FreeDragon komentáře u knih
2,5 z 5
Příběh je zajímavý, postavy mají dobrý základ, ze kterého bohužel autorka nezvládla vytěžit tolik, kolik by mohla. K žádné z postav jsem si nebyla schopná vytvořit nějaké pouto, a to je velká škoda.
Autorka v knize částo odkazuje na mytologii, která je na první pohled převzata ze severské s tím, že jména bohů jsou lehce pozměněna či upravena (Obin...). Nevím, jestli je to proto, že autorka nechtěla ve svém světě přímo severskou mytologii, ale zároveň nedokázala přijít s něčím vlastním, každopádně pro mě to bylo jako pěst do oka.
Další věc, která mi na knize vadila, byla všudypřítomná plochost a naivita. Možná nejsem cílovou skupinou, ale přesto některé věci byly přehnaně naivní (když se živíte zabíjením a všichni to ví, předpokládám, že se na vás celá vesnice smát nebude). Také je velmi podezřelé, že všichni, na které naše skupinka milosrdných narazí, je mladá "nanejvýš 17 let". Uh.
Dále mě mrzel styl psaní, opět velmi plochý, některé fráze se často opakují, některá slovní spojení jsou podivná. Tady by to ale mohlo být, aspoň částečně, překladem, netroufám si soudit.
Kdyby kniha byla autorčina první, asi bych se přiklonila i k vyššímu hodnocení. Jak jsem zmínila, postavy měly dobrý základ, stačilo by prohloubit čtenářův vztah s nimi. Povolání milosrdnýchje jedním z plusů knihy.
Abych to shrnula, doufala jsem v něco jiného, lepšího. Kniha se četla dobře, rychle, ale chybky má. Kdyby byla zpracována lépe, čtení bych si užila mnohem víc.
Kniha má svoje kouzlo, steampunk miluji a tady je všechno krásně popsáno - jak stoje, tak uměle stvořená zvířata. Kniha hezký plynulá, i přes všechnu akcí mi ale přišlo, že nic moc zásadního se vlastně neděje. Taky mě iritovaly chyby v textu (chybějící písmenka ve slovech). Líbila se mi autorova závěrečná poznámka k historickým událostem a postavám, které se v příběhu v průběhu knihy objeví. Za mě je Leviatan dobré početní, ikdyž pro někoho mladšího než jsem já.
Zpočátku jsem byla mimo, autorka neustále opakovala některé fráze (Rubíny zážitky až tak, že přestávaly být "uvěřitelné"). Celkově se mi kniha líbila mnohem míň než Šeptání, do kterého jsem se tak dokonale zamilovala. Možná je to prostředím střední školy, tudíž všude jsou klasické puberťácké problémy, nebo taky tím, že se v knize začalo něco doopravdy dít až tak v polovině. ALE stejně jsem si Trna/Etalona věci oblíbila, nakonec i Rune ale hlavně Ďábla. Rozhodně to byl skvělý nápad a rozhodně nebyl zle provedený, jen rozjezd byl opravdu slabý (pro mě tedy). Taky se mi líbilo, že se autorka vyhnula milostnému trojúhelníku, to mě tak potěšilo, že bych ořivřela oči i před těmi předvídatelnými situacemi a romantickými klišoidními situacemi. Krverůž dobrý, ale Šeptání zůstává srdcovou záležitostí.
Hodně dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat...a vlastně ani teď si nejsem jistá. Myslím, že ze sebe dokážu jen stěží vypsat pocity z této knihy.
Tahle kniha se mě dotkla, opravdu hodně. Celý příběh na mě zapůsobil, byl protkaný emocemi a krásnými příběhy. Kresba sama o sobě je nádherná.
Po dočtení Habibi jsem dlouho seděla na posteli a jen přemýšlela. A o některých věcech přemýšlím pořád. Už dlouho mě žádná kniha nedonutila cítit se takhle...tak moc.
Myslím, že je škoda, že je kniha tak neznámá. Rozhodně si zaslouží větší pozornost.
