fmash komentáře u knih

Až teď jsem si všiml, že autorkou je Rowlingová - vědět to dřív, asi bych se do toho nehnal :). Ale aspoň už mi docházejí souvislosti ohledně velmi vcítěných popisů některých situací, jež byly u mužského autora poměrně nečekané. Z mé strany spokojenost. Každopádně Cormoran Strike je docela zajímavý hrdina šmrncnutý americkou drsnou školou, zápletka je zapletená, postavy zajímavé a má to spád. Dávám čtyřku, i když není úplně plnotučná. Slušná oddychovka. Audiokniha; přednes předčítajícího Olivy mi v paměti nezůstal, takže asi neuráží.

1 21.10.2015

Hodnotím subjektivně z pohledu zábavy a poučení, které mi kniha poskytla. Krátká verze: nic moc. Delší verze: je to pro děti, je to skrytě prvoplánové, dle mého to postrádá jiskru. Nechci být defétistický, jakkoli jsem v kritice zdrženlivý, jelikož je mi známo, že série pozitivně ovlivnila mnoho čtenářů a byla podnětná i pro množství autorů.
Nepatřím ke skupině hlasitých obrazoborců a odpůrců jakékoli náboženské příměsi v literatuře, spíš naopak. Přesto mi nejprve skrytá, posléze stále zřetelnější, v závěru pak zcela explicitní kristovská paralela v Aslanovi lezla čím dál úporněji na nervy a pohádka mi kysla a hořkla na jazyku, jak se měnila z relativně příjemně naivního příběhu na prachsprostý katechismus. Audiokniha; Táborského přednes odpovídá "vážnosti" věci, je pomalý a zřetelný jak ministrantské čtení u pulpitu, ale už jsem slyšel i mnohem horší.

3 19.10.2015

Autor použil osvědčené schéma, tj. stárnoucí detektiv, jeho lepá pomocnice, něco lásek, něco závislostí, tajemní zločinci a brutální vraždy. A zase mu to vyšlo, čtenář má v ruce našlapanou oddychovku, které odpustí lecjaké zaváhání. Čte se jako obvykle jedním dechem. Nejsem ten, kdo od Nesba požaduje něco nového, naopak. Takže spokojenost.

5 19.10.2015

Můj druhý pokus s Jonassonem. Stařík s Analfabetkou mají opravdu hodně společného. Tzv. obyčejný člověk proplouvá světovými dějinami a má nějaký drobný příspěvek ke všemu, k čemu se zrovna namane. Příjemné a promyšlené čtení, i když na Analfabetku dle mého nemá.

06.10.2015

Zpočátku mírně strašidelná exkurse do poměrů chudých černochů v apartheidu, ale autor se naštěstí víceméně vyhnul dále očekávané srdceryvnosti a svůj příběh ve stylu Forresta Gumpa, člověka, který se setkal se všemi a ovlivnil všechno, příjemně a vtipně rozvinul do úžasného eposu. Často přítomná tragičnost předkládaných osudů svým vypravěčským stylem připomene Sto roků samoty, kde by se z jiným způsobem popisovaných příběhů čtenář také musel zbláznit, ale vypravěčská lehkost vše posouvá do úplně jiné roviny. Zábavné, inteligentní čtení. Audiokniha; skvělý a poutavý přednes.

3 06.10.2015

Ačkoli se nijak sveřepě nebráním různým "guilty pleasures", tento upocený pokus o českou True Blood ve mně zanechal hluboké stopy. Znechucení, nuda, trapnost... odpad. Poznámka: audiokniha; interpretka svým projevem celou atmosféru důstojně a příhodně podbarvila šedou, nebo spíš hnědou, barvou uvozhřené podbízivosti.

S Petiškovými řeckými bájemi jsem spláchl také ty Jiráskovy české. Docela jsem se těšil, přeci jen jsem ze základky už dost dlouho... Byl to omyl. Utahané historky tak nasmrádlé patosem obrození, že je to skoro k nevydržení. Brunclíkova Odyssea tomu dává korunu. Spát jsem šel skoro s pláčem. No nic, znát bychom to přesto měli, už pro to srovnání...

