Forest66 komentáře u knih
Původní trilogie se mi moc líbila, takže jsem se na Vlka těšil, jenže ve výsledku jsem tak otrávený, že ani nevím, jestli chci ten poslední díl vůbec číst. Co se na tom povedlo je klasicky případ. Ten byl zajímavý a dobře vymyšlený. Bohužel mnohem víc se toho nepovedlo :( Autor se neustále odchyloval od tématu a ztrácel se v nesmyslných vzpomínkách jednotlivých postav, které neměly (ty vzpomínky) vůbec nic společného s aktuálním děním, příběhem, prostě otravný balast. střihy mezi myšlenkami nebo přecházení mezi přímou řečí (mimochodem často ani nebylo poznat, kdo zrovna mluví) a myšlenkovými pochody, připomínali ze všeho nejvíc tourettův syndrom.
Doufal jsem, že když se to bude odehrávat v minulosti, nebudu muset přetrpět vzpomínky na Sigrid a babičku, ale bylo to snad ještě horší, než dřív.
(SPOILER) Tahle knížka se mi zdaleka nelíbila tolik, co knížky s Erikou. Sice to byla zajímavá zápletka jako vždycky, ale tím, že vraha chytli hned na začátku tam vzniklo na dlouhou dobu vzduchoprázdno, kdy se nic neděje. Navíc tam nebyla žádná postava, kterou bych si mohl oblíbit. Škoda, že kanibala nechal přežít. Takhle se tam bude nejspíš táhnout celou sérií, jak smrad
Naprosto úžasná knížka! Nečekal bych, že se mi příběh o holčičce v lese může tolik líbit :)
Teď už to poslouchám opravdu jen ze zvědavosti, kam až může původně béčkové sci-fi vůbec ještě klesnout. První díl měl aspoň nějakou myšlenku, ale tohle je už jen příběhový průjem, který nemá nic společného ani s tou Nadací
Příběh to nebyl špatný, jenže byl hrozně tuctový a předvídatelný. Ta knížka prostě nemá šťávu
Katayzáto je přesně takový, jaký jsem očekával a co jsem si od toho sliboval. Luceno píše spíš politiku a pozadí osob a příběhů a to jsem taky dostal. Takže pokud je někdo zklamaný, že tam nemá divoké přestřelky a mávání světelnými meči, váš problém, ne knížky :)
V knížce jsou výborně rozpracované postavy a vztahy a Krennica můžeme vidět ne jen jako suchého kariéristického záporáka, na což mu zbyl prostor v Rogue One, ale také jako výborného stratéga, schopného plánovat mnoho kroků dopředu a být tak rovnoceným soupeřem Tarkinovi. Taky asi dokážu líp pochopit, proč se Lyra vrátila ke Galenovi, místo aby zůstala s Jyn, což ve filmu nedávalo zrovna smysl. Tam ji pouze potřebovali odstranit z filmu :D
I po takové době je Kim stále skvělá! Dnes bylo řešení trochu jednodušší, ale knížce to neubralo nic na napětí. Osobně jsem trochu zklamaný tím koncem, ale to je subjektivní. Příběh, osoby i styl si plně zaslouží svých obvyklých 5 hvězdiček
Knížka má zajímavou zápletku, ale hrozné zpracování :( Rozhodně se nejedná o detektivku, v knížce je sice hromada policistů, ale nikdo za celou dobu nic nevyšetřil. Ani thriller bych to nenazýval, protože všechny události jsou v podstatě předem známé, takže o napětí se nedá mluvit. Je to takový deníček vyšinutého individua, proložený vzájemnou interakcí nepřesvědčivých postav. Hrozně mě rozčilovalo celou knížku, že všechny prezentované, "zjištění", "stopy" a "dedukce", jsou z 90% naprosto vycucané z prstu a zcela nepřesvědčivé.
Myšlenka jako taková je celkem zajímavá. Zpracování poněkud pokulhává. Vyprávění je vleklé a velmi tunelově se valící vytyčeným směrem, nechávajíc kolem sebe spoustu logických chyb a nesmyslů.
