Gordonlord komentáře u knih

Bomba !

Hned po "Legendě" je pro mě tohle nejlepší Gemmellovka ! Hrdinů je zde tentokrát vícero, všichni jsou charismatičtí a zajímaví, zejména nejmladší z nich - snílek a hrdina Kiall, který i přes svůj rolnický původ a bojovou nezkušenost sleduje své sny a morální hodnoty a nezalekne se ničeho.

Zajímavý je jeho vývoj napříč příběhem, kdy jsou jeho naivní sny konfrontované s realitou.

Samozřejmě je základní kostra příběhu naprosto klasické, už mnohokrát omleté "hrdinovi unesli dívku a on se vydává po jejích stopách, sejmout její únosce" ...což dost připomíná i "Kroniky o Drussovi" od stejného autora. (další paralela - dívka, kterou unesli Drussovi, se jmenovala Rowenna, a Kiallova vyvolená v této knize se jmenuje Rawenna. Nevím, jestli si autor už ze čtenářů nedělal prdel, ale komu to vadí ? :-) ). Každopádně proč vymýšlet za každou cenu něco originálního, když se dá geniálně fungující příběhová kostra opět nově, ještě geniálněji zpracovat ? :-)

Navíc, tohle je snad nejkratší Gemmellova kniha, kterou jsem kdy četl, ale paradoxně se toho v ní nejvíc děje. Autor jakoby najednou (a naštěstí!!) totálně rezignoval na rozmáchlý sloh a spisovatelskou vatu, vykašlal se na zbytečné popisování krajiny, historie, nudných a zbytečných volovin a jde rovnou k věci - děj je neskutečně čtivý, rychlý, autor píše k věci a všechno náramně odsýpá. Dějové linky se propojují, naznačená tajemství postupně dávají smysl, aby nakonec vykvetla v několik nečekaných a kouzelných point. Akce zde nakonec ani nebylo tolik, ale vůbec jsem to nevnímal, protože příběh, postavy, děj a prostě úplně všechno tady bylo výsostně strhující, rychlé, brilantní a ani jeden řádek jsem se nenudil a to se mi stává u jakýchkoliv knih jen naprosto výjimečně !

A jako vždy - tuhle knihu můžete číst v chronologickém kontextu Drenajské ságy, což vám přidá další dílek do mozaiky celkové skládačky, ale ani pokud jste předchozí díly nečetli, nebudete ochuzeni.

3 26.06.2017

Tohle je typický příklad amerického superhrdinského, mainstreamového comicsu a to jak kresbou, která hýří barvami až oči přechází, tak scénářem, plným různých superhrdinů, superpadouchů, cestování v čase (bohužel), mocných bitek a sci-fi prvků.

Skvělým nápadem jsou vnitřní dialogy jak Supermana, tak i Batmana, které příběh velmi oživují a dávají mu tak niterný pohled na myšlenky obou hrdinů. Dále je fajn i příběh, který je zde docela dost propletený skze fůru superhrdinů, kteří jsou nejednotní v tom, jestli zrádného prezidenta podporovat, nebo se postavit na stranu Supermana s Batmanem a někteří svůj názor v průběhu příběhu otočí, někteří ho jen předstírají...pro fanoušky slušné drámo !

Co je zvláštní je fakt, že i přesto, že doma zas tolik booků o Batmanovi nemám, tak už po několikáté se i zde omílá zápletka, kdy Batmanovi jde po krku jeden superpadouch/hrdina za druhým, zřejmě jen proto, aby se jich v knize objevilo co nejvíce. Ale zde to alespoň velmi dobře zapadá do příběhu.

Co je neutrální je fakt, že je tady hrozná spousta postav z DC universa a pokud nejste znalci, tak si dost okamžiků tolik nevychutnáte, a některé možná ani nepochopíte. Také je tu těch postav až zbytečně moc a tím kromě hlavních dvou hrdinů a Lexe Luthora žádná z nich nedostane dostatečný prostor. Ale Aspoň si "die-hard DC fans" užijí jejich přítomnost.

