frantisek0724 komentáře u knih

Nechci opakovat to,co zde bylo již mnohokrát napsáno. Tedy jen stručně. Román jsem přečetl za necelé tři dny,zcela stržený osudem hlavní hrdinky. Smutné,autorka mě doslova vtáhla do děje,tak nějak jako bych celý příběh prožil společně s Hanou. Věnečky,které Hana koupila své sestře k narozeninám,mě dostaly do kolen..Ale ano,celý příběh se klidně mohl stát,v tisících podobných variant se v té zlé době musel zákonitě odehrát. Co činí tuto knihu výjimečnou a podle mě lepší než většinu podobných z tohoto žánru,je způsob vyprávění,kdy mne příběh nesl sebou až do úplného konce. Tyto neuvěřitelné příběhy,které lidé opravdu prožili jsou zkrátka nej. Ve srovnání s Tatérem z Osvětimi je Hana úplně jiná liga. Inu,australané se od nás zase jednou mohou něco přiučit.

22 01.01.2019

Pro zralé ročníky nehynoucí klasika. Pro historiky blábol, který si příliš neláme hlavu se skutečným životem a zvyky pravěkých lidí. Ano, možná to tehdy bylo trochu jinak,ale co..Jako kluk jsem to prožil společně s Kopčemem a Veverčákem. Není to vrchol spisovatelského umu, ale na druhou stranu si knihu pamatuji i po letech, narozdíl od spousty jiných.

16 24.04.2020

Neskutečný příběh tří žen,které díky své statečnosti a neuvěřitelnému odhodlání přežili peklo holocaustu. To vše umocňuje skutečnost,že si infernem Osvětimi,Freibergu a následným transportem na smrt do Mauthausenu prošli těhotné..Neuvěřitelné,nicméně skutečné..
Knize není co vytknout,je napsána srozumitelně,bez příkras a zbytečných frází. Je to záznam vzpomínek přímých účastníků,těch co přežili. Konec knihy,kdy se tři Mauthausenské děti setkají,mi vehnal slzy do očí. Doporučuji,není to zrovna "krásné" a oddychové čtení,nicméně je to součást nedávné historie,kterou je dobré znát..

15 10.03.2019

Kniha mne zklamala. O holocaustu jsem toho přečetl celkem hodně,většinou od přímých účastníků,kteří prošli peklem koncentračních táborů nebo od lidí,kteří toto děsivé období prožili jako očití svědci,aby se poté rozhodli o hrůzách páchaných člověkem na člověku podat svědectví. Viděl jsem autentické dokumenty,slyšel jsem vyprávění těch co přežili...Autorka vypráví příběh očima mladíka Lale Sokolova,který prošel Osvětimí jako tatér ( Ten,co tetoval jiným vězňům čísla na předloktí). Díky tomu,že Lale přežil,měla autorka jedinečnou možnost vyslechnout jeho vyprávění. Jak s příběhem naložila? Již to,že se autorka snaží vcítit do hlavní mužské postavy a popisuje jeho myšlenkové pochody,mi přijde poněkud nešťastné. Protože ne vždy,když se žena snaží vcítit do muže a vložit vše na stránky knihy,dopadá to dobře..To samozřejmě platí i v opačném
gardu.Nicméně za daleko větší problém této knihy považuji to,že v konečném vyznění vychází jeden z nejhorších táborů smrti jako letní pionýrský tábor,kde sice nechcete být,ale jde zde s trochou štěstí celkem snadno přežít. A jako bonus tu prožijete dar lásky a najdete zde budoucí manželku. Sice ne nemožné,nicméně ve srovnání s peklem,které zde prožívali milióny lidských bytostí,kdy děti,ženy a další nevinní vyletěli komínem,vychází tato kniha dosti mimo realitu. Ano,je důležité dávat lidem naději,že i v tom největším pekle může vzniknout něco krásného,ale co je moc je moc..Kdyby se kniha netvářila jako román podle skutečného příběhu,pak bych nad ní mávl rukou.Ale autorka ignoruje skutečnost,která v táboře Osvětim-Březinka panovala.Nedivím se,že knížka vyšla až po smrti hlavního hrdiny,neboť pochybuji,že by souhlasil s její konečnou podobou.
Jsou témata,o kterých se musí psát jen vážně. A hlavně by se o nich měla psát pravda! Neobviňuji autorku s úmyslného lhaní nebo z fikce,nicméně kniha na mě v konečném důsledku působí poněkud nepatřičně. Pokud chcete znát skutečnou realitu a pravdu o holocaustu,pak rovnou sáhněte po jiné knize. Pokud chcete román jak z červené knihovny,můžete klidně číst Tatéra z Osvětimi..Nebo desítky dalších podobných..
Na závěr ještě jeden postřeh,který mluví tak trochu za vše.Velitel tábora Osvětim se nejmenoval Hoess,ale Höss..