16.07.2015

Viewegha nečtu v podstatě vůbec, takže jeho knihy neznám (až na pár adaptací). Báječná léta mi nicméně docela sedla, ačkoli začátek mě značně vyděsil - o žádné variace na Garpa nestojím. Od chvíle, kdy se děj přestěhoval do Sázavy, se všechno vydalo očekávanými kolejemi, což je v tomto případě dobře, a poklidně dospělo až do zdárného konce. Kniha venkoncem příjemná, ale na další se zatím kvůli ní nechystám.

1 16.07.2015

Bezprostřední dojem z Ovidiových proměn už si nepamatuji, ale Petiškovy báje jsou prosté, srozumitelné a přinejmenším pro mládež nepochybně přínosné. Pro mě ostatně též, bylo mi až hanba, když jsem při nich zjišťoval, co všechno už jsem zapomněl. Je to takové pohlazení.

2 16.07.2015

Návrat skoro po čvrt století od prvního čtení (Společenstvo je opravdu jiný případ). Ne snad nemilé překvapení, pro toho, kdo zná Hobitovu genesi, není jeho lehce dětinské vyznění žádným objeveným tajemstvím. Snad jen, že ty drtivě vážné a závažné události, jež jsou Hobitovým později dobudovaným pozadím, jsou v opravdu zvláštním kontrastu k vyzývavé hravosti podání této pohádky pro děti (a pro Angličany). Nemám s tím problém, ale zhruba jednou za dvacet let mi to stačí.

2 16.07.2015

Mínusy: osmdesát procent knihy je čirá (no dobře, někdy o něco kalnější) nuda. Popisy pocitů v dívčím deníčku, popisy pocitů slušně zakomplexovaného chlápka. Všechno urputně směřuje k výstřelům flint ukázaných v prvním dějství. Nikdo se tudíž nechová tak úplně normálně. Celkový závěr z pohledu vztahu hrdinů je celkem neotřelý, nicméně ne moc uspokojivý. Asi to tak má být.
Plusy: všechno postupně dospěje k výstřelům flint ukázaných v prvním dějství. I když vzhledem k rozsahu knihy dost (relativně k mému vnímání času stráveného s příběhem) pozdě. Celkový závěr ne moc uspokojivý, nicméně celkem neotřelý.
Výsledek: značně překomplikovaný příběh, jehož základ je budovaný tak zevrubně, poctivě a zeširoka, že sice nemůže spadnout, ale jeho výše tak nějak nedovede vyniknout. Tane mi na mysli otázka, zda je efekt, kdy se z olbřímího hovna vynoří voňavá princeznička, dostatečně efektní. Efektivní totiž těžko. Jinými slovy - když se z předlouhé nudy jakéhosi zcela jiného žánru, o který v žádném případě nestojím, na konci vyloupne kousek napínavého překvapení, ospravedlňuje to ty mraky času stráveného v zoufalství obelstěného čtenáře? Podle mého ne. To může fungovat u minutové anekdoty, kde se pointa skrývá v posledním slově, ale ne u knihy pětisetstránkového formátu.

6 16.07.2015

Chtěl jsem zkusit Žambocha, a zřejmě jsem sáhl vedle. Alespoň podle zdejších komentářů se to jeví tak, že Líheň není zrovna typickým představitelem svého autora. Nicméně. Vyprávění je skvěle zvládnuté, skoro ničeho není přespříliš (až ke konci, jak má docházet k vysvětlení všeho a samozřejmě ke katarzi v krvavé lázni, se to malinkdo zvrtává v manýru), naznačované emoce spojené s propojováním myslí kultu Královny působí husí kůži atd. atp. Hodnotím vysoko především v rámci předpokládaného žánru (v tom smyslu, že takto jsem s ním spokojen). Myslím, že jsem během příběhu ani jednou nezalitoval.