Co je pro mě horší, jsou prvky cestování do budoucnosti a minulosti, které vždy a v každém příběhu otevírají vrátka pro nekonečnou alternaci a nejednoznačnost jakéhokoliv děje, který tím totálně ruinují.

No a takovým bonbónkem na konec je opět retro-comics, který je - jako vždy- samozřejmě hloupou "cheesy" sračkou, která má ovšem tentokráte i nějaký ten vtip a nečte se tak příšerně jako většina produkce ze zlatého a stříbrného věku :-)

Těžké rozhodnutí, zda dát tři nebo čtyři body rozsekla skutečnost, že jsem se po celou dobu čtení velmi dobře bavil.

3 23.06.2017

Tuhle knihu jsem poprvé četl před dlouhými šestnácti, možná sedmnácti lety. Od té doby si z ní pamatuji tři věci :
1) Hlavní hrdina a jeho kamarádi se potulují po nějaké cirkusové jarmareční slavnosti a snaží se nabalit nějakou holku
2) Rytířky na koních se projíždějí po nějakých bažinách
3) To, jak jsem celou knihu jen a jen čekal na závěrečný souboj s Kazgorothem.

...No, a dnes - bezprostředně po jejím druhém přečtení, jsou tohle stále ty jediné zážitky, které si z knihy pamatuji.

Celý příběh je asi takový, jako když s kamarády hrajete Dračí doupě. Dobro je tu dobré, zlo je tu zlé, hrdinové jsou neohrožení, odvážní a smělí, boje jsou rozjuchaně epické a veselé, příběh je naprosto lineární, dobro zvítězí nad zlem, hrdinové s pomocí prostých občanů, vyhecovaných bodrou řečí hlavního reka příběhu - Tristana - směle přemůžou hordy seveřanů, kteří napadli jejich zemi a ústřední družina dobrodruhů v poslední části knihy pronásleduje mocnou bestii Kazgorotha a poté ho prostě sejmou a konec. Tralala.

Ovšem při pohledu na mé hodnocení nečekejte, že je kniha na houby. Je to prostě jen lineární, předvídatelné, klasické fantasy s klasickými hrdiny, klasickými zápletkami a celé je to tak klasicky klasické, až mě to ani moc nebavilo číst. Ale jako velký fanoušek světa Forgotten Realms tuhle novelu považuji za solidní začátek knižních sérií z tohoto světa. Kde by se na světě také později mohla vzít nějaká originalita, neotřelost a novátorství, kdyby nebylo absolutní šablonovité, ale pořád ještě hezké klasiky ? :-)

3 20.06.2017

Tohle je Batman tak, jak ho mám nejradši - tak, jak jeho osobnost a povahu nastolil moderní věk comicsu : Ponurý, věčně zamračený, neschopný vtipu, paranoidní, nedůvěřivý anti-sociální magor, který se nikdy za nic neomlouvá a má vymyšlený plán na snad úplně každou eventualitu, která může při jeho práci nastat.

No - a o tom právě pojednává i Babylonská věž - Batman si vytvořil plány na to, jak v případě potřeby zlikvidovat kteréhokoliv ze svých kolegů z JLA a tyto plány padnou do rukou Ras ´al Ghůlovi. Jo - holt kdyby měl Batman ještě naživu své rodiče, vsadím se, že by měl záložní plán dokonce i na jejich eliminaci. (Jinak co se těch eventualit týče, rozhodně více mě dostal mega-event "War games", který, žel, vyšel pouze v angličtině a táhl se pěkně dlouho přes velké množství různých DC-čkovských sérií a jehož zápletkou bylo zcizení Batmanova plánu, jak krok po kroku postupovat v případě, že bude potřeba získat nadvládu nad pouličními gangy...nebo tak nějak. Každopádně měl skutečně sílu a dost dojemný konec)

To "Babylonská věž" má nějaké ty mouchy - mainstreramová kresba tu není tak detailní a vymazlená jako u jiných knih z kompletu a příběh mohl být také trochu více promakaný, navíc Eaglemossáckou verzi hyzdí lehké přehození několika stránek, které docela kazí návaznost příběhu, ale každopádně - Je tu spousta dobrých nápadů, příběh je zajímavý a zakončení celé knihy je naprosto v Batmanově stylu :-) Nevím co ještě k tomu napsat - mimo výše zmíněných chyb jsem byl prostě spokojen.

