fog komentáře u knih

Znám ten příběh z filmu, takže jsem knihu měla už dlouho v plánu.
Autorka nám umožní vstoupit do hlavy Toma Ripleyho a není to vážně nic hezkého, co tam uvidíme. Jeho talent spočívá ve lhaní, předstírání identity, manipulaci s lidmi, předstíráním zájmu o druhé a v mnohých dalších „dovednostech”, nezastaví se opravdu před ničím, aby získal to, co chce.
On to vše zvládá opravdu mistrovsky, což se ovšem nedá říct o vyšetřování policie, ta mimořádná tupost vyšetřovatelů mě vážně vytáčela.
Takže abych to shrnula - mně byl ten amorální parazit tak moc nepříjemný, že se mi chvílemi ani nechtělo číst dál, ale přesto (nebo právě proto) je to velmi výstižná sonda do mysli psychopata, čehož je důkazem, že zůstává klasikou již více jak šedesát let.

4 26.07.2017

Tato kniha se vyznačuje ironií, sarkasmem, černým humorem. Ale má, jako ta pověstná mince, dvě strany.
Cesta k diagnóze je ta veselejší, smějete se smutným věcem, ale stále se ještě smějete, cítíte sympatie k hlavní postavě a opak k jeho uzurpátorské manželce.
Pak nastává ta temnéjší stránka, fiktivní demence není osvobození, ale jen jiná forma zajetí, z domova Sněženka není úniku, z autobusové zastávky v zahradě nic nejezdí... a překročení řeky Styx je nevyhnutelné.
Za sebe jednoznačně doporučuji.

9 31.05.2017

Beletrizovaný příběh o tragické expedici sira Johna Franklina mi byl po dlouhé hodiny mrazivým a věrným společníkem a patří mezi nejsilnější příběhy, které jsem kdy četla. Nebyly vzácné chvíle, kdy jsem musela knihu odložit, než jsem mohla pokračovat dál ve čtení a rozhodně to nebylo proto, že by se mi nelíbila...
Je to příběh lidí v extrémních drsných podmínkách, s děsivou atmosférou beznaděje, pocity klaustrofobie od prvních stránek. A frustrující je, že víte, že stále bude hůř... ale největší zlo pro mně představoval lidský faktor.
Autor s ničím nespěchá, pomalu a velmi detailně a precizně popisuje všechny události, každá z hlavních postav je výrazná a je nepravděpodobné ji zaměňovat s ostatními, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu různých členů posádky.
Pro mně je to výjimečný román a velký zážitek, pro který mi pět hvězdiček zdaleka nestačí. Stále ve mně doznívá a předpokládám, že bude ještě dlouho...

14 15.01.2017

Kniha mě zaujala obálkou, která okamžitě upoutala mojí pozornost (a taky motivem izolovaného skleníku, pohřbeného hluboko v strašidelném lese na anglickém venkově) - no, po přečtení si myslím, že jsem definitivně vyléčená z naivity nechat se nalákat na knihu podle obalu.

Ale k obsahu - styl psaní je dost amatérsky, charaktery postav velmi ploché a povrchní, jednorozměrné, děj nepřirozený. Jsou to dospělí lidé, ale jejich vývoj se zasekl někde v šestnácti. Velmi mi chyběla složitost a propracovanost dospělých přátelství a vztahů.

Hlavní postava se jmenuje Leonora - ale dříve byla nazýváná Lee a teď chce být
nazýváná Nora... a stále se nemůže vyrovnat s tím, co „hrozného” se jí stalo
ve vztahu před deseti léty - toto neustálé omílání pořád dokola bylo velmi frustrující.

Během čtení jsem postupně zjišťovala, že mě vlastně ani nezajímá, co se tam stalo a ulevilo se mi, když jsem otočila poslední stránku.

10 26.06.2016

Krásný a bolestný příběh o ztrátě, přátelství, rodině a léčivé síle umění, o pocitu viny a snaze o vykoupení... Autorka má zvláštní způsob, jak popisovat postavy, prostředí, atmosféru - jsou tak živé a detailní, bohaté a propracované, že ve vás vyvolávají pocit, jako byste byli na stránkách knihy spolu s postavami. Rozhodně to však není kniha pro ty, kteří nemají rádi příběhy, které se točí kolem drog. Konec nebyl dokonalý, ale moje hodnocení odráží skutečnost, že se jedná o knihu, na kterou se prostě nedá zapomenout.

„...A jakkoli bych rád věřil, že se za iluzí skrývá nějaká pravda, dospěl jsem k závěru, že se za ní žádná pravda neskrývá. Protože mezi „realitou” na jedné straně a bodem, k němuž dosahuje lidské vnímání, existuje mezní zóna, jakási duhová hranice, v níž se rodí krása a kde se střetávají dva velmi rozdílné povrchy, mísí se a navzájem zamlžují, aby nám poskytly to, co nám život neposkytuje: a právě v tomto prostoru existuje veškeré umění a veškerá magie...”

15 13.06.2016

U nás poměrně neznámá kniha, pro mne velké překvapení - brilantně napsaný, poněkud skličující příběh s temnou atmosférou o tragické sérii událostí – sonda do svědomí „dobrého člověka“, který se dopustil vraždy. Příběh o sobectví, aroganci a nepřizpůsobivosti, výstřednosti, odpovědnosti, iluzích a o špatných rozhodnutích… příběh bez hrdinů.
Slovy vypravěče: „Domnívám se, že kdysi jsem měl ve svém životě mnoho příhod, ale teď už není žádná jiná. Toto je jediný příběh, který kdy budu schopen vyprávět.“
Musím knihu ve své mysli postupně absorbovat, stále mi vězí v hlavě a tak už teď vím, že se k ní budu chtít s odstupem času vrátit. A protože má u nás příští rok znovu vyjít, tak doufám že i v novém překladu.