16.07.2015

Mé víceméně první seznámení s žánrem, neboť bezduché řežby tohoto druhu mi dosud zůstaly utajeny. Musím uznat, že je to jízda, svým způsobem ani ne moc bezduchá, není trapná, není nudná, není tuctová. Na druhou stranu poslední přinejmenším třetina se už nudně, tuctově a skoro bych řekl trapně a bezduše táhne v opakování stejných motivů. A to je škoda, protože nebýt toho, byla by kniha o kategorii výš - žánr nežánr.

2 16.07.2015

Zpočátku těžce nudné, předvídatelné a silně podbízivé. Časem se to však tříbí až k normálu. Na konci jsem normálně bulel jak debil a nadával autorovi, proč mě tomu vystavuje. Kolem a kolem, solidní průměr s extrémními odchylkami.

15.06.2015

Všichni (nebo mnoho z nás) máme rádi Betty MacDonaldovou, přičemž do téže skupiny patří zřejmě také autorka této knihy. Já však zřejmě nepatřím do cílové skupiny paní Deváté.
Oceňuji vytříbenou češtinu bez přemíry kudrlinek a sem tam rozhozené vtipné obraty, u nichž jsem se párkrát i zasmál. Velice neoceňuji nekonečné lamenty nad zdravotním stavem, diskuse s lékaři a opakující se popisy výletů o dovolené. Pravda - není mi sedmdesát. Ale myslím, že původně zamýšlenou cílovou skupinou bylo mnohem širší spektrum čtenářstva. Každopádně bývá osvěžující přečíst si občas o něčích strastech, jsou-li podané odlehčeně a s nadhledem. Tady jeden chvílemi zápasí s atakou nefalšované deprese.
V závěru autorka nabízí pointu (resp. tři), přičemž podotýká, že případný nedostatek kvality se pokusí nahradit kvantitou. Bohužel, jakkoli to byla zřejmá nadsázka, stejným dojmem působí celá kniha. Nebudu se vymlouvat, že to může být rozdílem vkusu - já se dobrou polovinu knihy vysloveně nudil a jen jsem čekal, jak to dopadne. Nu, nijak.

5 15.06.2015

Moje druhá kniha (po Sněhulákovi) o HH. Stejné schéma, někdy až příliš opakující se motivy... Nicméně poutavé, napínavé, v jistém smyslu konejšivé čtivo, od kterého se jen těžko odtrhává. Jednoznačně série, kterou zatím neopustím.

1 02.10.2014

"Strašidelné povídky" - tak jsem si interně označil tento Haklův soubor krátkých příběhů, ve kterých se niterná nejistota člověka, který by si sám sebou mohl být velice jistý, zadírá čtenáři pod kůži.

2 11.08.2014

Náhodná volba, ale zklamán jsem nebyl, přestože jsem předem očekával kvalitní zábavu. Rušily mě časté popkulturní odkazy a opakující se obraty, kdo je vrah bylo jasné už asi ve čtvrtině knihy, ale množství zvratů a zejména boční vztahové linie mě ke knize tak jako tak poutaly a způsobovaly, že jsem ke knize aspoň na chvilku odskakoval i přes den. Zábavná jednohubka.

3 11.08.2014

Kniha určitě není bez zajímavosti, přeci jen jsem ale čekal o něco méně té popularizační složky a více faktických informací.

09.01.2014

Docela příjemné a čtivé. Bohužel se velká část textů v knize „vtipně“ zaobírá češtinou a jejími problematickými zákoutími, což mi samo o sobě samozřejmě nijak nevadí, nicméně v těchto pasážích autor ztrácí na přesvědčivosti a text na síle, navíc to není téma, kvůli kterému jsem se do Angličtiny na rovinu pouštěl. Leč i tak je v knize dostatek zajímavých informací, vysvětlivek a pomůcek k lepší orientaci v jevech, s nimiž se student angličtiny sice běžně setkává, ale jejich uchopitelná podstata mu z nějakého důvodu doposud unikala. Že jsem se s podobným počinem setkal poprvé, trochu to namažu a dávám za čtyři.

2 09.05.2013