flanky
komentáře u knih

Když se to vezme kolem a kolem, je to v podstatě dobrý cestopis, který krátce vypráví o cestě autorky po buddhistických klášterech. Je to pokračování předchozího putování, kterého se účastnil i její syn. Asi nemá cenu obě díla nějakým způsobem srovnávat (jak vůči jiným cestopisům, tak i vůči prvnímu dílu), protože je to pokračování autorčiny cesty. Je to taková její krásná a milá vzpomínka, která na mě působila i motivačně, když přihlédnu k jejímu věku a k tomu, že si všechny kláštery obešla hezky pěšky. Takže za mě klobouk dolu.


Řekni si F**k it a kup si tuhle knihu.:-) Je to taková jednohubka na potěšení.


Velice zdařilé dílo člověka, který má komukoli z nás co říct. Vzhledem k jeho životním zkušenostem byl jeho výběr témat v této knize velmi dobrý. Jen jedno téma mi tam absolutně nesedělo, a to nějaké to duchovno kolem nás, zvláště pak v oblasti rodiny (kam dle mého vůbec nic podobného nepatří). Ještě jedna výtka, která však může být i skryté plus - mně osobně přišlo nesmyslné kázat o rodině, když se autor sám přiznává, že s rodinou to nemá příliš vyřešené. Ale na druhou stranu klobouk dolů, že to uznává přímo v knize a že si uvědomuje, že to není úplný ideál z jeho strany. Ale všechna ostatní témata mi náramně sedla a přišla mi originální a hlavně velmi aktuální. Takže doporučuji rozhodně přečíst.


Poměrně jednoduchý příběh, který ve své původní myšlence byl docela zajímavý, nicméně poté, co se postupně objevovali další a další hrdinové, celé to spadlo jen do řešení konkrétních případů. Mohlo to být klidně více o humoru, což by rozhodně dopadlo lépe. Snaha držet nějaké to napětí byla až příliš umělá.


I druhý díl jsem dal prakticky ihned. Příběh skvěle graduje a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.


Nádherná kresba, která jen podtrhuje úžasný dobrodružný příběh. Zatím to vypadá hodně napínavě, takže předběžně určitě doporučuji.


Když se to vezme kolem a kolem, v knize prakticky nenajdete nic, co byste již neznali, nicméně mnohdy si to ani neuvědomíme, a už vůbec ne v kritických situacích. Tahle kniha vás (přesně podle svého názvu) psychicky připraví na nějaký útok, který může nastat kdykoli a bez varování. Nenajdete v ní bojové chvaty, nějaké rady, abyste nebyli přepadeni, nicméně jsou v ní dost pádné důvody, proč se vůbec o svou sebeobranu zajímat a něco pro ni dělat. Jsou zde důležitá doporučení pro výběr školy sebeobrany s rozsáhlým odůvodněním, proč by měla být sebeobrana vyučována povinně. Shrnuto do jednoho souvětí - Máte jen jeden život, tak nedovolte žádnému parchantovi, aby o něm rozhodoval a ještě hůře, aby vás o něj připravil.


Výběr neméně skvělých vtípků Sarah Andersenové. Opravdu skvělý počin, těším se na další její knihy.


Musím uznat, že mě kniha poměrně zklamala, resp. jsem od ní čekal víc. Upřímně se jedná o téměř kompletní kopii filmu Ratatouille (vyměníme postavy a máme novou knihu). Další věc, hlavní hrdinka nerespektuje pravidla, což by asi v dětské knize nemělo být tak zjevné, nicméně stalo se. Asi nejsmutnější je český překlad knihy, který dětem prakticky nic neřekne. I v knize, ve které je tak málo textu, jsem našel slovo, které v českém jazyce neexistuje - chutnalo to "neznámě". Samotný překlad je suchý, pro děti téměř nevhodný, a přitom se dalo z této knihy vytěžit mnohem více. Tři hvězdičky dávám za zpracování a za překrásnou ilustraci a malby pravou čokoládou. Bohužel příběh tuto knihu poměrně diskredituje.


Objektivně musím uznat, že ze všech tří dílů je tento asi nejslabší. To však nicméně nemění nic na skutečnosti, že se u ní pobavíte a pravděpodobně se i v mnoha příbězích najdete.


Předně bych měl dodat, že to nebyla kniha určená pro mě, a proto jsem byl v hodnocení spíše přívětivý. Nicméně by kniha dopadla lépe, kdyby bylo více využito potenciálu a nápadu knihy. Ovládání ostatních pomocí snů se dalo více rozpracovat. Kniha mohla být klidně více popisná a detailnější. Samotný příběh mimo sny je zajímavý, protože se věnuje šikaně a tenké hranici mezi ní, spravedlností a pomstou. Ale jak jsem již napsal, dalo se to pojmout i poutavějším způsobem.


