gladya komentáře u knih
Příběh je až roztomile přímočarý a předvídatelný, ale bavil mě. Je vidět, že pochází z 30. let minulého století. Základní kulisy sice v zásadě odpovídají historii, ale jako přípravu na maturitu z dějepisu tuhle knihu moc nedoporučuji. Něco se hodí, připomenout si, že po smrti Přemysla Otakara II. byl skutečně poručníkem mladičkého Václava II. Ota Braniborský a věznil ho. A v Čechách to v té době bylo divoké, potyčky, hladomor i mor. To je historie, milé děti. A pak začíná pohádka o udatných, čestných a spravedlivých Češích a proradných, zlých a často hloupých Braniborech. Skoro jako když v májovkách Vinnetou a jeho bílý bratr bojovali proti proradným banditům. Pokud si chcete takový příběh užít, doporučuji.
Posloucháno jako audiokniha.
Téhle tak vychvalované knížce asi v mých očích uškodilo, že jsem čekala něco jiného. Kdybych počítala s tím, že čtu červenou knihovnu, byla bych asi mnohem spokojenější. Jenže já jsem očekávala víc, uvěřitelnější příběh a hlavně uvěřitelnější postavy a jejich jednání. Uznávám, že problém je asi na mém přijímači. Kdo neudělá stejnou chybu jako já a bude si chtít odpočinout u dojemného příběhu, bude spokojen. Kdo by čekal víc, bude zklamán.
Mně se to líbilo. Takovou knížku asi opravdu neocení každý. Ne každý totiž má takovou intelektuální kapacitu ;-). Vážněji, nejde o inteligenci. Je to knížka pro nás, co rádi hloubáme o nesmrtelnosti chrousta. A nevyžadujeme děj a akci.
Nepovažuji to za přehnaně levičácké, ukazuje na reálný problém, to nejsou ani tak sociální rozdíly, ale sociální mobilita.
Renee se mi zdála málo uvěřitelná, hlavně s ohledem na dobu a zemi, kde se příběh odehrává. Paloma uvěřitelná je.
Na Nobelovu cenu za literaturu Kronika rozhodně není, ale je čtivá, to se panu Vondruškovi musí nechat. Je to vlastně rodinná sága, tak trochu jako epopeje.
Pokusím se hodnotit bez ohledu na to, že s názory pana Vondrušky nesouhlasím.
K části z minulosti jsem se už vyjádřila v diskuzi. Zdůrazňuji, že mi nevadí názory ale faktické, mírně řečeno, nepřesnosti.
Co se vize budoucnosti týče, ano, pan Vondruška ukazuje možnou hrozbu. Ovšem jednu z mnoha hrozeb.
Popis budoucnosti víc nekomentuji, je to svého druhu postapo. Jen mě napadlo, že mít pár volných stovek miliónů, i optimista by si zařídil takové útočiště jako je v románu na Vysočině.
A teď subjektivně, co mi nejvíc vadí. To už jsou názory.
Pan Vondruška se tváří jako mluvčí "zdravého rozumu" proti přehnané korektnosti. Dělá to docela šikovně. Ale taky přehání. A hodně. Ať jde o gender, menšiny.
A podle mě má smysl "žvanit o nesmyslech jako lidská práva" .
Pane Vondruško, opravdu si myslíte, že "nad lží a nenávistí zvítězí lež a nenávist"?
Nechci nosit hidžáb a zavedení práva šaría, ale nechci ani prokazovat věrnost tradičním hodnotám tím, že budu jíst vepřové a modlit se Otčenáš, jak to říká jedna z postav.
Kdyby to nebylo tak váżné, bylo by až úsměvné, jak je Kronika tendenční, v řadě ohledů.
S hodnocením váhám.
Určitě stojí za přečtení .
Oceňuji, že se autor zřejmě opravdu snaží, aby jeho pohled nebyl černobílý. Pravda ovšem je, že je to tak trochu pelmel. Hlavně u podrobných historických odkazů jsem se občas ptala, jaký mají význam. Zvláště v porovnání se současností, kde na tak informovaného člověka zůstává trochu na povrchu.