3 25.05.2017

Navnaděný obálkou, slibující klasické, heroické fantasy klišé, jsem otevřel knihu a začal číst. A hned jsem byl totálně otrávený celou první kapitolou, která neobsahuje absolutně nic jiného, než k smrti nudný a velice suchopárný úvod do světa, v němž se Oronova dobrodružství odehrávají. Na ploše celých 16-ti stran jsem byl nucen číst o tom, jak se která země na onom kontinentu jmenuje, která s jakou zemí sousedí, kdo jim vládl, kdo vládl po něm, kolik měl dětí, jaká země s kterou více obchoduje, kdo převzal vládu po smrti toho a onoho krále, kde se nejlépe prodávalo koření, jak se které město za ta staletí kdy jmenovalo ...taky se už nudíte ? Jako já chápu a oceňuji, že spisovatel chtěl vytvořit svůj originální a propracovaný svět, ale ubít a otrávit čtenáře hned z kraje desítkami a desítkami jmen, názvů a totálně nudné historie, která ještě ke všemu není pro zbytek knihy nijak důležitá - to byl vážně dost špatný nápad a studená sprcha hned z kraje.

Dál už je to o něčem jiném - druhá kapitola vrhne čtenáře do tuctového, klasického příběhu v Conanovském stylu. Co víc dodat ? Příběh je samozřejmě velmi jednoduchý, nekomplikovaný, kniha se čte lehce a není potřeba nijak namáhat mozek. Když při čtení zabloudíte v myšlenkách někam jinam, třeba k tomu, co budete dneska dělat k večeři - tak vám nic neuteče a stále jste v ději takříkajíc "na koni". Pocit nudy se nijak nedostavuje, kniha hezky plyne.

Co se týče postav - jsou tuctové, generické, necharismatické - no prostě nijaké a jejich činy a mluva jsou až divadelně toporné. Po celou dobu jsem dokonce nebyl schopen zjistit, jestli to, co Oron dělá je vlastně dobré nebo špatné...

Docela velkým zklamáním je i konec knihy, která končí takovým způsobem a tak "otevřeně", až jsem začal uvažovat nad tím, jestli z mého výtisku někdo nevytrhal posledních 100 stran. Tím pádem se "Oron" nedá číst jako samostatná kniha, protože to celé skončí přímo uprostřed děje, bez jakéhokoliv vyvrcholení a tím pádem pořízení si druhého dílu - "Oron - král a býčí muž" je naprostou nezbytností, bez které nemá absolutně žádnou cenu pouštět se do čtení dílu prvního.

Co občas působilo rušivě, byla vynechaná písmenka, omylem dvakrát po sobě napsaná slova a další chyby překladu. Jen taková drobnost, ale stojí za zmínku.

Ale ve finále abych to shrnul mým oblíbeným přirovnáním -s touhle knihou je to zase stejné, jako když máte hlad, ale nemáte moc peněz. Tak si jdete koupit rohlíky, na kterých si sice nijak moc nepochutnáte, ale zasytí vás alespoň do té doby, než si budete moci jít koupit kvalitní jídlo. A i přesto, že Oron je trochu "tvrdý rohlík", tak nakonec chutnal přesně tak, jak jsem očekával a ostatně jak i tuctový, generický obal napovídá. Toporné, heroické, conanovské, tuctové a jednoduchoučké fantasy, které vás zabaví, ale nic moc vám nedá.

...ale abych pravdu řekl, tak lehce..ale fakt jen lehce...mě zajímá, jak to celé dopadne !

3 20.04.2017

King když chce, tak opravdu umí a to fakt mistrovsky ! On dokáže skutečně poutavě a neskutečně sugestivně napsat i fantasy - pohádku ! Je to již delší doba, co jsem s touto knihou měl tu čest, ale Tomíka v tajné místnosti, sledující otcův pokoj, nikdy nezapomenu ! Sugestivní, poutavé, obskurní, pohádka je skutečně plastická a mnohorozměrná, postavám vidíte až do nejhlubšího koutu duše.

