Gagarin komentáře u knih

Urban v nějakém rozhovoru řekl, že tímto románem reaguje na módu současných severských detektivek, které se mu nelíbí kvůli jejich krvežíznivosti. Nojo, jenomže ty severské krváky nebývají tak neskutečná nuda. Dvě hvězdy jsou ode mně jenom za atmosféru: v tom je MU fakt mistr: je to PAN spisovatel, ale knihy se přece nepíšou s úmyslem se nějak vymezit!

2 12.05.2015

Musel jsem si po přečtení nechat nějaký čas na rozmyšlenou a váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ta čtvrtá je nakonec za humor, s jakým Hvorecký popisuje, nebo spíš karikuje úroveň běžných američanů ("Ten Mauthausen... Je to pěkné místo na výlet?") a vlastně i za to, že jde asi o první knihu od Slováka, kterou jsem kdy četl, což je, uznávám, kuriózní důvod. Líbily by mi různé historické a třeba i biologické odbočky - třeba to o té gigantické rybě jménem vyza jsem slyšel fakt poprvé. Naopak ta detektivní linka se mi tam moc nehodila, ostatně, i vzhledem k tomu, kolík jí autor věnuje prostoru je jasné, že je to trochu přílepek - scéna vraždy se objeví teprve někde kolem poloviny knihy. Asi si od něj ještě něco přečtu, to zas jo.

2 02.05.2015

Když vám nejde číst poezii, tak nečtěte ani Mapu Anny. Je to složitý, komplikovaně vystavěný a mě se to teda (narozdíl od komentářů přede mnou) lehce nečetlo. Moc lyrické, málo příběhové. :-/

2 27.02.2015

Kronika doby, generace a místa. Tyhle tři věci jsou zdaleka nejdůležitější v devadesátkových věcech Emila Hakla. A pak je tu čtvrtá věc: jeho dar vypravovat a smysl pro humor, který asi nesedne každému, ale v Čechách si zjevně příznivců najde dost.

2 27.02.2015

Složitější detektivka, než je od severských autorů běžné. Historická odbočka i popis současných čínských reálií mě velmi bavily, nečekaně výrazně víc, než hlavní "švédská" linka. Jednání hlavní hrdinky navíc bylo někdy dost hůř pochopitelné.

2 25.02.2015

Přesně jak říká název, je to vytěžený. Do atraktivních, ale už mnohokrát umělecky vytěžených kulis zasazený úplně banální děj s naprosto odhadnutelným koncem. Jako PR pro cesty po regionu asi dobrý, jinak těžkej průměr. Nebo dokonce ani ten ne.

1 20.11.2021

Náročným, byť pěkným a bohatým jazykem poněkud obstarožní, ale tématem stále aktuální. Do tohoto duelu mezi nájemníkem a majitelem domu si můžeme podle libosti dosadit jakýkoli jiný nevyvážený vztah: zaměstnavatel-zaměstnanec, úřad-občan, atp. V knize zmiňované typy se neustále opakují, jejich vlastnosti, jako je úskočnost nebo závistivost také.

1 19.07.2016

Víceméně jde už dnes o škvár, byť v některých ohledech povedeně napsaný. Jasně, Olbracht nemohl v roce 28 vědět, co všechno ti Toníčkové a Anny způsobí; nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že idealizuje a vyzvihuje i některé lidské vlastnosti a postoje, které jsou univerzálně vadné - v kterékoli době. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí, navíc, jak už tu někdo zmínil, mluví fakt divně a nezní to vůbec věrohodně. Nejzajímavější tak pro mě byly některé reálie třeba z tehdejšího dělnického Žižkova.

1 08.03.2016

Příjemné překvapení. Za nejsilnější složku autorova psaní (protože, co si budeme povídat, těch severských autorů už znám řadu a samotné detektivní příběhy už začínají být trochu na jedno brdo) je velmi jemně dávkovaný humor. Určitě se ještě spousta vtípků ztratila v překladu, přesto za postavu Asada přidávám jednu hvězdičku!

1 22.12.2015

Možná je tahle kniha víc určená japonskému publiku, než autorova ostatní díla, která jsem četl. Ostatně, něco podobného je naznačeno i v (mimochodem mimořádně zajímavém a zamyšleníhodném) doslovu Tomáše Jurkoviče. Přesto dodávám k původně dvěma zamýšleným ještě třetí hvězdičku za posledních několik stran - samý závěr knihy, ač prost dialogů a sestaven podle z vnitřních Cukuruových úvah, pro mě představoval to úplně nejzajímavější z celého příběhu. Otevřený konec je v tomto případě zcela namístě. Murakami si nakonec u mě reputaci nezkazil!

1 13.10.2015

Jedna z nejzajímavějších "detektivních" knih, co jsem četl. Autor nabízí skutečně nečekaný psychologický a etický náhled na příběhy. Jsem zvyklý kriminální knihy hltat: jde to i v tomto případě, jde o čtivé dílo; čtenář se tím ale připraví právě o zmíněnou dürrenmattovskou nadstavbu. To je také důvod, proč se k tomuto triptichu ještě vrátím.

