Gordonlord komentáře u knih

Byl to boj, jestli tomu dát tři, nebo čtyři hvězdy.

Tahle knížka na mě dýchá přesně tím veselým, naivním duchem klasické, pravověrné fantasy 80´let, se všemi jeho radostnými klišé. Je napsána s gustem, spisovatel si to očividně užíval, děj se stále hrne dopředu a ačkoliv postavy nejsou moc zajímavé a kniha trpí nelogičnostmi a nedostatkem hloubky, je to čirá radost a užívání si čtení.

Úvod knihy zdobí klasické fantasy setkání dobrodruhů v hospodě, začátek výpravy s divokým a smělým dobrodružstvím, vypálením hospody a prostě s gustem a nadšením podané totální klišé, které se ničím nezdržuje a je radost ho číst.

Většinu knihy potom vyplňuje mise Kitiary a Sturma na měsíci Lunitáru spolu se skupinkou legračních gnómů, kdy se děj nikam moc neposunuje, ale pořád se hraje na lehčí notu. Závěr knihy se odehrává opět na Krynnu, tempo se zrychlí, děje se toho hodně a Sturm mezi pasáky krav sprintuje dějem k samotnému zakončení. Po přečtení knihy musím konstatovat, že jsem rozhodně přečetl totální brakové béčko bez jakékoliv elementární hloubky, ale nenudil jsem se ani řádek a bylo to neskutečně milé :-)

19.03.2019

Povídky zde obsažené už nejsou tak prvotřídní jako ve sbírce "věž slona". - Spíše jsou delší a s často zapomenutelnou zápletkou, kdy Conan někam putuje, postaví se na něčí stranu a proti něčemu vede válku. Stále to však stojí za to. Neskutečná a nenapodobitelná atmosféra starověkké civilizace, opředená mystikou a tajemnem, kde čarodějové často nečarují, ale používají chytré triky, vše je z leštěného mramoru a slonoviny, barbaři chodí jen v bederních rouškách a civilizace je stále na svém úsvitu...to vše zstává na svém místě. TOP je první polovina povídky "Šarlatová citadela". Ovšem jen ta první, dost umně zabalená do hororového žánru - druhá polovina už je opět ne tak zábavné válečné tažení, kterážto mě v téhle knize nebavily v žádné povídce.

17.03.2019

Název knihy je vzhledem k jejímu ději silně zavádějící. Pokud očekáváte peprné, erotikou okořeněné vyprávění, nebo přímo nějaké prasárny, tak budete hořce zklamáni. Nevím sice, jak jsou na tom v téhle publikaci obrázky, ale děj je ...prostě úplně jinde. Ale co - to by nevadilo. Hlavní je přece kvalita a obsah. Jenže ...

Jestli si vzpomínáte na nesouvislé, stařeckou demencí říznuté idiotské blábolení dědy Simpsona, ze seriálu o téhle žluté kreslené rodince, tak zhruba takovouhle náplň budete muset přežvykovat od začátku až do hořkého konce.

Celá tahle blbost je postavená na korespondenci jednoho důchodce vždy nějaké jiné důchodkyni, čtené v první osobě. Blábolení hlavního "hrdiny" tohohle "příběhu" neustále odbíhá od tématu, není v něm ani trocha romantiky a když už vyjímečně ano, tak olezlé a slizké. "Hrdina" nemá vůbec v úmyslu své protějšky sbalit, ale vždy mu jde jen o "nezištný přátelský vztah" (fakt výborný tah, vzhledem k tomu, že čteme knihu s názvem "Erotikon" ...klamavá reklama level 100) s tím, že po objektech svého dopisování chce, aby mu zaštupovaly fusekle, poslaly něco po nebožtíkovi manželovi a nebo upekli bublaninu, zatímco se jim svěřuje, jak má zaražený prdy a žaludeční problémy a podobně....

Kdyby tenhle stařecký hnůj měl alespoň nějakou štábní kulturu, ale ono to nemá žádnou návaznost, nikam to nevede, nijak se nevyvíjí, pokusy o jakýkoliv humor jsou extrémně trapné a takhle bych mohl pokračovat donekonečna, protože tady je naprosto všechno špatně a ještě neskutečně otravným způsobem.

