fmash komentáře u knih

Opět zřejmě Žamboch velí, děj je "seriózní" a dle mého se blíží slušným kvalitám původních conanovských příběhů. Nikdo si na nic nehraje a všichni dělají, co mají, totiž plaví se, válčí a chovají temné myšlenky. Nepitval bych se tolik v obecně známých informacích o vikinské éře, a tím spíš bych méně idealizoval jejich společenské zvyklosti.

27.11.2015

Zřejmě zásluhou Procházky, který je na knize uveden jako zřejmě hlavní autor, se původně celkem temný příběh zvrtává v humoresku plnou nadsázky a hlášek. Ještě to jde, ale není to ono. Bude hůř.

27.11.2015

Tahle ptákovina s lacinou obálkou mi ležela ve virtuální poličce hodně dlouho, než jsem se k ní odhodlal, ale nelitoval jsem. I když je to šestákový román, má své kouzlo, spád a představuje kus slušného spisovatelského řemesla. Kdyby si celá série zachovala takovou úroveň (jakože už vím, že nezachovala), byla by to pecka. Hodnotím samozřejmě v rámci žánru.

27.11.2015

Dystopie a antiutopie (jež se v tomto románu snoubí) patří k žánrům, které mě baví. O Čistém mohu říct, že mě - až tak nebaví. Nejsem si jist, jestli je to tím "young adult" zaměřením, nebo co to je poslední dobou za módu, málo uvěřitelným popisem reálií vnějšího světa, ve kterém lidé jedí kdovíco a žijí, obklopeni sutinami plnými explicitního nebezpečí, pomalu v kartonových krabicích, nebo stylem vyprávění, jehož leitmotivem je stesk po maminkách, které v této postapokalyptické společnosti chybí naprosto každému a všichni na to neustále myslí. Začalo mě to bavit až daleko za polovinou, přičemž nejčastější slovo, které mě při tom napadalo, bylo "zbytečné". Pravda je, že pak už to šlo natolik dobře, že jsem investoval do dalšího dílu. Tak uvidíme.

27.11.2015

Standard, tady bych si však dopřál zase jedné stížnosti: ačkoli to samozřejmě slouží autorovu záměru mást čtenáře v dobrém smyslu tak dlouho, jak to jen jde, on však občas překračuje slušnou míru a neustále něco zatajuje. Jedna věc je, když si nechává svá tajemství postava, která prozradí jiné postavě pouhou část svých záměrů a vědomostí - nám se toho však dostává především od autora, což by přinejmenším nemělo být tak očekávatelné a považuji to za prohřešek na pravidlech dobré detektivky. Nesbø zkrátka vynechává v popisech situací podstatné detaily tak moc a především tak často, až je to příliš; navíc pak na této uměle vytvořené čtenářově nevědomosti staví celé zápletky. Mně se to nelíbí a otravuje mě to. Takže vlastně standard.

5 27.11.2015

Napínavé. Tady bych mohl skončit, ale neodpustím si hrstku kritiky stupňujícího se autorova manýrismu, ve který se stále víc přechyluje množství bláznivých zvratů v hypotézách, filmové střihy mezi dějovými linkami atd. atp. Asi by se dalo jedině doporučit, aby si čtenář dával mezi jednotlivými díly několikaměsíční přestávky.

2 27.11.2015

Zase jednou hlavně detektivka, i když začíná přituhovat a množí se nadpřirození superhrdinové, jako je holka s mravenčí hlavou, co si zapamatuje obličeje celého mraveniště, a starý cikán, který má pod palcem celosvětové dění. Ale celkově Nemesis patří k fajnovějším ze série.

3 27.11.2015

Švábi se čtou celkem pohodlně, i když se jedná o značně překombinovanou dobrodružnou literaturu. Mám raději konvenčnější část série.

27.11.2015

Autor ztrácí invenci co do důvodů, proč svého hrdinu stále vracet do pekla jeho osobních problémů (a jak ho k tomu přesvědčit), což je vzrůstající problém, kulminující v desátém dílu. Přízrak je pořád ještě zábavná kniha, ale během pár týdnů, které uplynuly mezi jejím přečtením a psaním tohoto komentáře, jsem se několikrát musel hluboce zamyslet, abych si vzpomněl, o čem vlastně byla. To myslím mluví za vše a třeba u Sněhuláka nebo Netopýra by se mi to nikdy nemohlo stát.

25.11.2015

Těch pár knih, které jsem v poslední době od Žambocha četl, mě navnadilo. Tahle ovšem očekávání nesplnila a trojhvězdička je opravdu na hraně. Dejme tomu, že řemeslo je řemeslo, ale tady se autor ani moc nesnažil, a co se nápadů týče, tak se vysloveně flákal. Takhle si představuju béčkovou přímočarou PC střílečku, ne zajímavou knihu. Já vím, žánr. Ale přesto od Žambocha čekám víc.