3 28.03.2017

Velmi krásně zpracovaná biografie - a fakt, že je neoficiální, ji možná jen přidává na hodnotě, protože v opačném případě by si kapela jistě nedovolila kriticky tnout do vlastních řad takovým způsobem, jakým to může udělat nestranný pozorovatel, který se snaží bez příkras odhalit, jak to opravdu bylo - což se zde dozvíte od samotných počátků kapely na konci 60´let, kdy členem Judas Priest ještě nebyl nikdo ze současné sestavy. Líbí se mi, že je kniha hodně zaměřena na tento před-albový pravěk, o kterém mnoho fanoušků možná ani neví a v jehož čele stál Alan Atkins, který se - žel- nedočkal účasti na žádném albu kapely a ranné demosnímky kapely s jeho hlasem dnes mají cenu zlata :-)

3 27.03.2017

Nejlepší kniha o Gotrekovi a Felixovi. Fůra epických soubojů, jednoduchý a poutavý příběh, hlavní padouch, z kterého mrazí, neskutečně vtipný trolobijce Snorri, kterého si každý musí oblíbit, fůra krve, bitev, hlášek, skvěle napsaných postav, kouzelné interakce mezi oběma hlavními hrdiny a ten závěrečný souboj ...to je jeden z nejmocnějších a nejepičtějších závěrečných bojů, které mi kdy fantasy žánr nabídl. Skoro jsem při čtení stál na nohou a řval "Gotreku jo, jo, kurva jo!!!"
Takhle to má vypadat ! Korunovační klenot žánru akční fantasy, na který do své nejdelší smrti nedám dopustit !

3 27.03.2017

Pěkné úsměvné vyprávění :-) Není to humor k popukání, u kterého by se člověk řehtal, ale spíš takové ztřeštěné, veselé, příjemné čtení a jako takové je fakt na jedničku :-)

3 27.03.2017

Chvíli to vypadalo jako typická romanťárna, akorát v béčkových sci-fi kulisách. Hlavní hrdinka je neschopná, potká totálního alfa samce, který ji vláčí zleva do prava, ona ho nesnáší a vy jen čekáte, kdy se do něj zamiluje. Naštěstí se v jednom bodě knihy všechno otočí, hrdinka vezme otěže osudu do vlastních rukou a začne boj proti Nebeským Lordům, vzducholodím, které terorizují a vykořisťují svět. Ve snaze pomstít takto stiženou Minervu - zemi, ve které se hrdinka Jana narodila, potkává samuraje, roboty, lesby, kyborgy, mluvící pantery a opice, nechává se osouložit kdekým a vůbec prožívá spoustu aspektů typicky zábavného osmdesátkového sci fi béčka, jehož druhý díl si teď s radostí půjdu přečíst.

2 22.11.2024

Opět klasické dobrodružství ze světa Dragonlance, kterému nechybí nic. Máme tu proroctví, vyvoleného, souboje, finále v kterém jako obvykle vyeskalují všechny načaté příběhové linky během tří stránek, máme tu "vtipného" šotka, který všem všechno krade (už zase ...), draky, magický artefakt, je tu všechno, včetně té devadesátkové, bezstarostné atmosféry.

Prostě všechno, co od klasického dobrodružství Dragonlance očekáváte. Nic víc, a nic míň.

2 25.10.2024

Mnohem lepší než první díl.

Tady se jede sice opět podle dost klišovité šablony, nastavené Tolkienem, ale má to už spoustu zajímavého koření a svých vlastních nápadů.

Nejlepší byl rozjezd, kdy se dozvídáme zápletku o umírajícím elfím stromu Elcrys, jehož životní síla držela na uzdě takzvanou hráz, které bránila démonům ve vstupu do našeho světa. A máme tu vyvoleného, který musí jeho semeno vhodit do posvátného ohně, aby umírající strom mohl být obnoven.

Potom už jedeme zas klišé, stokrát omleté, ale zabalené do toho nejklasičtějšího fantasy kabátku ze staré školy, což mám osobně fakt rád.