Janda vypráví skutečně hezky, od začátku se snaží nic nevynechat, popisuje vše hezky od svého narození, hned od první chvíle, kterou si pamatuje. Dozvíte se vše podstatné z jeho dětství, dospívání i pozdějšího života, s důrazem kladeným na jeho soukromí, rodinu a osobní zážitky. Na Olympic sice dojde, ale detailní vyprávění o kapele si očividně Janda nechal pro svoji další knihu "Olympic 50" .

Jinak píše skutečně poutavě, líbí se mi, že si zde nehraje na velkého hrdinu, který to "komoušům nandal tady a vyjebal s nima támhle", ale bez obalu přiznává všechny své chyby i to, že podepsal antichartu. Tím je mi ještě sympatičtější - mnohem více, než ostatní rockoví frajeři z českých luhů a hájů, kterým jejich drsný postoj vůči tehdejšímu režimu nevěřím.

Jen je opět škoda, že jednoznačně největší prostor je zde věnován éře od založení kapely do roku 1989. Jako kdyby po pádu režimu nebylo o čem psát, tak více než dvacet posledních let Janda smázne vcelku rychle, což je ukrutná škoda a po zběžném prolistování knihy "Olympic 50" sázím boty na to, že tuhle chybu zopakoval i zde.

Jinak je to fajn kniha, Janda se nebojí zabíhat ani do hodně osobních témat a je to skutečně pěkně napsaná sonda do jeho života, kterou mohu i přes výše zmíněné nedostatky doporučit.

19.02.2018

Předností téhle knihy je přehledné rozdělení událostí po letech, kdy každá kapitola nese název roku, jenž je zrovna popisován.

Jenom s tím popisem samotným je to horší - omezuje se na dost zkratkovité a suchopárné výčty toho, co v jakém roce nahráli, kdo v kapele byl, kdo odešel, a jaké koncerty Olympic odehrál. Nějaké zajímavosti, perličky, příběhy z turné, osobní zážitky. nebo cokoliv, co by vyprávění polidštilo, zplastičnělo a doplnilo, zde zcela chybí. Pouze suché a strohé výčty základních informací.

Navíc paní Šimíčková píše takovým kostrbatým stylem, že jsem si některé věty a souvětí musel přečíst i čtyřikrát, než jsem konečně pochopil obsah jejich sdělení.

No a nakonec - kniha je to už z dnešního pohledu docela stará, takže ten zkratkovitý výčet aktivit kapely končí v roce 1993. No...jako takové zmapování základních událostí prvních let kapely je to dobré, jinak tahle kniha už dnes nemá absolutně žádný smysl.

19.02.2018

Zcela neoriginálně se přidávám k oslavnému chóru opěvujícímu tohle dílko a zřejmě budu vyzvedávat stejné klady a velebit vše, co zde již bylo mnohokráte řečeno -

Batmana zde máme ideálně odměřenou porci jakožto Bruce Wayna i jako jeho maskované alter-ego, jeho povaha je zde správně neústupná, zachmuřená, paranoidní a temná přesně tak, jak je třeba a jak by měl současný Batman vypadat.

Novinkou je potom fakt, že zde je více člověkem a několikrát i chybuje. Nechybí ani naprosto nutný prvek dodávající vražedné napětí, rozechvívající vás až do morku kostí - takzvaný "breaking point", čili moment, kdy věříte, že z téhle situace se hlavní hrdina již nemá šanci dostat. A to mi ve většině comicsů, ale i filmů současné doby kriticky chybí. Bravo !

Je tu rovněž i ideální počet detektivních prvků, překvapivých zvratů, napětí, je tu i nový, oroginální a zajímavý padouch, hrdinové mají dobře zmáknutou vnitřní psychologii a těch pár vtipů co sem Snyder narval, je opravdu povedených a trefných !

