Gordonlord komentáře u knih

Dobrodružství pětadvacítky, kapitána Joela a mladé sklenářské dívky Ilan pokračuje.

První polovina knihy byla o ničem. Myslel jsem že nudou chcípnu a neposlouchat to jako audioknihu, rovnou by to letělo oknem.

Od půlky se to zlepšilo, místy i markantně. Pětadvacet útlocitných maminek střižených podle jedné šablony z prvního dílu, se zde mění v pětadvacet hrdinů, které autorka konečně obdarovala jednoduchými, ale rozpoznatelnými znaky, díky kterým je od sebe poznáte a začnete k nim zaujímat určitý vztah. Sice tyto "traity" jsou z kategorie jednoduchých a hloupých, ale u takhle nenáročné Young adult to přeci nevadí.

Ve vztazích má autorka poměrně sílu, proto zde má duo Ilan - kapitán docela dynamický a zajímavý vývoj. Místy hodně dramatický.

V popisu chování mužských postav je to místy lepší než v prvním díle, a místy jsem se za autorku vyloženě styděl.

Děj knihy opět není stavěn klasicky, ale zase jako jeden díl seriálu, takže nečekejte nějaké gradování děje a monstrózní závěr. Kniha byla utnuta tak náhle, až jsem si nebyl jist, jestli mi nechyběla poslední kapitola.

Slabina jsou situace a jednání postav, které postrádají smysl a logiku a jsou do knihy násilně a velmi okatě naroubovány jen proto, aby autorka dostala děj tam, kde ho potřebuje mít. Ale když už tam ten děj má, dovede s ním pracovat. Postupně odhaluje zajímavá mystéria, vytváří další a čtenáři je servíruje tak rafinovaně, že ve vás nutně probudí zvědavost číst dál a zjistit, jak se to celé vyvine. Petra holt umí zaháčkovat.

A také rozhodně není obyčejná spisovatelka. Strašné nedostatky a velmi výrazné plusy tvoří šílený mix. Ale dobrý pocit převládá.

6 27.01.2021

Kniha "Myšlením k bohatství" ve mě trochu evokuje benefiční akce. Utratíte půl milionu za to, abyste ji uspořádali a na nemocné vyberete částku v desetitisících. Účinější by bylo dát ten půlmilion nemocným rovnou a v tichosti, ale to by se nevyplnil skutečný účel oné benefice - a to upozornit na to, jak jsou její účastníci skvělí lidé.

Jasně vidíte, že o nemocné tu vůbec nešlo. Šlo o prestiž. Jenže to nikdy a nikde nesmíte říct nahlas, protože skutečnost je taková, že nemocní peníze dostali, opravdu jim bylo pomoženo a vy byste takovým prohlášením ze sebe udělali jen lidské zrůdy.

Podobné je to s touhle knihou. Myšlenky v ní popsané opravdu dotyčným pomohli k úspěchu. Je nepopiratelné, že každý jeden ze zmíněných bohatýrů se jimi řídil a pomohly mu. Avšak rady, jenž kniha předesílá, jsou opět v základu prázdnou slupkou funční fazole, která roste na zahrádce každého, kdo má všech pět pohromadě. Dozvíte se zase jenom to, že k úspěchu je potřeba silná touha, skutečná víra, vytrvalost, chytrost...wow. Vážně k tomu potřebujete číst tuhle knihu?

A teď ona paralela s beneficí. Ano, vše co zde stojí a je napsáno je pravda. Avšak úhel pohledu a použitelnost pouček je brutálně úzká a nelze ji generalizovat, což je zde prováděno s téměř nábožensky slepým tunelovým přesvědčením. Takovýhle fanatický a slepý přístup je mi odporný. Ano opravdu, nic zde napsaného nemohu napadnout, ale fungovat to bude ne 100% lidem, ani 50% lidem, ale skutečně jen malému zlomku čtenářů, kteří zde posané rady beze zbytku využijí. Což je dokonale v rozporu s bezmeznou vírou v jejich funkčnost, tak zapáleně nám autorem předkládanou. Že využitelnost rad většině z vás fungovat nebude, zde napsáno je, ale velmi nesměle a téměř pod čarou. Nevěříte? Jste ještě napumpovaní ze sebevědomých myšlenek, akční, útočné a skutečně motivující aury knihy - což jsou zároveň jediné přínosy a klady, za které dávám dvě hvězdy - a dokonale věříte romu, že tohle je jasná cesta pro vaši lepší budoucnost? Tak si to přečtěte ještě jednou a pořádně.