Fakta samozřejmě nezpochybňuji. Ovšem jedna věc jsou fakta, hodnocení událostí a postoje jsou věc druhá.. Co se toho týče, mám z knížky pocit, že s autorem se občas vlastně nedá souhlasit ani nesouhlasit, Což je v řadě případů pozitivum, protože věci jsou zpravidla složité a ne černobílé. To ale neplatí vždy. Někdy je škoda, že názor autora tak trochu chybí, prototože pokud už pan Šandor svůj názor, řekne, stojí přinejmenším za zamyšlení. A to i v případech, kde s ním tak úplně nesouhlasím
Tak má vypadat životopis. Ale on to tak docela není životopis. Je to knížka o Masarykovi, hlavně politikovi, trochu vědci, člověku, humanistovi, demokratovi. je toho hodně.
Masaryk byl člověk z masa a kostí. A lidé bývají rozporuplní, chybující, na málokoho stačí černobílé vidění světa. To asi o tak silných osobnostech, jako byl beze sporu TGM, platí ještě víc . Tenhhle pohled na člověka, který se někdy stává skoro modlou, na knížce oceňuji. A přitom autor Masarykovi nijak neubírá význam a velikost.
A potvrzuje se mi teze, že všichni politici mají asi opravdu něco společného, ne že "všeci kradnů", ale podobné osobnostní rysy. A týká se to těch, které máme rádi nebo je alespoň volíme i těch, které nesnášíme. Jde o to, zda se silná osobnost připojí ke světlé či temné straně síly. Problém je, že trochu temnoty máme v sobě všichni a ne vždycky dokážeme odlišit, co je skutečné zlo a co jen jiný názor. Masaryk obstál, přinejmenším velkou většinou svého "života a díla".
Posloucháno jako audiokniha.
Sci-fi je můj oblíbený žánr, takže je s podivem, že jsem Enderovu hru četla až teď. Čekala jsem space operu. Space opery s občas chutí přečtu, vždyť jsem vyrůstala na Troskovi. Ale typická space opera, pokud je bez přesahu, je pro mě zpravidla v kategorii nenadchne ani neurazí.
V Enderově hře ten přesah je, skvělá psychologická sonda.
Přidám se k těm, komu vadily příliš malé a příliš geniální děti. Mladí vyvolení, kterých je v knihách dost, jsou zpravidla už alespoň v pubertě. Musím ovšem uznat, že Enderova hra byla napsaná v osmdesátých letech a to ještě mladistvý vyvolený snad nebyl v každé druhé nebo spíš skoro v každé YA fantazy.
Možnosti sítě jsou odhadnuty docela dobře.
Dost děsné mi přišlo, co s dětmi výcvik udělal. A napadla mě docela kacířská myšlenka. Jestli civilizace, která se zachrání za takovou cenu, za záchranu vůbec stojí.
Jak to ten člověk dělá? Vše, co jsem od Backmana četla mě vzalo za srdce. V jeho knížkách nikdy není nejdůležitější příběh, hlavní jsou lidé. A v téhle konkrétní knížce vlastně ani žádný zvláštní příběh není. Je o "jen o životě", o tom, co v nějaké míře prožívá skoro každý. A v tom je síla. No, občas skoro ukápla slza.
Posloucháno jako audiokniha
Můj rozum sice určitě nestačí na postižení všech nuancí Ignáciova světonázoru, mravnosti a břitkého intelektu, ale i tak moje záklopka byla uspokojena.
Asi to není čtení pro každého, vždyť cestu k čtenářům si tahle knížka hledala dlouho. To je asi daň za originalitu. Humor je specifický a postavy většinou nejsou hrdinové, s kterými by se čtenář ztotožnil a nebo jim alespoň fandil. Ale při troše dobré vůle některé figurky vzbuzují soucit či možná dokonce i jisté sympatie.
A tak si říkám, že takové absurdní příběhy možná vypovídají o lidech a době, kterou popisují, nejvíc.
Posloucháno jako audiokniha
Komentář si neodpustím, i když nehodnotím. Pokusila jsem se nevzít v úvahu kauzy jako Čapí hnízdo, ostatně u spisovatelů hodnotím dílo a ne osobnost.
V rámci žánru je to asi téměř ok, předvolební agitka, volební program. Je to delší a nejspíš i čtivější než většina volebních programů.
