Gordonlord komentáře u knih

Od staršího paleolitu až po dobu pár staletí po Kristu. Vcelku jednoduchou a zkratkovitou formou vylíčené zásadní události lidské historie, napříč vybranými částmi planety, ovšem bez stravitelné formy, přehledného rozvržení informací či poutavého kontextu.

Vše zásadní zde asi řečeno bylo, takovým tím 'letem světem' způsobem. Jen to bylo suchopárné a nezábavné jako učebnice dějepisu.

.......... počkat........!

2 06.02.2021

Velmi primitivní a syrové povídky, naplněné naprosto jednoduchým a primálním dějem. Conan, prales, nahá žena, netvor, boj.
Naprosto na kost ohlodané příběhy.

Autoři ve většině povídek pěkně vystihují atmosféru původních Howardových textů. Máme tu tedy lehce hororové prvky a zneklidňující mystické obskurno, naplněné surovým a značně nekomplikovaným dějem.

Všechno ovšem není tak dokonalé jako od Howarda. Ta pověstná jiskra tu až tak úplně není a například poslední povídka je dost mimo mísu, jak příběhem, tak stylem. Ale i tak je to velice solidní, True-old school primitive heroic fantasy.

2 01.02.2021

Začnu od konce.

Finále je typicky Conanovská jízda, kde musí barbar po boku kozaté krasavice zabránit znovuzrození mocného zlého boha, přemoci nekromanta, porazit mocného nemrtvého válečníka a vyhnout se intrikám najatého velmistra cechu vrahů. Konec je solidní jízda.

Čím ale Conan a bílý bůh běsů trpí, je vata. Natahování děje, zbytečné popisy všeho možného. Tohle se děje hlavně v pasážích týkajících se zlého nekromanta. Co mě v akčních fantasy knihách vyloženě vadí, je oblíbený trik na natáhnutí počtu stran, který spočívá v kapitolách, kde čteme popisy toho, jak armády pochodují, armády se o něco snaží a desítky stran čteme úvahy hlavního padoucha, jak se složitými intrikami zbaví svých soupeřů a jakými všemi způsoby si zajistí obrovskou moc a vládu nad světem, jen aby k ničemu z toho nakonec vůbec nedošlo a s tímto padouchem nakonec bylo zůčtováno během jednoho krátkého odstavce. Jak tyhle pasáže jen cejtím, už mám osypky.

Dobré ale je, že autor neosekal příběh na totální kostru, ale narval ji vcelku zajímavými postavami, motivovanými sice klišoidním poháněcím mechanismem, jako je třeba jed vpravený jim do těla, který bude jejich nadřízeným neutralizován v případě úspěchu jím zadané mise. Jednouché, ale účinné. Rozehrálo to spoustu zajímavých dějových možností, které ale autor úplně na sto procent nevyužil.

Rovněž hezká byla i narážka na děj povídky Věž Slona, od duchovního otce Howarda. Provázanost se staršími Conanovskými díly mám rád.

Kdyby se škrtalo, některé dějové linky byly lépe zvládnuty a styl psaní nebyl místy trochu kostrbatý, byla by to vážně super jízda. Takhle jenom fajn Conanovka, kterou jsem místy už chtěl mí rychle za sebou.

2 29.01.2021

Ne že bych od toho něco extra čekal, ale tohle bylo obrovské zklamání.

To vážně psal Sanderson ?

Celá kniha je zaplněna pouze šosácky suchým nudným popisem přesunu armád a vojenských tažení. Smrt hlavních postav je zde většinou zmíněná jen tak, mezi řečí a naprosto bez zájmu. Celé je to mnohem nudnější než statě z učebnic dějepisu z dob komunismu.

Tak trochu jsem při čtení předchozích, většinou vyloženě špatných, třinácti knih čekal, že ta dějová i vypravěčská prázdnota bude vykoupena monumentálním závěrem, který mi vytře oči. Nebyla. Zde se plně ukázalo, že Jordan v třinácti ultra tlustých bichlích nebyl schopen vybudovat naprosto nic.

Všechny postavy dojedou své předvídatelné a naprosto rovné dějové linky do konce, bez překvapení a bez vzrušení. Rand si zabojuje s nějakou entitou, zalezlou v noře tím, že si s ní předává představy a haluze. Zbytek hlavních postav jen úmorně, nekonečně a pořád dokola seká jen do šedivé masy tupých a bezejmených troloků.

A nic víc tu není.

Celé je to strašně odosobněné, neprožité, nezujaté. Stovky možností, jak to celé vygradovat do velkého, opepřenho finále, plného emocionálních momentů, jsou zakopány a pohřbeny.

Jednu hvězdičku dávám za to, že zde skutečně několik momentů, které moji pozornost dovedly upoutat, bylo. Některé minoritní, krátké pasáže se povedly, to přiznat musím. Ale.

Celé to působí stylem - "Armády jdou sem, armády jdou tam, tahle postava umřela, armády jdou tam, armády jdou sem, nazdar, hotovo, jděte do háje čtenáři."

Tohle je fakt závěr téměř třicetileté práce a "největšího fantasy eposu všech dob" ?

Už o tomhle literárním šmejdu nechci v životě slyšet.

Jeden z největších odpadů fantasy žánru.

2 04.01.2021

Tentokráte méně zábavné a uspokojivé než minulý díl. Částečně možná proto, že jsem si zvykl na to, že se konečně i něco děje a dílem i proto, že se toho nedělo dost.

