framil komentáře u knih
Kniha se četla jedním dechem. Výborná detektivka od výborné spisovatelky. Paní umí perfektně vyprávět. I obyčejný popis místa a života na něm, podá tak, že čtenář nemá potřebu přeskakovat odstavce, aby už už překonal hluché místo. Žádné tam není. Nemá zapotřebí se vyžívat v krvi a brutálním násilí, protože to nepotřebuje. Ona zkrátka umí psát tak, že dokáže zaujmout. A píše tak nějak žensky. Jsou tam slova a úsloví, která by muž spisovatel zkrátka nepoužil. Prostě umí a detektivka mě tak zaujala, že rozhodně jdu na všechny její jnihy. Paní Klevisová jste fantastická a děkuji Vám.
Motýlka jsem četl jedním dechem už v době, kdy si člověk nemohl sehnat další info na netu. Všechny tři díly mě fakt chytly. Ač vše neprožil sám, muselo to být děsné. Četl jsem již několikrát a poslechl i načtenou velmi dobře Bohumilem Švarcem, ten to načetl mistrovsky. Film jsem samozřejmě viděl, je velmi dobrý, ale kniha je kniha. Rozhodně se k ní budu vracet.
Příběh malého Skrčka jsem jako kluk četl mockrát. A vždycky jsem jeho smrt obrečel. Byla to moje první kniha z řady děl Eduarda Štorcha, které mám rád dodnes.
Opět jedna z milovaných knížek mého dětství. Před časem jsem si ji poslechl jako rozhlasovou hru a rozhodl jsem do ní opět začíst.
Tuhle knihu jsem četl v tom správném věku. Bylo mi asi 11-12 let. Ovšem ještě před ní jsem četl Velkou šestku. A už nic nebylo jako dřív. Dodnes je má nejmilejší z celé řady. No a po ní jsem se po shánění (bylo to v době hluboké totality) konečně dostal k Boji o ostrov. To byla fantazie. V duchu byly Vlaštovky a Amazonky moji nejlepší kamarádi. Časem se mi podařilo přečíst vše, co za komančů vyšlo. Do dnešního dne, jsou to moje z nejoblíbenějších dětských knih. Po revoluci jsem postupně sehnal vše. Mám je několikrát přečtené a rád se k nim vracím i v důchodovém věku a rád. Je velmi důležité dostat se k jakékoliv knize v tom správném věku. Třeba hodně knih z tzv. povinné četby se mi zalíbilo až v dospělém věku. Je dobré vést děti ke čtení, ale nenutit ho, jen doporučit nebo číst s ním. Jak se mu něco zalíbí, chytne se drápkem a bývá vyhráno. A pan Ransome (a nejen on) dokáže zaujmout i po skoro sto? letech. Mám ho prostě rád...
Nádherná dobrodružná kniha. Velmi se mi líbila jako malému klukovi, který ji hltal s vykulenýma očima a i dnes ji mám, jako starší pán, velmi rád a mám ji několikrát přečtenou.
Kniha, kterou jsem v dětství několikrát četl, ne nečetl, ale přímo hltal. Byla perfektní, dobrodružná. Po letech jsem si ji opět přečetl a zjistil, že to kouzlo nezmizelo, ale ž mě kniha ,, bere " tak jako kdysi. Opravdu skvělý dobrodružný román.
Jako malý kluk jsem tuhle knížku strašně prožíval. Stejně jako třeba Neználka. Velké srovnání se světem u nás tenkrát nebylo, ale dětské knihy rusové uměli. Stejně jako spousta jejich sci-fi byla výborná. V dětství, které nám rodiče opravdu nechali prožít v krásném nevědomí, to byli sympatické postavičky, které nepotřebovali ukazovat svaly a vše řešit střelbou. Do toho krutého světa nás rodiče pustili až později, a jsem jim za to vděčný, i když i malý člověk tušil, že všechno není jako v pohádce. Ale vše by mělo vždy přijít v tom správném věku. A u mě přišel Čárytužka s Kutílkem v pravý čas.
Bohužel mi připadá, jako by to bylo vydáno pouze pro spekulanty, kteří si zajistili nízký náklad jako raritu nebo pro oddíl, poté zkoupili náklad a nyní na aukru čas od času pustí kousek za zlodějské ceny.
Výborně napsaná kniha,kde se dovídáme názory pana Gotta na svět kolem nás. Ten pán měl vědomosti a zájmy, jako málokdo z nás. To je všeobecně známé, ale když to čtete tzv. v jednom tahu tak si uvědomíme, že to byl opravdu Mistr. Hluboce se ukláním a děkuji...
Nevím co, ale něco mi v tomhle díle chybělo. Je samozřejmě důležitý pro věci příští, ale jaksi mi jako kniha a i audiokniha připadá slabší než ostatní díly.