Ale pravděpodobně mě máte teď za zahořklého, úspěšným lidem závidícího loosera, který zde napadá velké a ověřené myšlenky. Ale tohle je jako s onou beneficí...

Ale kdepak. Je to další vychcánkovské roztažení krátké, funkční selské rady na 300 stran. Ovšem tentokrát z vod odpadu vyčnívá díky skutečně direktivnímu a a akčnímu stylu psaní, které vás nakopne k činnosti a dovede namotivovat. A to už určitá hodnota je. I přesto, že i v této slupce od fazole chybí zrnícka.

6 24.01.2021

Jako správný inkvizitor tomuhle dílu "pálím" čtyři hvězdy z pěti. A to i přesto, že si plně uvědomuji, že veškeré ovace za kvalitu, dopad a sílu této knihy nepatří jen autorovi, nýbrž hlavně látce, kterou zpracoval. Stejně jako když filmaři točí snímek o skrývání se židů před nacisty během druhé světové války, kde nejlépe ještě jeden z hlavních hrdinů umírá na rakovinu. Prostě je to látka, která už jen sama o sobě, bez autorova přičinění má v sobě tolik hloubky, síly a emoční jímavosti, že autor nemusí vynaložit téměř žádnou snahu a příběh na toto téma automaticky sklízí oscara, či titul knižní klasiky.

Nejinak je tomu i v případě "Kladiva na čarodějnice". Příběh je sestaven velmi věrně dle skutečných událostí. A kam se hrabou všichni klasikové hororového žánru ! Ani hektolitry krve, maskované nestvůry, tuny střev a masakry ve filmu či fiktivní literatuře ve vás nevyvolají takový děs, jako neskutečně syrová, brutální realita skutečné události, kdy se o všechnu hrůzu, zde přítomnou atmosféru nesmírně silné a naprosté bezvýchodnosti, strach a děs postará tehdy již téměř dva tisíce let stará, v lidech zakořeněná propaganda náboženské myšlenkové slepoty, která zavře oči a sváže ruce všemu lidu a dá nezastavitelnou moc do rukou psychopatů, jenž síly těchto neotřesitelných, dogmatických pověr využívají ku svému prospěchu.

Abych tedy všechnu chválu nepřisuzoval pouze zpracované látce a velmi silnému reálnému pozadí, musím i pochválit samotného autora, který svými slovními obraty, dobře čitelným slohem a spisovatelským umem dokáže tuto atmosféru vypíchnout. Nad to také vykreslil postavám charakterové rysy tak dobře, že je příběh v jeho podání uvěřitelný a pohlcující.

Co už pochválit nemohu je, že se kniha v některých místech nekonečně táhne, popisy inkvizitorových kroků a počínání jsou dokola omílané a stejné, občas už únavné - tohle šlo kulantně zkrátit aniž by k úhoně přišel samotný děj. Navíc zde bylo pár zbytečných dějových odboček a linek, natlakovaných jmény a postavami, které pouze znesnadňovali orientaci v postavách důležitých a znepřehledňovaly jinak v podstatě jednoduchý děj. Vím, že autor popisoval co se skutečně stalo, ale šlo to jistě udělat i více "čtenář friendly".

Ale i tak je to fajn klasika, která mě bavila !

6 21.06.2020

Tohle už se hodně nepovedlo. Možností, jak uzavřít pomyslný dějový oblouk a jak svést osvědčené hrdiny, jako Hnusáka, Elvíru, Veroniku a další do zdárného konce a reunionu s Patejlem, se nabízela celá řada. A ve všech představitelných případech by to dopadlo neskutečně nabušeně, vygradovaně, a super-akčně epicky. Prostě tak, jak celá série začala. Ale to jen asi v mojí hlavě.

Možná na to má trochu vliv moje nenávist k cestování časem a upírům, kdy obou složek je zde požehnaně. Cestování časem bylo i v prvních dílech, jasně, ale tam mi to vzhledem k logickým, dějově dobře zakomponovaným nápadům, které se hrnuly jak blázen a šílené akci a humoru, vůbec nepřipadalo jako něco rušivého.