Jinak vyprávění pěkně plyne, sem tam dost drhne a je opět utrpením, ale fakt, že všechno se už hrne ke svému konci a já to budu mít brzy za sebou, je klad.

Rovněž i fakt, že se stále hodně střídají kapitoly z pohledu různých postav a tak jsou ony kapitoly kratší.

Jinak samozřejmě nekoná se zde žádné vzrušení. Sanderson je na své postavy hodný stejně jako Jordan. Vše jde po předvídatelné přímce dopředu, bez zadrhnutí a bez překvapení.

Ale i klišovité a předvídatelné momenty mají svoji sílu. Jako třeba Matova výprava do věže Gendžej a nebo Perrinovo kování kladiva. Jinak na to, že jsem to dočetl právě teď, mi z toho vlastně jinak nic moc v hlavě neuvízlo.

Což je i doklad faktu, že dvě dekády Jordanovy práce byly fakt zbytečné. Dějové linky asi dvou tisíc postav se nijak nepropletly, nevytvořili žádné zajímavé zvraty, geniální propletence ani chytré vyústění.

Chytrého totiž před Sandersonem nebylo skoro nic. Knihy 3-11 vlastně není ani potřeba číst, vážně by snad stačilo shrnutí a pak se až pustit do Sandersonova díla.

2 30.12.2020

První polovinu knihy zabila kanonáda prázdného metafyzického mudrování a zbytek se utápí v bolestech rakovinotvorného nádoru cestování časem, alternativní realitou a návratem do minulosti za účelem změnění budoucnosti, což jsou prvky, které pro mě dokáží jakýkoliv příběh spolehlivě zabít.

jako pěst na oko zde působí i pasáže, kde se dialogy mezi postavami snaží mít vyšší smysl a hloubku, ale postavy při tom do sebe musí kopat a bojovat spolu, což působí fakt debilně. Asi je to jen proto, aby bylo naplněno status quo Batmanovských comicsů.

Jinak relativní krátkost knihy, občasný nadhled, spád a zábavnost žánru to v mých očích drží nad vodou, ruku v ruce s klasicky moderní, dobrou comicsovou kresbou.

Jako klad počítám i snahu stále naplňovat jistou seriálovost a cíleně prohlubovat a rozvíjet kánon batmanovského mýtu a postav kolem něj, což jsou prvky lákající číst tuhle sérii dál a dál i přesto, že za ta léta muselo být (a většinou bylo) už všechno mnohokráte řečeno.

2 30.12.2020

Mistrovská lekce, jak uplést z hovna bič.

Zabrousili jste do komentářů k téhle knize, abyste zjistili, jestli se Jordanova ubíjející série v rukou jiného autora změní konečně v dobrou četbu ? Jste někde uprostřed Kola Času a už vám fakt dochází síly v tom pokračovat ? Chcete vědět, jestli má cenu dotáhnout to čtení až sem ? No... odpověď není úplně jednoduchá.

Asi záleží na tom, kde zrovna jste. Protože od třetího po jedenáctý díl je to peklo a pokud jste někde na začátku, tak prokousat se tím převážně špatným a dokonale zbytečným paskvilem dalších devět knih, to fakt není sranda.

V čem je tedy dvanáctý díl jiný ? Tak samozřejmě do série naskočil Brandon Sanderson. Skutečně dobrý spisovatel. Rozdíl oproti předchozím devíti knihám je zhruba stejný, jako když se nekonečně dlouho kodrcáte na rozvrzané dřevěné káře po kamenité silnici a najednou si přesednete do pohodlné limuzíny, svištící si to po kvalitní německé dálnici.

Skutečně si nemohu být jist, které pasáže psal Sanderson a které stihl připravit ještě Jordan, takže těžko hádat. Faktem ale je, že zde máme dva styly vyprávění, nepravidelně se v průběhu knihy střídající.

První obsahuje ty prvky, díky nimž většina knihy najednou získá spád, vyprávění si sice drží loudavé tempo, ale není v něm již jediné zbytečné slovo, jde se k věci a každý řádek mě dokázal naprosto pohltit a vzbudit dramatické pnutí, kdy se čtenář jen chvěje, co přijde dál.

Postavy, které byly posledních devět knih směšně dětinské, fádní a hloupě generické, zde najednou jen za použití několika dobře vypointovaných a trefných vět mistra slovotepce získají hlubší rozměr a z toporných panáků se stávají uvěřitelné, hluboké a poutavé charaktery. To, co se nepovedlo celých 11 tlustých bichlí, je zde s lehkostí a mistrným umem zvládnuto levou zadní. Postavy milujete, nenávidíte a vyprávění sebou najednou nese celou paletu pestrých emocí. Pokud měla série dosud pouze zabitý potenciál, tak ten byl vytažen na povrch a zářivými barvami vymalován !

Navíc vyprávění je najednou mnohem čistější a jasnější. Čtenář se tak již nemusí brodit bahnem špatného a neuchopitelného vypravěčství a domýšlet si, co tím či oním Jordan chtěl říci a dokonce ani neztratíte nit, když během rozhovoru dvou postav musíte najednou pět stran číst o barvě koberce. To už tady není vůbec.

