francouz komentáře u knih
No to je prostě typický Child, nechá nakouknout Reachera do tajů něco vlastnit a už je to všechno špatně. Cítíme jak to Reachera dusí, jak není úplně ve své kůži.
Je to opět jízda, od začátku do konce. O darebáky není nouze a Reacher nemá nouzi se snimi vypořádat. Většinou po svém.
Sice musí čelit tentokrát tlaku, který z něho dělá hlavního podezřelého, ale to by nebyl on, aby to nepřetavil ve svojí výhodu. Prostě on je tím hybatelem, i když to tak nevypadá, a jeho "nový chlebodárce" to nemůže vidět, protože opět hraje s kratšími kartami.
Krásné je to, že opět je motiv jednoduchý jak facka, žádné složité postupy, ale jednoduchý a prvoplánový zájem o majtek.
opět jsi měl kámo pravdu, a opět jsi se vydal někam do neznáma, kde na Tebe čeká nějaké další dobrodružství, které si určitě nenechám ujít.
Musím souhlasit s komentáři, níže uvedenými, že první dva díly, to byla opravdu jiná jízda.
I když na druhou stranu to co se dělo s Willem a Evelyn, mělo spád.
To jak se zachoval Halt, i mě se to zdálo malinko přitažené za vlasy, to jak okatě se snažil jít na pomoc svému žákovi.
To, že zde narazíte na používání drog, to bych opravdu něčekal, je jenom škoda, že to nebylo rozvedeno trošku víc.
Ale je to spíše takové čtení na letní večery, kdy nemusíte moc přemýšlet a popustíte uzdu svojí fantazii, a necháte se unášet pohádkovým příběhem.
Když se propojí několik dějových linek, to je teprve ten správný zážitek. Navíc tady se jedná o propojení s mojí oblíbenou historickou dobou, kterou je druhá světová válka.
Stejně jako u nás i Norsko má svoje traumata, kdy klasická nordická rasa, nevěděla, zda má následovat Hitlera a nobo jeho protivníky.
A všude se najdou mladíci, kteří byli najednou plní ideálů a šli bojovat proti bolševikům....
Moc pěkná jízda v podání Nesba. Opravdu jsem se kochal.
Navíc jsem četl jednu knížku ze série, která byla o dost napřed, takže se mě pěkně pospojilo pár detailů, které by mě jinak utekly.
Protože nesbo je opravdu detailista, který se úplně vyžívá ve spomalování děje, aby na vás pak o to rychleji zaútočil stylem, který Vás nutí neodkládat knížku a číst dál a dál.
Je to parádní představení a Harry opět ukazuje svojí sílu. ...
Je léto, a toto je ta pravá knížka, která Vám ukáže, že Vaše toulavé boty jsou schované v botníku a je třeba je vytáhnout a vydat se na cesty.
Ano na cesty, které můžou mít jasný konec a nebo se jen tak nechat unášet a kochat se. Musím říci, že způsob autorova cestování je opravdu parádní, jenom mě už není dvacet, a tak mohu možná jenom tiše závidět. Ne, tak to není, já mám také toulavé boty, a myslím si, že je jedno jestli je Vám dvacet, nebo Vám táhne na padesát. Dobrodružství čeká na cestě a je třeba mu jít na proti.
Moc pěkná inspirace, která se tak pozvolna a nenásilně vleče přes pahorkatiny Turecka až do vysněného cíle v Jeruzalemě. Takže můj další cíl bude i toto město, akorát asi neukecám manželku aby si taky navlíkla boty, na záda bágl a vyrazila. Takže to bude malinko víc konvenční, ale i tak to ovanutí dálkami Vás prostě inspiruje ....
Toto je moje čtvrtá knížka od autora, který mě dostal hned svojí rpvní knížkou.
Mám rád celé oddělení Q, jejich postoje k vyšetřování , to jak jdou postupně za výsledkem, ale tady musím, řici, že kdyby ubylo tak 100 stránek, bylo by to ku prospěchu celé knížky.
Opravdu ten rozjezd byl velmi pomalý, a pro mnohé čtenáře určitě i nazáživný.
Protože jsem čekal, kdy se to pořádně rozjede tak, jsem četl a četl až jsem se dostal do druhé poloviny knížky, která byla taková, jak známe u tohoto autora. prostě byla to jízda.
Zejména to co musela prožívat Rose, tak to byla opravdu jízda.
A to, že hlavní spasitel společnosti je sociální pracovnice ( na druhou stranu, možná si to na ministerstvu práce a sociálních věcí, opravdu myslí...), to byla pecka...
Mám rád příběhy ze sudet, protože jak jsem se již zmínil, sám pocházím ze sudet, a vím, že zde neprobíhaly zrovna dýchanky po válce.
tato kniha je složena ze čtyř příbhů lidí, kteří zde žili před válkou, za války a hlavně po válce. Tak jako většina německo čských rodin, musela odejít, v tom lepším případě do Německa, prakticky jen z holým zadkem.
