gemi komentáře u knih
Tak bohužel. :-(
Po naprosto geniální, strhující a originální Ready Player One přichází autor s naprosto tupou a neoriginální nerdovinou.
Kniha je o videopařanech, kteří milují jistou počítačovou střílečku, s jejímž popisem se autor nimrá pro běžného smrtelníka nesnesitelným způsobem.
Dokázal jsem se pročíst do čtvrtiny knihy. Za tu dobu se odehrálo pouze (!) toto: Hlavní hrdina Zack je ve škole. Pak jde do odpolední práce, kde paří Armadu. Potom jde domů, kde paří Armadu. A to je všechno! Tedy krom desítek a desítek stran nesnesitelně detailního popisu této pravděpodobně neexistující hry (ačkoliv pár her s tímto názvem existuje). Bacha, možný brojler! Ve čtvrtině hry Zack zjistí, že hra kopíruje realitu a bude muset zachránit svět! Zavírám knihu, na toto nemám nervy.
Cílovou skupinou knihy je videoherní nerd (což já jsem), který se až masochisticky vyžívá v detailních popisech stříleček s vesmírnou tématikou (což já nejsem) a kterému nebylo víc než patnáct. Pokud knihu dokáže dočíst (neřkuli s chutí a pobavením) kdokoliv jiný, má můj obdiv. Já to po čtvrtině zabalil.
Třetí a zatím nejlépe hodnocená kniha autorky mi přišla naopak nejslabší. Ne, že by nebyl čtivá a napínavá, ale je to parafráze na Deset malých černoušků, jenom ne tak promyšlená a nedotažená do geniálního finále. Je to zkrátka neoriginální.
Rozjezd je pomalý, vyvrcholení naopak velmi rychlé až zbrklé. Místo pozvolného rozplétání je během několika stran hotovo na základě jediné indicie.
Co mi ale na knize vadilo nejvíc, byl velký počet postav. V předchozích knihách se Lapena soustředila na dvě až tři hlavní postavy. Tady je figur jako na Orloji. Člověk se v nich nakonec zorientuje, ale ještě v půlce knížky zoufale přemýšlí, kdo je proboha ta Beverly...
Jinak první kniha, ve které nevystupuje detektiv Rasbach.
Já se snad stanu fandou detektivek! Jak tento žánr nemusím, tak toto je už druhý kousek od Shari Lapena a musím říct, že je ještě lepší než Manželé odvedle. A ta byla fakt dobrá!
Čte se to jedním dechem, je to mnohovrstevné se skvělým twistem v závěru. Kdo tvrdí, že jej prokoukl dopředu, ten kecá.
V první třetině zývačka - předzvěst další tuctové detektivky. Před polovinou se to ale zlomí a začne jízda, která sice není plná "šokujících překvapení", protože člověk většinu z toho dokáže vcelku bez námahy vyvodit sám, ale to neznamená, že to není jízda zábavná, při které má člověk nutkání číst dál a dál. Paráda, a to říkám jako člověk, který není žádným fandou detektivek.
Vcelku zajímavé, ale příliš útžkovité a nesourodé svědectví doby, na které bylo nejlepší to, že už skončila.
Kniha rozhodně není ideologická, jak se tady snaží někteří podsouvat. Pouze občas zasazuje dětské vidění světa do kontextu, který dítě v té době nemohlo chápat. A to je jedině dobře, protože jinak by to byla nostalgická komunistická agitka, což by zřejmě některým zdejším rozumbradům vyhovovalo.
Z této knihy jsem měl strach, stejně jako z každého pokračování něčeho, co mám moc rád a co ve mně zanechalo hlubokou stopu.
Doktor spánek navazuje na klasický horor Osvícení, který jsem četl několikrát a považuji jej za zásadní Kingovo dílo. Když jsem se dozvěděl, že existuje pokračování, nejdříve mě vyděsil jeho poněkud přihlouplý název, ale má své opodstatnění. Zatímco původní Osvícení bylo komorním hororem, který staví především na stísněné atmosféře opuštěného a nedostupného hotelu v horách a hrůza spočívá v tom, že aktéři nemají kam utéct, Doktor spánek jde "mezi lidi". Je zajímavé, že prvek "není kam utéct" funguje i tady, ačkoli zcela jiným způsobem...
Setkáváme se opět s Dannym, který už ale mezitím stačil vyrůst do řádného alkoholika, protože své "nadání" účinně tlumí chlastem a jde tak ve šlépějích svého otce. Dannyho sledujeme v průběhu mnoha let, kdy se protlouká životem a utíká sám před sebou z místa na místo, aby nakonec našel smysluplné využití svého nadání, a dokonce mnohem víc. Doktor spánek je důstojným pokračováním legendárního Osvícení a jasnou známkou toho, že King pořád umí. Kéž by se mu podařilo vytvořit obdobně povedené pokračování jeho nejlepšího díla To.