Velkým plusem je Brooksova neuvěřitelná čtivost. Píše velice jasně a přehledně, nikdy se v psaném textu neztratíte, ani když na chvíli vypnete mozek. Ale na tohle má samozřejmě dost vliv i totální předvídatelnost úplně všeho, co napíše, což bohužel do zážitku z knihy vnáší i ohromnou porci nudy, která čtenáře provází po většinu obsahu.

Všechno se opět zvedne ke konci, kdy mě vyloženě překvapilo to správné, akční "over-the-top" finále, plné fantasy akce jak se patří, v tom nostalgickém, heroickém hávu, který se dnes už tolik nenosí.

No celkově, číst tohle v 15-ti letech jako jedno ze svých prvních fantasy, asi by mě to odstřelilo až pod stůl. Takhle je to "jen" opravdu hodně upgradovaný Tolkien, který umí psát a dokonce dobře budovat dramatický oblouk a gradaci děje.

2 04.08.2024

Tentokrát tady těch postav a hrdinů byli trochu moc, takže jsem se občas lehce ztrácel. Některé postavy by potřebovaly více prostoru, aby si je čtenář zapamatoval a nějak k nim přilnul.

Sem tam byla díky představovačkám stále dalších postav slabší díra ve spádu děje. Ale jinak jednotlivé úseky a celkový zážitek z knihy byl opět více než nadprůměrný.

Navíc celá otázka Varlishské nadřazenosti nad Rigantskou rasou, a učitelova obhajoba Maev Ringové před soudem byly velice dobře vypointované.

2 17.02.2024

(SPOILER) Zatím nejlepší kniha ze světa Dragonlance, jakou jsem kdy četl.

Je to přímo přecpané nápady, vkusným a trefným humorem mezi hlavními postavami a z celé knihy přímo srší radost ze psaní, mohutně prodchnutá tou pravou, povznesenou náladou naivních, devadesátkových Sword and sorcery fantasy. Pro milovníky téhle zlaté éry naivní fantasy je tohle zlatý grál !

Podle všeho tuhle knihu napsala sama Margaret Weis, což mi trochu dává námět k úvahám, jestli Tracy Hickman není ta brzda, díky které byly jejich společné knihy vždycky trochu zmatené a nevýrazné. Protože Procitnutí Mága je psané neskutečně čtivě, neustále se něco děje a postavy přímo dýchají životem. Ke každé po pár větách zaujmete nějaký vztah a perfektně je poznáte a těšíte se z jejich vzájemných interakcí. Takhle skvěle to Margaret v tandemu s Tracym nikdy nešlo !

Jediný důvod, proč nedám plný počet bodů je ten, že na konci knihy si OPĚT přečteme o tom, jak proběhla Raistlinova Zkouška ve Věži magie. Tenhle závěr už nic k ničemu nepřidává - zase jen "zjistíme", že důvody Raistlinova konání a jeho motivace - stejně tak jako to, na čem mu nejvíc záleží - Jsou Magie. Ovšem tomu už dříve byla věnovaná jedna celá kniha, takže tahle závěrečná kapitola (i když samozřejmě velmi dobře napsaná!) opakováním již jednou řečeného, zbytečně sráží dojem z knihy.

2 03.01.2024

Nejlepší byla dějová linka Caswallona a Gaelena. Části, kdy velký hrdina cvičí chlapce, kterého v mládí zachránil, mají nápad a dokáží upoutat. Další plus je, že si autor uvědomil slepou uličku, do které by se dostal, kdyby navázal na předchozí díl přímo a popisoval Sigarnino tažení proti vládnoucí moci. To je zde úplně přeskočeno a děj se věnuje naštěstí úplně odlišným věcem, takže kopie Statečného Srdce se už nekoná.

Novinkou jsou sci-fi prvky, docela nenápadně zakomponované do fantasy zádkladu, působí sice lehce rušivě a element cestování časem, docela násilně a snad i zbytečně vložený do knihy, vytvoří ke konci takovou trochu brzdu, která zadrhne plynulost a celkové flow děje. Dokonce i odkrágluje veškerou gradaci celého finále.