Prvních cca 60 stran jsem si říkala „Tohle je ta světoborná kniha, o které kamarádka mluvila?“ Měla jsem pochyby. Knížku jsem dokonce odložila, abych mohla dočíst Dvě věže, a teprve pak jsem se k ní vrátila a objevila to „malé kouzlo“ a nakonec mě pohltila. Později jsem dokonce začala litovat, že autorka píše tak čtivě a že jsou kapitoly tak krátké, protože jsem ji nemohla odložit.
Čím dál jsem v knize postoupila, tím víc se hlavní hrdinka otevírala, hlavně v záležitosti úmrtí svého bratra Tye. Příběh získával na čím dál větším „kouzlu“. Ke konci jsem už měla pocit, že mě autorka chce zničit. Smála jsem se, plakala jsem, soucítila s postavami. Během knihy jsem se do nich dokázala neuvěřitelně vžít. A konec mě zasáhl, byla jsem opravdu dojatá.
Knížka mě donutila přemýšlet. Hodně. Ano, spousta lidí tu píše, že knížka byla o ničem... ale to si nemyslím. Mně toho dala hodně, asi jde jen o to, jco si kdo z knihy vezme a jak k ní už od začátku přistupuje. Rozhodně ale nezatracujte knihu po prvních stránkách, byla by to škoda :)
Nejdřív jsem si zamilovala filmové zpracování - dokonce do té míry, že bych Howl's moving castle zařadila jako nejoblíbenější film/pohádku. Pak jsem jednou uviděla v knihovně vystavenou knížku 'Howlův putující zámek'. Držela jsem se abych se ke knize nerozběhla.
Měla jsem trošku obavy, přece jenom bývá špatný nápad shlédnout nejdřív filmovou adaptaci knihy a až poté číst knížku (z osobních zkušeností). Howlův putující zámek je rozhodně výjimkou. Začetla jsem se, děj ubíhal a přestože se dějově knížka s filmem rozcházejí, kupodivu mi to vůbec nevadilo. Spíš mi přišlo, jako by se navzájem doplňovali.
Určitě doporučuju, pokud se nemůžete rozhoupat k přečtení kvůli filmu :)
(PS Kniha je i skvěle provedená graficky - má krásné ilustrace a názvy kapitol na jednotlivých stránkách...prostě pecka :)
Po re-redingu stejné pocity, jako když jsem Cinder četla prvně.
Je úžasné, jak moc je tahle knížka čtivá (až je to na obtíž - třeba když kvůli tomu, že nemůžete přestat číst nestíháte autobus). Cinder je plná emocí, napětí a zvratů a přesto jste schopni ji přečíst jedním dechem ❤
Každopádně knihu doporučuju všem ❤
Tak nějak jsem doufala, že První bude lepší než předchozí díly. Myslím si, že maličko byla, ale i tak ně otravovalo neustálé "ano/ne" mezi Maxonem a Americou - táhlo se to celé tři díly...Jak?
Naštěstí se tady našly i zajímavější části... 3,3*
Večer tříkrálový aneb cokoli chcete je moje první kniha od Shakespeara.
Upřímně - nečekala jsem, že se mi bude tak líbit. Děj byl sice předvídatelný, ALE styl psaní, hrátky se slovy...prostě geniální
U knihy jsem se navíc dost nasmála, Šašek je skvělý a lest na Malvolia byla skvostná :DD
Prostě perfektní :)
Na Běsnění jsem se opravdu těšila. Opravdu hodně. Šepotání patří mezi moje nejoblíbenější série a byla jsem celá žhavá na to, až si počtu o něčem, co se nedostalo do této úžasné trilogie.
SPOILER?
Běsnění rozhodně naplnilo má očekávání. Ráda jsem se podívala do dětství Allyssininy maminky, vžila jsem se do Morfeových pocitů a prožívala s Alyssou krušné chvilky jejího lidského života, když přišla o milovanou osobu, dokonce jsem si pobrečela.
