchem Grigorije Rasputina!
Výborně jsem se bavil, a je poznat že se při psaní bavil i sám autor. Oproti prvnímu (trochu kostrbatému) dílu je druhá část o třídu lepší. Nenechte si ujít, moc dobrá parodie na viktoriánskou Anglii.
Docela jsem se pobavil, je to taková steampunková parodie na viktoriánské téma. Ačkoliv, je to téma vůbec viktoriánské, když královnu Viktorii odstřelí hned na začátku?
A Hodder se nepustil jen do královny, nedělá si vrásky vůbec s nikým, známé historické postavy té doby se v knížce objevují ve velmi překvapivých podobách a situacích. A je jich tu požehnaně, potkáte spisovatele Oscara Wilda, básníka Algernona Swinburna, dobrodruha a spisovatele Richarda Burtona, ministerského předsedu Palmerstona, zdravotní sestru Florence Nightingalovovou....
Bohužel ten humor je někdy až trapný (papoušci) a příběh místy vázne, je to prostě oddechovka.
Proto "jen" tři hvězdy.
Te ne luo muo na všechny neschopné překladatele, kteří udělají z výborné knihy paskvil, který musel odložit nedočtený i tak otrlý knihomol, jako jsem já.
Pevně doufám, že paní Janu Koblížkovou budou čerti píchat vidlemi do zadku deset tisíc let, zatímco bude psát slohovou práci o ""Cipranoush Čolokové", která kráčí po "sovětské Georgii" v šatech, které jí ušil osobně "Saville Row".
Co se mě týká, usilovně sháním vydání z roku 2001, které je prý výrazně lepší.
Gaidžin (velmi) volně navazuje na Šóguna i Tchaj-pana, je to ale zcela samostatný příběh z jiné doby a s jinými postavami. Podobná jako v Šógunovi je situace Japonska, kde se opět bojuje o vládu, reprezentovanou nedospělým a slabým šógunem. A stejně jako kdysi, cizinci, "gaidžinové", a zejména jejich moderní zbraně, by byli pro všechny strany velmi zajímavou kořistí.
Trochu mi tam chybí silné postavy z předešlých dílů, Malcolm Struan není Dirk Struan a ani Joši Toranaga se nevyrovná svému předku šógunovi.
Přesto je to zajímavé čtení a důstojná součást Asijské ságy.
Velmi pěkně napsaný dobrodružný román z doby založení britské kolonie Hongkong. Doba i místo jsou velmi zajímavé, konečně, jsme v Číně v době opiových válek. Čili máme tu střet dvou naprosto odlišných kultur, které sebou navzájem opovrhují - na jedné straně britské obchodníky, žijící prakticky výlučně z pašování opia do Číny, na druhé straně císařskou Čínu, považující se za střed světa. Když k tomu přidáme i řadu zajímavých postav, dostaneme příběh minimálně za čtyři hvězdy.
Tuhle knihu mám moc rád, četl jsem ji už několikrát. Byla to pro mě taková úvodní lekce do středověkého Japonska, která mě pak přivedla k dalším fascinujícím tlustospisům typu Taiko nebo Musaši.
Rozhodně doporučuji, jak těm kteří se zajímají o středověké Japonsko a samurajskou kulturu, tak milovníkům dobrých historických románů se silným příběhem.
Pět hvězd, jak jinak :-)
Závěr ve velkém stylu, včetně řady překvapivých rozuzlení. Jinozemě byla pořádně dlouhá procházka přes osm dílů a tisíce stránek, ale rozhodně nelituji, že jsem se na ni vydal (i když mě trochu bolí nohy :-)
Doporučuji všem a sám se jdu podívat po něčem dalším od Tada Williamse.