ForiCZ komentáře u knih
Zajímavé téma, ale zpracování pokulhává. Skákání od jednoho kluka k druhému té knížce nesvědčí, stejně jako několik fontů, které se v knize porůznu a bez logiky střídají.
Perfektní komiks, druhá moje manga v pořadí, pokud bych počítal 7 dílů Death Note jako jednou věc. Bylo to fajn čtení, přestože jsem se místy ztrácel v ději a čekal od toho trochu víc.
Když opomenu, že toto vydání postrádá jakoukoliv korekturu, tak je Obraz Doriana Graye opravdu poutavým příběhem se zajímavou a poměrně hlubokou myšlenkou. Místy se to docela špatně četlo kvůli zdlouhavým monologickým pasážím, ale bez nich by to zřejmě ztratilo významu.
Zatím mi tenhle díl z těch pěti přečtených chytl nejmíň. Začátek byl sice zajímavý, ale určitá místa mě prostě nebavila bez ohledu na to, že Kira tady získává úplně jiný rozměr.
Trochu mě děsí, že série má v mých očích sestupnou tendenci. Každý díl je horší, každým dílem mě to baví méně. Snad to šestý díl zvrátí.
Knihu jsem číst musel k maturitě. Nebylo to zas tak příšerné, ale jako audiokniha to byla spíš pohádka na dobrou noc. Nedostal jsem se ani k druhé kapitole – spolehlivě mě uspala konverzace mezi Agnes a Krysařem.
Byl to takový střed... měl jsem na seznamu mnohem horší knihy, ale také mnohem lepší. Nic to však nemění na tom, že autorovo smýšlení se mi příčí a to mě odrazuje od jakéhokoliv dalšího čtení. Viktor Dyk mi nesedí jako člověk a z nějakého důvodu mě to odrazuje od jeho knih.
Tak tahle knížka mi z těch maturitních dostala asi nejvíc. Skvěle se mi četla a příběh mě pohltil. Nepřikrášlená krutost pracovního tábora, perfektně popsaný jeden den z místa, kam se dostat nechcete. Jo, tahle knížka mě dostala a hodlám si od autora přečíst další a dobrovolně. Nejvíce se mi vryla do paměti prakticky dětinská konverzace o hvězdičkách a měsíci na nebi ve chvíli, kdy čekali v mrazu na to, až je konečně propustí z pracoviště. Dojemné, kruté, realistické.
Klasika a vůbec první věc, co jsem začal číst ze svého maturitního seznamu. Zpočátku jsem měl problém zjistit, kdo je kdo, ale poté jsem se začetl a měl dočteno snad za 4 hodinky. Překvapilo mi to, čekal jsem od Shakespeara puritánskou Anglii (Itálii, dobře) a místo toho se třináctka líbá už na prvním rande s někým, u koho ani neví jméno. Nemluvě o těch vstupech Merkuccia. Ale ano, poměrně hezká kniha a příběh, který zná celý svět.
Nedočetl jsem to. Knihu jsem si pořídil kvůli povídce Zkrocená hora, kterou jsem samozřejmě začal. Ta povídka byla super. Možná by mě to tolik neoslovilo, kdybych neviděl nejdřív film, ale takhle jsem byl nadšený.
Pak jsem přečetl 55 mil k benzinové pumpě a nějak se rozhodl, že si to přečtu fakt celé. Jenže už u první povídky Polostažené dobytče jsem to na stránce 31 prostě vzdal. Nenašel jsem v té povídce nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo natolik, abych to dočetl. Zvládl jsem přečíst Ryzáka a Lidé v pekle se chtějí jen napít vody. Mírně jsem nahlédl do povídky Práce. Nějak mě to prostě nechytlo, nemělo to žádné vyvrcholení, ta vlna vždycky splaskla a zbylo z ní jen takové šplouchnutí o kámen, takže jsem to nakonec odložil.
Možná se k tomu vrátím, až fakt nebudu mít co číst, ale teď to nějak nedávám.
Občas mi to rýmování nesedělo, ale je to typicky perfektní Burton. Četlo se to jedním dechem, knížka ani ne na hodinku. :)
Byla to další skvělá povídková knížka mistra, ať už tam bylo pár slabších kousků nebo ne. Osobně mi nejvíc dostal Dolanův Cadillac, Zuby, Prst a Nechte dítek jíti ke mně. Tenisky byly taky naprosto perfektní. Naopak mi trochu unikl smysl Věnování a Přerůstá vás. Nějak je asi neumím docenit. To ale knížku jako celek rozhodně nemůže srazit, vzhledem k těm prvním vyjmenovaným.