1 07.10.2015

Kniha stojí za přečtení. První povídka je zajímavá hlavně svým pohádkovým zpracováním, nic překvapivého se v ději nestane. Atmosféra je ale působivá. * Nejsilnější - přestože nejkratší - je druhá část. Příběh herečky, která neví, co na ní nacisti chystají, má skutečně filmové tempo, není tam ani věta navíc. * Naopak nejméně zajímavá je poslední povídka. Ač rozsahem naopak nejdelší, jde skoro o malý román, hlavní námět je skoro banální a tolik stran si snad ani nezaslouží. V příběhu je navíc naznačeno spoustu různých odboček, mezilidských a třeba i politických, k výrazné pointě to ale stejně celé nijak nespěje. (Nebo mi možná vadilo to i neustálé soudruhování...? Fuj, nechtěl bych žít za komárů.) Autor to psal s nejmenším časovým a osobním odstupem, možná i to, je na třetím příběhu už dnes znát.

1 06.09.2015

V poslední době jsem přečetl hned dvě knihy úplně odlišného žánru, ale přesto s podobným námětem, který se protíná ve dvou bodech: mimořádně talentovaná dívka a soudobá Afrika. Ty knihy jsou Analfabetka a Lovkyně informací. Zatímco ta první mě ani přes vydatný humbuk absolutně neslovila, ta druhá, která se mi dostala do rukou jenom náhodou, naopak příjemně překvapila. Odmyslím-li si poněkud přehnanou nesmrtelnost hlavní představitelky, prostředí a příběh mě velmi bavil a zřejmě se podívam i po dalších knihách série. Nejvíc oceňuji věrohodné reálie a popis politického pozadí v každodenní praxi obyvatel této oblasti.

1 14.07.2015

Něco mezi Jaroslavem Rudišem (v důrazu na Německo, rozsahem, stylem a i nakladatelem) a Ondřejem Neffem (sci-fi vize blackoutu). Nemá to ale ani čtivost Rudiše, ani věrohodnost Neffových katastrofických utopií. Nevzdory lákavé anotaci a slibnému začátku je to strašná nuda. Náčtrek, studentská prácička, možná. To nejlepší ze slovenské literatury? Potěš bánbůh. Naštěstí Hvoreckého Smrt na Dunaji hovoří o podstatně schopnějším spisoveteli!

1 09.05.2015

Málokdy při čtení knihy úplně vidím, jak by se to dalo filmově zpracovat. Tahle kniha si o to podle mě říká, mohl by to natočit třeba Kusturica :-)). Pěkně to totiž kombinuje tu jeho balkánskou živelnost s naopak klasickou rumunskou intelektuálností autora knihy. Zajímavý zážitek, pro milovníky východních kultur povinná četba.

1 08.05.2015

Četl jsem to až jako poslední ze čtyř knih o Loonu Linnovi a bylo to - to nejlepší nakonec! Hlavně prvních dvě stě stran je napsaných v neuvěřitelném tempu. Hlavní zápletka kolem obchodu se zbraněmi mi taky přišla nejlépe promyšlená ze všech příběhů této řady. Je vidět, že i když si autoři odpustí nechutnosti ve způsobech vražd (jakkoli mi to nevadí), tak tím příběh nic neztrácí; severská detektivka prostě není - navzdory pomluvám - závislá na brutalitě, ale na komplexnosti a bohatosti děje. Právě to Paganiniho smlouva naprosto splňuje. Také bych řekl, že v této knize autoři nejlépe pracují s dávkováním napětí, u epizod, kdy dvě hlavní postavy honí nájemný vrah, jsem ani nedýchal, což se mi u ostatních knih této dvojice nestávalo až tak často. Konec kapitol v nejnapínavějším okamžiku - a následuje pokračování strhujícího děje z jiné příběhové linky: prostě skoro jako Jo Nesbo. Škoda jenom, že opravdu až po těch asi dvou tisících přečtených stranách (4x500 stran) jsem přišel alespoň trochu na chuť té hlavní postavě, Joonovi Linnovi. Taky má za sebou zajímavou minulost a před sebou spousta problémů, ale taková švanda, jako s Harrym Holem s ním prostě není.

1 28.04.2015

Spíš nadprůměrná skandinávská krimi. Zápletka okolo kostlivců ve skříni bývalého hypnotizéra je výborný nápad, jeho flashbecky do minulosti mě bavily; skoro jsem si říkal, že si o hypnóze musím ještě něco přečíst. Joona Linna je ale na můj vkus dost nezajimavý chlapík, tedy kromě svých profesionálních schopností. No ale ten konec: to už nebylo ani přitažené za vlasy, to byl přímo skapl reálnosti. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

1 20.04.2015

Tak tohle mě bavilo. Rychlé a zábavné čtení - kniha, kterou si chci přečíst znovu a jenom to odkládám (abych to trochu pozapomněl :-). Je to mladé a s autorem bych šel na pívo.

1 27.02.2015

Hlavně první část je bohapustá sranda, až si člověk říká, jaktože něco takového nenapadlo někoho už mnohem dříve: ty vtipy se přímo nabízejí (aneb co si Hitler müslí o müsli). Pak kniha trochu zvážní, ale o to víc jde do hlouby a "nutí k zamyšlení". Doporučuju!

1 27.02.2015

Na to, že hlavní rozuzlení je vlastně dílem náhody, jde o překvapivě povedenou knihu. Hlavní hrdina knihy mi přišel sympatický a fandil jsem mu, budu ho sledovat dál. Současné české prostředí tu nepůsobí provinčně, ale uveřitelně.

1 27.02.2015