A pak jsou zde pasáže, psané druhým stylem vyprávění. A to tím, který je úplně stejný jako to, co se dělo všech 11 předchozích knih. Nudné, fádní nic o ničem, táhnoucí se naprosto předvídatelně jako gumový sopl z bezďákova nosu, kde mi přišlo, že postavy, které dostaly nesmírně živoucí jiskru a hloubku, jsou opět šedými bezduchými panáky bez špetky charismatu (zejména u Egwain se tohle dělo)

Aby\ch to shrnul - pokud Jordan ze dne na den naprosto nezměnil styl psaní a neznámo odkud nezískal talent, tak hádám, že ta mrzká vata pochází z jeho pera a to výsostně mistrovské vypravěčství je dílem Sandersona. Ale těžko říct. I zázraky se někdy dějí a tohle nemohu určitě říci s jistotou.

Faktem je, že v čtivějších pasážích jasně vychází najevo, že se zde uklízí bordel předchozích dílů a ještě více leze na světlo, jak 95% všech dějových linek předchozích knih bylo vlastně téměř k ničemu.

A také faktem je, že tohle už je vážně dobrá a poutavá kniha.

2 22.12.2020

(SPOILER) Jsem rád, že poslední, čistě Jordanova kniha skončila na lepší notě, než spousta předchozích dílů.

Hned úvod knihy obstará souboj Valdy a Galada, který je skutečně napínavý (to se v Kole Času nestává) a navíc přidává k Jordanovým originálním vkladům i další prvek a to soubojový. U většiny spisovatelů si dost dobře neumím vizuálně představit, co se děje, když čtu o tom, jak např. hrdina "sekl mečem nalevo napříč pravou otočkou" a podobné detaily, které mi souboj nepřiblíží, ale spíš dokonale zmatou. Jordan tohle geniálně obešel tím, že dává prostor čtenářově představivosti tím, že různé šermířské finty popíše stylem "Volavka v letu" nebo "číhající levhart" a tak dále. Tohle si okamžitě vizualizuji a nemám problém souboje pochopit. Bravo.

Potom je tu děj. Ano, tentokrát je tady vážně děj. Několik příběhových rovin, jako je osvobozování Faile, obléhání Caemlynu a pár dalších zde dojde svému rozuzlení a částečnému uzavření, za což jsem rád. Celkově mě tentokrát jedna pětina knihy vážně bavila, takže na odpad to určitě není, ale...

Všechno ostatní je už zase špatně jako vždy. Postav už je tolik, že si už vážně nepamatuji, kdo je kdo a kdo tam má jakou roli (ono je to v 99% případů stejně jedno), protože hlava normálního člověka není schopna prostě pobrat osudy 2782 charakterů. (pozor, tohle není číslo které jsem jen tak plácnul, ale dle wikipedie reálný počet postav v téhle sérii !!!!)

Navíc většinu času tohle mraveniště jmen řeší podružné, nudné a suchopárné záležitosti, takže číst o nich je pouze ryzí utrpení. To, že je vše opět šíleně natahované (o šnitek méně než v předchozích dílech ovšem) hodně daleko za hranici snesitelnosti, jen prohlubuje celkový doje čínského mučení.

Dál už se nechci opakovat. Jordan zcela objektivně neumí popsat vypjaté situace, neumí vybudovat napětí a tak všechny závěrečné bitvy vyzněly suchopárným, těžce nezůčastněným dojmem, popsané zcela bez zájmu s tím, že všechny postavy závěrečnými střety propluly jako princezničky na lodičce při měsíčku.

Nicméně je smutné, že se Jordan svého Tarmon´Gaidonu (nebo jak se ta blbost píše) nedožil. Kdyby měl kolem sebe lidi, kteří by mu poskytly tolik nezbytnou zpětnou vazbu, v klidu by to stihl dopsat a s kvalitním vedením a editorem to mohla být čtivá, klišovitá, lehce nudná, ale přesto zajímavá trilogie. Takhle je to zatím 11 bichlí ultra nudného a prázdného ničeho.

2 15.12.2020

Pokud si někdo pamatujete, jak TV NOVA kdysi odvysílala zhruba dva a půl tisíce dílů nekonečné telenovely "Tak jde čas" a viděli jste alespoň jediný díl, máte docela přesnou představu o tom, co probíhá v téhle knize. Jen je potřeba dosadit si kulisy fantasy světa a také ubrat značnou dávku napětí a děje. Pak přesně víte, co od téhle knihy očekávat.

Čím více času téhle sérii věnuji, tím víc je pro mě evidentní, jak je Jordan špatný vypravěč. Nekonečné žvatlání a šablonovitý, dětinsky stavěný mustr proměny charakterů postav vytváří falešný dojem jejich vývoje v průběhu děje, který zde není. Děj nebo ten vývoj, ptáte se ? Obojí.

Když to tak vezmu, paralela s Tolkienem, která byla stoprocentní u prvního dílu, zde v základech přetrvává. Jordan i Tolkien jsou skvělí imaginátoři, kteří vytvořili nový, originální svět se spoustou detailů, umí technicky dobře stavět věty a souvětí tak, aby se to dobře četlo, ale neumí vystavět drama, jejich příběh je předvídatelné klišé plné zbytečné vaty, ve které neexistuje napětí, záporáci jsou zlí a jenom zlí a to ne proto, co v knize spáchali ale jen proto, že vám to spisovatel a hlavní hrdinové cpou, mimo hašteření zde neexistuje žádný vážný konflikt a hrdinové jsou (zde na rozdíl od Tolkiena) nezranitelní.

