Gimli komentáře u knih
Hravá a trochu mystická variace na Romea a Julii pro děti. Astrid Lindgrenová zase zaválela!
Jako upoutávka na krásy fungování světa tak, jak je vidí věda, je to skvělé. Dokonce i má osmiletá dcera byla schopná jakž takž chápat pasáže, které jsem jí četl. Ale hlavně to v ní vzbudilo zájem! Rovelli je výborný popularizátor.
Kniha o tom, že evoluce přirozeným výběrem je umění možného s tím, co je právě k dispozici, což nutně nevede k nejlepším řešením, protože se loď upravuje na moři, kde musí stále plout, a nelze si ji vzít do doků a vzít to z gruntu. Současné organismy včetně člověka tak nejsou ty nejlepší lodě, které by mohly být, ale kocábky, které se dokáží udržet na hladině. Takhle prostě evoluce funguje, ale není to triviální vhled, ačkoli to tak může vypadat. Pievani se problematice věnuje dostatečně důkladně pro laika, ale povrchně pro odborníka. Dokázal bych si představit mnohem hlubší exkurz do tohoto tématu. Proto 4*.
Ve třetím díle jsem definitivně pochopil, že ta sci-fi zápletka je jen jeviště pro drama o sbírání odvahy přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Tahle rovina příběhu a to, jak je vystavěna, jsou tím, co dělá Chtorrskou ságu skvělým dílem.
Takové navoněné ezorozjímání o nesmrtelnosti chrousta. Slyšeno jako audiokniha.
Tenhle díl není tak roztříštěný jako ten první, je kompaktnější, plynulejší a dějovější. Příběh je rozdělen do několika (3-4) celků, z nichž ten první, velmi napínavý boj o život v růžové mlze, zabírá asi třetinu knihy. Každopádně se posouváme v ději dál a sledujeme hrdiny v jejich sisyfovské snaze lépe poznat nepřítele. Otevřený konec láká na třetí díl, na který se fakt těším.
Takové knihy jsou naprosto nezbytné. A nejen knihy, ale obecně šíření informací o faktech získaných klimatickou vědou. Pecka hezky ukazuje, co stojí za šířením klimatických dezinformací a konspiračních teorií, a demaskuje arogantní blábolení a blouznění samozvaných klimamagorů typu Václava Klause. Poslechnuto jako audiokniha na Českém rozhlase.
Já bych se zde chtěl vymezit vůči komentářům, které kritizují "filozofování", jež prokládá akční pasáže, a "nářky" hlavního hrdiny. Například flashbacky z Withlawovy výuky považuju za nejlepší pasáže románu, v nichž např. Gerrold prostřednictvím Withlawa naprosto výstižně a trefně charakterizuje společenské normy a (ne)schopnost jedinců přijímat odpovědnost nebo např. reflektuje sebeklam spousty lidí (včetně mě) vzbuzující pocit, že se orientují v základních významech (zdánlivě) jednoznačných věcí a pojmů.
Cestou do Mnichova jsme si Trhlinu pustili jako audioknihu, takže nám to pěkně uteklo. Bylo to napínavé, zejména první polovina, kde hrdina skládá dohromady mozaiku záhad Tribeče. Druhá půlka už byla trochu slabší, byť stále dobrá.
Moje první zkušenost s Murakamim. A bylo to zvláštní, snové, prostě jiné, ale hlavně dobré! Příběh se odehrává ve dvou odlišných rovinách, ale obě mě dokázaly zcela pohltit. Pikantní na tom je, že jsem tu knížku našel v popelnici na papír a musel jsem slepit vazbu. Vzhledem k tomu, že jsem od něj zatím nic dalšího nečetl, nedokážu posoudit, jestli je ta určitá snovost jeho styl nebo jen atribut této knihy. Každopádně mě Murakami zaujal a určitě si od něj přečtu něco dalšího!
Vlastně docela smutná historie, ukazující, jak se národnostně a geograficky členitá země na pomezí několika sfér mocenského vlivu, nedokázala vybabrat z bahna. A když už se nějaké světýlko na konci tunelu objeví, tak ho sfoukne zásah z vnějšku nebo islámský fanatismus a vnitřní roztříštěnost. Kniha sice končí s opatrnou nadějí, ale to ještě autor nevěděl, že se Tálibán vrátí k moci...
Čtivý průvodce ekonomickými bublinami s identifikací příčin a poučeními, které z toho plynou. Rozhodně je Stroukalův text mnohem přístupnější než Skořepovy Ekonomické jednohubky, které jsem četl o týden dřív.
Průměrný román, od kterého se čtenáři dostane osobitý Verneův standard. Postavy jsou šablonovité, děj značně předvídatelný. Ale čte se to dobře.
S Ekonomickými jednohubkami mam podobný problém jako s Edelmanovou populárně neurovědeckou knihou Širší než obloha a to je ohromné množství informací na docela malém prostoru. Cílová publika obou knih patrně budou oborově poučení čtenáři, což se mě ani v jednom případě netýká. Nicméně Skořepa aspoň přidal slovníček pojmů a navíc má členění jeho knihy tu výhodu, že se k různým tématům lze snadno vracet. Lze konstatovat, že nějaký povšechný přehled jsem z toho výkladu získal. Takže za mě 3,5 hvězdičky s tím, že od poučenějších čtenářů bude zřejmě dostávat vyšší hodnocení.
Strhující jízda měsíční krajinou! A do té Weir, stejně jako ve Spasiteli (Marťana jsem zatím nečetl), umně vplétá zajímavé vědecko technologickcé exkurze!
Jsem naprostý ekonomický laik, ale souzním se Sedláčkem v tom, že blahodárnost neustálého růstu je mýtus, který je zcela oproštěn o prvky lidství. To vnímám jako chybu, nikoli jako ctnost. Samotné pojetí knihy, kdy Sedláček sleduje ekonomické myšlení od nejstarších písemných pramenů západní civilizace, pro mě bylo svým způsobem zjevením, které vrhlo zcela jiné světlo např. na Starý či Nový zákon. Už jenom toto poodkrytí ekonomie (nejen) v dávných spisech je dle mého soudu komoditou, kvůli níž stojí Ekonomie dobra a zla za přečtení.
Tučková se vrátila k polodokumentárnímu stylu Žítkovských bohyní, což kvituji s povděkem, jelikož mi tento její přístup mimořádně dobře sedí. Můžu jen spekulovat, zda je to mnou nebo tím, že je Tučková nejen spisovatelka nýbrž také vedkyně, jejíž upozadění ve výsledném díle (jako např. u Gerty Schnirch) je spíše ke škodě.
Umění zkratky je druhá kniha po Hudbě prvočísel, kterou jsem od du Sautoye přečetl. Musím říct, že se z něj stává můj oblíbený autor. Byť už jsem toho o tématech mnoha kapitol přečetl docela dost jinde, du Sautoyův přístup mi na ně ukázal jiný úhel pohledu. A to samo o sobě může vést k účinné zkratce :-)