Přesto všechno - ač by se mohlo zdát, že to autor docela zbodal - jsem měl na konci pocit, že to celé zase vyznělo nějak velkolepě, osudově a nadčasově.

2 27.12.2023

Konečně opravdu pořádné, kvalitně napsané, klasické, výpravné a heroické fantasy ze staré školy a navíc, jako bonus, i s originálními prvky !

Těmi zde jsou "odkazy" - vlastnosti, které si runovládci mohou brát od ostatních lidí. S tímhle se tady skvěle pracuje a pomáhá to ozvláštnit a opepřit zápletku.

Máme tady i uzurpátora, co chce ovládnout svět, oloupit co nejvíce lidí o jejich odkazy a stát se tak "Sumou všech lidí". A samozřejmě hrdinu, který ho musí zastavit, jeho lásku, kterou musí zachránit a starého bylinkáře Binnesmanna, který hrdinu zásobuje svojí moudrostí.

Všechny složky toho nejklasičtějšího klišé jsou tu pohromadě. Ale ve spojení se zajímavými postavami, skvěle napsaným příběhem a originálním kořením, které nijak neruší tradiční atmosféru, vytváří perfektní fantasy, které je za mne jedním z pilířů žánru.

Z mého pohledu absolutní hodnocení uteklo jen díky lehkému vydechnutí v okamžiku, kdy má děj gradovat k velkému finále. To se nepovedlo na 100 procent, ale jinak sálám nadšením !

2 13.10.2023

Sérii o Jestřábovi a Rybářce jsem četl jako patnáctiletý puberťák, hltající klasickou fantasy plnými doušky, a mám na ni nádherné vzpomínky. Po více než dvaceti letech jsem se rozhodl přečíst si i poslední díl. Čekal jsem velkou nostalgii - to je něco, co mám opravdu rád.

Nostalgii má evidentně opravdu rád i pan Green. Už od začátku nekonečně omílá, jak jsou Jestřáb a Rybářka nedostižní, nepřemožitelní a jaké jsou to legendární legendy z mýtů a ...legend. A jak všechny jejich skutky jsou legendární. V rámci nostalgie nám zde Green servíruje i plejádu postav (zřejmě - už mi paměť po tolika letech tak dobře neslouží) z minulých knih a k tomu kompletní rodinku Jestřába a Rybářky, včetně všech jejich synů, dcer a vnoučat. Všichni jsou samozřejmě taky dokonalí, nejlepší ve svém oboru, nepřemožitelní a nedostižní, prostě také bezchybné, legendární legendy.

Ufff, tyvole...

Nadužívání slova "legenda" zde přesáhlo pomyslnou čáru trapnosti.

Stejně tak přesáhl pomyslnou čáru snesitelnosti počet postav. Drtivou většinu rozsahu knihy zaplňuje nekonečná představovačka nekonečného množství postav, kdy každá samostatně má dobrý potenciál zaujmout - to Green umí - psát přehledně a poutavě, takovým svěžím stylem. Zde je bohužel onen styl brzďěn neskutečnou roztahaností, kdy prvních 500 stran nám neustále, zdlouhavě a v moři úplně zbytečné vaty představuje obludné množství postav, které se v posledních, uspěchaných 50-ti stranách knihy mihnou v rychlém kameu, aby se jakože jejich příběhový kruh nějak uzavřel. Jenže co z toho - bylo jich tolik a každá z postav dostala tak omezený prostor, že mě prostě tak nějak vyvrcholení jejich osudu v uspěchaném, a do minimálního, krátkého prostoru narvaném finále nedokázalo zaujmout.

Vůbec všechny situace, kdy je zapojen "humor", nebo dojemné chvíle, jsou tak hrozně neprožité, toporné, těžko uvěřitelné - prostě celkově špatně a neumětelsky napsané, že se oba tyto prvky nejen většinou míjí účinkem, ale působí opět trapně.