Ale tady už to byla hrůza. Kulhánek se do toho všeho neskutečně zamotal a udělal z knihy ukrutný mišmaš všeho možného. Akce tady je pořád, ale taková už prostě jen aby byla - není v kontextu žádné významné události, žádného napětí a prostě jsem vůbec už neměl pocit, že o něco jde. Byla z toho jedna velký fantasmagorická kokotina, kdy už mi bylo úplně jedno jak to celé dopadne, jen jsem to chtěl dočíst a mít to z krku. Na konci knihy, jakože úplně na konci, to celé kapku smysl dalo, ale tak tak chatrně, konec byl úplně na prd a zbytek knihy, co se týče vyústění příběhu všech propletených dějových linek, mi připadal jakou zoufalá improvizace, kdy ani sám autor netušil, co s tím udělat.

Musím se ale přiznat, že mě neustále zajímalo, co bude dál. Horší už je, že prvek očekávání byl naprosto vždy vystřídám prvkem zklamání. Jednu hvězdičku tedy dávám spíše za humor, který nechyběl a za...ani už nevím co. Úplně na podložení skříně tahle knížka nebyla, ale naprostá blbost a zpatlanina bez smyslu ano.

6 09.05.2020

David Eddings je, dle mého názoru, další z dlouhé řady nesmírně přeceňovaných, mizerných patlalů.

Děj knihy je lineární jako přímka narýsovaná pravítkem. Na začátku je nám nastíněna zápletka a činy nutné k jejímu rozuzlení. No - a přesně podle karet, které jsou na začátku rozdány, to jede až do konce. Není zde jediný překvapivý moment, jediný zvrat, jediná napínavá situace, jediné zamotání děje, jediné překvapení...není tu vůbec nic. Hrdinové v knize si na začátku vytyčí nějaký cíl a do něj dojedou úplně bez problémů a bez nejmenších zádrhelů jak po geometrické přímce.

A během této cesty hrdinové potkávají další hrdiny. V těchto situacích je nám naznačeno, že se navzájem znají z dřívějška a začnou se bavit o starých časech, které s nimi čtenář nezažil a sypat jednu narážku na jejich společné zážitky za druhou, u kterých čtenář taky nebyl. A když skončí, začnou úplně zbytečně a žoviálně tlachat o situaci v zemi, politice a dalších volovinách, které nemají na děj žádný vliv, stejně jako tyhle postavy samotné. Většinou se totiž po pár stránkách vytratí a už se s nimi nesetkáme. A tohle se od začátku až do konce knihy opakuje stále a stále dokola. Tohle působilo vážně otravně.

"Dějem" tedy postupně projede velká plejáda vedlejších postav, které jsou z 99% dokonale zbytečné, ale co hůř - ploché a bez charakteru. Postavy jsou jedna jako druhá. Autor vůbec nedovede svým hrdinům vtisknout charakter a duši. A když už se mu to párkrát povede, tak se očividně po pár desítkách stránek zapomene a nechá hrdinu jednat takzvaně "out of character" - viz samotný Sparhawk - na začátku knihy nesmlouvavý drsňák jdoucí si přímo za svým a postupem času laxní a úslužný žvanil, který se ze všeho jen vykecává.

Kapitola sama pro sebe je humor. Ten nepochopitelně idiotský humor a stupidní, rádoby-vtipné průpovídky na úrovni dítěte ze základky, naroubované na postavy, které mají působit hrdě a osudově je vážně síla jako prase.

Krátce se zmíním o akci - není tu žádná.

A krátce rovněž k budování dramatického oblouku - není tu. Kniha negraduje ani pár stránek před koncem. Jen umírá jak vlhký pšouk.

Jednu hvězdičku dávám za to, že děj byl velmi přehledný (možná proto, že tu žádný nebyl) a také za to, že Eddings svůj epos o nudě dokáže napsat vcelku čitelně a příjemně plynoucím stylem.

Knihu bohužel nemohu doporučit fanouškům dospělé a komplexní fantasy, ani fandům promyšlených, velkých příběhů. Co hůř - nemohu ji doporučit ani příznivcům levných, brakových fantasy, protože ty většinou mají aspoň švih a velkou míru zábavnosti. Tohle nemělo doslova nic.

Jestli je tohle vážně "vůbec nejlepší dílo Davida Eddingse", tak nechci vidět, jakým dalším odpadem tahle spisovatelská atrapa zaplavila svět.

6 24.12.2019

Topaz, korund, diamant, Franks ! - nová stupnice tvrdosti.

