Gordonlord komentáře u knih

Nejdřív se kniha docela táhla a napětí se nedostavovalo. Navíc mě rušilo střídání vyprávění z pohledu první osoby, které se bez varování měnilo na vyprávění z pohledu třetí osoby. To působilo dost zmatečně a zjistil jsem, že tohle Páral dělá běžně.

Od poloviny knihy se šmodrchanice vztahů hlavních postav velice slibně rozjela a mě začalo zajímat, jak se to vyvine a jak to bude dál. Páral se vyhnul největším a nejočekávanějším klišé, co se týče vztahových oblouků děje, za to velké plus. Na to, že když to psal, byl teprve začátek osmdesátých let, je to super.

Příběh směnového mistra Břéti, který touží žít naplno a něco dokázat, v kontrastu s jeho spolubydlícím Vikem, který již má svoji velkolepou kariéru za sebou a chce jen klid, pokládá koberec pro skvělý příběh o touze, vyhoření, pochopení a dalších životních kolotočích, které nikdy nezestárnou. Postavy se vzájemně konfrontují se svými odlišnými pohledy na jednu věc a tohle všechno je velice šikovně a poutavě skloubené.

Jen je z toho trochu cítit ta komoušská agitka, ale to se nedá nic dělat.

3 26.06.2024

Rahan je v podstatě takový pravěkký Conan.

Na to, že se jedná o dětské čtení, jsou příběhy občas dost surové a kruté. Což by v dnešní podrážděné době už určitě neprošlo. Vždy se jedná o jednoduchá dobrodružství, spočívající v tom, že Rahan překoná nějaký problém tím, že pochopí, jak fungují fyzikální zákony, nebo příroda obecně.

Částečně poučné, jednoduché a syrové dobrodružství o poznávání světa z doby kamenné. Nebylo to špatné, ani nijak strhující čtení. Nicméně na některé momenty jsem si vzpomněl, protože Rahanaovy příběhy jsem kdysi čítával jako malý kluk.

3 30.11.2023

Mimozemská civilizace je objevena. Něco ve vesmíru staví a lidstvo neví co. Proto je vyslána posádka na jednosměrnou cestu do kosmu, za účelem zjistit plány emzáků.

Ze začátku mě příběh bavil, byl jsem zvědavý, o co mimozemšťanům jde, co se vlastně děje a co posádka objeví. Ale od poloviny knihy, kdy jsou karty v podstatě rozdány, se všechno už jen vleče. Fůra načatých dějových linek je zbytečná a nedojde svého uzavření a spousta z nich nemá pro příběh žádný přínos. Vcelku fádní a nezajímavá pointa je zde natahována a zbytečně komplikována.

Díky comicsové formě a dobré kresbě tenhle příběh rychle uteče a proto nemá šanci čtenáře vyloženě otrávit. Nicméně je to docela nezajímavý průměr, který si hraje na sofistikované veledílo.

3 24.09.2023

Je vidět, že se Šlechta pokusil o takový ten současný, ležérní, dospělý a realistický přístup k fantasy. No - nepovedlo se to na celé čáře.

Příběh i postavy jsou nemastné a neslané až hanba. Občas se něco děje, ale je to zmatečné a kostrbatě popsané, takže se čtenář snadno ztrácí. Orientaci v ději nepřispívá ani takový ten rádoby "cool" způsob vyprávění, kdy autor vůbec nic nevysvětluje a prostě čtenáře hodí do světa přetékajícího neznámými pojmy, událostmi a postavami.

Jako příjemné oživení by mohla sloužit ilustrovaná encyklopedie, která rozšiřuje a do detailu vybarvuje mytologii Šlechtova světa a jeho postav. Ale protože mě nedokázal zaujmout příběh samotný ani jeho postavy, je mi detailnější mytologie víte u čeho...

Navíc se to celé strašně pomalu vleče, skoro nic se neděje a jak jsem již popsal výše, není to čím vyvážit. Kde je ten Gordon o kterém se celou dobu mluví ? Ano, je to jasné od samého začátku a "překvapivá" pointa ke konci již opravdu nepřekvapí.

Nicméně závěrečné rozuzlení je nakonec docela slušné, i když z poloviny mě vlastně ani nezajímalo. Zato finální bitva je velmi dobře, rychle, úsečně popsaná, což je k dobru věci. Vyzní tak jako rychlé, rozhodné souboje ze starých westernů. To mělo švih, napětí a atmosféru. Ale bohužel už to nedovede zachránit dojem z toho kýblu hovadin, co tomuhle vcelku povedenému konci předcházel.

3 22.09.2023

(SPOILER) Trochu jsem se bál, že to bude laciné lákadlo na jednoduché čtenáře, které dnes využívá Kotleta - "krev, přehnaná akce, vulgarismy, sex a příběh a dobré postavy jsou vedlejší - však těm primitivům to stačí".

Naštěstí se to nese v duchu těch mála dobrých Kotletovek. Nepřekvapil mě ani zvrat, kdy Kulhánek nechá povraždit většinu dobře vymyšlených a velice slibně se rozvíjejících hlavních postav. Asi to měl být šok, ale ne pro někoho, kdo četl jeho sérii "Divocí a Zlí". Kulhánek postupuje opět stejně. Ovšem (zatím) na rozdíl od série "Divocí a Zlí", Noční Klub nezačne po radikální čistce hlavních postav totálně stagnovat do háje, ale prostě změní hlavní postavy, místo a rytmus děje tak, že je to velice sympatické. Holt se to povedlo - takovéhle "nečekané" osvěžení by pomohlo spoustě zatuchlých fantasy knih bez výraznějšího vzruchu...ale tyhle právoplatné úvahy sem v tuhle chvíli nepatří.