...prostě všechno je zde namícháno tak akorát a ať už pátrám v tomto příběhu po čemkoliv, co by se dalo zkritizovat, nenacházím nic než to, že na konci je příběh otevřený a vyvstává zde nutnost koupit si další knihu. ale vzhledem k tomu, že tohle kniha původně nebyla, tak se o žádnou chybu nejedná.

Prvotřídní, temný Batman pro dospělého čtenáře !

24.12.2017

Jsem opravdu velkým fandou světa FORGOTTEN REALMS a všech příběhů s ním spojených. Zbožňuji knihy i hry z tohoto světa a právě proto se mi tohle píše fakt těžko.

Nemám nic proti velmi jednoduchému a přímočarému stylu psaní příběhů, kdy hlavni hrdina jde dopředu aby na konci knihy sejmul zlého padoucha. Nepotřebuji složité a komplikované dějové linky a miliardy postav jako ve Hře o Trůny. Ale co je moc, to je moc.

První dva díly Maztické trilogie docela slibně rozjeli zápletku a příběh, představili nám postavy, které se postupem času zajímavě vyprofilovali a v kterých nyní třímal velký potenciál, jak s uzavřením jejich dějových linek naložit. Skutečně - první dvě knihy položili základ pro nespočet možností, jak zajímavě, poutavě a strhujícím způsobem dovést příběh do konce, spousta možností se úplně sama a nyní už bez práce nabízela, ale - nic z toho se nestalo.

Celá kniha je ve zkratce jen a pouze o tom, že pár skupin "těch hodných" a pár skupin "těch zlých" putují na jedno místo, kde se utkají a rozhodne se, zda vyhraje dobro či zlo. Vůbec nic jiného důležitého se zde nestalo. A tohle Douglas Niles roztáhl do více než tři sta stránek.

Popisy toho, co se zde děje, jsou absolutně odosobněné, asi jako, kdybyste v televizi sledovali velmi přímočarý a nudný šachový zápas dvou amatérů ze základní školy. Takže k figurkám na šachovnici máte asi stejný vztah jako k postavám v této knize. Ty se totiž úplně přestaly vyvíjet, popisy jejich činů, putování a dokonce i jejich bitev jsou psány tak hrozně odtažitě a neosobně, že mě to vůbec nezajímalo. Z milionů možností, jak zamíchat jejich - v prvních knihách - zajímavě naznačenými příběhy, osudy a povahami, nedošlo ani na jednu. Už se zde neřeší jejich vztahy, povahy, osobnosti, charaktery, interakce, osudy a vývoj, změny a překvapivé zvraty toho všeho. Vcelku to na mě působí, jako by to byla jen anonymní jména z telefonního seznamu s výčtem zastávek, kterými prošli.

Ve finále z toho všeho mám pocit, že to Nilese vůbec nebavilo psát a chtěl to mít co nejrychleji za sebou. I finální - totálně neosobní a nedramatická - bitva je fakt nuda jako prase. Celé je to ve stylu "Orci zaůtočili na první pluk, nějaký muž rozpáral nějakého orka, pak kopiníci zaůtočili na trolly, počet mužů jízdy prořídl, orci poslali pro posily, bitva stále pokračovala..." ...jako člověk, kterého to baví, by takhle nudně psát stoprocentně nemohl...

Vážně mě to mrzí, ale tohle je fakt škvár.

26.09.2017

Další z mnoha dobrodružství, které přináší svět Forgotten Realms. A ani tentokrát to není vůbec špatné, ale ani nijak skvělé. Jsem sice obrovský fanoušek tohoto světa a všech knih spadající do jeho universa, ale nemůžu hodnotit lépe, než třemi hvězdami.

Děj je tak akorát, Cordell a jeho Zlatá legie jsou hrabiví a díky své touze po zlatě podnítí nenávist domorodců a na konci se vše totálně zvrhne. Ale přesto pořád nedokážu říct, jestli je Cordell špatná, nebo dobrá postava. Ale v tom asi tkví to kouzlo - má něco z obojího.

A konečné střetnutí tří bohů - Zalteca, Quothala a Helma, spolu s rostoucím příchodem bohyně temných elfů Lloth, opravdu stojí za to.