Totální masakrální jízda, narvaná neskutečně přehnanou akcí až za hranice absurdity, kdy se hlavně kulometů žhaví do běla a příliv krve pod neustálým krupobitím kulek nikdy neustává. Hlavní hrdina Owen je v tomto díle mimo hru, ale dozvíme se hodně z Franksovy minulosti, padnou mnohá tajemství a dojde i na vytoužený souboj Harbinger vs. Franks !

"Nemesis" není tak dobrá jako geniální první dva díly, ale je mnohem lepší než ty dva předešlé.

6 16.09.2019

Tohle je skvělý příklad, jak napsat nesmírně poutavou, napínavou a zajímavou fantasy. Stačí ořezat nekonečně nudné popisy zbytečného, načrtnout pár postav, které mají duši a dát jim nějaký rozměr - což se v podání Ryana zdá jako hrozně jednoduchá věc a načrtnout aspoň trochu zajímavé dějové oblouky - a jde to !

O to větší pecka to je proto, že se zde vlastně neděje absolutně nic originálního, hlubokého ani nečekaného - Ryan zde jede v kolejích stokrát vyprávěného a stokrát slyšeného. Ale ono není potřeba nic složitého a inovativního vymýšlet. Stačí jen silný příběh, postavy a umět psát. A tady to je. Ano, až takhle jednoduše. A je z toho skutečně dechberoucí fantasy, na kterou dlouho nezapomenu.

...Škoda že druhý díl mi vzal všechny iluze, ale to už je jiný příběh ...

6 19.05.2019

Není to kniha, který by si zaloužila čtyři hvězdy, ale vážně hodně mě bavila. Světem herců nejsem fascinován a tudíž nejsem unešený ze situací, které autorka popisuje. Nicméně je popisuje neskutečně sympatickým a zábavným způsobem, který ačkoliv většinou postrádá vtip, tak ani chvilku nenudí, stále se něco děje a nedá vám prostor vytvořit si nějaký negativní názor, protože od začátku až do konce se neustále bavíte a pár zajímavých věcí si z toho odnesete :-)

6 10.04.2019

Před samotným hodnocením bych rád zmínil, že samozřejmě uznávám monstrózní a nenahraditelný dopad Tolkienovy trilogie na celý fantasy žánr i na spoustu dalších popkulturních odvětví, jehož odkaz je podstatný, zásadní a viditelný dodnes a ještě hodně dlouho bude. Naprosto chápu lidi, kteří dají této knize absolutní hodnocení a uctívají ji jako kult - Pán Prstenů určil tvář klasické fantasy, děj knihy je dodnes prakticky neustále opisován v dalších příbězích a brutální masu popularity mu přidala i filmová trilogie. Tolkien byl prostě první a zásadní člověk pro celý žánr a s tím prostě souhlasím...ale...

Nicméně si myslím, že tuhle knihu je lepší si přečíst v předpubertálním věku, jakožto vaše "první fantasy". Já se ke knize dostal až nyní, po dlouhých letech, kdy mám v tomhle žánru už něco načteno a to zejména ve vodách "Dungeons and Dragons" novel, které Tolkienovy "vynálezy" náležitě kopírují, avšak často posouvají dál.

Ono totiž "Společenstvo Prstenu" hodně zestárlo. Kdyby vyšlo dnes, nemělo by v současné konkurenci nejspíš velkou šanci. Příběh je prostý - musíme vzít artefakt a odnést ho z bodu A do bodu B, cestou potkáme pár postav a jinak je děj přesně takhle lineární, téměř bez jakéhokoliv zvratu, či překvapivého momentu. Samotné postavy téměř nemají osobnost - všechny mluví a jednají stejně teatrálně, osudově a profeticky, jako s pravítkem v zadku. Některé zásadní události, které se během příběhu odehrají, jsou vynechány a popsány jakožto retrospektivní vyprávění některé z postav, což zařízne jakoukoliv možnost na zpestření děje a rovněž jakoukoliv naději na napětí. Navíc je spousta prostoru věnována popisu krajiny, zeměpisu Středozemě, a rodové historie vedlejších postav, či recitování básniček a písniček, což jsou věci, které mě nejen nezajímají, ale dokonce otravují.

Abych to zkrátil - nečte se to vyloženě špatně, určité charisma to má, ale když odhlédnu od toho, co jsem popsal v prvním odstavci, jedná se o podprůměrné fantasy.

6 19.03.2019

Zásadní comics, kanón DC světa, který dodnes respektují i všechny současné restarty dějových linek měsíčních Batmanovských řad.