Knihy z oddělení Q jsou vždy napínavé. Ale tahle mě začínala víc a víc nudit, jak jsem se blížil ke konci. Není špatná, ale pro čtenáře, který nezná předchozí díly, v určité části nepochopitelná a zmatená. Pro mě to bylo spíše zklamání od jindy vynikajícího spisovatele. Samozřejmě je to pouze můj subjektivní názor.
Moje asi třetí autorova kniha,která mě opravdu dostala. Ke knihám jsem přišel náhodou, když jsem nevěděl co číst, a řekl si, že to zkusím. No a dopadlo to tak, že jsem si přidal autora mezi své oblíbené a pídím se po dalších jeho knihách. Vřele doporučuji, a čtěte až v noci!!
Paní Betty má perfektní styl, kterým dokáže zaujmout, ať už píše o čemkoliv. Asi jsou její knihy především pro ženy, pro mě představovaly a představují takovou vnitřní pohodu. K takovým knihám je nemožné se nevracet. Nádhera, děkuji paní Betty a tiše se ukláním...
Omlouvám se milovníkům Kinga, ale větší kravinu jsem nečetl. Některé jeho knihy mám rád, ale další jsou splácaniny, že si člověk myslí, že je autor placen od počtu písmen. Jo, jsou tam napínavé pasáže, ale pak se tam mele o všem. A samozřejmě spousta reklamy typu.. měl auto značky to, jedli sýr od firmy té, náhradní díly zasílal firma ta a ta... Dám si od Kinga nějaký čas klid, i když třeba "Ústav" není vůbec špatný.
Tak do knihy jsem se začetl a nepustil ji z ruky, dokud jsem nebyl na konci. Je hodně knih s brutálním líčením "práce" vraha, ale tahle se mezi nimi neztratí. Zaujala mě od začátku do konce a určitě budu netrpělivě čekat na další autorčin díl. Doporučuji k četbě.
Podle mne je výborně převyprávěná. Dost lidí ji tady kritizovalo, ale já myslím, že knihu nepochopili a hlavně záměr pana Neffa. Jeho knihy mám léta rád a myslím, že některé jsou geniální. A toho Verna nechtěl jen převyprávět a přiblížit ji dnešním čtenářům, ale udělat nějaké pokračování Vernových hrdinů. Proto si vybral několik románů a trochu pozměnil děj, aby se jeho nejslavnější hrdinové, někdy jako jen náhodou setkali a vzájemně lehce prostoupili dějem, aby se následně všichni setkali v úplně nové trilogii Pán vzduchu, Pán země a Pán moří. Už jen ta myšlenka je geniální. A podařilo se. Bylo to důstojné pokračování a hold Julesi Vernovi. A ohledně převyprávění knih. Byla jich spousta, třeba slavný Vinnetou a další romány K. Maye. V podobě v jaké vyšly, to bylo těžké čtení. Nebo Robinsona Grusoa převyprávěl J. V. Pleva. Ale i Victor Hugo. Mám hodně knih po dědovi, který stejně jako jeho otec pracoval tiskárně a měl nádhernou knihovnu. Ale když jsem chtěl některá díla číst, nešlo mi to přelouskat, bylo tam spousta nezáživných pasáží. A i ten Verne byl v sedmdesátých letech, které asi známe nejvíc, byl trochu jiný než na začátku dvacátého století. A nikdo mi nevymluví, že se to panu Neffovi povedlo.
Kapitána Kida mám velmi rád. Jeho detektivky s Otou Finkem patří k tomu nejlepšímu u nás. Ale první díl s Augustinem Velikým mi až tak nevoněl. Je vidět, že autor měl rád češtinu a jen tak si pohrával, řekl bych geniálně, se slůvky. Ale k této detektivce mi to tak nesedělo. Proto taky se mi četla ze všech detektivek pana Velinského nejhůř. Ovšem byla by to přece nuda, kdyby se nám všem všechno líbilo. Nu, ne ? Neboli, jak prosté milý Watsone, že ?
Kniha se čte jedním dechem. Pan Procházka je vedle p. Drobného asi jediným, kdo se odvážil napsat pravdu o Ivaně, její matce a nakonec o Karlovi. Pokud by byla pravda zpoloviny, tak..
Jak se p. Ivana vdala, vzala to rázně do ruky. No a Karel, posléze vážně nemocný, jí vše odsouhlasil. Chtěl mít klid, což se dá pochopit. Ovšem p. Ivana se o něj dobře starala, a dá se říct, že prodloužila a zpříjemnila poslední roky, jak se dalo. Kniha je fakt zajímavá a myslím, že p. Procházka už určitě nemůže p. Ivaně na oči.Dominiku za její život neodsuzuju, ale je fakt, že cenu peněz neznala a nezná, a proto má dodnes h... o. A i kdyby nějak vyhrála soud o dědictví, ke kterému se chystá, tak by jakoukoliv sumu s tím svým Timem během krátké doby rozfofrovala a opět by jí zbyla holá řiť.