Finn69 komentáře u knih
Zajímavá, zábavná a čtivá scifi o paralelních světech, kde dodal Baxter vědu a Pratchett humor. Představa, že zneuznaný vědec pověsí na internet návod na výrobu strojku pro vstup do paralelních vesmírů, který jde udělat z pár elektrosoučástek a syrové brambory, mě docela pobavila.
Zvláštní, napůl autobiografická kniha.
V jedné linii autor vzpomíná na přítele z mládí, židovského studenta etnografie, jehož zájem o amazonský kmen Mačigengů vedl k tomu, že se stal fakticky jedním z nich. A to nejen členem kmene, ale i "vypravěčem", jakousi živou pamětí kočovných Mačigengů, který u ohňů v jejich pralesních osadách vypráví báje o vzniku světa, vysvětluje zákony a zákazy, přináší novinky z odlehlých osad atd.
Druhou linii románu tvoří právě indiánské báje a další příběhy, podávané naprosto originálním způsobem právě mačigengským "vypravěčem". Už jen kvůli těmto pasážím stojí za to si knihu přečíst, autorovi se totiž povedlo výborně napodobit styl ústně předávaných pohádek a současně ho skloubit s moderním světem - vždyť "vypravěčem" je vysokoškolsky vzdělaný moderní člověk, proč by tedy například nemohl u táborového ohně nahým Mačigengům převyprávět Kafkovu Proměnu?
Abych to shrnul, autobiografické pasáže mě příliš nezajímaly, ale indiánská vyprávění byla vynikající, čili celkem mi vycházejí 3 hvězdičky.
Drsný popis života šestnáctiletých kadetů na vojenském gymnáziu, na které mimochodem chodil i autor knihy. Kniha je tedy částečně autobiografická, jak je konečně u Maria Vargase Llosy zvykem. A že se její děj příliš neodchyluje od reality dosvědčuje i to, že po jejím vydání ve zmíněném gymnáziu veřejně pálili její výtisky.
Život kadetů je plný šikany, vzájemných krádeží, dost otevřeně se popisují různé sexuální výstřelky pramenící z izolace od okolního světa. Není divu, že v takovém uzavřeném světě může dojít i k vraždě. Taková "mimořádná událost" by se ale samozřejmě nikomu z vedení gymnázia nehodila, o takovou kaňku v osobních záznamech nikdo nestojí a vyšetřování vypadá podle toho...
Opět pět hvězdiček, tuhle knížku mám rád.
Osmnáctiletý Mario Vargas v ní vtipně popisuje svou lásku k o řadu let starší Julii (skutečně šlo o jeho tetičku, byť přivdanou), která samozřejmě musí překonávat řadu překážek, zejména v podobě ostatních členů rodiny. Mimochodem nejde o fikci, Julie skutečně byla první manželkou Maria Vargase.
Mario při studiu pracuje v rozhlasové stanici v Limě, která mimo jiné vysílá řadu rozhlasových seriálů. Ty píše génius Pedro Camacho, který nežije ničím jiným než svými příběhy. Druhou linku románu tvoří úryvky právě z těchto rozhlasových her - které se postupně stávají podivnějšími a podivnějšími, jelikož jejich autor postupně ztrácí přehled která postava působí v kterém seriálu, která je živá a která mrtvá a podobně...
Četl jsem tuhle chytrou, zábavnou a skvěle napsanou knížku už několikrát a klidně si to ještě párkrát zopakuju.
Církevní synod v odlehlém klášteře, mniši sjíždějící se z celé Evropy, záhadné vraždy během jednání ... dalo by se nazvat velmi slabým odvarem Jména růže. Možná tohle srovnání není úplně fér, s Umbertem Ecem se může srovnávat málokdo, tahle knížka si o to ale přímo říká.
Bohužel děj je prostinký a předvídatelný, kdo je vrah jsem uhodl už asi po dvacáté stránce. Ani postavy jsem autorovi moc nevěřil, sestra Fidelma místy působila jako z Kriminálky Miami a ti ostatní jsou tak nevýrazní že skoro neexistují.
Docela zajímavá a čtivá detektivka s překvapivým závěrem. Jen škoda, že tam nebylo víc o těch Shetlandských ostrovech, kvůli tomu jsem si tu knížku vlastně původně vybral.
Trošku jiná knížka o upírech.
Je to spíš postkatastrofická scifi než horror, svět obrácený naruby po záhadné nákaze. Člověk se ve světě upírů sám stává nestvůrou. Je to docela zajímavé, jen mi přišlo že ten nápad je tak akorát na výbornou povídku, těch 300 stran sám neutáhne. Je tam hodně řídkých míst.
Příběh tak trochu ve stylu americké drsné školy, připomínalo mi to Raymonda Chandlera nebo Dashiela Hammeta. Ostatním knihám autora se to až tak moc nepodobá, mám takové podezření že to buď vytáhl z šuplíku, nebo má prostě tyhle klasické detektivky rád a chtěl si pro radost napsat něco v tomto stylu.