V příběhu se objevuje pár mezer, které jsou vždy vyplněny docela stěží uvěřitelnými dějovými twisty, které jsou ovšem k posunutí děje docela nutné. Zajímavé je zde Jasonovo trauma ze ztráty svých rodičů, citová bouře, způsobená těžkým dětstvím, hledáním své biologické matky a pracovními rozpory s Batmanem. Samozřejmě Jasonova neposlušnost vygraduje v onu ikonickou scénu jeho smrti, což zde nelze brát jako spoiler.

Výborná je dějová linka s Jokerem, která se vyhrotí v poslední čtvrtině příběhu, kdy se všechno velmi libově zamotá a Joker Batmana drží v šachu takovým způsobem, jaký se to do té doby snad ještě nikdy nepodařilo scénáristům úspěšně vymyslet a Batman s tím nemůže nic dělat i přesto, že si v tu chvíli nic nepřeje víc než definitivní pomstu svému největšímu životnímu rivalovi. Víc nechci prozrazovat, abych někomu, kdo ještě nemá přečteno, nezpůsobil újmu spoilerem. Ale závěr se opravdu povedl.

Kresba je slušná, ještě trochu v 80´s stylu. Nevím co ještě dodat, je to hodně dobrý příběh, s kultovní smrtí hlavní postavy. Do dokonalosti tomu chybí víc sugestivnosti a pohlcující lidskosti, o kterou se zde autor hodně pokoušel, ale v 80´letech ji comicsový žánr nezvládal ještě tak zajímavě, jako dnes.

6 06.09.2017

Soubor několika delších detektivních povídek z vyšetřovací kanceláře pana Koudy, které spojuje magie, sex a násilí (jako ostatně i v jiných Kotletových knihách)

Skutečně za pozornost stála například povídka, kde hlavní hrdinové spolu s jednou šlapkou vyšetřují bestiální vraždu jedné extrémně náruživé nymfomanky a jejich pátrání je zavede na svingers party, kde musí mezi šukáním a skrýváním mrtvol hledat stopy zločinu, honit vraždící sukubu a luštit záhadu. Zajímavý byl i nápad v poslední povídce s Mojžíšovou holí, nebo magické očarování šlapek bohyní rozkoše, v povídce Pražské kobky.

Kotleta opět nesází jenom na sex a násilí, jakožto mocná lákadla a nosné pilíře, ale i jeho postavy, spisovatelský styl a neskutečná zábavnost a dokonce i napětí jeho povídek, jsou vážně neuvěřitelně strhující !

6 26.06.2017

Bezmyšlenkovité porno. Bez nápadu a čehokoliv, co by stálo za řeč. Přitom literární plocha může i s něčím takovým dobře pracovat. Zde nebyla ani sebemenší snaha.

Naprosto perfektní.

Vedle Kotletova "Mega Hunstého nářezu", nebo jaak se ta série přesně jmenovala, je to tohle nejlepší dílo z ranku románů narvaných absurdní akcí, nesmrtelnými hrdiny, sexem a vulgaritami.

Kulhánek nešetří znamenitými vtipy, nápaditými hláškami a trefným humorem, jehož kanonáda neustává ani na jediné stránce a nikdy se nedostane na hranu trapnosti.

Příběh skutečně opíše pomyslný oblouk a osudy všech postav se opravdu uzavřou, což je pro čtenáře onen potřebný pleasure. Takže zde nenastane odfláknutost a spatlanost ze série Divocí a Zlí, kdy autor běžel z bodu A do neznáma a evidentně nad dílem moc nepřemýšlel.

Příběh o Tobiášovi a jeho pomstě upírskému klanu v čele s otrokářkou paní Dao, univerzálním zabijákem panem Wraisem a jeho kolegou Van Vrenem, jen tak nezapomenu. Má to naprosto vše, co chci nejen od tohohle typu béčkově akční ulítlé literatury, ale od dobré knihy a příběhu obecně.

5 31.07.2023

Do poloviny knihy paráda.

Přesně jak se už někde zmiňovalo - Nabakov umí vážně skvěle kouzilt se slovy. Své vyprávění o zákonem nepovoleném vábení pudové touhy dokázal opentlit spoustou rozkvetlých vět a zajímavých slovních spojení. To by samo o sobě nestačilo, ale naštěstí tohle podpořil zajímavým příběhem, kde se vás celou dobu drží ono napětí ve smyslu "Kdy to už na hlavního hrdinu praskne a kdy se něco zvrtne". Rozvíjející se vztah Lolity a Humberta odsýpá a čte se jak máslo. Humbertovy nápadité kreace a myšlenkové pochody směřující pod Lolitinu sukni jsou vážně pecka.