15 26.12.2018

Příjemné čtení, opět jsem o něco moudřejší. Při procházce lesem od teď vidím stromy a celé lesní společenství trochu jinak než-li před tím. Vlastně u nás lesy v pravém/původním stavu ani nemáme. Musím zkonstatovat, že opravdový a zdravý les při životním tempu stromů již nestihnu. Tak snad mí praprapra potomci..

14 16.08.2020

Útlá knížka,tak akorát na jeden dlouhý zimní večer. Jeden den v gulagu,bez příkras a zbytečného filozofování. Poučení? Člověk může zůstat člověkem i v těch nejkrutějších podmínkách. A chleba si vážím zase o trochu víc..

13 14.01.2019

Nevím, když jsem knihu četl kdysi dávno,v šoku nebo ohromen příběhem Christiane jsem příliš nebyl. Takových Christiane byli,jsou a budou tisíce. O tom, že vás drogy totálně změní a dříve či později,pokud nezatáhnete za záchranou brzdu, vás svezou na samotné dno, není pochyb.
Příběh se bude v tisíci formách opakovat stále dokola. Drogový byznys patří k těm nejvýnosnějším vůbec. Dokud je poptávka je i nabídka, přez to vlak nejede. Vždy se někdo chytí,bez ohledu na místo a čas, postavení či vzdělání, rodinné zázemí..
Ano, neberte drogy,jsou špatné. Bla bla bla.. Má to smysl psát? Kdo bude chtít, žádná kniha mu v tom nezabrání. Rozhodně by naše zákony měly značně přitvrdit v boji proti ziskuchtivým zmetkům, vzít si příklad z asijských zemí,kde jsou tresty za výrobu a distribuci o poznání vyšší. Regulovat nabídku a šířit osvětu.

12 27.09.2020

Poněvadž mi do čtenářské výzvy chyběla kniha od dánského autora, sáhl jsem po Ženě v kleci. Jak se po několika málo stránkách ukázalo,bylo to správná volba. Četlo se dobře, určitě sáhnu po další knize série oddělení Q.

12 08.05.2020

Klasika od Pana spisovatele Foglara. Četl jsem před téměř třiceti lety. O čtvrt století později jsem pak dobrodružství Rychlých šípů předčítal svému synovi. Opět jsem se ocitl ve Stínadlech,můj syn byl dějem uchvácen stejně jako kdysi já. Tudíž můžu knihu označit za nadčasovou,dokáže čtenáře oslovit i v dnešní době. My jsme jako kluci zažívali podobná dobrodružství,což je pro dnešní generaci těžko představitelné. Škoda..

12 02.02.2019

Nelze jinak, než plný počet hvězd. Můj názor- nelze hodnotit jako běžnou knihu. Vždyť Anne Frank psala svůj vlastní deník, takže jak je kniha napsaná, je vedlejší. Je to deník dospívající dívky, tečka. Je to výpověď o době pronásledování a strachu,o smrti v koncentračním táboře. Jeden příběh z těch milionů dalších, jejichž deníky se nedochovaly. Každá kniha, podávající pravdivé svědectví o holocaustu, zaslouží milion hvězd.

10 28.04.2020

Nádhera! Tedy pane Šmíd, kdyby jste žil a já vás potkal, smeknul bych pomyslný klobouk a řekl vám : Ten příběh se vám moc povedl, krásně jste to napsal.
Příběh z mého rodného kraje, z míst, která dobře znám a mám je rád. Žiji na jedné straně Erzgebirge a pracuji na druhé. Znám Čechy i Němce, kteří žijí v tomto drsném kraji. V knížce je spousta pravdy a já příběh těch generací prožil společně s nimi, nejvíce mi k srdci přirostl Jakob Schmelzer. Doporučuji, kniha si zaslouží větší popularitu i uznání.

9 04.10.2020

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Docela rád bych si přečetl ještě autorův psychologický profil. Novorozeňata jsou zde zabíjena jak na běžícím pásu, mladé panny umírají v době jarních let, bují zde organizovaný obchod s lidskými orgány, mrtví ožívají a málokdo se dočká podzimu života. Čte se hezky,o kvalitě není pochyb. Nicméně jednou stačilo,horory nemusím.

