Firefox4 komentáře u knih

Asi nedokážu být k Formánkovým knihám dostatečně kritická, jsou pro mne totiž dokonalé, silné, originální a pravdivé ve všech směrech. A tahle asi nejlepší ze všech. Můžete přečíst spoustu knih o o válcem poválečném období, o utrpení, o zmařených lidských životech, ale žádná na mě nezapůsobila tak intenzivně, jako právě Mluviti pravdu. Je nejenom o tom, jak těžké je prožít život takový, jako prožil pan Mares, ale i o tom, jak složité je pro okolí najít ten "správný" přístup k takovým lidem. Jak těžké je najednou srdcem pochopit, soucítit či odpouštět, když rozum říká odsoudit a zavrhnout. Na tuhle knihu budu myslet ještě hodně dlouho a určitě si ji ještě někdy přečtu... myslím, že ještě několikrát :-)

11 26.12.2013

Začátek je příjemná oddychovka, která se výborně hodí k předvánoční náladě lidem, kteří milují Grinche a koledy nejlépe v podání stárnoucích rockových zpěváků. Konec už mě tolik nebavil, ale určitě zařazuji do povinného adventního čtení.

2 11.12.2013

Za mě dokonale zbytečná kniha. Zbytečně dlouhá, nejednotná ve stylu a nelogická v ději. Jediným plusem je, že po přečtení začnete oceňovat "řemeslo" Dana Browna.

09.12.2013

Detektivka průměrná, konec rozpačitý, ale líbilo se mi tam přidané téma jazyka meänkieli.

24.11.2013

"Zapiš si to, vole, a udělej nám laskavost: staň se novinářem, abysme tě mohli nenávidět ! Teď nevím, jestli jsi můj mladší brácha, kámoš, nepřítel... Foť, kritizuj nás, vyprávěj. Chci tvoje svědectví, tvůj cit - ne přecitlivělost -, bereme tě, tak nás ber taky a ušetři nás svých sympatií..."
Neznám moc knih s podobným tématem, takže nemohu srovnávat, ale každopádně téhle dávám plný počet bodů za lidskost a neokázalost.

1 22.11.2013

Tak dobře, uznávám, že ze seznamu autorů jsem znala jen J. Deavera a McBaina a podobné antologie většinou nevyhledávám (připadají mi jako dárkové koše, kdy kvůli tresčím játrům musím zkonzumovat ještě mandarinkový kompot a kávu, která voní hezky). Nicméně tahle mě jako milovníka (ne však znalce) detektivních románů potěšila. Takové povedené degustační menu, kde si můžu vybrat, co mi nejvíc zachutnalo a čeho si příště dám plnou porci. Mimochodem, nepodvádějte jako já a opravdu čtěte od začátku do konce. Já začala poslední povídkou a připravila se o to nejlepší...:-)

3 04.11.2013

V době mého mládí byl literární hvězda Arthura Hailey. Trochu mi jeho styl tahle kniha připomněla - jen tak mimochodem se dozvědět, jak to vlastně v těch novinách chodí. Jen on to uměl nesrovnatelně líp. Kniha se mi dostala náhodou do ruky na návštěvě a na zkrácení dlouhé chvíle o víkendu nebyla špatná, ale příště raději sáhnu po kvalitnějším autorovi.

01.11.2013

Četla se mi dobře. nedočkavě jsem sledovala, kam se děj vyvine a večer nenáviděla svoje těžká oční víčka. První půlka mnohem lepší než konec, ale tenhle problém mám u více knih.

1 24.10.2013

Líbila se mi, přečetla jsem ji za tři večery... je vtipní, je milá, je inteligentní... ale zase, když to srovnám s tím výletem na Kokořín...:-)

2 08.10.2013

Líbí se mi Urbanův styl vyprávění a Sedmikostelí bych zařadila mezi jeho nejlepší knihy. Při čtení jsem měla chuť vyrazit na procházku Prahou a všechny kostely si prohlédnout na vlastní oči. Vřele doporučuji jako dárek pro cizince místo průvodce.

1 17.09.2013

Život jednoho člověka jako na dlani, popsaný na základě prostudování pro mě neuvěřitelného množství materiálu. Názor na Miloše Havla si po jejím přečtení může udělat každý sám, nikomu není podsouván jediný pohled na věc a pokud jsou uvedené dohady či nepodložená fakta, jsou i jako takové uváděny. Z mého pohledu smutné čtení a vlastně velké rozčarování, ale i vysvětlení smyslu a podstaty jednání mnoha lidí z jeho okolí. Vysvětlení, ale za mne ne pochopení a souhlas.