Bohužel od poloviny knihy přijde to, čeho jsem se bál na začátku, když jsem se skeptickým pohledem očima přelétl přehnaný rozsah knihy - nuda. Nabakov začne natahovat, omílat pořád to stejné - v první polovině knihy mnohokráte řečené - dokolečka dokola a ke konci už začne vymýšlet úplné nesmysly. Zřejmě se mělo jednat o dokumentaci psychického úpadku hlavního hrdiny, ale dopadlo to jako nudou nabitý myšmaš abstraktních vět, které nikam neposouvají hrdiny ani příběh. Nadto je zde problém v tom, že často nerozumím, co se autor svým - místy překomplikovaným - textem snažil říci. Dalším mínusem jsou potom úseky ve francouzštině, které mají působit zajímavě, ale pro čtenáře, který tenhle jazykl neumí, představují otravný moment.

Ve zkratce - první půlka super - druhá půlka opruz.

5 29.03.2023

Je vidět, že v (snad) poslední Gotrekově antologii už Black Library vyškrabává sedlinu ze dna. Velkým lákadlem byly povídky duchovního otce obou hlavních postav - Williama Kinga, které autor napsal většinou na úplném počátku své kariéry, dávno před prvním románem "Zabíječ Trolů".

Příběhy to nejsou špatné, ale je na nich znát, proč ležely v šuplíku a některé z nich nevyšly ani v tehdejších magazínech, natož v současných sbornících.

Nejlepší co tu je, jsou povídky od Nathana Longa - čtivé, svižné, s nápaditým dějem a zápletkami. Naopak naprosté dno je zase David Guymer, který nás sice časově hodí do období Konce Časů - ke kterému se ovšem Polaris se svou politikou vydávání knih asi nikdy nedostane - a ukáže nám takový malý teaser na poslední dva díly zabíječe před Gotrekovým přerodem v Age Of Sigmar, ale na čtyřech stranách se během krkolomného spisovatelského (ne)snažení nic neděje a nestane.

Hodně tu sice prskám, ale všechny ostatní příběhy jsou fajn a poměrně zábava a dokonce bych řekl, že tahle antologie je z těch tří o u nás vyšly, možná i nejlepší.

5 14.10.2022

Autor si ukousl poměrně velké sousto. Styl jeho vyprávění mohl skončit tragicky. Ne každému vyjde retrospektivní vyprávění příběhu, kdy se na konci každé kapitoly v podstatě dozvíme, co se stane v té další a jak to dopadne. Ale místo toho, aby si na tom Rothfuss vylámal zuby, udělal z toho svoji přednost. Jeho spoilery se tak díky kvalitnímu spisovatelskému řemeslu, poutavému vypravěčství a jak máslo krásně čitelnému slohu, stávají lákavou vějičkou, o které se chceme dozvědět co nejvíce.

Postav je tady tak akorát, KONEČNĚ ! žádné záplavy naprosto zbytečných jmen, které jen udělají čtenáři v hlavě guláš, ale úsporný, přehledný a funkční počet charakterů.

Jde o dospělé fantasy, bravurně napsané, odvyprávěné, propracované a s příchutí svébytné osobitosti a originálních prvků, přesto stavějící na klasických základech.

Nejsou zde zatím draci, elfové, ani žádné bytosti nadpřirozeného charakteru. Zatím se zdá obsazení obyčejné. Ale neobyčejně zábavné.

Těším se, co Kvothe zažije na univerzitě v dalším díle. Jestli vypátrá vrahy svých rodičů a zjistí něco o Čandrínech. A zda se naučí Jméno větru. A spousta dalších věcí mne zajímá. Dobrá práce.

5 06.05.2022

Uvažoval jsem, jestli po prvním dílu pokračovat. Sama Čepel měla na jedné straně neskutečně skvěle a uvěřitelně propracované postavy, ale na druhé straně nudný děj.

Ve druhém díle je všechno lepší. A to až na tu nejlepší míru ! Hrdinové, se kterým jsem se seznámil v prvním díle, mne provázejí celou knihou a jejich osudy a vztahy se ještě více zamotávají a stávají ještě poutavějšími, zajímavějšími a mě zajímal osud každého jednoho z nich. Takhle dobře detailně a uvěřitelně napsané poutavé postavy jsem snad ještě neviděl.