Jinak více méně není moc co psát. Stejně jako v předchozím díle, je i zde svět fantasy okrášlen reáliemi a velkou inspirací Mayskou a Aztéckou civilizací našeho světa, avšak v jádru se jedná o další z mnoha dobrých, pěkných příběhů klasického fantasy střihu. Další pěkné, povedené fantasy dobrodružství. Nečekejte nic víc a zároveň nedostanete nic míň. Stejně jako u předchozího dílu.

21.09.2017

Rozhodnutí napsat autobiografii po pouhých deseti letech aktivního fungování kapely, která daného muzikanta-autora proslavila, mi přijde hodně předčasné. Přece jen ještě není pořádně co rekapitulovat, hlavně když kapela stále funguje, nahrává alba, koncertuje a je víceméně čerstvě na vrcholu popularity.

A to se samozřejmě odráží i na knize "Tak to bylo, tak to je", od charismatického frontmana punk-rockové legendy Tři Sestry, které v době vydání této knihy bylo pouhých deset let. Fanánek sice píše velmi hezkou a čitelnou formou, český jazyk dobře ovládá, ale přišlo mi, že celou kariéru své kapely a spoustu důležitých událostí, detailů, postřehů, zážitků a prostě dalších věcí, které by v knize rozhodně chybět neměly, vynechává, a nebo je bere skutečně hodně zkrátka. Když už se psaním biografie začal tak strašně předčasně, tak by člověk čekal, že alespoň všechno probere naprosto do detailu a dá tak čtenáři naprosto komplexní a vyčerpávající pohled do začátků své kariéry i kapelního fungování . Místo toho zde máte 159 stránek vyprávění o jeho životě před Třemi Sestrami a prvních deset let s nimi - sice se to hezky čte, je to dost poutavé, ale celé je to takové "narychlo letem světem".

Navíc to, co by zde fanoušek kapely očekával ze všeho nejvíce - a to četné opilecké historky - se zde objevuje vcelku jen pomálu a tyto zkazky tvoří páteř až další fanánkovy knihy "Járo, Kakao, vydané o nějakých 15 let později.

Biografií i autobiografií jsem už v životě přečetl pěkný hafec a vzhledem k mému hlavnímu zájmu, kterým je Heavy Metal a rocková muzika obecně, byla většina z nich právě tohoto zaměření. Proto mám možnost srovnávat a když postavím Fanánkovy memoáry vedle knih o Ozzym, Lemmym, nebo i neofiko biografiím "Černý Rytíř" o Ritchie Blackmoreovi, či "Můj život s Deep Purple" od Iana Gillana a dalším výsostně a do detailu propracovaným pamětím dalších kapela a muzikantů, které nevynechají snad žádný detail, tak fanánkovo dílo působí skutečně jen jako malá sbírka fajn zábavných a dobře napsaných tlachů bez hlubší informační hodnoty.

Suma sumárum - četba pěkná, zábavná, ale krátká a dost neůplná. Takže za tři.

23.08.2017

Vím, že knihy se nemají pálit, ale u takovýchto rádoby-laskavých, sentimentálních zvratků by se měly činit výjímky.

Kýbl Nudy !

Jedinými plusy téhle "spatlaniny" jsou jharyho okřídlený kocourek, zajímavý nápad se "Třemi, jenž jedním jsou", poměrně neotřelý náhled na fungování bohů a také posledních pár stránek knihy, kde se nečekaně děje i něco lehce zajímavého. Tím všechny klady končí a dál už je všechno špatně.

Během předchozích dvou dílů se nakupilo vcelku ucházející množství materiálu, úhlavních nepřátel a zajímavých situací, které v tomto posledním díle corumovy trilogie mohly naprosto neskutečně strhujícím, zajímavým, poutavým a hlavně napínavým způsobem vygradovat v opravdu zajímavé finále plné zvratů a dechberoucí akce. Avšak nestalo se. Jistě si říkáte - nestalo se tak určitě proto, že "geniální" Moorcock vyústění celé trilogie pojal originálním a mnohem zajímavějším způsobem, než by běžný čtenář čekal ? - tak to se pletete.