Budu v tomhle podobný jako Jordan a budu se zase opakovat. Podružnosti má Jordan zvládnuté hezky. Ale základy a zásadní stavební kameny dobrého příběhu zde nejsou vůbec.

Tentokrát bych mohl alespoň pochválit, že po nekonečném otevírání desítek a desítek dalších a dalších dějových linek, které všechny vždy vyšumí nedokončené do prázdna jako vlhký pšouk, se po asi pěti knihách k některým vrací. Ale ono je to jedno, protože ani průměrný génius s fotografickou pamětí si nemůže pamatovat, co před pěti knihami tyhle postavy vlastně dělali, a i když ano, je vám to úplně jedno, protože kde v ději není konflikt, není zápletka a tam potom není ani napětí, natož zájem čtenáře. Že na tohle Jordan ani po letech psaní tohohle špatného braku nepřišel, je smutné.

(SPOILER) Další díl nabubřelého a obecně přeceňovaného Nic je za mnou.

Zaprodanec Samael, "padouch" několika" předchozích svazků, vydávající se za vladaře Illianu, byl poražen v nudné a fádní bitvě jako jehně na porážce. Krom toho, že neměl rád hlavního hrdinu není vůbec jasné, co na něm bylo zlého, ani jaká byla vlastně jeho vláda. S popisem naprosto klíčových a pro příběh, děj i postavy zásadních záležitostí se totiž Jordan neobtěžuje. Radši nás na ploše deseti stran seznámí s tím, jakou barvu měl čajník v pokoji služky jedné z 589-ti vedlejších postav.

Navíc v tomhle bodě se autor do svého "příběhu" už definitivně zamotal. Rádoby epický příběhový kolos se mu rozpadl pod rukama již dávno a on místo toho, aby se snažil zachránit co půjde, švihá nám do ksichtu další a další desítky zbytečných postav, jejichž jedinými interakcemi a dějovými linkami jsou vzájemné hašteření o ničem a jejich úvahy nad barvou šatů. Už teď vůbec netuším kdo je kdo a je mi to taky upřímně jedno, protože nikdo nic nedělá a nikde se tu nic neděje.

Shrnutí všeho co se zde stalo : Elain a čarodějky použily mísu na ovládání počasí, Randovi se vzdalo další království a ....no..to je vše. Na ploše 300 stran jen tohle. Síla.

Už u minulých svazků jsem vážně žasl, jak tohle mohl nějaký editor vůbec pustit do světa (dokud jsem nezjistil, že editorem je Jordanova žena, což dost vysvětluje...) a jak vůbec někdo může něco takového vydat, ale tady Jordan zašel ještě mnohem dál v únavnosti a zbytečnosti svého vyprávění.

Bez přehánění mohu říci, že tohle je to nejzbytečnější a nejnudnější fantasy, jaké jsem v životě přečetl. Stále to není ten největší exkrement, protože pořád trvám na tom, že celkový korpus příběhu měl velký potenciál a technický styl autorova psaní je příjemný a velmi dobře čitelný, což ho vylučuje ze společnosti největších blbostí žánru, jako byl třeba "Oron - král a býčí muž", který považuju za snad největší průšvih dějin fantasy. Ale i ten byl stokrát záživnější než tohle.

Fakt síla. V negativním slova smyslu. Nemám dál slov...

Možná jsem vlastně rád, že tuhle prachbídnou sérii čtu. Je to pro mě další velká čtenářská zkušenost a něco nového, na co si mohu udělat názor. Pořád v tom cítím velký potenciál a těším se poslední knihy, které píše Sanderson, jinak bych tomu čas nevěnoval.

PLUS je, že Jordan má talent vytvořit svět, kde dokáže popsat každý detail jeho fungování, každou drobnost, každou nuanci šatů, barvu čajového servisu a dokáže pět stran mluvit o tom, proč má koberec na podlaze vedlejší postavy takovou a takovou barvu. Prostě vedlejší a zbytečné věci vám přiblíží skvěle.
MÍNUS ovšem je, že když dojde na popisy základních stavebních kamenů kvalitního příběhu, je Jordan v háji. Zásadní okamžiky a posuny v ději pořádně nevysvětlí, prostě se nějak stanou a kolikrát jeho zvraty působí jako Deus ex machina. Spousta zvratů nedává smysl. PLUS je, že celkový koncept jeho příběhu přinesl spoustu originálních prvků a je ve své podstatě i přes naprostou klišovitost dobrý, žel výše zmíněné mínus tenhle fakt zabijí.

PLUS je, že se zevrubně a detailně věnuje psychologii postav, prostřednictvím nekonečného množství detailů, rozhovorů s jinými postavami a vnitřních úvah. MÍNUS je, že psychologie jeho postav je jen o tom, že všechny ženy jsou arogantní nafrněné a matriarchální feministky, co chtějí ojet každého chlapa jak pornohvězda na šichtě, a nebo se naopak pořád stydí a červenají, když na ně nějaký chlap jen pohlédne. A všechny mají každého chlapa za neschopné hloupé děcko.

PLUS je, že se snaží o vývoj postav. MÍNUS je, že vývoj postav spočívá v tom, že nafrněné arogantní ženské postavy trochu zkrotnou a slabé mužské postavy, když získají moc, začnou z té moci šílet a nebo mít deprese. Takovýto vývoj vymyslí i desetiletý Pepík s downovým syndromem.

