gaidzin gaidzin komentáře u knih

Dcera Impéria Dcera Impéria Raymond E. Feist

Hlavní hrdinka žena? Jak osvěžující po všech těch testosteronových macho superhrdinech. Navíc prostředí románu je nepokrytě inspirováno japonskou středověkou společností, včetně kultury, tradic, morálky, rozdělení společnosti, šóguna, roninové a vůbec. Dokonce i jména mají znít trochu japonsky.
Takže japonská inspirace a hlavní postava žena? Neříkejte nic a noste mi další díly. Dobrá, ať jen nechválím, občas by se jí mohlo i něco nepovést, ne?

01.03.2024 5 z 5


Oko světa Oko světa Robert Jordan (p)

Špinavá fantasy. Ano, při čtení téhle knihy se ušpiníte, anebo alespoň já jsem se tak cítil. A i když jsem četl v teple a suchu, stejně se na mě lepila promoklá košile, ruce jsem měl špinavé od bláta, ve kterém jsem ležel, abych se skryl před trolloky a mizelci. Cítil jsem škrábance od trnů keřů, ve kterých jsem hledal úkrtyt. A kručení v břiše a nevyspalost. I když ta mohla být skutečná, protože jsem knížku nechtěl moc odkládat.

Tam, kde by si jiní pomohli větou typu "Po týdnu trmácení starou a neudržovanou cestou stanuli hrdinové před branou města XY", tak tam vás pan Jordan tou cestou provede a v tom bahně vás pěkně vymáčí. Nevím, ale nevzpomínám si na žádnou fantasy, která by byla takto sugestivní.

Pokud vás zajímá jen příběh, může se vám to zdát zdlouhavé. Ale já si tu špínu za nehty docela užil.

05.02.2025 4 z 5


Legendy & latéčka Legendy & latéčka Travis Baldree

Mám rád fantasy a zbožňuju dobrou kávu, takže bylo jasný, že tu knihu musím přečíst. Před čtením jsem neměl ponětí, co to znamena feel-good fantasy, ale byl jsem otevřen novým přístupům.

No, kde začít. Tak třeba postavy. Černobílé a ploché postavy, vlastně pouze bílé. Těch "zlých" jsem napočítal asi tak dvě. Vývoj a psychologie postav? Všechno má být feel-good, takže žádné vnitřní rozpory, tenze, nic.

Prostředí, které v každé dobré fantasy vybudí vaší představivost, se zde scvrklo v popis prostředí kavárny. Žádné majestátní krajiny, propracovaný systém magie, různých druhů obyvatel světa (kocouromor měl určitě potenciál), komplikovaná historie plná zášti, nic, co by mě nakoplo si popisovaný svět představit.

Příběh zde není vůbec žádný. Jen do kavárny přibývají nové postavy a nápisy na reklamní stojan před kavárnou.

Rád si nechám vysvětlit, co jsem měl v knize hledat. Opravdu, klidně mi napište. Ale prozatím jsem s feel-good fantasy skončil.

P.S. Přidána jedna hvězda k hodnocení, že autor odolal a nedal do knihy hodného a milého draka, co má rád flat white.

07.01.2025 2 z 5


Říše Říše Roman Bureš

(SPOILER) Jsou to vlastně dvě různé knihy.
Říše popisuje alternativní historii, kdy Velkoněmecká říše vyhraje druhou světovou válku a ovládne celou Evropu. Mladý hoch vyrůstá v krajině s radiací a získává schopnosti, které .. a tady začíná příběh první části knihy.
Mnohem znepokojivější je druhá část knihy, nazvaná Zeď. Použitá ich-forma nás spojí s životem Martina, který žije v okupovaných Čechách a snaží se prožít svůj život v rámci možností. Jenže to nejde, Martin je nucen dělat ústupky, krok za krokem se blíží k hranici .. Kolik toho ještě vydrží? Kde je ta hranice, kdy už se vzbouří? Vzbouří se vůbec? .. A jak bych se vlastně zachoval já?