U tohoto žánru je zásadní obsah. Politik by měl mít vizi a s tou seznámit voliče., to je v pořádku. Pak by si volič měl položit několik otázek:
1. Shoduje se vize s mým světonázorem, hodnotami, které zastávám? Pan Babiš má sny líbivé, s některými názory lze souhlasit, jiné mi nesednou to ostatně nemusí vadit. Neoslovuje mě, nevolím.
2. Jsou vize reálné? To je horší, bohužel zrovna u bodů, které se líbí nejen panu Babišovi, ale asi jsou přijatelné pro většinu občanů, chybí to podstatné, jak jich dosáhnout?
3. Co politik říká jen proto, aby získal politické body a voliče?
4. Je politik a jeho vize důvěryhodná, chce vůbec své sliby plnit?
Nad těmito body bychom se měli zamyslet u všech politiků.
Člověk si musí položit otázku, nakolik politická aktivita pana Babiše plyne z naštvanosti nad stavem politiky (asi i oprávněné, když se setkal s takovou podporou voličů) a nakolik je to rozšíření aktivit Agrofertu do nových "podnikatelských" sfér. Řekla bych, že do určité míry obojí.
Věci jsou jinak, než se zdá. To mě při čtení napadalo hned několikrát. Zkusím popsat své dojmy, aniž
bych moc prozradila. Čtenář si řekne, že je to přece jasné a že neskočí na to, co se nabízí jako prvoplánové řešení. Pravda to ale byla pouze částečně, alespoň pro mě. To, co vypadalo banálně a předvídatelně se ukázalo jako psychologický příběh s několika celkem překvapivými zvraty a odhaleními.
Komentářů chválících Kinga jako mistra hororu a dávkování napětí je tady hodně, stejně jako drobných výhrad. Pokusím se přidat jen něco, co nezaznělo. TO by vlastně byla velmi dobrá knížka, i kdyby tam TO, neboli hororové prvky nebyly. Příběhy většiny ze skupiny Smolařů by daly minimálně na povídku, v některých případech i román. A prosté setkání kamarádů po letech? Proč ne.
Klasické horory nejsou zrovna můj oblíbený žánr, ale King za přečtení stojí a k tomu, abych dala 5 hvězd chybělo to "něco" navíc.
Čekala jsem běžnou tuctovou detektivku,našla jsem víc .
Jsou to vlastně dva příběhy či případy. Jeden celkem banální kriminální případ. Proti odhalování sériový vrahů a psychopatů ze severských detektivek to vlastně je "čajíček". Jenže reálné nebo alespoň věrohodné popisy policejních postupů nakonec činí knížku ještě zajímavější .
Druhý příběh má prvky politického thrilleru. Čtenáře až mrazí, jak je to uvěřitelné.
Styl vyprávění je zajímavý, jen jsem se trochu ztrácela v časové linii. Pokud jsem autora chválila za věrohodnost (nebo možná její iluzi), neplatí to tak docela o některých postavách. No, třeba se pletu a policisté jsou takoví.
S hodnocením trochu váhám. Jste velmi úspěšný člověk, který je sice hodně bohatý ,ale nespokojený se svým životem a vlastně pořádně nežije? Nebo takovým lidem závidíte? Pak je to knížka pro vás a zaslouží si 4*. Jestli si se svým životem víte rady (a je jedno jak jste chudí či bohatí), je to pro vás zbytečná knížka., maximálně 1*.
Trochu vážněji. V téhle knížce jsou moudra (většinou banální a jednoduchá, ale pravdivá), ale taky "moudra" a opravdové banality. V jednoduchosti je často krása, ale tohle je jednoduché příliš. Možná je chyba na mém přijímači a chápu autora úplně špatně, tak uvedu pár příkladů.
Žít dneškem je sice celkem v pořádku, ale tak, jak to je pojato v knížce je to přehnané.
Krize a nezdary lze brát jako výzvy a poučení, když jde o ekonomické karamboly a klidně krachy na všech burzách, ale nějak mi nesedne na opravdové tragédie, ostatně Julian takovou zažil.
Že bychom si měli užívat čas s dětmi, to snad ví každý rodič.
A rýpnutí na závěr. Na jaké bohulibé účely asi autor dává výtěžek ze svých knih a koučování?