Finále celé ságy je pojato neskutečně nudně. Pořád se někam zbytečně putuje, potkávají se tu zbytečné postavy, které jsou dokonce na několik stran schopny vyprávět hrdinům svůj naprosto zbytečný osud a příběhy z minulosti, které s dějem nemají absolutně nic společného a jen zdržují a příšerně otravují, stejně jako nekonečné filosofování hlavních hrdinů o blbostech, které také zabírá spoustu stran a hlavně nikam nevede, o ničem není a zastává zde úlohy totální "vaty".

A opět jsou tady v plné síle neskutečně debilní, matoucí a kokotské pasáže reality, nereálna, cestování do jiných plánů, dimenzí ve sněních a reality v nerealitě v alternativních plánech dimenzionálního skutečna v neskuečnu nereality a dalších sraček ...víc už k tomu nemám co dodat, o tomhle nešvaru jsem se rozepsal ve svých názorech k ostatním moorcockovým knihám... do prdele s tím už !

Po celou dobu jsem se do čtení této knihy musel opravdu hodně nutit. Opět se tady jede v duchu old-school fantasy (kterou mám obvykle jako takovou rád, vážně mám pro tenhle žánr slabost!), ale tady je to celé nejen opět naivní, plné jednorozměrných a nezajímavých postav, ale - jak už jsem popsal výše - z ucházejícího množství podnětů, které předchozí dva díly této ságy nabídly, zde není využito absolutně nic, je to až zoufalá nuda bez sebemenší špetky napětí. Dokonce i závěrečný souboj je zklamáním a studenou sprchou pro kohokoliv, kdo očekával alespoň na konec knihy to 1% nějakého napětí.

Totálně zbytečná kniha a já nemohu uvěřit tomu, že příběhy tohoto spisovatele využily ve své lyrice takové hvězdy hudebního nebe, jako Blind Guardian, Domine, či Hawkwind.

Moorcock už nikdy více !!!

18.04.2017

Tento druhý díl trilogie o Corumovi je na tom podle mého lépe než ten první. Konečně ubyl (téměř zmizel) otravný a matoucí prvek snění, nereálna v realitě a dalších, příběh totálně ruinujících nesmyslů. Celá kniha a její příběh jsou opět vystavěny a popsány absolutně primitivním, dětsky jednoduchým, naivním stylem přímočaré heroické old-school fantasy, postavy jsou opět jednorozměrné, jejich charaktery a vztahy mezi nimi nejsou téměř žádné. Postavy tak opět trochu působí jako papíroví panáčci, které kdyby autor zmuchlal a hodil do koše, tak čtenář neuroní ani slzu. Nutno ale podotknout, že i na nich lze najít něco zajímavého - jako například Corumovo vyvolávání stvůr z předpeklí na svoji obranu proti nepřáteli, kteří po své smrti z jejich rukou tyto stvůry v předpeklí nahradí a opět čekají na okamžik, kdy je Corum povolá a cyklus se bude opakovat. Zajímavá myšlenka. Velmi jsem si také oblíbil okřídleného kocourka jednoho z hlavních hrdinů. A závěrečný boj tentokráte také docela stál za to. A opět - příběh se ničím nezdržuje, jede to stále dopředu, hezky a dobře se to čte...i když díky přímočarosti příběhu, o kterém přesně víte jak se bude vyvíjet i jak skončí a také díky nulovému vztahu k postavám, ke kterým si díky jejich jednorozměrnosti není možné vypěstovat žádný vztah, je někdy vcelku těžké udržet pozornost. Ale když vypnete mozek a hodně se na knihu snažíte soustředit, tak to vcelku ucházejícím způsobem do toho lehce předvídatelného konce uplyne.