Ano, byla to krozná doba, kdy takzvaní partizáni, určovali co se bude dít. nebylo odvolání, což je krásně vidět hlavně v posledním příběhu, který se táhne přes nástup komunistů a rodina, která měla nějaký punc, měla prostě smůlu. byl to opravdu boj o každodenní přežití, kdy jste nevěděli co Vás čeká zítra, nebo jestli vůbec nějaké zítra bude.
na druhou stránku, až na poslední příběh, mě kniha úplně nepohltila, četl jsem již lepší, ale přece jenom je to příběh, na který nesmíme zapomenout.
Tak tohle bylo pro mě jako zjevení. Knížku jsem si koupil, protože byla ve slvě a recenze vypadaly docela zajímavě.
Ale to co potom nastalo, to opravdu předčilo všechny moje představy. to byla opravdu pecka.
Divoká a nezdolná Jižní Afrika , a k tomu tři příběhy, které jak jsme očekával se na konci vlily do jednoho drtivého závěru.
To jak nám autor ukazuje naprostou nádheru a naprostou bídu a utrpaní, jakým si musela tato země projít je opravdu super.
To, že k tomu dostaneme ještě příběhy lidí, kteří nemají zrovna na růžích ustláno, ať je to detektiv alkoholik, nebo bývalý voják, který přišel o všechno, či v neposlední řadě prostitutka, která chce jenom přežít.
No prostě za mě opravdu nádhrně vystavěný příběh, který úplně letí, nekouká do leva nebo doprava, a nikoho neenchá na pochybách, že to teprve příjde, a ono to opravdu přišlo...
také jsem si myslel, že se bude jednat o naučnou knížku, která mě opět poodhalí jak je to s námi a vesmírem, ale hluboce jsme se spletl.
Autor nám spíše ukazuje kam až lidstvo při své aroganci dokráčelo a co ho bude čekat, když s tím hned něco neudělá, protože žijeme v době tak převratných změn, že se nestačíme ani otočit a už je všechno jinak.
V tomto musím dát autorivi za pravdu. Není to tak dávno co člověk vyjížděl na jednání a vše bylo potvrzeno faxem s tím, že když se něco zvrtlo nebylo jak upozornit, že ke schůzce nedojde. To si dnes již nikdo nedokáže představit. je to přece tak jednoduché, zvednu telefon zavolám nebo napíši SMS, mám zpoždění, přijedu za .... Ano mohu a musím souhlasit, že tempo života se zrychluje, protože od změn, které nsatávali v jednotkách milionů let, nyní jsme v jednotkách desítek let, což je opravdu hmatatelný rozdíl.
Je zde spousta přirovnání a snaha o uvědomění si, že jsme již na hraně. Bohužel se obávám, že zejména naši politici toto vůbec nevnímají, jako něco, co je třeba řešit.
Ale, třeba nás někdo z nové generace přece jenom překvapí.
když to shrnu, přece jenom jsem očekával malinko jinou knížku, i když i vní si každý najde to svoje.
Já jsem se k této knížce dostal tak trochu náhodou, ale když jsem viděl hodnocení, tak jsem si ji zakoupil a neprohloupil.
Ano jak píší některé komentáře, pan Hájíček má velmi pomalý rozjezd, ale na druhou stranu se nasnáží povrchně nastínit jednotlivé charaktery postav.
K tomu motiv vesnice a pozemků. Kolik podobných křivd se zde asi v devadesátkách událo, raději o tom ani nepřemýšlet.
Mě se moc líbilo téma úředníka, který se stále hledá, snaží se najít tu správnou věc, a když ji najde, tak neuhne z cesty, i když za to příjde trest. Mám pár známých z jižních čech a sám tam rád jezdním, což umocňuje tato kniha.
Autor krásně rozdmýchává ty správné ohýnky vášně, vztahů a hledání pravdy, které je nikdy nekončící proces. Pěkné a pohodové čtení.
Tak my kluci máme občas co závidět děvčatům, v tomto případě jseou to deníčky, které Vám i po letech přinesou výpověď toho co se kdy přesně stalo. Co si budeme povídat, člověk je někdy rád, že si vzpomene co bylo včera, nebo kde byl vloni, natož před dvaceti lety, pokud to opravdu nebylo tak důležité, jako narozaní dítěte, maturita,....
Jsem rád, že jsem se společně s touto knížkou mohl vrátit do let, kdy svoboda, nebylo jeno slovo, kdy mnozí obětovali to nejcenější, abych dnes měli demokracii, i když je opět ohrožována, ale spoustě lidí je to jedno, vždyť už máme co jsme chtěli.