Navíc děj získal šílenou akceleraci - neustále se dělo něco zajímavého, co drželo moji pozornost a nadto moji pozornost držely už samotné postavy. Tohle už by bohatě stačilo. Neuplynula jediná stránka, kdy bych nebyl zoufale přikovaný ke knize. Ale autor jde ještě dál a každou chvilku servíruje nečekaný a zajímavý zvrat, který už tak návykovou a poutavou četbu udělá ještě mnohem zajímavější.

Příliš nesouhlasím s názory, že pokud vás nebavil první díl, nebude vás bavit ani druhý a naopak. Druhý díl mi přijde na hony lepší než ten první.

Úplně nevím, co ještě vyzdvihnout, když je tady dobře snad úplně všechno. Tohle je prvotřídní dospělé fantasy, učebnicový příklad toho, jak přesně by mělo vypadat ve své dokonalé, vybroušené formě. Osudy Glokty, Logana, Jezala a dokonce i Ferro - jejíž nátura by byla v rukou jiného autora neskutečně otravnou - jsem si neuvěřitelně oblíbil a doufám, že tohle čtení mi ještě chvilku vydrží.

Abych 500 stran slupnul jako malinu a ještě se modlil, ať to prosím ještě neskončí...to se mi stalo naposledy u Archivu Bouřné Záře.

5 08.11.2021

(SPOILER) Tohle se už fakt nedalo.

Flanaganova úroveň kvality v rámci hraničářské série poslední dobou hodně kolísá nahoru a dolů a v tomhle konkrétním případě spadla nejníž, co to šlo.

Zápletka tak trochu opisuje Obléhání Macivaldenu, jen tady není nápad, zajímavé postavy, napínavý děj ani strhující atmosféra. Valná většina knihy je nafouknutou, nekonečně prodlužovanou vatou, vyplněnou epizodkami, které se hlavního děje dotýkají jen okrajově, pokud vůbec a bylo by zdravé zkrátit jejich trvání tak o 90%.

Humor a vtipy, které byly vždycky tak trochu trapné, se dostaly tak daleko, že jsem se při čtení za autora hluboce styděl. Úroveň jeho infantility dosáhla kritického bodu a jsem si jist, že při čtení bude trapně i šestiletým dětem. Jeden za všechny - skandijec - rodilý námořník - vyjadřující se k jízdě na koni - "ta věc nemá kotvu, tak nevím jak ji zastavit". Hahaha, no tyvole...

Trochu to mohl zachránit konec, kde se zdálo, že to už začne gradovat, ale potom přijde zcela očekávaný zvrat, velmi nudně znovu-opsaná zápletka minulých knih zdechne se smrtí jediné zajímavé postavy (samozřejmě nikdo z hlavních hrdinů, nebojte se děti !) a skončí naprosto náhle, bez jakéhokoliv rozuzlení.

Jasně, je možné, že se Flanagan připravuje půdu pro další díl a tam to bude lepší. Ale já mám jen tenhle a ten budu hodnotit. Jenže ono není co. Bylo to utrpení.

Abych knihu v rychlosti nějak shrnul ...

Je to kopírák Společenstva Prstenu. Téměř se vším všudy, jen oproti Tolkienovi s pár změnami :

1) Nejsou tady nekonečné lány zbytečné vaty
2) Terry Brooks ví, jak vystavět drama. Tudíž všem pasážím, které mohou být konečně vzrušivé, poutavé, zajímavé, nebo napínavé, se nevyhýbá, ale pěkně "realtime" vám je popíše. A nenechá je až zpětně a nezůčastněně odvyprávět Gandalfem.
3) Jeho postavy mají o něco větší jiskru.

Ale jo, mohl bych pokračovat. Ale nechce se mi zabíhat úplně do detailů. Je fakt, že je to kopírák Společenstva Prstenu a to mnohem lepší. Ale lepší spisovatel než Tolkien je skoro kdokoliv, takže to moc neznamená.

Kdo Tolkiena nečetl, nechť zví, že se jedná o naprosto dřevní...dokonce dřevnější než dřevní, super-klišovité "Sword and sorcery" zcela podle základního mustru. Mé slabé hodnocení opravdu není "hate", protože přesně na tenhle styl fantasy jsem vysloveně ujetej a neskutečně si užívám knihy, které podle výše zmíněných atributů jedou.