14.04.2017

-----POZOR, OBSAHUJE SPOILERY -----

Tady už to není taková lehká, rychlá a pestrá jízda jako v předchozím díle. Většinu knihy vyplňuje obléhání znovudobytého města nepřátelskou armádou a její vzájemné "šachy" s armádou obránců... tady se to tak nějak plácá ode zdi ke zdi, děj se nikam moc nehýbe, postavy se taky nevyvyjí a neprofilují tak krásně jako minule a rozhodně to celé už nemá takový spád. Energičnost, ohebnost a přitažlivost příběhu zde oproti "Bedwyrovu Meči" o jeden level klesla dolů. Škoda.

Pořád to ale píše mistr akční fantasy - R.A. Salvatore, takže to zdaleka není ještě špatné - velké plus je, že první boss je poražen uprostřed knihy a tudíž na všechna rozuzlení a vyústění nemusíme čekat až na konec celého příběhu, jak je u jiných románů zvykem. A úplně závěrečná bitva je opravdu povedená :-)

Každopádně - co zůstává jedním velkým WTF je, proč DOPRDELE u nás česky nevyšel i poslední díl této trilogie, když druhá kniha končí na prahu těch největších bitev a arciboss, s kterým se má hlavní hrdina Luthien v posledním díle konečně utkat, ho teprve zde začíná brát konečně trochu vážně ? A ještě jednu chybu bych vytkl, a tou je spousta chyb a překlepů, které se zřejmě vyrojily spolu s českým překladem.

Co dodat ? Snad se u nás někdo někdy vzchopí, udělá reedici celé této trilogie, aby v ČR mohl vyjít i poslední díl "Šarlatového Stínu" s názvem "The Dragon King" a ukončit tak krásný heroický příběh se ctí.

04.04.2017

Draci, trpaslíci, elfové, půlčíci, čarodějové, kyklopové, démoni, mocné artefakty, odvážný hrdina, zlotřilý padouch, utlačovaný lid, dávná legenda, smělé bitvy, hospodské rvačky, slavné vítězství,... je tady úplně všechno !!!

Tuhle knihu jsem četl naposledy před patnácti lety a vzpomínka na to, jak jsem se u ní bavil, mě donutila dát této knize hodnocení 4/5. A teď, po tolika letech, jsem si ji přečetl znovu s vědomím, že to kouzlo příběhu, které na mě působilo tehdy, již dospělého člověka kterým jsem nyní, znovu už neosloví. Jak jsem se pletl ! Kniha mě bavila ještě mnohem víc než tehdy a byl jsem tím pádem nucen změnit své hodnocení na 5/5, protože tady opravdu není slabé místo :

Děj upaluje neskutečnou rychlostí dopředu, pořád se něco děje a hlavně zde není ani jediné zbytečné slovo, není tady dokonce ani jediný řádek vycpávkové vaty. Spisovatel se rovněž vyhnul zbytečným a zdlouhavým popisům prostředí, krajiny a nekonečných úvah nedůležitých postav, které by děj jen brzdily a vždy jde okamžitě rovnou k věci. Salvatorův styl psaní je neskutečně přehledný, absolutně jasný, zřetelný a výjimečně dobře čtivý a to až tak, že u toho můžete úplně vypnout mozek a jenom jezdit očima po řádcích - kniha se čte téměř sama ! Je napsaná s neskutečnou lehkostí, radostí z vyprávění, prošpikovaná krásným humorem plným radostného dobrodružství, akce, přátelství, lásky, epického hrdinství a naprosto předpisově úplně vším, co ke klasické akční fantasy neodmyslitelně patří. Takhle krásně, srozumitelně, lehce a nadšeně jsem Salvatoreho ještě nikdy nezažil a to jsem od něho četl všechny knihy, (krom "Ozvěn čtvrté magie") které česky vyšly !

Tohle je skutečně pravověrné, old-school fantasy se vším všudy, co má obsahovat a celek jen nádherně doplňuje typická fantasy obálka - válečník s mečem, rozkročený nad poraženou nestvůrou - co klasičtějšího si přát ?

Za mě skutečně dokonalost - celou knihu jsem zhltnul snadno jak kostku másla a po celou dobu čtení se na mě přenášela lehkost a udivující radost ze Salvatoreho vyprávění, které ho očividně nesmírně bavilo. Ač jsem obrovským fandou Drizztových příběhů, tak si dovoluji tvrdit, že takhle krásně už Salvatore nikdy nevyprávěl.