Jsou knížky, které člověk přečte, třeba se mu i líbí, ale za pár měsíců si je sotva vybaví. Fahrenheitova dvojčata mezi takové knížky v žádném případě nepatří. Faber zkrátka umí zaujmout a zapůsobit. Jak to tak bývá, některé povídky se mi líbily víc, jiné méně, ale všechny jsou přinejmenším velmi dobré. Každá povídka je jiná, najde se tam poměrně obyčejný příběh ale originálně pojatý, najdou se tam povídky absurdní i fantastika. A ty mistrovsky otevřené konce některých povídek.
Povídku Tak málo stačí jsem snad ještě nerozdýchala.
A skvělý překlad pana Janiše dojem jen umocňuje.
Jmenuji se Červená je jedna z knížek, ve kterých příběh není to hlavní. Případní zájemci o přečtení tohoto skvostu by se nemuseli zlobit, ani kdybych sem napsala. kdo je pachatel a spoustu dalších spojlerů. Nemuselo by to totiž moc zkazit čtenářský zážitek.
Zajímavá je forma vyprávění z pohledu různých postav a dokonce i věcí. Je až obdivuhodné, jak se tahle knížka dobře čte. Postav je dost, ale čtenář se přitom neztrácí. Děj se odehrává v historii, exotickém prostředí. Na chování a myšlení postav je vidět jiná kultura. Myšlení a chování je pochopitelné a v daném kontextu uvěřitelné, i když je pro nás cizí . Pohled na některé stránky života v muslimském světě té doby také není marný. Ještě víc bych si knížku užila, kdybych znala víc historii Turecka.
Skvělá knížka. Moje znalosti chemie, fyziky a biologie sice nestačily na to, abych posoudila reálnost některých situací, ale působilo to dost věrohodně.
Za nepravděpodobný v daných podmínkách považuji až neskutečný smysl pro humor a optimismus hlavního hrdiny, no nejsem psycholog.
Zdálo se mi, že v příběhu je příliš nepříznivých i příznivých náhod. Ale to jsou jen drobnosti, jako celek je Marťan skvělý.
Tahle knížka se mi dostala do ruky náhodou a kdyby kolem ní nebylo tolik "povyku" , zcela by mě minula. Překvapilo mě, že se vůbec objevila mezi hodnocenými knihami. A moje hodnocení? Jen řeknu: Proti gustu..... .. Co se receptů i stylu týče. Ale pozor, našly by se tam i recepty na poživatelné jídlo. Ne, nebudu rodinu krmit kůžemi ani smažákem z mikrovlnky a pochybuji, že bych si tam vůbec nějaký recept vybrala, ale nezavrhuji vše šmahem. Jen nechápu jednu věc. Proč lidé, kteří se snaží šetřit na jídle, utrácejí peníze zrovna za tohle? Kdyby u nákupů mysleli, nemuseli by vařit z kůží.
Film se mi docela líbil. Knížka je úplně jiná. A lepší. V tomto případě nejde o to, že ve filmu není všechno. Knížka je hlubší a dost jinak vyznívá. Naštěstí jsem film viděla dřív, než jsem četla knížku, takže jsem si užila oboje. A k nespisovným výrazům, jak by asi mluvil Forest?
Poslouchala jsem jako audiokniku. Líbilo se mi to. Hlavně Božidara a trochu i Milada se mi zdály trochu jako extrém typu, který měly v knize reprezentovat, ale to je zřejmě autorčin záměr.
Ze začátku to vypadalo, že Božidara je vetchá stařenka. Ona je přitom moje vrstevnice, možná o 2-3 roky mladší. Dnes šedesátnice často pracují, nárok na řádný starobní důchod ještě nemají. Jako praktické osobě mi chyběla zmínka, čím se Božidara vlastně živila, co ty roky dělala. Moc toho nepotřebovala, ale i skromný život něco stojí. Že by stačil výdělek z prodeje bylin a nějaké dávky? A co peníze na každoroční výlet? Božidara je na jednu stranu vlastně čupr a akční ženská, na druhou stranu absolutně odmítá jakékoli nové technologie.
No nebudu šťoura, poslouchalo se to hezky. Vždyť právě o tom , že konvenční život, jaký většina z nás žije, není jediná možnost, ta knížka je. A bylo tam dost zajímavých myšlenek a moudra.
Zmínky o budoucnosti mi nevadily, spíš naopak.