Jeden příklad za všechny - velká láska princezny Catherinne a králova šampiona, zmařena politickou nutností, kdy Catherine musela z donucení uzavřít sňatek s princem Rupertem, byl vyřešen tak hrozně příhodně.... Šampion pokrčí rameny, řekne to se stává, a protože Rupert princeznu jednou zachrání, tak se do něj hned zamiluje a milostný trojuhelník je vyřešen. Ježiši. To je řemeslo jak z dětského leporela.

Nostalgie se tedy moc nekonala. Spíš zhnusení, otrava a většinu času nuda. Takhle si to vážně nepamatuji. V patnácti letech jsem byl touhle sérií uhranut a nadšen. Přece to nebylo takhle strašně blbbý.... že ne ? ....Že ne, ...prosím ?

2 21.08.2023

Dave Mustaine je zjev, který je mi hodně nesympatický jako člověk i jako zpěvák a hudba Megadeth mi vždycky přišla otravná i přesto, že jsem celoživotní, zapřísáhlý metalový fanoušek. Ale stejně jsem byl zvědavý, jaká bude jeho biografie.

Samozřejmě se kniha veze na vlně všech klišé o osmdesátkových rockových kapelách. Takže pořád je to o tom, jak někdo někde sehnal drogy, jak byli všichni celý den sjetí a když nebyli sjetí, tak hledali drogy a nebo se někde poflakovali, čuměli na MTV a randili a souložili. Kde se v tomhle všem stihl Dave naučit hrát na kytaru, složit všechny skladby a nazkoušet je s kapelou, je jedna velká nelogická neznámá, ale budiž. Jeho profil odpovídá všem ostatním zparchantělým "rock stars", kterým do klína spadl mamutí náklad talentu a všechno jim šlo ram bam bam, takže na hovadiny a užívání asi bylo prostoru dost.

Někdy bych uvítal ve smršti sexu a drog a historek i více reálného vhledu o fungování jeho života a všeho kolem. Ale musím s radostí uznat, že kniha je upřímná, vtipná, čtivá a zábavná. Jak mě Mustaine svoji hudbou otravuje, tak svým vypravěčským umem mě nesmírně bavil. Přečteno s chutí a rychle, jako když slupnete Heavy Metalovou malinu.

2 03.03.2023

Tentokrát už se u mě buď projevil onen jev, kdy si prostě "na tu blbost už zvyknete" a nebo se děj trošku zlepšil. Miriamelina linka s Aspitisem byla skutečně zajímavá a některé ostatní postavy měly taky trochu šmaku, takže z obyčejné, zatuchlé a špatně napsané nudy se stává přesně ono obstarožní, zapšklé fantasy, které mě svojí zkostnatělostí, ale rovněž s tímhle dílem nově nabytou čtivostí poměrně snesitelně baví.

2 17.02.2023

Jako na horské dráze.

Ze začátku jsem se nemohl začíst. Spousta nových postav a ne moc záživné linky. Ale všechna ta nezábavnost byla nutná, aby mohla vybudovat pozdější výbuch zvratů, peprných situací a neustále pokračujícího, kontinuálního napětí.

Chyběly mi zde dvě zásadní postavy z minulých dílů a to Taniel a Ka-Poel. Do děje byly včleněny asi v polovině knihy a to dost nečekaným a nepředvídatelným způsobem.

Vynikající a zábavná postava záporáka Fidelise Jese - který mě bavil snad nejvíc - by si zasloužila lépe rozpracovat. Jeho náhlý a nevygradovaný konec byl později dost studená sprcha. Tohle šlo udělat lépe.

Jinak linka Vlory (zde lady Flint) a Olema byla strnulá a zatuchlá. Vlora byla peprným elementem prvních tří knih. Zde byla nikam se neposouvající statický element, okolo kterého se točil celý děj.

Nové postavy mě ze začátku knihy vcelku nebavily, postupem času jsem si oblíbil Bena Styka. Michela ne, ten mi přišel až do konce dost nijaký. Jinak oproti prostředku knížky, kde všechno jelo a napětí bylo na svém místě, tak finále a poslední čtvrtina knihy už pomalu zdechla. Gradace zde holt nevyšla.

Solidní práce a dobrá zábava ve stylu prvních tří knih, která ovšem nedosahuje na jejich nadprůměrný "wow" efekt.

2 27.01.2023