Škoda jen jedné věci - "Šarlatový stín" je trilogie a u nás z ní bohužel vyšly pouze dvě knihy.

31.03.2017

Stejně jako má DC Comics svého neortodoxního, z velké části morálku postrádajícího superhrdinu, osvěžujícího panteon klonů Mirka Dušína svojí bezuzdně krvavou agresí v Lobovi, tak Marvel má jeho téměř přesnou obdobu v Deadpoolovi. A protože jsem velkým fanouškem Loba již od devadesátých let, kdy ho kultovní comicsový magazín Crew představil mému - tehdy pozitivně šokovanému - mladšímu já, nebylo pro mě jiné možnosti, než si jednoznačně oblíbit i Deadpoola. Takže i jeho comicsy přináší fůru bezuzdné brutality, černého humoru, morálně pochybných činů a nejen to. Dostane se vám zde i fůry rozličných příšer, připravených zemřít rukou hlavního hrdiny, spousty zajímavých lokací, do kterých při svém putování cestuje a samozřejmě i jedna velká, lehce zvrácená (a o to poutavější !) love-story. Scénář je vcelku přímočarý a postavený tak, aby dal vyniknout hlavně zajímavým vtipům a absurdním situacím a kresba je klasicky mainstreamově přehledná, jak je u moderního comicsu dobrým zvykem. Sečteno a podtrženo - velmi dobrá zábava :-)

30.03.2017

Perfektní dílo klasické fantasy. Tehdy ještě nedotčené tolkienovskou mytologií, tudíž zde nejsou elfové, trpaslíci ani podobná havěť, ale Conanova dobrodružství jsou protknuta tygry, slony, netvory, mazanými čaroději s jejich záludnými pastmi a dalšími proprietami, často připomínající nějaké dobrodružství v Africe. Celé je to zahaleno velmi unikátní a těžce popsatelnou mystickou atmosférou, která slouží jako okouzlující pozadí pro prvotřídní heroickou macho-akci přesně v Conanově stylu. Není co vytknout. Prvotřídní !

30.03.2017

Velmi dobře, krásně čitelně, detailně, s citem a poutavě popsaný příběh Mozartova života od jeho zrození až do hořkého konce. Krásný příběh hudebního "Supermana", který si dokázal zapamatovat několikahodinovou bohoslužbu s deseti nástroji a tón po tónu ji doma přepsat bez chyby do notových linek...tahle a spousta dalších dechberoucích pasáží jsou pro mě vrcholem knihy.

27.03.2017

Legendární "Lobovka" ! Je tu všechno, co máme na posledním Czarnianovi rádi ..."Jsem moc tvrdej na to, abych chcípnul normálním způsobem" a další hlášky...to je zlato comicsového fondu, které si budu pamatovat už nadosmrti :-)

27.03.2017

Taková trochu volovina, sem tam jsem se v tom ztrácel, některé postavy se mi už pak i pletly, některé mi přišly dost zbytečné, děj a události v příběhu se mi sem tam zdály jako jedno velké zmatečné "what the fuck?", ale na druhou stranu to mělo vcelku originální přístup, postavy i zápletku a děj zas tolik nenudil...

...jo a to, že to mělo být "humorné fantasy" asi značí těch pár trapných nepovedených vtipů, co se v knize sem tam objeví. Jsem příznivce Zeměplochy, či knih Craiga Shaw Gardnera, dokonce i série o Kedrigernovi...ale pokud se v Putování měsíčního stínu humor objevil, tak špatný a nucený.

27.03.2017

Nejlepší Drizztovka od trilogie Planiny ledového větru ! Všechno je tu jinak, postavy jsou mnohorozměrné a to hlavně díky absenci Společníků Síně, bez nichž to tu není samý Mirek Dušín, ale každá postava má v sobě nějaké to zlo i dobro ...na téhle knize bylo super snad všechno...

12.10.2016