Slyšel jsem rčení, že "jen pár lidí nic nedluží své reputaci" a Asimov je zářným příkladem, jak pověst dalece převyšuje kvalitu autora. Audiokniha se dala docela dobře odposlechnout. Tištěnou knihu bych pravděpodobně nedočetl
Skála je detektivka asi jako Staré pověsti české. Daleko víc to připomíná telenovelu. Co se ale nedá upřít, je styl psaní. Způsob, jakým May předkládá svůj příběh, je velmi poutavý. Škoda, že ten obsah nebyl trochu lepší. Taky můžu pochválit pestrost a věrohodnost osob. Každý v sobě má aspoň kousek dobráka i kousek hajzla, je směsicí namixovaných povahových rysů a ne jen černobílá figurka, jak tomu v mnoha knihách bývá
Povídky sami o sobě, zase tak špatné nejsou. Nemám ale dojem, že by to universum Duny nějak rozvíjelo. Hlavně proto, že je tam docela dost nesmyslů, vylučující se s původní knížkou a ne zrovna zanedbatelných
Ze začátku jsem měl trochu problém se začíst, bylo tam spoustu hrozně nevýrazných postav a děj byl zpočátku takový nijaký. V jednu chvíli se to ovšem rozjelo a knížka byla skvělá. Bohužel ten konec to vyloženě pos***. Autor chtěl za každou cenu překvapivý konec a nepoložil si otázky "Pokud to uzavřu takhle, mohou předložené důkazy vůbec existovat? Je možné, aby postavy jednali tak, jak jednali?". Protože odpověď by byla ne! v žádném případě
Tahle knížka má mnoho, co by se tomu dalo vytknout, ale má i své světlejší stránky, takže vyloženě zatratit bych si ji také nedovolil. Rozhodně je to slabší kousek celé už tak slabé série (to se dá ale říct o většině z Disneyho "kánonu") a děj v podstatě působí jako deja vu k Sílící bouři. Je tady strašné znát, že tahle série už se jen vleče, nemá co nového nabídnout a opakuje se. Navíc je tak přecpaná protěžování sexuálních menšin, až si nejsem jistý, jestli je to sci-fi nebo LGBT román zasazený do SW kulisy. Další věc, co hodně narušuje děj, jsou neustálé odkazy na události, které nikdy nevyšli knižně, jen formou komiksů, průvodců atp. a ještě ne u nás.
Co se naopak povedlo, jsou většinou postavy, které byly až na výjimky vtipné a sympatické. Když odhlédneme od naprosto zbytečné dějové linky z historie, je knížka i docela čtivá a až na pár faktických nesmyslů docela promyšlená. Lépe, než už zmíněná Sílící bouře, která se strašně vlekla.
Travič mě bavil asi o něco víc, než Rakvář. Myslím, že je to prostě tím, že jsem tentokrát věděl, že mám očekávat něco trochu jiného, než obvykle. Bývalo by bylo lepší, kdybych si obě knihy přečetl najednou, protože děj je velmi úzce propojený. V knížce zůstává docela dost neuzavřených otázek, ale právě proto, že Rakvář a Travič jsou prostě trochu jiné, než ostatní knížky, mi to ani nijak nevadí a tak nějak to tam i patří
Je mi záhadou, jak mohl stejný autor, který napsal případy Lincolna Rhyma a Kathryn Danceové napsat sérii o Rune. Ale to, co z něho vypadlo tentokrát, to jsem si nedovedl ani představit. Tak povrchní a iracionální škvár, bez špetky napětí a plný nesmyslů jsem už dlouho nečetl. Kdybych nechával knihy nedočtené, tohle by rozhodně byla jedna z nich
Po Vraždách s monogramem, které nesplnili ani nízká očekávání, jsem tomu chtěl dát ještě šanci. Neuměl jsem si představit, že by to mohlo být ještě horší, ale v tomto ohledu mě autorka překvapit dokázala. Motivu, který si na konci vycucala z prstu snad nemohla uvěřit ani ona sama
Občas Poirota docela vystihla, občas ne. Příběh a psychologie postav bohužel stojí za starou bačkoru. Překombinovaný děj, nepravděpodobný vývoj událostí a jednání osob, to všechno je tam bohužel na denním pořádku. I tak se tam ale našlo pár zajímavých momentů.
Už je to pár let, co jsme měli možnost se s Lacey potkat, ale to čekání stálo za to. Knížka je výborně napsaná a četla se snad sama Je to něco trochu jiného, než předchozí díly a rozhodně za mě nejtemnější díl ze všech. Nejvíc mě na tom děsí skutečnost, že si umím představit, že se něco takového opravdu stane
Od Ztichlého domu se mi tahle líbila asi nejvíc :) Velmi čtivá knížka s dobře vykreslenými charaktery, se správně namixovaným poměrem zajímavosti, originality i uvěřitelnosti. Každý má nějakého toho kostlivce ve skříni, každý má své lepší a horší stránky a Blackhurst z toho zvládla namíchat vynikající knihu.
Skvělá čtivá knížka, na kterou jsme od autorky zvyklí. Je ovšem pravda, že jsem během čtení cítil už určitý stereotyp a menší napětí a podle komentářu nejen já. Možná vysoká laťka, možná předchozí díl notně vybočující z řady a možná je třeba se zase trochu posunout z vyjetých kolejí, jak naznačuje i poslední kapitola