PLUS je, že Jordanův styl se čte velmi snadno a oči po písmenkách jen klouzají. Tvořit věty a souvětí u mí a to velmi přehledně a čtivě. MÍNUS je, že je to k ničemu, protože než nějaká postava dokončí větu, tak musíte přetrpět pětistránkový popis detailů místnosti, ve které se nachází a za tu dobu totálně ztratíte niť.

PLUS je, že se snaží o propracovaný epický příběh. MÍNUS je, že neumí vytvořit drama, v jeho knihách neexistuje žádné napětí a v moři vaty se ztrácí původní velký potenciál.

PLUS je, že zaplnil svět spoustou postav, které mu mají dodat velký a hlubší rozměr a velkou rozmanitost. MÍNUS je, že všechny postavy jsou stejné, stejně nudné a nijaké a kvůli jejich množství mají všechny - až na hlavní hrdiny - tak málo prostoru, že je vám úplně jedno co s nimi bude a často zapomenete na to, kdo je kdo.

Tímhle vším chci jen zhodnotit, že Jordan má své klady. Naprosto chápu zastánce téhle ságy. Bohužel, kvality zde spočívají v podružnostech. A to, co dělá skutečně poutavý, dobře napsaný příběh, nebo chcete li - epickou high fantasy, je zde trestuhodně nezvládnuto.

Nebral bych to jako hodnocení tohohle dílu, ale jako můj zatím dosavadní dojem z téhle série.

Co se aktuálního dílu týče - oceňuji jednou hvězdičkou, že se zde opět něco dělo. Ale opět - dějové twisty nedávají moc smysl, důvody a jednání postav jsou často nelogické a některé věci se zde stanou asi prostě proto, že to Jordan tak chtěl. Závěrečný souboj se Samaelem byl na konec knihy vražen snad proto, že se Jordan na pět minut probudil ze sna, aby během popisu závěrečné bitvy opět usnul. Byla to nuda jako prase a fakt mi bylo jedno, jestli při ní Rand chcípne. Akorát jsem věděl, že se to nestane, protože i tohle bylo zase předvídatelné klišé. A zase špatně popsané, bez špetky napětí či dramatu.

Jinak level feminismu stoupá stále výš a mě by zajímalo, jestli Jordan skutečně někdy vyzkoušel své úchylné fantazie, které z jeho stylu vyprávění přímo křičí. Snad si za svého života stihl zatančit v sukýnce a uhladit živůtek na svých kraječkách, zatím co štípal do zadku hezké hochy, tahal se za cop a červenal se u toho. Doufám, že aspoň on si to užil, protože číst 90% knihy pořád jen o tomhle je peklo.

2 01.12.2020

Detailní a originální imaginace neotřelého světa plného svěžích nápadů a přes svoji klišovitost zajímavý příběh byly to jediné, co mému hodnocení vždycky donutilo střelit alespoň tu jednu hvězdičku. Ale originální prvky už nejsou tolik originální, když vám je snad ve dvacáté knize už po sto milionté autor tlačí do hlavy zas a znovu.
Jeho přístup "Zírejte jak jiné tady všechno je a jak jiné jsou zvyky těchto kultur" mě už vyloženě vytáčí. Například svébytnost a unikátnost všeho, co se týká Aielského národa, mi nepřišla nijak úžasná ani napoprvé. Nejsem ten typ, který má erekci z každé "úžasné originality", ale přesto jsem se snažil trochu objektivně tyhle klady ve svém hodnocení zohlednit.

Nicméně - tady už je všechno již milionkrát ohraná otrava, točená a propíraná pořád dokola a já mám leda tak chuť celou Aielskou rasu vyhladit, protože mě stejně žádná z jeho postav nezajímá.
Vše ostatní je už přímo vzorově špatně.

Kolo Času je již roztřepené na desítky a desítky naprosto zbytečných, pro příběh dokonale nepodstatných linek, zaplněných snad již stovkami postav, které si ani nadprůměrný génius nemá šanci zapamatovat. Navíc postavami tak obyčejnými, nudnými a nevýraznými, že mě vůbec nezajímá, co s nimi bude dál. Jejich dějové linky jsou nemastné a neslané, nic se v nich - krom planých a nicotných úvah a rozhovorů nad ničím - neděje a číst o nich je pro mě fakt utrpení, navíc už vůbec nevím kdo je kdo. Ale je to jedno, protože i když si jejich "příběh" zpětně oživím, tak mě ty postavy vlastně vůbec nezajímají.

A tento díl začíná tím, že na nás Jordan sype další a další desítky a desítky úplně nových, charakterových nudných a nijakých postaviček, které jsou zase o ničem, zase otravně nudné a udržují celkovou hladinu děje na zatuchlé rovině, kde se neděje a nestane naprosto nic a po několika stránkách z děje zase zmizí na dobro, stejně jako desítky zbytečných postav předtím.

Je až neuvěřitelné, že ty nekonečné možnosti jak děj ozvláštnit, vrazit do něj napětí, nebo udělat postavy zajímavé, Jordan radši zamete pod koberec a využívá pouze svůj mistrný um, jak čtenáře umlátit k smrti naprosto neuvěřitelnou a těžko pochopitelnou nudou.

Takhle vypadá kniha, z které musí být zle i samotnému autorovi.