Zajímavě a přitom docela střízlivě vyprávěné, bez nějaké senzacechtivosti a o to je ten příběh autentičtější. Podobných příběhů (nejen ze Severní Koreje) už jsem sice četl víc, tady je navíc obzvlášť zajímavá ta japonsko - korejská vazba. Nevěděl jsem, že má KLDR v Japonsku pořád ještě takovou docela významnou skupinu sympatizantů.
Víc než tři hvězdy ale dát nemůžu, z téhle oblasti to u mě pořád vyhrávají Divoké labutě, a ty jsou prostě o ty dva levely lepší.
Kniha, z které každým písmenem vyzařuje pochmurná atmosféra beznaděje, nedovedu si vůbec představit, jak vypadá ta sedmihodinová filmová adaptace, to už musí být teprve totální psycho. Všude je déšť, bláto, rozklad a marasmus a mezi tím se potácejí alkoholem nasáklé postavy jako vytažené z Gormenghastu. Na můj vkus příliš pochmurné a depresívní, bez nějakého příběhu, soustředěné jen na tu chmurnou atmosféru bez šance na změnu.
Hra světla je asi nejblíž, kam až se můžu dostat směrem k superhrdinskému comicsu. Ke comicsům jako takovým jsem totiž nikdy cestu nenašel a ani tohle převyprávění ve mě hlubokou stopu nezanechá. Číst se to dá, ale je to v mých očích dost plytké a zjednodušené a cílené směrem k teenagerům. Dávám tři hvězdy, protože vyloženě špatné to není, je to prostě taková oddechovka.
Mám sice rád jak Hemingwaye, tak Simmonse, tohle mě ale nějak nebralo. A i když to má vycházet ze skutečných událostí, moc jsem jim ten příběh nevěřil. Za mě je to jedna z těch slabších Simmonsových knížek.
Z Tuláka mám takové rozporné pocity. Byly tam sice dobré věci, ale bylo jich málo.
Začínalo to jako správně pochmurné postapo ve světě, který mi připomínal Vandermeera nebo Miévilla, takže očekávání byla vysoká. Bohužel o to níže spadla, když se z toho postupně vyvinula pohádková "cesta tam a zase zpátky" s kouzelným mečem, zlými (i hodnými) obludami a neporazitelným hrdinou.
Příběh je bohužel docela slabý a ani postavy nepatří k těm nezapomenutelným. Nejlepší je na Tulákovi to prostředí zničeného a puklého světa s roztrženým sluncem a obludami vylézajícími z podzemí. Proto aspoň ty tři hvězdy, na lepší hodnocení tomu prostě něco dost zásadně chybí.
Třetí díl Sestřenek už mě až tak nebavil. Četlo se to sice pořád docela pěkně, ale příběhu bylo pomálu a ani té zábavy nebylo tolik jako v předchozích knížkách.
Holt nevstoupíš potřetí do jedné sestřenky, jak se tak nějak říká. A jestli se to tak neříká, tak by se asi mělo :)
Pokračování Upíra z činžáku, nic moc nového tu nenajdete. Prostě groteska o upírech v socialistickém Polsku, někdy vážně hodně zábavná, někdy se to zas až tak nepovedlo. Trošku míň "hraběnky" Manky a víc "věčného dělňase" Marka, což hodnotím jako plus.
Žádná bomba to není, ale pobavíte se a nudit se nebudete.
Jak mi "Pomysli na Fléba" evokovalo Neala Ashera, tak mi Hráč nějak připomíná Philipa K. Dicka. A to je taky můj oblíbenec, takže dobrý :)
Tak nadšení se stále nekoná, i když se to čte docela pěkně a řekl bych že každý díl je o maličko lepší než předchozí. Je to ale vážně dost roztahané, vždyť je to třetí díl a teprve se poomaaluu ukazuje o co vlastně jde, pooommaaalluuu se dozvídáme něco i o hlavních hrdinech... Když si představím ještě další tři díly, myslím že si asi dám pauzu na neurčito.
Můj problém s touto sérií bude asi v tom, že je primárně určená pro jinou cílovou skupinu. Přijde mi to spíš "young adult".
Moc pěkná a svižná space opera. Hezky napsaná, živé postavy i děj, navíc se nebere až tak úplně vážně. Prostě tohle je podle mého gusta - vypadá to, že jsem objevil novou sérii a mám na nějaký čas vystaráno :) Snad tuhle docela vysokou laťku udrží i další díly.
Tak tahle série není nic pro mě, docela jsem se nudil a hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická. Vlastně tam není ani jedna postava, která by mě nějak zaujala, všechny jsou jaksi jednorozměrné a příběh také nic nového nepřináší.
Škoda že místo šesti dílů Vládců obchodu nevyšlo česky víc dílů Prádelny, Archivy hrůz jsou o tři třídy lepší.
Povedená a nápaditá sbírka hororových povídek všeho druhu, doporučuji všem fanouškům žánru.
Výborné jsou zejména Pustiny, to je prostě Lovecraft jako vyšitý. Ale užijete si i třeba i Tváře, Kožešiny, Nájemníky i další. Jsou tam samozřejmě i slabší kousky (jako v každé sbírce), nudit se ale určitě nebudete - celkově to za ty čtyři hvězdy stojí.