19.08.2022 4 z 5


Války růží: Střet Lancasterů a Yorků (1455–1485) Války růží: Střet Lancasterů a Yorků (1455–1485) Pavel Vodička

Pokud chcete mít jasno, jak to vlastně bylo s těma válkama růží, toto je kniha pro vás. Mnoho ozdrojovaných informací, mnoho historických postav zasazených do kontextu. Autor začíná logicky u Edvarda III., vysvětlí vznik konfliktu York vs Lancaster, vznik rodu Beaufortů a Tudorovců.
Já byl překvapen počtem výrazných ženských osobností zapojených do konfliktu, přece jen to bylo 15. století, ale historie by byla asi úplně jiná bez Markéty z Anjou, Alžběty Woodvilleové nebo Margaret Beaufortové. Go girls!
Nejvíc mě vždy pobaví, jak tyto dlouholeté konflikty požírají své účastníky. Vítězem války růží se totiž nestali ani Yorkové, ani Lancasterové, ale Tudorovci. Jo, přesně takhle můžete flexit po přečtení této knihy.

18.08.2022 5 z 5


Rudí barbaři před branami: První opiová válka 1839-1842 Rudí barbaři před branami: První opiová válka 1839-1842 Aleš Skřivan

Upřímně, co víte o historických událostech mimo Evropu? Kromě objevení Ameriky se toho do českých učebnic dějepisu moc nedostalo. A je to škoda. Přitom opiové války jsou velmi poučným zdrojem informací o britském (evropském) obchodu a ziskuchtivosti, čínském pocitu nadřazenosti, korupci, falšování informací a zpráv, politice a významu technologií ve válce. Zkuste si přečíst dnešní noviny a narazíte na úplně stejná témata.

Autoři jsou zkušení historici a na knize je to vidět. Nedokážu si představit, jaké množství materiálu museli nastudovat, aby mohli sepsat tuto knihu. Ozdrojovaných informací je tu spoustu, ale neutopíte se v nich. Kniha vás provede od popisu situace před konfliktem, přes jednotlivé fáze vyjednávání a bojů až po nankingskou mírovou smlouvu. Paráda.

Pokud by autoři chtěli napsat knihu i o druhé opiové válce nebo třeba o Boxerském povstání, udělali by mi ohromnou radost.

08.08.2022 5 z 5


Příběh samurajů Příběh samurajů Roman Kodet

Japonské dějiny mají příchuť exotiky, vzrušení, cti a krutosti. Na rozdíl od evropského prostoru, kde na vrcholu společenské pyramidy sedí monarchové a šlechtici, v Japonsku se před tisícovkou let k moci dostala společenská vrstva vojáků - samurajů. Kdo to byli samurajové, jak žili, jak přemýšleli, jak bojovali, čím bojovali a jak nakonec skončili - to vše se dozvíte. Takže pokud vás jen trochu láká Japonsko nebo neotřelá historie, knihu si přečtěte.

A navíc, ta kniha je opravdu nádherná.

26.07.2022 5 z 5


Frankenstein Frankenstein Mary Wollstonecraft Shelley

Napsala to 20letá holka roku 1818, která utekla od své rodiny.
Kniha je poplatná době svého vzniku, kdy v románu vládl romantismus. Romantické popisy přírody, niterně rozervaný hlavní hrdina bojující sám se sebou, "hrůzný" netvor. Žádná z postav nevzbudila moje sympatie, nejblíž k tomu možná měl právě (vý)tvor Victora Frankensteina. Takže nakonec největší přínos této knihy je, že pro moderní popkulturu vytvořila postavu "Frankensteina", člověkem stvořeného monstra. (Jaká škoda pro Golema, byl sice první, ale není jednička. Špatný marketing, nejspíš.)
Ale jak jsem psal, napsala to 20letá holka v roce 1818. Jen mu mohla dát alespoň nějaké jméno, ne?

Děkuji nakladatelství TakeTakeTake, vaše vydání je krásně udělaná kniha.

24.07.2022 3 z 5


Velké hledání Velké hledání Robert Jordan (p)

Pokud v prvním díle byli naši hrdinové někde Level 1 a před každým nebezpečím museli utéct, tak v tomto díle už postoupili tak na level 5 a už některé slabší potvory dokážou porazit. To je asi hlavní rozdíl mezi jedničkou a dvojkou. Logicky tudíž musí nastupovat silnější potvory než trollokové.

V čem se Jordanova tvorba odlišuje od ostatních fantasy, alespoň tedy pro mne, že mi vůbec nevadí popisy. Opravdu. Jako všichni mám rád, když se příběh hýbe a něco se děje, ale u Jordana si to užívám komplet. Možná je to překladem paní Dany Krejčové, to nedokážu posoudit, ale je to opravdu čtivé i v těch popisných částech. Teď mě napadlo, paní Krejčová překládá i Malazské Knihy padlých od Eriksona, další mou oblíbenou sérii, takže to asi nebude náhoda.