Robert Jordan je neuvěřitelně pilná žena, protože ta kvanta textu, která jsem od něj v rámci téhle série už přečetl, dalece předčí i tu nejdelší sérii, jakou jsem zatím přelouskal, a to ještě pořád nejsem ani v polovině Kola Času.

Příběh je stále klišovitý, postavy docela hloupoučké, ale často sympatické, jen jich přibývá geometrickou řadou a jejich důležitost pro vcelku jednoduchý a nekomplikovaný příběh je dost mizivá. Přispívá pouze ke ztrátě orientace v kanonádě jmen a ději celkově.

Tahle kniha je určitě lepší, než naprosto zbytečný druhý díl knihy "Stín se šíří", protože se zde tentokrát i něco děje. Na pováženou ovšem ještě pořád je, že popis krajky na sukni vedlejší postavy zabírá asi desetkrát tolik, co popis závěrečné bitvy. To je vážně až směšný.

A k těm závěrečným bitvám, které tu máme snad i dvě (jak se to vezme) ...hlavní postavy si se vším vždy poradí jednoduše, bez komplikací a přesně tak, jak si to naplánovaly. Padouši díky tomu vypadají jako neschopné dětské figurky a já i přes obří rozlohu a ambice téhle série začínám mít dojem, že vlastně vůbec o nic nejde. Strach o hlavní hrdiny vůbec nepřipadá v úvahu.

Aby to nevypadalo jako brutální kritika - celkově je vidět, že kdyby nebylo téhle dětské naivity, plochosti a zabijácky grafomanské vaty, tak v podstatě se tady líně převaluje zajímavý klišovitý příběh, plný poutavých linek a někdy i ikonických nápadů. Jen ta vata.... díky ní není možné udržet pozornost u děje.

2 04.11.2020

Ve své podstatě je to už po osmé zase to samé. Cato a Macron jdou opět na další misi a na další tažení. Co by se mohlo zdát jako mnohokrát jedním autorem ožvýkané a vyčerpané téma, je zde už zase podané s chutí. Příběh se neloudá, má všechny dobré ingredience, ať už základní, vcelku nekomplikovanou, ale pořád dobře fungující zápletku a nebo stále stejnou, ale opět stále dobře fungující chemii mezi oběma hlavními hrdiny, kteří jsou tak dobře napsaní, že neomrzí ani v sebeprůměrnějším příběhu a dokonce zde tentokrát nechybí ani romantická linka, která je sice docela fádní a neoriginální, ale přesto zajímavě podaná.

Jediné momenty, kde mi mozek automaticky vypínal, byly veškeré bojové scény. Možná i proto, že je to pořád jen samé "přeskupit vojsko sem" a "poslat kopiníky tam", nebo i proto, že jedinými losy v osudí smrtelné bitevní hrozby jsou oba hlavní hrdinové, o kterých prostě se železnou jistotou víme, že se jim nic stát nemůže. Takže potřebné napětí se nejen nedostavuje, ale dokonce jsem měl problém násilím se donutit dávat na akční pasáže pozor. Vůbec mě nezajímaly, protože o nic vlastně nešlo. Ale takhle je to v každém díle.

Suma sumárum - pro mě zase solidní nadprůměr historického akčního románu, kterému nechybí klasická zápletka, tah na bránu a hlavně drobné charakterové a detailní ingredience, které tomu dávají šmrnc a chuť, která to celé vytahuje nad hladinu průměru. Samozřejmě se už těším na další díl a čekám, že i po deváté to bude podobně dobré jako již osmkrát předtím.

2 27.10.2020

Prázdné plkání party dědků o životě, během sedánku v sauně.

Už z podstaty je jasné, že žádný extra příběh tady nebude. Mohly to utáhnout zajímavé postavy. Ty tu nejsou. Takže to mohlo být zaměřeno na konverzační situační humor. Ten tu není. Takže to mohlo mít alespoň nějakou hloubku, přesah, styl...to tady taky není. No...tak alespoň nějkou silnou, nečekanou pointu ? Ta tady taky není. Kde nic není, tu nic není.

Bavilo mě jen marně čekat, co bude dál. Z milosti jedna hvězda.

2 14.08.2020

Tohle už je lepší než sbírka povídek "Těžký časy", kterou bych si nepodložil ani stolek. Poštovní úřad má alespoň určitý dějový rámec a některé momenty a situace už nejedou po nudné přímce šukání a nadávání odnikud nikam, ale mají i velmi častoi pointu a lehký, avšak ne kdovíjak promakaný vtip.

Příběhová linka, a nebo komplexní či promyšlený děj se tu nekoná vůbec. Chápu, že Bukowski sází na syrovou a krutou realitu života a snaží se navodit realistické dějové kulisy, ale díky tomu to celé působí, jako by si autor nic nepromyslel a prostě vrstvil kapitolu za kapitolu tak, jak to zrovna před deseti minutami aktuálně dál vymyslel.

Díky tomu spousta naznačených dějových linek, nebo postav, které měly velmi silný potenciál nedojde svého naplnění a dokonce spousta zábavných situací, které se samy nabízejí, se zde vůbec neuskuteční a místo toho nám autor vrhne zas jen další omílání nekonečného koloběhu "potkal jsem holku s velkou prdelí - šlo se šukat - měli jsme problémy, našel jsem si jinou...", který začne být od prostředka knihy dost únavný, omletý a místy i otravný.