1 07.09.2013

"Těm nejkrásnějším věcem je třeba věřit, abyste je spatřili." Miluju knížky člověka, který je schopný to nejkrásnější vidět každý den všude kolem sebe. Přesto, aby v dnešním světě nebylo té nádhery moc a nezačala se přece jenom zajídat či zavánět falší, je dobré číst tuhle knížku postupně, prokládat klidně jinou literaturou a pak se vrátit zpátky do téhle přívětivé, usměvavé náruče.

4 01.09.2013

Jako malá jsem viděla film a dojem z něj přetrval doteď. Víceméně náhodou jsem narazila na knihu a překvapilo mě, jak útlá je předloha k celovečerního filmu. Po přečtení už jsem se nedivila, vešlo se toho na pár stránek opravdu hodně a kvalitního k tomu.

2 23.08.2013

Já jí mám prostě ráda... Její knihy mají nezaměnitelné kouzlo a tahle mě na každé další stránce překvapovala čím dál víc. Když jsem četla tuhle knížku, cítila jsem vůni spadaných jablek, hlínu mezi prsty na rukou i vůni pečených koláčů. Mezi řádky cítíte živé lidi, jakoby jste na chvíli potkali jejich osud. Drsné prostředí, drsná doba, ale velice jemná kniha.

1 22.08.2013

Ke knížkám se nemá přistupovat s očekáváním čehosi a v době, kdy se čtenářský vesmír dělí na ty "co už četli Nesba" a ty "co ještě nečetli", je to asi dost obtížné. Nicméně, čte se velice dobře. Není dokonalý, není to velký ruský román ani složitá psychologie, je to prostě detektivka. Možná bych některé věci vynechala, ale to by byla zase úplně jiná knížka. Jednoduché řešení zklame, složité se zdá překombinované - to je osud detektivních románů. Ale je to zatím moje první od Nesba a už teď vím, že si určitě přečtu i další.

5 18.08.2013

Je v ní všechno, co mě zajímá - dobrý příběh, psychologie, poučení a vznikla z toho dobrá kniha. Pro mě skvělá.

3 18.08.2013

Po přečtení Skleněného pokoje jsem měla chuť vyrazit do Brna a podívat se na vilu Tugendhat osobně, po přečtení Mendelova trpaslíka jsem záviděla všem, co mohou vychutnávat taje a kouzla studia genetiky. Dívka, která spadla z nebe ve mně podobné pocity nezanechala, ba právě naopak. Pokud tohle má být beletristicky zpracovaná zpráva o ženách ve francouzském odboji, je načase si rychle přečíst něco jiného, protože bych byla jen velmi nerada, aby ve mně zůstal tenhle dojem. POZOR, SPOILER: A mimochodem, četla jsem opravdu tak mizerně, nebo Clémentovi za celou dobu nevyřídila, že Kowarski je na stopě elementu devadesát čtyři...? :-D

3 09.08.2013

Škoda, že nevyšla v době mého mládí, takhle jsem se asi minula s cílovou skupinou. Místy mě pobavila, jasně, že jsem na konci brečela a svým dětem ji doporučím, ale pro mě by byla vhodnější kniha poněkud dospělejší.

1 05.08.2013

Za mě velké zklamání. Neseděla mi forma a celkově bych knihu shrnula jako přehlídku ztracených možností (možností autora, podotýkám). Je to první kniha, kterou jsem od něj četla, takže mu dávám ještě šanci a jednu * za strany 136 a 137, které jediné mě bavily.

01.08.2013

Měla jsem obavy, jestli mě bude bavit popis myšlenkových pochodů autistického chlapce a byla jsem příjemně překvapená. Četlo se to výborně a ani matematické pasáže jsem nepřeskakovala. Naopak jsem byla překvapená, jak jsou mi některé myšlenkové pochody vlastní. Pokud by hrdina byl jiný chlapec, kniha by asi skončila v dětském oddělení vedle Honzíkovi cesty. Psáno z pohledu hlavního hrdiny je z ní najednou velice dospělá kniha, která místy donutí i k vážnému zamyšlení.

4 30.07.2013