Jedno z nejkrásnějších děl japonské literatury, která se objevila v mnoha zpracováních, ať už filmových či inspirovala jiné spisovatele. Kniha, resp. povídka Noc na galaktické železnici, bývá často srovnávána s Malým princem. Osobně tento názor nesdílím, protože obě knihy jsou až příliš rozdílné a dle mého patří každá do jiné zájmové i literární skupiny. Ústřední povídka, tedy Noc na galaktické železnici je vynikajícím průvodcem nejen dětského diváka, která zaujme svou neuvěřitelnou otevřeností a úchvatným koncem. Ostatní Mijazawovy povídky už jsou výrazně slabší, za zmínku stojí ještě povídka Příběh Budoriho Guska, který se obsahově i myšlenkově dokáže vyrovnat slavné předchůdkyni.


Moje první sci-fi, takže hodnocení spíše začátečníka než velkého fanouška tohoto žánru. Nicméně se mi to nesmírně líbilo, už jenom proto, že mám rád alternativní historii, která je zde navíc skvěle zpracovaná. Obrovská výhoda je v tom, že autor mohl čerpat ze skutečné historie a řešil i problémy, které se skutečně staly (např. komplikovaná válka ve Vietnamu), byť v této knize s jinými hlavními hrdiny. Příběhová linka se krásně rozvine až úplně na konci knihy, kde se nakonec dozvíme, proč se hlavní hrdina choval tak, jak se choval.


Ačkoli uživatelka blogu píše vesměs pravdivě, je potřeba říci, že vtipu tato kniha moc nepobrala. Jestli tohle čtou blogeři ve Francii a vnímají to jako super úžasně vtipnou výpravu na pokladnu, u nás by to moc úspěchu nemělo (rozhodně ne tolik, aby měla blogerka sloupek v novinách a vydala si knihu - tady by si to s tímhle stylem musela vydat sama a za své). Místo nějakých zajímavých historek z pokladny, tu máme dlouhé a nudné představování pokladní, kolegyň, systému, počítání peněz a na ony historky zbylo jen pár stránek. Po tolika letech strávených u pokladny se toho dalo vyplodit mnohem více vtipného. Tak snad příště.


To nejnovější a nejdůležitější z celé české historie v jedné knize. Dost podrobná kniha, která je skvěle napsaná. Rozhodně mohu doporučit, protože Jan Rychlík píše nesmírně zajímavě.


Nemohu upřít důležitost a nadšení této knihy, přesto mám k ní tolik výtek, že nakonec získala nižší hodnocení. Zde je několik z nich:
- pravidel je příliš mnoho - celkem 64 pravidel k úspěchu je zaznamenáno na cca 440 stranách, což způsobuje, že se jimi prakticky nemůžete řídit, alespoň ne všemi.
- rozporuplnost pravidel - kvůli velkému množství se často stane, že si některá pravidla protiřečí, čímž se omezuje jejich použití v praxi.
- americký trh - Jack Canfield je Američan a v Americe je celkem běžné, že se řečněním a motivací zaobírá mnohem více lidí, než v Evropě. Je tedy logické, že je kniha uzpůsobena americkým podmínkám, a proto je mnoho pravidel v Evropě nepoužitelná.
Bohužel tyto připomínky knihu značně omezují, takže i přesto, že je psána pozitivně, s nadhledem a má za cíl motivovat, v praxi (resp. v Evropě) jsou její možnosti omezené.


Zajímavý spis jednoho z našich nejvýznamnějších politiků. Spisek je rozdělen do 8 článků, ve kterých Palacký široce uvozuje problematiku federalizace říše - hodnotí výhody federalizace, ale také zhoubnost dualismu, který se v roce 1865 postupně prosazuje (definitivně až 1867). Spisek také obsahuje psaní do Frankfurtu a pojednání o centralizaci říše. Jazyk je tehdejší, tedy možná trochu postarší, ale velice srozumitelný. Význam: nedoceněno (tedy velký).


Kniha jako taková se čte poměrně dobře a kdo se zajímá o středověké dějiny, především z oblasti archeologie, tak bude určitě nadšen, ale trochu mě mrzelo příliš mnoho údajů a rozměrů. Tematicky vás kniha provede oblastmi - šlechta ve středověku, vesnice ve středověku, město ve středověku.


Kniha je psána odborně, ale pořád se jedná o jazyk, který je poměrně snadno pochopitelný a dobře zpracovatelný. Co se týče samotného textu, tak zde najdete informace, co je to historická antropologie, kdy a jak vznikla, jak se vyvíjela, jaká témata jsou předmětem bádání a také možnosti dalšího rozvoje. Připomíná to spíše takový úvod do historické antropologie.


Když vypadá kniha na pohled lákavě, nemusí to nic znamenat. Polovinu věcí z této knihy nelze použít, protože takhle prostě šikanu řešit nelze. Říct šikanátorovi něco vtipného, kde bude agresor vypadat jako blbec a oběť jako nad věcí, je naprosto šílené. Ani sebevědomé dítě by si nevyskakovalo na silnějšího, tak jak to může někdo radit oběti šikany? Smutným potvrzením je i skutečnost, že před některými technikami varuje i autor předmluvy k českému vydání, a to už je co říct.