25.11.2015

Rychlá, krvavá, přímočará řežba bez ohledů a bez ambicí na cokoli jiného. Vlastně tak trochu zklamání, vzledem k všeobecným ovacím. I když multikulturní Praha budoucnosti vyžaduje určitou píli autora při promýšlení souvislostí.
Poznámka: nevím, jestli komiksová citoslovce velečasto podmalovávající děj (například "ááááááááááááááááááááááá" a podobně) mají evokovat komiks, nebo jenom štvát lidi vlastní představou vtipnosti, ale já jsem komiks nechtěl.

1 25.11.2015

Netěšil jsem se na poslední díl série, protože jsem chtěl další. Po jeho přečtení však musím jen smutně (nebo rozmrzele) konstatovat své přání, aby už žádný další nebyl. Autor se zjevně vysílil, u HH vyčerpal všechny rozumné možnosti, jak do případů zatáhnout jeho nejbližší a nechtěl-li se do nekonečna opakovat (už bylo na čase), musel vymyslet něco nového. A to se mu bohužel nepovedlo. Ne že by se nesnažil, hledá pořád nové démony, které by vytahoval z klobouku hrdinova podvědomí, jenže tohle číslo je prostě už moc obehrané.
Zápletka je zapletená důkladně, ale pořád se musí něco přidávat, aby laťka neklesala. Všechno je tak zapeklité, že už pomáhá jenom Harryho intuice. Jizvy už se nemají kam vejít. Čtenář (já) je unavený a cítí se podveden, protože skutečnost, že všechno už tu bylo, není omluvou k tomu, aby se za pomoci pouhé deformace vydávaly staré věci za nové. Autora už to zřejmě nebaví, a mě pak taky ne.

4 25.11.2015

Ne že by to nebylo zábavné, co mě ale u tak zkušeného autora, jakým JN nepochybně je, překvapilo, byla neobratnost a nezvládnutí úskalí ich-formy. JN je zvyklý do svých textů vkládat množství faktografických zajímavostí a životních postřehů, což je v pořádku, silně však narazil, když se je za každou cenu snažil násilně vnutit do úst hrdiny, který je podle všech ostatních náznaků výrazně podprůměrné inteligence. Můžeme si sice hrát na to, že Olav je ve skutečnosti nadprůměrně vzdělaný a inteligentní, jen trpí nějakou dys- vadou či syndromem, který ho určitým způsobem znevýhodňuje, ale proč to tak komplikovat? Tohle není žánr, do kterého by to sedělo. V mých očích si s tímhle autor těžce neporadil a celé to zkazil. Takže neustále posloucháme, jak "tohle jsem jen někde slyšel, ne že bych tomu rozuměl" a podobně.
A já se ptám: bylo to nutné? Tohle měla být prostě šuplíkovka pro horší časy.

1 25.11.2015

Jestli mi na téhle knize něco vadilo, tak to byla její podstata, což je asi chyba (čí?). Definuj podstatu knihy. Téhle knihy? No... Napsala to taková skutečně hodně citlivá paní, která opravdu moc chtěla uchopit postapo tématiku s takovým tím vopravdicky citlivým ženským přístupem.
Aby nevznikla mýlka, já proti tomu v zásadě nic nemám, je to (pro mě) zase něco nového, jenom mi chvílemi dost lezlo na nervy to bezmocné plkání a lkaní putující hrdinky, která měla obrovskou kliku, jíž ji autorka obdařila jenom proto, aby mohla tu svou ženskou citlivost pronést bez poskvrnky až na konec příběhu. Příběhu, v němž mimochodem de facto všichni chlapi buď brzy umřou, nebo jsou to gayové (a vlastně umřou taky). Na druhou stranu to nebylo nejhorší, dokonce ani tak hrozné, jak jsem si představoval po úvodní bezzubě silácké feministické scéně.
Ehm... takže ta podstata... asi tkví v tom, a to by mělo být uvedeno na obálce velkými písmeny, že je to kniha psaná ženou výhradně pro ženy. Což tuším nejsem (i když nevím úplně jistě, podle čeho se to pozná). A já bych prostě radši normálně unisex postapo, které nemusí být nutně naturalisticky drsnější (Bílý kůň po téhle stránce taky není žádná selanka), ale méně se v něm probírá každé hnutí ženské mysli, navíc dle mého naivně idealizované - ovšem, opět to musím říct, kdo jsem já, abych tohle soudil?
To není mužský šovinismus, ale pouhá otázka vkusu. (I když teda chvílemi to bylo na hraně, paní Adamsová si v žádném ohledu laťku nijak vysoko nenasadila.)

1 23.11.2015

Strejda Finn umřel a June z toho chytá v žitě. Ehm. A o tom to je. Zhruba.
Totiž malá June měla strýčka opravdu moc ráda, a protože je to "zvláštní" děvče, hodně to prožívá. Vůbec všechno dost prožívá. Ale nic proti tomu. Kupodivu jsem se i jako mužský čtenář úplně jiné věkové kategorie začal časem (teda po dost dlouhé době) docela chytat a začalo mě zajímat, jak to celé skončí.
Je to sice Velká kniha sebelítosti, avšak kdo tomu nešvaru občas nepodlehne, ať první hodí knihou. V mém případě e-knihou, takže nehážu, nechci si mj. rozbít telefon. Kdyby to autorka napsala opravdu někdy v osmdesátých letech, mohla se kniha stát biblí mladých gotiček - takhle je to lehce nadprůměrný příběh, hodně slušně napsaný, ale už dávno ne objevný, který svou "niterností" ohromí leda "zvláštní" puberťačky a pár beznadějných romant[y](če)k(ů).
Teda... četl to vůbec nějakej chlap?