Navazuje na Kahnemanovo Thinking, Fast and Slow a často z něj také cituje. Kniha však není tak strhující, takže po přečtení cca čtvrtiny jsem ji už jen prolistoval. V závěru je shrnutí 11 doporučení, kterých by se měl člověk držet, aby zvýšil přesnost svých předpovědí. Kahnemanovu knihu ale považuji v tomto ohledu za daleko přínosnější.
Druhý díl třídílné série o bývalém detektivu Hodgesovi. A o hodně lepší než ten první, na který navazuje jen velmi nenásilně a vše je dobře zasazeno do kontextu, takže může docela dobře fungovat i samostatně, ovšem v okrajové lince tady pokračuje příběh magora Bradyho z prvního dílu a byla by škoda o ni přijít. Navíc když kniha končí tak, že je zřejmé, že se linka s magorem potáhne i do třetího dílu, kde nejspíš opět vystoupí do popředí. Čtenář se s trojicí Hodges - Jerome - Holly pořádně potká až skoro v půlce knihy. Příběh je místy vyloženě strhující.
Klasická detektivka, tedy neklasický materiál v podání Stephena Kinga. Zpočtáku překvapivý a strhující, záhy se ale dostane do polohy klasické detektivky, která už ničím nepřekvapí.
A další nášup poutavých příhod legendárního cyklotrempa.
Hluboce lidské, filosofické a pravdivé vyprávění o životě, které přemýšlivého člověka nemůže nechat chladným a zanechá v něm příjemnou brázdu. Měl jsem k dispozici zkrácenou verzi, obsahující pouze samotné hry.
Napínavější, výpravnější, osobnější, ale také "dramatičtější" než Vandry s Bejkem. Opět skvělé příhody Jana Vlasáka.
Hodně popisné a "skákavé". Autor plynule navazuje jeden zážitek na druhý, aniž by mezi nimi byl nějaký smysluplný přechod. Čtenář se pak v textu trošku ztrácí a chvíli trvá, než si uvědomí, že autor už zase píše o něčem jiném. Jinak je to ale cykločundrácký deník, takže paráda. :-)
Skvělý příběh, jedno z mála Kingových děl, které bylo doslovně a skutečně povedeně převedeno na filmové plátno. Kniha je dokonalým scénářem a čte se skvěle. (Čteno v originále.)
Výborný námět a zpočátku strhující děj, který se postupně mění v soap operu, aby v závěru opět vygradoval.
Další mistrův "román", který jsem přečetl za dvě odpoledne, protože čtu pomalu.
Je to opět deník, tentokrát zcela ovlivněný autorovou prasklou aortou a tím, co to všechno způsobilo (ztráta krátkodobé paměti i chuti do života, deprese apod.). Viewegh se tentokrát téměř plně soustředí na své vnitřní pochody a okolí, tedy zážitky s přáteli a popisy různých eskapád a avantýr (kterých není fyzicky ani psychicky schopen) tvoří jen vzdálenou a nepodstatnou kulisu. Sice je to jak sám autor tvrdí "ufňukané a bolestínské", ale na druhou stranu autentické.
Poměrně detailní pohled na pracovní i soukromou stránku Steva Jobse s relativně dobrým vyvážením obou součástí jeho života. Větší pozornost je ale přece jen věnována profesnímu životu, takže některé otázky nad vnitřní motivací či pohnutkami z osobního života zůstanou nezodpovězené. Většina je ale zodpovězena uspokojivě.
Vcelku zajímavé myšlenky a "jiný pohled" na ekonomickou krizi. Naprosto neuvěřitelně nekvalitní český překlad s gramatickými chybami žáka zvláštní školy občas zcela dezinterpretuje ekonomické pojmy.
Kniha o státníkovi, kterému moc zatemnila mysl. Vzhledem k době, ve které vznikla, je poměrně odvážná, nicméně téma zůstalo nevyužité. Na činy mocného muže mohlo být např. pohlíženo jeho vlastníma očima a poté do kontrastu postavit pohled lidí v jeho okolí, těch, kterých se jeho rozhodnutí dotýkala. Tomuto je v knize věnován minimální prostor a je to škoda, protože právě toto by mohlo být mimořádně zajímavé. Místo toho je kniha plná vzpomínek jeho kdysi-kamaráda, kterého od sebe (stejně jako ostatní lidi) odehnal a který se zamýšlí, co se to s kdysi rovným a racionálním člověkem stalo, kdy a jak se to v něm zlomilo. Samotné téma toho, co všechno dokáže natropit člověk, který vzhledem ke svému postavení trpí mesiášským komplexem a pocitem vlastní dokonalosti, zůstalo nevyužito.
Je to takvý pelmel zážitků, místopisu a cestopisu. Chvíli o řece, chvíli o silnici, jednou v současnosti, potom zase skok o čtyřicet let do minulosti. Jako by autor náhodně sepisoval, co mu zrovna vytanulo na mysli. Čtenáři se v tom ale velice těžko orientuje.
Některé kapitoly jsem musel přeskočit, protože mě popis říčního lodivoda prostě nebavil.
Pokud to srovnám s cestopisy legendárního Jana Vlasáka o jeho "vandrech s Bejkem", tak to je úplně jiná liga, to se čte jedním dechem!