Ano máme, co jsme chtěli, ale ten boj byl opravdu dlouhý a náročný. Obdivoval jsem autorku, v době kdy se psali dějiny, jak za studenty bojovala. Vrátil jsem se v čase, kdy nebylo jednoduché cokoli říci nahlas, natož něco podepsat. Škoda, že naše pamět je tak krátká, a my si neuvědomujeme, že se z našeho života vytrácejí základy, jako je obyčejná slušnost, taky proč, když i Ti co by měli být morální oporou, jak říkají angličané roll model, prostě rozdělují naší vlast a tupý charakter...
Moc pěkná a pohodová knížka, děkuji...
e
Tak jsem se vrátil na gympl, kde podobné básničky a říkanky nám tekly ušima a my jsme byli rádi, že na rozbor byl vyvolán někdo jiný.
Ano, tak tomu bylo v mých mladých letech, kdy jsem básničky spíše četl z donucení, proto abych nakonec dostal alepoň za tři, což byla známka, kterou jsem mohl ustát jak před kamarády, tak i doma...
Ale nyní, i díky čtenářské výzvě jsem se vrátil ke čtení poezie, a musím říci, že zas tak špatné, jak si na to pamatuji ze školy, to nebylo. Je v tom tíseň, vzdor, žal i děs, každý si v tom najde to svoje.
Musím říci, že se mě tento díl líbil ještě více než ten první. To jak autorka nakládá s českým jazykem, jak staví příběh, je opravdu velmi povedené.
To jak hlavní hrdinka hledá pravdu, historii jak se nenechá odbýt, za to by se nemusel hanbit žádný dospělák, natož dospívající dvěče. K tomu je neobyčejně odvážná a velmi vynalézavá a skoro vždy najde nějaký způsob jak vyhrát nad nepřízní osudu.
Ano zejména ta odvaha, když jde pomáhat vlastně svým nepřátelům, kdy se v ní pere vzdor nad svým osudem a vzdor nad tím nenechyt nikoho zbatečně na holičkách, je to velmi silná záležitost. Hledač pravdy, to by mohlo být také jedno z jejich jmen.
Prostě krátce a stručně, na mě velmi milé čtení.
prostě Dánovky jsou něco, co není jenom obyčejná detektivka, ale je to vždycky krásný příběh. I když tentokrát se mě to místy připadalo trošku přitažené za vlasy.
Na druhou stranu prostě to co na těchto knížkách obdivuji je ta soudržná parta detektivů a to jak se chovají v každodením životě, který je občas okořeněn něčím opravdu zvlátním.
To jak ukazuje na prohnilé aparátčíky, kteří jsou hold stejní v každé době, když jde o koryta, jde prostě všechno stranou.
Proto musejí zasáhnout kluci z mord party a všechno uvést do těch správných kolejí.
Tak to byla doopravdy jízda, něco naprosto neuvěřitelné, to je tedy knížka. Navíc to není žádné klasické fabulování, je to o člověku, který prohlédl.
Ano je to o nádherném lidství. To co udělal Oscar Schindler se opravdu jen tak nevidí a když tak o tom přemýšlím, většina lidí je příliš pohodlná, než aby se někdy ohlédla za svým životem, který je přece tak nudný zejména díky jejich náhledu na život. Opravdové hrdinství je přece o každodením přístupu k životu, o tom, že nás nenechají některé věci chladnými a budeme se prát o pravdu. Nebot´ta je neustále pošlapávána.
To co dělal Oscar bylo opravdu skoro bláznivé, navíc když začal spřádat své plány, nebylo ani zdaleka jisté, že by válka mohla skončit jinak než vítězstvím německých zbraní.
Sice jsem si říkal na začátku, kde je vlastně ten seznam, ale knížka krásně vygradovala až k seznamu a k jeho úplně neuvěřitelné obhajobě. Ano Oscar je popisován i se svými normálními lidskými slabostmi, jako je náklanost k ženám, která byla často opětována. A to z něj dělá ještě většího hrdinu, než ve skutečnosti byl.
Prostě opravdu velmi lidská a nádherná knížka o něčem co bylo opravdu zrůdné.
No to by nebyl King, aby nám nenaservíroval něco, o čem budete chvíli přemýšlet.
Ano, je to tak, on nechce jenom vyprávět příběh, který je vždy něčím zvláštní, on chce ba jste přemýšleli o svém nejniternějím nitru, o svých přeludech a pokušení, které může mít i kladný podtext.
Byla to opět jízda, která je vystavěná pěkně pozvolna. Žádní zombíci a jim podobní na Vás nebudší od první stránky. To prostě není styl Kinga. On začně pěkně pozvolna vyprávět příběh, který snad ani není hororový, ale ono to tajemné zlo je mezi námi, ono je v nás, a on ho postupně pouští z řetězů, až je úplně volné a pak dojde k tomu, co očekávate.