3 23.11.2015

Obsáhlejší povídka z trochu jiného soudku, než jsme u autora zvyklí: žádné krkolomné zvraty, žádná velká tajemství, prostě přímočarý příběh jednoho kriminálnického nádeníka. V intencích této (snad) série je hlavní hrdina vlastně klaďas, zcela v intencích autorovy tvorby má sklony k závislostem a ztrácení srdce. Nic převratného, ale velmi čtivá jednohubka a nekonfliktní únikovka. Rozhodně lepší, než lehce neobratný první díl.

1 10.11.2015

Popravdě mi docela vadily druhoválečné vsuvky, jakkoli byla znalost historie postav pro děj zásadní - nevím proč, ale nudily mě a odrazovaly od dalšího čtení. Snad proto, že byly velmi obsáhlé, a jakkoli byly dobře napsané, špatně snáším, když se mi do knihy snaží vkrádat jiný žánr, než jsem si jejím výběrem zvolil - přinejmenším to platí u oddychovek, mezi které tuto sérii jednoznačně řadím. Jinak jako obvykle napínavé čtení a zjeven nový nešvar, jímž je pokračování jedné z podstatných dějových linek do dalších dílů. Jinak obvyklý Harry Hole plus drobný exkurs do norského nacionalismu.

3 04.11.2015

Konečně jsem najel na chronologickou linii (po Sněhulákovi a Levhartovi), takže mi některé věci začaly dávat smysl. A jiné, díky tomu předběhnutí, domýšlím dopředu. Takže to vlastně je, jak má být.
Netopýr je dobrý, napínavý, plný zajímavých postav, autorových obvyklých postřehů a stručného podání životní filosofie, jež mi není cizí. Obvyklá přehršel zvratů v pátrání, kterých je ažaž. A náběh na obvyklé schéma, které je příběhům o HH vlastní. Rozhodně bych nechtěl patřit k ženám, které se kolem hlavního hrdiny kdy motaly.
Hodně anglických vsuvek, jež budou v pozdějších knihách nahrazeny množstvím přímočarých popkulturních odkazů, dle mého ničemu nepřispívá. Když pročítám zdejší komentáře, nějak si nemohu vybavit, že by první polovina knihy byla nudná - nic takového mě ani nenapadlo, takže si dovolím nesouhlasit. Řadím k lepším knihám ze série.

3 04.11.2015

Náhodný výběr (nějak jsem si popletl s D. L. Sayersovou) :)
Jsem poslední dobou naladěn hlavně na svižné příběhy plné zvratů, takže mi drahnou dobu trvalo, než jsem se srovnal s Majákem: autorce se (ovšem její obvyklý styl neznám) povedlo naservírovat austenovské čtení v moderním hávu. Současné postavy jsem si nedovel představit jinak, než ve viktoriánských šatech; autorka popisuje každé hnutí jejich mysli, všechny ty ohledy a pocity nelibosti, když se někdo vyjadřuje neočekávaným způsobem; společenské rozdíly... Cítil jsem se trochu jako ve snu, bohužel mi ta nečekanost (ačkoli Dalglieshe znám alespoň ze seriálu) zkazila první část knihy. Je to rozvleklé, coby dektektivka založené na spoustě zámlk s řešením na posledních stránkách, pohříchu ještě založeném na náhlém osvícení hlavní postavy, která se vyšetřování skoro ani neúčastní. Hodnotím zcela subjektivně a v tomto rámci ještě docela velkoryse. Možná v jiné době na jiném místě... I když autorce všechna čest, že ještě v tom věku vypotila celkem ucházející soupis myšlenek a životních postřehů, jímž kniha prostřednictvím úst svých hrdinů vlastně je.

2 04.11.2015

Náhodný výběr, jinak bych se do Browna asi nikdy nepustil. Zklamán jsem nebyl... Na jednu stranu o napětí není nouze a člověk se leccos dozví, na druhou stranu z knihy přímo čiší ta nastudovanost zeměpisných a historických reálií, přepečlivá preciznost skládání soukolí složitého příběhu a úpěnlivá snaha neudělat sebemenší chybu. Což je (na jednu stranu) chvályhodné, ale (na druhou stranu) čeho je moc, toho je příliš. Kdo to má rád, tomu dobře. Na mě až příliš vypočítavé. Ale neurazí.
Audiokniha; Táborského přednes mi neimponuje, jakkoli je bezchybný až sterilní - snad právě proto, ale k téhle knize se to stejně docela hodí.

21.10.2015