Obecně hodnotím Noční směnu jako opravdu hodně povedenou sbírku povídek, na mém žebříčku hodnocení ji předčila pouze Mlha. Úžasná sbírka, přestože obsahuje i některé průměrné povídky.
Pokud máte rádi Kinga, tak si tuhle sbírku rozhodně přečtěte. Sám se ke knize plánuji jednou vrátit.
Další skvělá kingovka a popravdě neumím říct, která povídka byla lepší. Okno se mi dlouho nezamlouvalo, ale to rozuzlení bylo opravdu parádně kingovské. Časožrouti byli úžasní celou dobu, ale ta jedna velká nepřesnost mě docela praštila přes oči. Na druhou stranu se to ale asi jinak vyřešit nedalo. Bylo to super.
Popravdě, čekal jsem od příběhu úplně něco jiného, ale neznamená to, že by mě kniha zklamala, spíš právě naopak. Hezky se to četlo, dokázalo to vtáhnout do děje, a že tam byli upíři? No a co? Byli zajímavě pojatí. Mělo to myšlenku, spád, bylo to dobře napsané.
A alespoň už mě při jméně Edward nenapadne ta světluška ze Stmívání. Šerochodec není červenou knihovnou, což je super.
Velký špatný. Původní Vrána byla nádherným příběhem, protože v ní bylo mnoho emocí. Všechno v ní mělo svůj význam, který čtenář chápal.
A tady? Tohle je nesmyslná a bezprizorní řež, nic víc. Ten námět měl přitom opravdu skvělý potenciál, který se mohl vyrovnat původnímu příběhu, možná ho dokonce i předčit, jenže ho nikdo nevyužil. Soumrak bohů je prostě o ničem. Kresby jsou hezké, ale to je tak všechno. Škoda.
Další kniha z maturitního seznamu, nepříliš hrozná, pokud si odmyslím ty jména. Nevím, zda mi od knihy odrazuje to, že jde o divadelní hru (které se mi čtou fakt blbě) anebo mně nesedl příběh. Jistě, v seznamu byly daleko horší tituly, ale nemůžu ani říct, že by se mi Revizor nějak líbil. Bez donucení bych knihu zřejmě nečetl a nemyslím si, že bych se o něco podstatného ochudil.
Další úděl maturitní četby. Ani jako studenta železnice si mě kniha ničím nezískala. Dočetl jsem to jen díky přeskakování dlouhých popisných pasáží, které se číst prostě nedali. Asi Hrabal nebude můj šálek čaje, rozhodně ne knižně. Jeho styl se mi zkrátka nelíbí. Jediná světlá pasáž byl konec a tím myslím, že byl dobře podán. Během čtení mě taky docela zaujalo, jak Hrabal v knize používá železniční hantýrku (hytlák, vlak si dupnul...), ale beze všeho napíše semafor. Zvláštní...
Knihu jsem četl díky maturitě a nelituji. Nepřikrášleně popsané hrůzy války a osvobozování Prahy. Nejvíc na mě zapůsobila Třetí fronta a Vyšší princip, ale do paměti se mi vryl i Včelař, Hlídač dynamitu, Vesnická historie nebo Zákeřník. Všechny povídky byly něčím poutavé. Četlo se to dobře a mělo to spád. Vřele doporučuji.
Generace Májovců a samotný Mácha je pro mě nečitelné období. Líbí se mi ta myšlenka... napsat o skutečných věcech a lidech, ale to, jak je to napsané, je pro mě nezvladatelné. Přečetl jsem z donucení tři povídky (Jak si pak Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a U Tří lilií) a knížku odložil poté, co se v povídce "O měkkém srdci paní Rusky" na stránku a půl Neruda rozepisuje o chlápkovi, který už v době "začátku příběhu" nežije. Po této informaci jsem to zbaběle vzdal. A vracet se k celému Nerudovi zřejmě nechci.
Další kniha z maturitního seznamu, kde jsem trpěl jak zvíře. Obecně se dá říci, že chápu, co tím autor chtěl říci. Chápu, že chtěl shodit ten slavný americký sen na něco, co zas tak úžasné není, ale četlo se mi to jen velice špatně. Skoky mezi minulostí a přítomností mě mátly, měl jsem v tom bordel a vlastně stále mám. Jsem rád, že jsem si tuhle knížku nevytáhl u ústní zkoušky, protože můj přednes o obsahu by byl asi dost katastrofální. Ačkoliv musím říct, že divadelní hry obecně nejsou zrovna to, co bych v budoucnu vyhledával.
Třeba do toho jednou dospěju.