Ginosaji komentáře u knih
Skvělé, napínavé, četlo se samo. Stejně vydařené pokračování prvního dílu
Dojem trochu kazí dlouhá příprava na akci, která se ovšem odehraje na můj vkus strašně rychle.. Jinak však nemám co vytknout!
Výborná kniha! I přes to, že jsem ji četla opakovaně, během 'přednesu' básně mi málem tekly slzy..
Vzhledem ke kvalitě a napínavému ději v předchozích dvou dílech jsem čekala trochu víc.
Do knihy jsem se pustila hned po sérii Hunger games. Přirozeně mi tedy chvíli trvalo, než jsem se dostala do preromantismu. Tomu připisuji počáteční pochybný pocit a značné rozpaky. U prvního setkání s Lottou nastal jakýsi zlom. Duše Werthera jako by byla mou a jeho utrpení taktéž. Nevím, jestli se ke knize ještě vrátím, je mi velmi smutno.
Jelikož si pan Urban mimořádně pohrává s jazykem, bylo pro mě zpočátku těžké se do knihy tak nějak dostat. Aspoň jsem z toho měla takový pocit. Velmi časté vsuvky znepříjemňovaly čtení.
I přes svou originalitu mě děj první knihy příliš nezaujal. Druhá si trochu polepšila, co se týče dějové linky, ale opakující se popisy, ve kterých Hastrman utíká lesem ji vrátily na podobnou úroveň..
Na "ztracenou generaci" nic moc. Čekala jsem propracovanější zápletku. Řada popisů byla zbytečná.
Nicméně, i přesto se Gatsby četl velice svižně, a tak nemohu říct, že by kniha byla nudná.
Číst tuto knihu po narkóze není úplně nejlepší nápad. U mé osoby vyžadovala velkou pozornost, která byla stejně občas nedostačující. Ztrácela jsem se mezi popisem Eugena a vzpomínkami autora.
Když pomineme úvodní popis, byť nezbytný, četla se tato povídka jedním dechem. Dokonale podtrhuje nevděčnou společnost
Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak krátké dílo číst takovou dobu. Nemohla jsem se začíst do autorova jazyku. Aspoň že byly odděleny výstupy, jelikož usnadňují pochopení.
Shodou okolností jsem hru četla den předtím, než měli dávat film 'Já robot'. Do něj se mi promítaly výjevy z knihy, což bylo značně zajímavé. Zkuste to také
Absurdní, zvrácené, smutné, místy odporné.. Ale to je (až na poslední bod) prostě Kafka.
Rozhodně stojím za názorem, že Brown napsal lepší knihy. Nicméně se mi líbí, že si zachovává svou osobitou osnovu, stále napínavou. Těm, kteří si na toto stěžují doporučuji vyhledat na youtube interview týkající se právě Počátku, kde své počínání zdůvodňuje.
Jelikož jsem na této hře byla v divadle, kniha působila spíš jako utrpení. Láska, přetvářka, uvědomění. Nemohu říct, že je to bůh ví jak hrozné, nicméně mě to moc neoslovilo a kdyby nebylo povinné četby, raději se dílu vyhnu.
Po pomalém začátku a uvedení do děje se začne konečně něco dít - probíhá vyšetřování, do něhož jsou zaplétány klíčové osoby. Poté nabere kniha neuvěřitelný spád, který vás donutí číst dál a dál. Nepřestávat. Jen si vychutnávat dění.
Asi jsem měla jako dítě jiný vkus nebo jsem pouze nechtěla číst. Bohužel, kniha ve mně vyvolává jedině tak odpor (byla to pravděpodobně nějaká povrchní záležitost, nicméně se to hluboce zakořenilo). Ke knize už se nevrátím. Z dětského věku jsem vyrostla a jak už tu někdo psal, nejspíš by mi příběh neměl co nabídnout.
Skutečně krásné, velmi záživně napsané a krátké dílo. Vtipné i smutné zároveň. Každý by měl věnovat čas této knize.
Tahle kniha není příběh, proto na ni tak musíme nahlížet. Co den, to událost. Za mě super :)
Všichni ví, jak se během druhé světové války zacházelo s židy. Nikde se ale moc nehovoří o dětech a když už, tak jen okrajově v jedné větě. Rozmanitý příběh chlapce a jeho putování z kiderheimů do rodin a naopak dokonale poukazuje na to, v jakých podmínkách a svízelných situacích se ocitaly děti nejen z Česka, ale i z ostatních okupovaných zemí.