Nejsilnější byl začátek knihy, kde Bukowski naráz vystřílí na čtenáře zajímavé a poutavé situace týkající se práce pošťáka, olemované skvělými a nápaditými postavami. Ale dál jako by už ten svůj kolovrátek mlel jen naprázdno a na setrvačník.

2 26.07.2020

Nedokážu uvěřit tomu, co jsem přečetl.

Ten námět vypadal opravdu skvěle. Chápu, že je to psané podle skutečné události a ty ve své podstatě nikdy nejsou tak zajímavé, vypointované a dobře vystavěné jako kvalitně vymyšlený příběh, ale tohle byl vážně otřes.

Ústřední dějová linka je vlastně šestákovým, laciným opisem událostí Kaplického "Kladiva na Čarodějnice". Bohužel je jí věnována asi tak pouze jedna desetina knihy a to ani nedostanete rozuzlení, pointu, či nějaký závěr. Celé je to prostě popsané jaksi "zvrchu" a styl vyprávění nemá šanci čtenáře vtáhnout do děje. A to se stále jedná o to nejzajímavější, co s v knize nachází.

Šanci dostat čtenáře do děje mohla mít příběhová linka romantického trojůhelníku hlavního hrdiny, jeho snoubenky Beáty a krásné cikánky. Žel - i tohle je taky tak neuvěřitelně neosobně a zkratkovitě popsáno, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne.

No - a zbytek - který čítá asi tak osm desetin celé knihy, je prachsprostá vata, kdy se vedlejší postavy baví o politice, filosofii, umění, jsoucnu, bytí, nebytí a podobných blbostech, u kterých jsem si říkal, že je autor vážně idiot a nebo si ze mě dělá srandu. Protože napsat naschvál a vědomě takovouhle kopu nudných nesmyslů, na to je vážně potřeba prožít silnou mozkovou mrtvici a nebo se opravdu záměrně snažit ubít čtenáře nudou.

Ekvivalent senilního blábolení dědy Simpsona.

Byla to zajímavá látka. A je z ní špatná kniha.

Další hodně solidní pokračování Lovců.

Nejen že jsou zpátky výborně vymyšlené a prokreslené postavy, jejichž osudy mě stále zajímají, ale jsou opět představeny i další - jako například šéf ruských lovců Krasnof (nevím jestli se to psalo takhle). Jeho interakce a společné lovení s Pittem byly kouzelné a jen podtrhovaly, jak dobře umí autor napsat své postavy a vdechnout jim život, originální charisma a utvořit se čtenářem citové pouto. A to ať už pozitivní, či negativní. Škoda jen, že zde jeho postava nedostala více místa.

Zpátky je i skvělý, dobře načasovaný a vypointovaný humor, nezbytná brutalita a všechny ty výborně odvedené klady tradičních akčních béček.

Vzájemné rozhovory a vztahy mezi postavami byli asi to nejlepší na této knize. Paradoxně k žánrovému zaměření, jednoznačně nejméně mě opět bavily boje a akční scény. Tady to vždycky sklouzne do hrozné nudy. A to ani nevím proč, zdá se mi, že i v těchto momentech se autor snaží. Ale nějak to vždycky vyznívá ploše a nezůčastněným dojmem.

Vyjímka byl závěrečný souboj s rytíři Fey a s jejich hlavním lovčím...tam se povedlo vložit zásadní prvek každého akčního příběhu - tzv. "breaking point", kdy skutečně začnete věřit, že z tohohle se hlavní hrdina už nemůže dostat.

Takže další fajn pokračování, které mělo slabá i hluchá místa, ale pořád královskou porci dobře zvládnutých ingrediencí, které kvalitní akční příběh jednoduššího a zábavného rázu potřebuje.

2 13.07.2020

Miluju fantasy béčka. Miluju vyloženě přímočará, jednoduchá, naprosto klasická, akční fantasy béčka. Ale tyhle termíny nejsou v mých očích urážka. Je to prostě specifikace daného žánru. A stejně tak jako v případě vážného románu, dramatu, hororu, historického eposu a čehokoliv jiného, tak i k jednoduchému akčnímu fantasy béčku by mělo být přistupováno vážně a poctivě .

A já prostě nepochopím, že když už se do takového béčka někdo pustí, tak téměř vždy sezná, že to prostě může bejt úplně blbý, odfláknutý, jen tak napůl odvedený a s vizí, že ´ty idioti co podobně "pokleslý žánr" čtou, to stejně s radostí zbaští, protože mají v hlavě piliny´.

Z Conana a dvanácti bran pekla cítím přesně tenhle přístup. Když už dělám béčko, tak by mělo přetékat nápady, poutavými a vzrušujícími situacemi. Mělo by být naplněné překvapeními hodnými svého žánru. A když už mám jako hlavního hrdinu Conana, tak to vybízí k miliardě zajímavých akčních i konverzačních situací, které dílku dodají vtip, šmrnc, epičnost a nebo i heroickou pompéznost. Snad i s minimální snahou to s takovými ingrediencemi musí jít samo ! Ale tady nešlo. Ani jedna z těchto přísad tu není. Dokonce ani postavy nejsou sympatické, zajímavé....prostě nejsou nijaké. A napsat do béčka alespoň poutavé postavy je snad naprostý základ.

Zajímavé a vtipné hlášky tu má Conan asi dvě a obě zde vypsali čtenáři přede mnou. O to je to smutnější když člověk vidí, že by to autor uměl řádně opepřit, ale nechce a krom těchto málo světlejších chvilek mu jeho kniha za to vůbec nestála.