Unpopular opinion, ale snové sekvence, které mě obyčejně v jiných knihách docela často iritují, jsou v tady úplně v pohodě. Nejspíš to souvisí i s předchozím odstavcem, jsou nejspíš dobře napsané a přeložené. Alespoň pro mě, prostě jsme si s panem Jordanem i s paní Krejčovou padli do noty.

Předchozí chvála samozřejmě neznamená, že by nebylo co vytknout, ale to jsou v principu drobnosti. 700 stránek jsem dal za týden, tím je asi řečeno vše.

27.02.2025 4 z 5


Krev říše Krev říše Brian McClellan

Napsat závěrečný díl hrdinské fantasy bývá i pro spoustu renomovaných autorů docela problém. Někteří ta svá zakončení očividně bojkotují a píšou ... jak to říct, prapodivnosti, (že, pane Sapkowski), někteří je raději vůbec nenapíšou. Zdravím, pane George R. R. Martin.
Pan McClellan s tím problém nemá. Očividně měl vše předem promyšlené a i když z rukávu vytáhl nějaké nové postavy, vše fungovalo dobře. Poslední díl navíc nebylo jen směrování ke konci trilogie, ale naši hrdinové si ještě ušli kus vývoje. Za mě to bylo důstojné rozloučení, i když bych snesl nějakou tu smrt hlavní postavy. Já tipoval Bena, no nic.
Podle mapek na začátku knihy je vidět, že svět, kde žijí prachmistři, je veliký a je tam mnoho prostoru pro nové příběhy a nové postavy. Takže už se těším, kdo nahradí Bena, Michela a Vloru v dalších příbězích.

22.01.2025 5 z 5


Dům mrtvých Dům mrtvých Steven Erikson (p)

Jsou knihy, kdy od začátku do konce víte, kam příběh směřuje a máloco vás dokáže překvapit. Vše máte prostě tak trochu pod kontrolou. A pak je tu pár knih, kde se cítíte jako na malém člunu v dokonalé mořské bouři. Za každou vlnou čeká další překvapení. Když je člun dole mezi vlnami, tak ztrácíte přehled, ale pak zase vystoupá na vršek vlny a vy se kocháte báječným výhledem. A pak zase dolů ...

Takže pokud si rádi užíváte jízdu, kde to nemáte vždy pod kontrolou, tak nastupte, zvedněte ruce nad hlavu a křičte. A užijte si jízdu.

"Všichni jsme osamělé duše. Vyplatí se být pokorný, jinak nás přemůže sebeklam, že něco ovládáme, že nám něco patří."

19.08.2024


Půl války Půl války Joe Abercrombie

Jasně, je to young adult se vším, co k tomu patří. Ale rád bych upozornil na jeden fakt. Všimli jste si, kolik tam je ženských postav? V běžné fantasy fungují ženské postavy často jako doplněk ke spoustě více či méně machoidních mužských charakterů. A tady? Trnka, Skara, Rin, Sumael, Skift, Laithlin, jižní královna a vlastně i Aud nebo Wexen. A vůbec to navadilo, naopak!
Abercrombie opět dokazuje, že umí být hledačem nových cest. Osvěžující.

08.05.2024 4 z 5


Lži Lockeho Lamory Lži Lockeho Lamory Scott Lynch

Zajímavý přístup k fantasy. Autor se rozhodl, že nebude marnit čas vytvářením nějakého komplikovaného světa, když ho vlastně nepotřebuje. Stačí mu jedno město.
Hrdinové našeho románu jsou poměrně sympatické postavy, byť klasicky černobílé. Hned víte, komu máte fandit. Mladí zlodějíčkové ve světě mafiánů, obchodníků a bohaté šlechty. Tím jsou tak trochu definovány mantinely příběhu.

Ale právě kombinace argotu spodiny, vyumělkovanosti jazyka vrchnosti, sarkasmu, nadhledu a vtipu je to, co knihu drží pohromadě. Hravý přístup k jazyku se projevuje především v dialozích, což je suverénně nejsilnější část knihy. Chvíli jsem váhal, zda to stačí na 5 hvězd. Ale rád oceňuji inovativní přístupy a doufám, že v druhém dílu pan autor minimálně udrží úroveň Lží a třeba ještě něco přihodí.
A nakonec pochvala překladateli Romanu Tilcerovi. Tohle musela být fuška, klobouk dolů.