5 22.10.2015

Klenot české literatury, kniha, která se nadlouho zavrtá pod kůži… po dočtení mi to nedalo, abych se nekoukla také na film(z r.1988) a zde chci jen podotknout, že samotný závěr vlastně vyznívá docela jinak než v knize. Taky jsem měla problém s obsazením některých postav, zejména Katy - v knize sedmnáctiletá, veselá a Soni oddaná přítelkyně je zde ztvárněna v době natáčení třiačtyřicetiletou herečkou...

8 29.09.2014

S touto knihou, snad více než s kteroukoliv jinou, je třeba se setkat ve správnou dobu a především ve správném rozpoložení. Pro mě to byl velmi silný, intenzivní zážitek, výjimečná kniha, vnímaná především v pocitové rovině. Text psaný bez velkých písmen na mě nepůsobil rušivě, naopak proud nejhlubších osobních pocitů a prožitků, snových vizí a vzpomínek jakoby ani nesnesl ohraničení svázané gramatickými pravidly, žádnými záchytnými body, které ostatně ztrácejí na významu tam, kde je hlavní téma strach, úzkost, obavy a kde se za každým slovem skrývá smrt…

Ukázky z knihy:

"musí se smát, jak se hezky učíme všechno pojmenovat, jak se učíme vyjednávat, vysoustružit slova, vyjádřit se ve větách, souvětích, komplikovaných obratech a kličkách, jak dokážeme balit myšlenky, jak se koupeme v rétorice, diskusích. bojujeme se slovy, žijeme slovy, opevňujeme se slovy a pak, tváří v tvář velké kmotře smrti je nám to úplně na hovno."

„jsem na horské dráze, nahoře v extázi z toho, že žiju, a dole chci chcípnout. tato schýza je děsně vyčerpávající a nikam nevede. většinu času, v relativních pauzách mezi relativními záškyty, jsem v absolutní prdeli. takže ta písnička zní takto: škyt – pauza – škyt, extáze – chaos – smrt – chaos – extáze – chaos – smrt. atakdále, pějme píseň.“

„jsou diagnózy, které prostě zaskočí, jako jídlo, na které máš alergii, celou bytostí se zpěčuješ, nechceš, nebudeš. v tu ránu něco křupne, bublina kolem tebe se rozletí, všechny ulice tvýho města oslepnou, zmizí jejich jména, nikde žádný směrovky. z knihy ti vypadnou velký písmena, slova se roztečou, změní v černé červy, nevíš, kde je začátek a kde konec, všechno splývá, rozpíjí se, pevný řád se rozpadá, prostory se řítí. Zůstane jen napětí, přetlak, jen píst, který je za tebou, před tebou, shora, zdola, tlačí tě a drtí. Stane se to, když to nejmíň čekáš, protože tohle nikdy nečekáš.“

14 20.09.2014

Do čtení jsem se pustila především ze zvědavostí, jestli je tahle kniha opravdu tak dokonalá, nebo opravdu tak příšerná, jak říkají dost rozporuplné reakce. Bohužel se musím přiklonit k tomu druhému. Marně se snažím najít něco pozitivního, postavy jsou stereotypní, působí nepravděpodobně, neustálé opakování celých pasáží je hotové utrpení, celkově patetické, naivní, povrchní, slepenec všeho, na co si jen vzpomenete. A ty milostné dialogy a dopisy - to už jsem vážně nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet… čtenář musí vydržet skutečně hodně. Chápu, že každému se líbí něco jiného, respektuji to, ale za sebe musím upřímně říct, že je velebení tohoto „díla“ pro mě prostě nepochopitelné.

9 13.04.2014

Opravdu dobrá kniha se spoustou faktů o každé z manželek Jindřicha VIII., a to ve všech aspektech jejich života, nejen v jejich vztahu s králem, dané téma je zpracováno s velkou přesností a důkladností, ale zároveň je to působivý příběh při současném zachování historických událostí - vše ovšem hodnotím z pohledu toho, kdo miluje čtení knih z tudorovského období.

3 15.03.2013

Ačkoliv by se zdálo, že kniha beze slov bude přečtená velmi rychle, paradoxně ji už „čtu“ poměrně dlouho, a to z toho důvodu, že je prostě úžasná. Nádherné sépiově tónované obrazy plynou hladce jako scény z němého filmu a naprostá absence textu dává prostor pro fantazii, vlastní emoce a interpretaci. Pro mě je to prostě vizuální lahůdka.

5 03.02.2013

Tato kniha prezentuje fakta o posledních létech života Jindřicha VIII. a byla pro mě vítaným zdrojem informací o této etapě jeho života. Četla jsem v průběhu let hodně o Jindřichu VIII. a celém tudorovském období, ale v této knize jsem našla mnoho pro mě nových poznatků. Za minus považuji, že první dvě třetiny knihy mají tendenci chronologicky skákat, takže se obtížněji sledují. Doporučuji každému, kdo je nadšenec pro toto historické období, nebo anglickou historii obecně.

2 25.01.2013