Působí to na mě, že Červeňák je další z řady spisovatelů, kteří sice mají sloh a umění psát v krvi - a i zde je znát, že s větami, slovními obraty a košatými literárními výrazy to autor umí (za to je ta jedna hvězdička kterou této nudné slátanině dávám), ale přesně jak píšu na začátku - je si vědom, že píše akční béčko a bohužel k němu přistoupil jako k něčemu, co teda asi může splácat v polospánku, s vypnutým mozkem a fantazií v úsporném režimu, s imaginací na volnoběh a s vědomím, že spisovatelský zápal, nápady a kreativitu si nechá na "nějaké vážnější knižní dílo".


A podle toho to taky dopadlo. Zrovna jsem knihu dočetl a první polovinu si ani moc nepamatuju. Vím, že tam byla nějaká nehorázně generická, milionkrát přežvýkaná Conanovská zápletka, naservírovaná spisovatelem bez zájmu a která od poloviny knihy naprosto nudně a bez jakékoliv gradace a nápadu směřovala k bitce s hlavním padouchem, která byla nudná, příšerně nepovedená a s napětím na úrovni Teletubbies.

Prosímvás, jestli se někdo rozhodnete psát akční béčko....využívejte prosím ty tisíce možností udělat z toho napínavou, svěží a nápaditou jízdu. Vždyť se v tomto žánru nabízejí skoro zadarmo, aniž byste vůbec museli začít kreativně přemýšlet ! Nevypněte u toho mozek a nevybodněte se na to jako Červeňák. Prosím !

Jen tak pod čarou....ty nadšené komentáře a hodnocení tady fakt nechápu.

2 19.06.2020

(SPOILER) !!! Spoilery !!!


Většinou všech knihomolů neustále omílaná mantra "Kniha je lepší než film" skutečně neplatí ani zdaleka pokaždé. A tady neplatí ani náhodou !

Sice jsem z komentářů čekal, že žvatlání o Alláhovi, Buddhovi a podobných náboženských volovinách tady budou v mnohem větší míře, ale nebylo to tak strašné. Nicméně i jejich občasné vložení do příběhu působilo nehorázně směšně, nesympaticky a otravně a mě vážně nebavilo sledovat bandu primitivů, kteří ať se stane cokoliv, třeba i když jim rusové vyzabijí celou vesnici, tak Alláh je prostě tímhle jen zkouší a tím pádem je stejně skvělý. Ufff...na tohle jsem už vážně alergickej.

Dále musím prostě srovnávat s třetím dílem filmové trilogie, který téhle blbosti sloužil jako předloha, podle všeho. Rambo je moje nejoblíbenější filmová série vůbec a proto mě mrzí, jak tohle dopadlo. Tam, kde se film soustředí na skutečně důležité prvky Rambovy mytologie, kde dokáže budovat napětí, dramatický oblouk, sázet hlášky, vypíchnout a vygradovat akci, tak na těch místech je v téhle knize těžká ostuda. V lepším případě jen nic a nuda.

Vím, že kniha musí obsahovat něco navíc, protože oproti filmovému médiu má mnohem více prostoru rozvést děj, charaktery a detaily, ale tady byla všechna ta nadstavba a hlubší přesah těžce ke škodě. Jak už změněná - násilím naroubovaná - linka trapných keců o Alláhovi, tak i politický přesah, který když se do něj autor začne kapku pitvat, tak vám celý požitek zkazí. Velký průšvih bylo i špatně budované drama a totálně zabitá gradace. Zhruba v polovině knihy se podaří zachránit plukovníka Trautmana a od téhle chvíle už jen nějakých 70 stránek čtu o tom, jak Rambo utíká přes hory, povstalci utíkají přes hory, rusové je honí a snaží se dostihnout. Napětí, akce, gradace děje a veškeré pnutí, které po plukovníkově záchraně začne ve filmu gradovat, je zde zastoupeno ubíjející nudou, které z knihy udělá vlhký zdechlý pšouk a během které se neděje dokonale nic. Plukovník navíc až do konce knihy leží jak lemra a žádný boj bok po boku, který měl ve filmu fakt grády, se zde nekoná. Navíc musím přidat, že kniha je psána tak suše a odtažitě, že dokonce postrádá všechny ty kořenící momenty plné skvělých hlášek a cool momentů, kterých bylo ve filmu požehnaně a zdvihaly ho na mnohem vyšší uroveň.

A korunu tomu všemu nasadí závěrečná akce, trvající pouhé dvě stránky během které se Rambo s hlavním padouchem prostě domluví na intelektuální úrovni, pojednávající o zbytečnosti zabíjení, nalezení vnitřního míru a uvědomění si Buddhovy rovnováhy. No ty krávo, to mě fakt po*** !!!!

Navíc tohle není případ jen finále. Jak hlavní hrdinové, tak dokonce i záporáci stále přemýšlejí o nesmyslnosti zabíjení, důležitosti Buddhova poselství, odvrácení se od války, hledání míru ve vlastním nitru a podobných kravinách, které dokonale zabijí naprosto všechno, co dělá Ramba Rambem.

Jako klad hodnotím, že první polovina knihy nebyla úplně otravná a celé to nebylo příliš dlouhé. Jinak nedoporučuji nikomu, tohle se prostě nepovedlo.

2 29.05.2020