30.03.2024 5 z 5


Holomráz Holomráz Štěpán Kopřiva

Kopřiva je určitě jeden z nejméně žánrově vyhraněných českých autorů. Akční fantastika, detektivka, sci-fi, komiks, žádné jeho dvě knihy nemůžete zaměnit. Co kus, to originál. Teď fantasy ve formě povídek.
Asi není podstatné, že mně to jako celek příliš nesedlo. Na dvě věci se ale u pana autora vždy těším, na "nesympatického" hlavního hrdinu, kterého si nakonec oblíbíte a hlavně na dialogy. Kopřivovy dialogy jsou přesné, vypointované a prozrazují o postavách mnohem víc než sáhodlouhé popisy. Kéž by pan Kopřiva zkusil napsat filmový scénář ..

"Tvoje matka je debil!"

17.08.2022 3 z 5


Války samurajů: Konflikty starého Japonska 1156–1877 Války samurajů: Konflikty starého Japonska 1156–1877 Roman Kodet

Z japonské historie miluji především turbulentní "období válčících států". Oněch 150 let od roku 1467 až po dobytí Osaky 1615 nabízí vše, co má správný příběh mít: velkolepé bitvy, příběhy zrady, pomsty, cti, loajality, špionáže, vraždy, přeběhnutí armády na druhou stranu během bitvy. Prostě jako v každé fantasy knize, ale bez draků.

Díky této knize už se orientuji i v ostatních dobách z japonské historie, konečně jsem pochopil mnoho historických souvislostí, od bojů rodů Minamoto vs Taira, epizodní snahy císařů o znovuzískání moci, objevil jsem životní příběhy Minamoto Jošicuneho nebo Kusunoki Masašigeho. Spoustu informací, spoustu zdrojů, vysvětlení souvislostí, tak jak to mám rád.

Pro milovníky historie a Japonska je to jasná volba.

15.08.2022 5 z 5


Aktivní kovy Aktivní kovy Štěpán Kopřiva

(SPOILER) Vojín De Klerk z Aktivního olova je ikonická postava. Tvrďák bez výčitek, bez svědomí, bez špetky empatie, bez přátel, bez práce. Autor nenechá De Klerka zastavit, mrtvoly protivníků i nevinných kolemjdoucích nestačí pořádně vychladnout. Zběsilé tempo akcí dává vyniknout těžkopádně byrokratickému jazyku, kterým De Klerk mluví. Díky tomu jazyku, se kterým si autor pěkně pohrál, jsou některé scény nezapomenutelné, třeba zmrzlinářská brigáda nebo večeře s "potenciálním tchánem a tchyní". Originalita a zábavnost stříkají z Aktivního olova plným proudem.
Aktivní rtuť je trochu jiná kniha. Má standardní příběhovou linii, hlavní hrdina dostává standardní motivaci ke svým akcím, po cestě se k němu standardně přidají parťáci, kteří standardně nevydrží až do konce. Vše zakončí grandiózní finále proti hlavnímu a nejobtížnějšímu protivníkovi.
Nic proti standardům, ale když mě autor v první části nalákal na originalitu a hyperbolickou nadsázku, je mi potom standard trochu málo. Ale i přesto se vojín De Klerk zařadil mezi nezapomenutelné postavy akční fantastiky.

30.07.2022 4 z 5


Námořní slepota Námořní slepota Michael Romancov

Nemáme moře. Možná i proto vnímáme moře jen jako velký bazén, ve kterém se dá někdy koupat a dají se u něj pořizovat hezké fotky.
Autor mě vyvedl z omylu a popisuje, jak důležitou obchodní dálnicí, bojištěm nebo barikádou moře bylo, je a nejspíš i bude. Až během čtení knihy mi postupně docházelo, jak moc takové maličkosti, jako třeba konstrukce lodí nebo osazení lodí těžkými děly, ovlivnily historický vývoj celého světa. Pan Romancov nám umožňuje vytáhnout nohy z českého rybníčku a podívat se na moře úplně jinýma očima.