Jenže postavy jsou toporné, děj už dopředu znám a téměř bez odboček prostě kopíruje něco, co už jsem jednou přečetl a celkově je tato kopie nemastná, neslaná a naprosto bez chuti a zápachu. Zcela obyčejný derivát základního fantasy klišé bez přísad a bez koření.

Ze začátku to ještě byla zábava, rochnit se v mé milé subškatulce a neměl jsem z toho úplně špatný pocit. Ale pak to začalo být horší. Vzhledem k mé lásce k old-school klišovitým sword and sorcery fantasy příběhům jsem se vážně nutil k tomu, aby mě to bavilo, ale fakt to nešlo. Terry se vůbec nesnažil. Navíc závěr vůbec negradoval a autor použil to nejhorší, co na fantasy nesnáším snad ze všeho nejvíce - a to vyvrcholení v podobě válečného tažení, kde pořád dokola čtete jen o tom, jak levé křídlo armády postoupilo dopředu, pravé křídlo obklíčilo skřety, trolové poslali posily, jízda prorazila pěchotou a další totálně nezůčastněná, emocí a prožitku prostá, suchá hlášení, jak z nejnudnějších statí učebnice dějepisu ze ZŠ. Tady, ať se snažíte fakt sebevíc, je vám úplně jedno, jak se která část armády kam hýbe. Nikoho to nezajímá !!! Hrdinů se to nijak netýká a já nechápu, že Terrymu (a často i nepochopitelně mnoha dalším autorům) prostě nedoteče, že tohle nemůže fakt nikoho bavit číst.

Kdyby s tímhle Terry přišel dneska, nejen že by jeho rukopis letěl do koše, ale nenechali by ho ve vydavatelství ani vařit kafe. Jenže on s tím přišel ve správný čas a ve správnou chvíli a papouškování obecně zažitého názoru o "kultovnosti díla" dodá člověku pocit názorového bezpečí, ale bohužel, když takhle jedná každý, tak zaručí i škváru nesmrtelnou slávu. A potom jsme tady.

Ale neházím flintu do žita. Další knihy jsou prý lepší a já chápu, že prvotina může leckdy být fakt průšvih a později mohou přijít veledíla. Dám si pauzu a uvidíme.

5 03.05.2021

Neuvěřitelná darda. Mě dochází slov.

Když je na knize něco špatně a něco se mi nelíbí, mám milion bodů, co zkritizovat. Vím o čem psát a jak si postěžovat. Ale co napsat o knize, kde je všechno naprosto do puntíku dokonalé, bez jediné vady na kráse ? Já fakt nevím kde začít.

Závěr jedné velké epochy Farseerovské série spěje do finále. Avšak ten strhující závěr se neodehraje na posledních pěti stránkách, jako u 99% žánrové konkurence, nýbrž jede na plné obrátky už od třetiny knihy. Ani na jediný řádek vám autorka nedá vydechnout. Šokující události, napětí, rozuzlení záhad, zvrat za zvratem, nervydrásající napětí zas a znova přiživující oheň neskutečně rychlého, věcného a přesto barvitého vyprávění, které bez rozsáhlého okecávání řekne naprosto všechno, včetně niterných pocitů všech postav a dodá celému dílu, ději i postavám obrovskou hloubku, rozměr a všechno to dožene do maximálního možného výsledku, perfektně probarvených a mistrovsky popsaných emocí.

Všechny postavy jsou napsané tak dobře, že je to na Nobelovku a s hlavním hrdinou Fitzem jsem vážně naplno prožil naprosto všechno, co mu autorka hodila do cesty.

Tohle mé slintání tady je naprosto nehodno dokonalého zážitku, který je tak perfektní, nádherný, po všech stránkách více než dotažený a neprůstřelně precizně napsaný, že nikdy nevystihnu ani stín jeho dokonalosti. Přečetl jsem to už před třemi dny a stále jsem narvaný emocemi z toho, jaký veleskvost jsem dočetl. A tytéž emoce, stále ještě sycené adrenalinem z tak silného zážitku, mi zabraňují strukturovaně přemýšlet a vyzdvihnout každý detail dokonalosti.....uf...a dost. Prostě klenot.

Tohle musela autorka neskutečně dlouho a velmi pečlivě promýšlet, do detailu a s obrovskou láskou a bezbřehým spisovatelským nadšením. Tohle všechno z toho sálá jako prase.

Co mi hlava nebere je, že tohle není fanoušky fanatsy velebené až do nebes, na rozdíl od paskvilů jako Pán Prstenů, Eragon, nebo kolo Času.

5 23.03.2021