Je to prostě jízda od začátku do konce, a já jsme si to opravdu užil.
No to byla tedy jízda, takto napsaná a podaná fakta, to byla opravdu krásná jednohubka.
Takto kdyby byla pojata většina naučných knih, tak věřím, že si je přečte daleko větší procento čtenářů, kteří by je jinak nečetli.
A to je ten kámen úrazu, tyto knihy čtou a utvrzují si svůj pohled na svět lidi, kteří mají jasný náhled na svět a většinou nevěří jenom tomu co někde vidí v TV, nebo na internátu.
Ti kteří, mají kritické myšlení zažité, si jenom utvrdí, že šíření strachu, což je jedna z krásných kapitol této knihy, hraje do rukou populistům a spostě dalších jednoduše smýšlejících lidí. Ano, když se podíváte třeba na volby, tak to není idea, která vítězí, ale je to šíření strachu, to stojí za tím, že jsme, tam kde jsme.
Je zde spousta krásných příkladů, kdy je potřeba pracovat s daty, protože ta nyní hýbou světem, a ta Vám mohou ukázat, jak se dívat na svět. protože je to vždy o úhlu pohledu, na ten či onen problém.
Ne že bych neměl rád romantiku, ale tato česká klasika mě úplně do srdce nezasáhla. Vždy tam bylo něco, co tomu příběhu chybělo, aby ho posunul na ten nejvyšší level.
A tan lehkomyslník, který si žije život, aniž se stará o to co těm druhým přináší ? Trošku mě zarazilo, že úloha rodičů byla upozaděna a tak se mohl poflakovat, tak jak to i v této době umí mnoho floutků, kterým to rodiče dovolí.
Ano si ce to je součástí příběhu, ale ten lehkomyslník není ani negativní, ani pozitivní postava, takže s kým se máte ztotožnit, kdo je tou osobou. Snad né to křehké děvče, kterému dal autor myšlení dvanáctileté holčičky....
No musím ač nerad přiznat, že to nebylo úplně lehké dočíst...
Já si již bez dvojice hlavních hrdinů ani nedokážu představit takové to odlehčené čtení, po náročné cestě sudetami.
Ano je to opravdu perfektní dvojice, která na pozadí šíleného boje o moc, v té době největšíme a nejdokonalejšímu imperiu, chce jenom žít svůj obyčejný život. Ale ten, protože jsou oba vojáci, prostě ani jednoduchý být prostě nemůže.
Tentokrát si z kravevé Británie odskočí do neméně nebezpečné země, jakou byla hispánie, kterou v té době sužovala revolta utlačovaných místních obyvatel.
Ale to by nebyli naši hlavní hrdinové, aby si neporadili i v této ožehavé situaci. opět s nadhledem uvažující a na nástrahy připravený Cato a rozhodný a neústupný bojovník Macron, svádějí neúnavné boje za zády spojené s nástrtahou politiků.
Toto byl velmi melancholický příběh z doby, kterou asi musím na chvilku opustit, protože to byla opravdu doba, kdy bylo dovoleno z pohledu "vítezů" si dělat co se nám zlíbí.
Už ten začátek, kdy se vracíte po prožitých hrůzách zpět a musíte se nechat šikanovat od těch, kteří vylezli většinou z děr, a hrají si nyní na spasitele.
Je to, ale spíše pohled do duše člověka, který vlastně neví kam se má vrátit, kam se zařadit a chce mít klid, který bohužel v té době a v sudetech není nikomu souzen.
Ano ta tíživá atmosféra, umocněné i nesourodou dovjící hlavních postav, je opravdu parádní, až se nechce věřit, že na tak malém prostoru to autor zvládne popsat.
A to, že zamíří k finále, které musí přijít je jasné hned na začátku, ale ....
Knížky, které se vracejí do historie a popisují jak se měnilo soužití kdysi sousedů, kteří spolu pracovali, cohidli do hospody, milovali se, až do doby než zasáhlo něco, co z těch naprosto průměrných udělalo nadřazené jedince a na konci došlo k zůčtování bez soudů a bez soucitu, jsou krásnou ukázkou toho jak jsme lehce manipulovatelní.
i tato knížka je toho krásným příkladem. Pokojné městečko, hospůdka, kde se scházejí jak češi tak němci až do času...
Ano nápis Čechům vstup zakázán, je jenom předehrou. To co se následně rozpoutalo, bylo pro mnohé jako noční můra. Je to knížka nejenom o češích a němcích na jednom malém městě, ale je to také knížka o přátelství, o naději, o snech, které bohužel vyrvala válka a následné zůčtování.
Moc pěkné setkání poletech s velícím důstojníkem a spousta drobných odboček, které prostě k běžnému životu patří. Jen houšt´takových knížek připomínajících naše slabosti, naše váhání i naše prohry.