26.07.2022 5 z 5


Krycí jméno Helena Krycí jméno Helena Ariel Lawhon

Na začátku se musíte rozhodnout, jak budete román vnímat. Buď jako biografií, kterou tedy vůbec není, nebo jako fikci inspirovanou reálnou osobou.

Já to z počátku bral jako biografii a nestačil se divit. Šéfredaktor zjišťuje, zda umí egyptsky? Stephanie nadává jugoslávsky? Z Clermont-Ferrandu udělají Clermont-Freeand. Málem jsem skončil dřív než jsem došel na stránku 40.

Pak jsem začal brát román jako fikci. Sama autorka při vyjmenování pramenů uvádí další knihy novinářů a spisovatelů (!!), nikoliv údaje z archivů, svodek a hlášení různých armád a jejich špionážních a kontrašpionážích útvarů. Podstatné je, že od té doby kniha začala fungovat.

Najednou jsem četl román, který je sice trochu inspirovaný americkou popkulturou superhrdinů, které nic nezastaví a stačí jen chtít, ale budiž. Díky použité ich-formě se snadno vžíváme do Nancyina příběhu a prožíváme s ní jak její soukromý život, tak kariéru odbojářky.

Románů o silných ženských hrdinkách není nikdy dost a Nancy Wade si zaslouží všechnu tu pozornost a obdiv. Sakra, to by byl seriál pro Netflix. Už vidím tu rudou rtěnku v trailerech.

Respekt, Nancy Wade.

15.01.2025 3.5 z 5


Zloba říše Zloba říše Brian McClellan

Tohle to je ten druh knihy, která vám nedovolí ji odložit. Koukáte na hodiny, ony ukazují půl třetí ráno, vy víte, že byste měl jít spát, ale stejně vás to láká ... ještě jednu kapitolu a pak už určitě půjdu

Pokud jsem jedničku vynachválil, tak dvojku musím vynést do nebes. Z Michela se stala jedna z mých nejoblíbenějších postav, Ben si urazil taky pěkný kus vývoje, Vlora dokázala, že sama unese celou dějovou linii a hlavně, Ka-Poel je zpátky a v plné parádě. A už to není jen přítelkyně Taniela, ale pěkně se nám usadila do centra celého dění.
A příběh pěkně kvapí dál. Michelova dobrodružství v hlavním městě by vystačila na svou vlastní knihu, Ben neustále něco hledá, ať je to artefakt, nebo nový životní postoj, nebo další nepřítel, nebo vyrovnání s minulostí. A kolem něj se vrší mrtvoly nepřátel se zabodnutým kopím v oku nebo s podříznutým hrdlem, samozřejmě. A Vlora drží celou knihu pohromadě, je to ta jistota.

Jakže se to jmenuje ten další díl? Krev říše? To toho zase moc nenaspím ...

13.01.2025 5 z 5


Hříchy říše Hříchy říše Brian McClellan

Všechny tři díly Prachmistrů od mne dostaly maximálních 5 hvězd. Takže, když jsem zjistil, že pan McClellan napsal další trilogii, navíc ze známého světa Prachmistrů, tak nebylo co řešit.

Jsou spisovatelé, co se vybičují k jednomu velkému životnímu dílu a zbytek tvorby už nedosáhne kvalit jejich Magnum Opus. To naštěstí není případ pana McClellana.
Tento příběh navazuje časově na Prachmistry a jen se přesouváme na jiný kontinent. Určitě potěší návrat Vlory, která nám dorostla do velké a silné lady, a časem se vrátí i ... no prostě se těšte. A nové postavy? Jak Ben Stykes, tak Michel Bravis jsou barvité postavy s potenciálem, který nepřijde vniveč. Vůbec, práce s postavami, to je silná stránka pana autora. Kdo by nemiloval Ka-Poel, že?
Pokud postavy jsou silnou stránkou knihy, tak úplně to samé lze říct i o příběhu. Jeho jednotlivé linie se nejprve pěkně nezávisle a nesměle rozbíhají, aby se začaly potkávat a proplétat. A když je potřeba, dokáže autor šlápnout na plyn a dodat příběhu další rozměr. A jako ti nejlepší dostihový koně, nechává si dost síly i na závěrečnou rovinku.

Brian McClellan to u mne vyhrál, momentálně jeden z nejlepších autorů fantasy. Už se těším na Zlobu říše.

13.01.2025 5 z 5