9 27.04.2020

Pěkně, čtivě napsáno. Má první kniha od autora této knihy, rozhodně nebyla zklamáním. Člověk se něco málo doví i o životě v období vlády Jana Lucemburského. Hlavní zápletka nenudí, pokračování příběhu hlavních hrdinů si nenechám ujít.

9 03.11.2019

Strhující příběh,který napsal sám život. Narozdíl od jiných "podobných" knih,věřím paní Sosnarové každé slovo. Tuto knihu bych bez váhání zařadil do učebních osnov zš. Každému,kdo velebí a s vděčností vzpomíná na minulý režim,bych knihu omlátil o hlavu..

Tenhle týpek (Martin Fahrner) ví, o čem píše. Z knížky je cítit, že něco prožil, že si vše nevysnil doma za stolem. Jeho způsob vyprávění mi absolutně sedl, jednotlivé postavy jako bych sám znal. Každý v životě potká někoho jako Radek nebo Šárka, bohužel já osobně jsem potkal i Šárčinu maminku, byť se jmenovala jinak..

Blázny v kabátu či bez,potkáváme každý den, jen si jich většinou nevšimáme nebo raději přejdeme na druhou stranu. Věčná otázka, kdo je opravdový blázen, kdo je šťastnější..

Bláznův kabát mě chytil za srdce, určitě se k němu ještě vrátím. Další kniha, která získá čestné místo v mé knihovně.

8 11.03.2021

Konečně výživná kniha od frontového vojáka Rudé armády. Bez příkras a zbytečných žvástů. Samozřejmě, ten kdo 2. světovou válku nezažil, nemůže věrohodnost zcela posoudit, nicméně osobně věřím, že tak to v Sovětské armádě fungovalo.
Až do stránky 185 nemám ke knize výhrady. Od kapitoly Berlín,konec války už mě děj tolik nebral.. Rukopis vznikl v roce 1975. Autor sám přiznal, že později by knihu napsal jinak, nelítostněji i pravdivěji. (" V roce 1975 mi změkčoval způsob psaní strach.")
Doporučuji, konečně pořádný vývar z "mlýnku na maso", žádná propagandistická polívčička ve stylu Zápisky odstřelovače, atd, atp.

8 25.10.2020

České retro od Radka Johna. Celkem věrohodně popsané inferno v hlavě feťáka.
Doba se mění, drogy zůstávají. Kdyby psal pan John Memento z dnešní doby, osa příběhu by zůstala stejná. Jen je to dnes větší byznys. Dokud je poptávka je i nabídka. Jednoduché jak facka.
Chtělo by se napsat: Dejte přečíst dětem. Možná. Jenže... Kniha ještě nikdy nezabránila někomu stát se dobrovolně otrokem a troskou. Každopádně za jedno přečtení knížka stojí.

8 27.09.2020

Pan Svěrák opět nezklamal,na stránky útlé knížky zasel špetku laskavého humoru,tak jak to umí jen on. K tomu přidal něco smutného z člověka ( ze sebe asi taky),a pak před očima čtenáře vzkvete ten laskavý,usměvavý a na srdci hřející příběh obyčejného člověka.

8 30.12.2018

Asi jsem se nechal zlákat komentáři k této knize, nevím, ale čekal jsem víc. Ke klasickým ruským románům má Zulejka přeci jen trochu daleko. Na přebal knížky lze napsat ledacos, občas mám pocit, že mi přebal prohodili s jinou knížkou.
První dvě části se četly celkem dobře. V okamžiku, kdy Zulejka a spol dorazila do vyhnanství, jakoby autorce došla šťáva a nápady. Zbytek díla mohl být klidně o polovinu kratší a nic by se nestalo. Marně jsem při čtení hledal paralelu s názvem knihy. Přeměna uťáplé kulacké ženušky v lovkyni medvědů je sice proměna, ale čekal bych něco víc. Navíc Zulejka není ani hlavní postavou. Postavy v románu jsou poněkud ploché, buď jsou hodní nebo zlí. To mi přijde trochu naivní, v životě je to trochu jinak.
Po přečtení jsem měl podobný dojem jako u Tatéra z Osvětimi- ono to tam nebylo zase tak zlé. Jenže bylo.
Autorka sice pochází z Tatarstánu, nicméně dobu a peklo gulagů osobně nezažila. Chybí mi tu ryzost, opravdovost a syrovost těch opravdu velkých děl z této doby, na toto téma. Číst se to dá, ale velký román? Ani náhodou.

7 25.08.2021

Tahle knížečka se četla sama. Krásně napsáno, osobitým stylem, přesně jak bych od Mary očekával. Tu holku jsem si oblíbil, škoda toho konce..

7 03.03.2021