Stejně se mi ale nejvíce líbila část "Šest nemožných věcí" - už jen kvůli tomu, že jsem se octla zpět v Říši divů se svým oblíbencem.
Myslím, že Běsnění je perfektní zakončení celého Šepotání. Teď už můžu umřít spokojená :))
Možná jsem ještě ovlivněna emocemi...ale dávám 5*.
Nikdy jsem nebyla na "romanťárny", po téhle knize jsem sáhla v knihovně čistě ze zvědavosti. Nelituji toho. Vžila jsem se do příběhu Lake a Willa a všech ostatních...možná až moc.
Teď jsem opravdu naměkko :D
PS Básničky skvěle oživovali příběh, stejně tak jako texty The Avett Brothers :)
Jak už jsem psala, na " romanťarny" nejsem, ale tuhle knihu doporučuji. A rozhodně si chci přečíst další knihy od autorky.
Miluju ten Pratchettovo styl psaní... Je schopný navodit tajemnou a napínavou situaci, tu narušit vtipným přirovnáním či poznámkou, ale následně zase čtenáře vtáhne do světa tajemnosti pouhou větou. Obdivuji to, opravdu.
Čaroprávnost mě nezklamala. Bábi byla - a je - perfektní a vtipná, jen Esk mi úplně nesedla. Ale nijak se to nepodepsalo na celkovém dojmu z knihy.
Zasloužených 5*
!!Možný obsah SPOILERŮ(?)!
Z tohoto dílu mám hodně smíšené pocity... V knize jsou části, které mě vůbec nebavily, dost mi vadilo, že se ze Zoey stalo to co se stalo (myslím, že sem se nehodí neslušná slova). Děj byl hrozně předvídatelný, což mi také hodně vadilo. Možná to bylo také tím milostným čtyřúhelníkem, který mi už opravdu hodně lezl krkem a části, kde se toto řešilo (mimochodem vždy s koncem naprosto předvídatelným), jsem jenom rychle přelétávala. Co kdyby se tam náhodou něco důležitého objevilo....(ne, většinou se tak nestalo)
Přes tyto zápory se mi však knížka četla lehce. Navíc měla i své plusy, jako třeba nenadálá úmrtí. (Neříkám, že je to hezká věc, ale rozhodně je to vítané zpestření děje po samém Erik-Loren-Heath, které mi už lezlo na nervy).
Konec byl takový trošku uspěchaný. Kupodivu mi ani tak nevadil konec Zoey (sama si to všechno pokazila, že...), ale mrzí mě Afrodita, která se konečně začala chovat lidsky, sem tam projevovat svoje pravé pocity, ale zároveň zůstala tou Afroditou, která si neodpustí žádnou narážku...
Abych to shrnula - takový průměr. Možná spíš lehce podprůměr, ale tady vážně hodně váhám.
Na tuhle knížku jsem náhodou narazila v knihovně. Ze začátku se četla skvěle, rychle. Pak přišla druhá část knihy - pro mě naprosto zbytečná a nezajímavá. Na té jsem se docela dlouho sekla se čtením a už jsem se do přečtení musela i nutit. Nápad byl ale vcelku dobrý. Nelituji toho, že jsem si ji přečetla, ale nemyslím si, že bych ji chtěla číst znovu.
Knihu jsem si chtěla přečíst kvůli seriálu. Není špatná, četla se mi poměrně dobře, ale příběh ani zpracování příběhu se mi nelíbí tolik, jako seriál. Myslím, že mohla být napsaná lépe.
Myslím, že nápad knihy je skvělý, ale kniha mi neubíhala tak dobře, jak jsem si myslela. Někdy si ale rozhodně chci přečíst pokračování :)
Tuto sérii jsem si oblíbila. Četla jsem ji už celkem dávno, ale pořád mi leží v hlavě, jak to asi všechno končí. Vadí mi, že u nás v Čechách nebude pokračování (Naneštěstí to tak bývá u více dobrých sérií :/ )