Děj je napínavý, akce je hodně, na scéně se objeví nové zajímavé postavy a já jen doufám, že je Kulhánek nebude - jak má ve zvyku - všechny cestou zahazovat do ztracena a že opíše klasický dějový oblouk a všechno zapadne na své místo. Ale to se pozná až v druhém díle. Jako obvykle u tohohle autora, i první Noční Klub končí otevřeným cliffhangerem.

Co ubírá na hodnocení, je cca prvních 100 stran, kdy jsem se do autorova spisovatelského stylu nemohl začíst, nešel mi přes oči, nic jsem nechápal a ani ono "vhození čtenáře do rybníčku bez vysvětlení" mi vážně nikdy nepřišlo - a ani zde nepřijde - cool.

Jinak dál to bylo už jen lepší a lepší a nenudil jsem se až do konce. Protože přes onen lákavý akční sexuální a vulgární tahák , Kulhánek nezapomněl na napětí, dobrý příběh, zajímavé postavy, vtip a hlavně nápady.

3 28.07.2023

Hrozná blbost.

Je vidět, že jde pravděpodobně o autorovu prvotinu. Chaotická akcelerace děje - kdy třeba dvě stránky čteme úmornou nudu o tom, jak vypadá skála a jaká je historie nějakého rodu, jen proto, aby to nemělo v příběhu potom význam. A naopak - třeba zůčtování s finálním padouchem proběhlo na jednom řádku a to takovým způsobem, že ani netuším, co se stalo. Stejně tak je to se spoustou věcí - autor se nezabývá pasážemi, které je naprosto nezbytné rozvést aspoň na minimální prostor, a prostě je smete ze stolu pár slovy a místo toho se patlá v pasážích, obsahující pro knihu zbytečné postavy a "děj".

Nadto nás zasype fůrou postav, kdy spousta z nich má prostor sotva pár řádků a tím pádem neexistuje jakékoliv navázání vztahu ze strany čtenáře. Ale to už je velice častá chyba, kterou vidím zas a znovu snad v 95% knih, které čtu.

Další častý neduh amatérismu je nudný příběh a zmatečný děj - obojí výše popsanými nedostatky stlačující knihu do mrzkého odpadu. Opět jsem se těšil na skvělé, zábavné, klišovité fantasy (to je tak těžké něco takového napsat ???) a opět jsem místo toho dostal příšerné, nudné klišovité fantasy.

3 21.06.2023

Čtení to bylo opět napínavé a byl jsem dost napjatý, jak to s postavami ve finále dopadne.

Nicméně dost linek zůstalo nedomrdle otevřených a nebo vcelku neuspokojivě vyústěných. Třeba u dvojky Ka-Poel a Taniela jsem čekal větší a zajímavější závěr...stejně tak mohlo být emočně více vykreslené uzavření vztahu Taniela a Vlory.

Jinak stejně jako první dva díly, i tohle bylo, až na ten závěr, pořád prvotřídní dospělé fantasy z modernější doby s plastickým a reálným vykreslením postav a neočekávanými kličkami pro směřování děje.

3 28.08.2022

Opět čtivo návykové jako literární heroin. Rothfuss píše tak, že se od textu nedá odtrhnout i přesto, že tentokrát to začalo kulhat a to od Kvotheho návětěvy říše Fae, přes jeho trénování Ketanu a podobných věcí u Ademů, nebo jak se ten národ jmenoval. To jsem se těšil, až bude za mnou. Bylo to natažené dost zbytečně. Stejně tak mi nevoní naprostá neuzavřenost knihy.

Jinak to bylo super, není zde mimo výše vypsané co vytknout, četlo se to celé jako sladká malina.

3 27.05.2022

Tohle už bylo dokonalé !

Strhující vyprávění, střídmý počet postav, v kterých se neztratíte, neustálé napětí a fůra vypravěčských detailů, umně vetkaná do příběhu, které až šokují a nepozorný čtenář si jich ani nemusí všimnout.

Pasáž, kdy Kvothe a Denna potkali Draka obecného a následné události mi přišly až magicky skvěle napsané a budou patřit mezi milníky, na které si vzpomenu při každé myšlence, patřící této knize.

Nenudil jsem se ani řádek (dobře, ke konci, kdy jsme se vrátili do přítomnosti ke Kronikáři, Bastovi a hostinského Kotemu to chvíli drhlo) a bavilo mne to tak, že jsem pociťoval vztek pokaždé, když jsem byl nucen knihu odložit. Literární ekvivalent heroinu pro dospělého čtenáře !

3 13.05.2022

Nekonečně natahovaný a utahaný závěr. Kniha mohla být klidně o polovinu kratší.
Dočíst tohle, to bylo částečně jako snažit se rozkousat tvrdej chleba, který už značně chytá plíseň. Tvrdým chlebem se zde rozumí nezábavnost, nuda, prostředí pusté nápadů, nevyužitých šancí, nulová gradace a žádný smysl pro drama, které ve spojení s pomalým tempem vyprávění, prodchnutým galony vaty, vytváří pocit naprostého utrpení při snaze knihu dočíst - což se rovná té plísni.

Přitom kdyby se zrychlilo, editor by z knihy vyházel zbytečné části - kterých je tu jak hnoje - tak by z toho mohla být poměrně špatně napsaná blbost, která ovšem ke své ctnosti oplývá kvalitně zvládnutým slovotepectvím, kdy se ona nuda čte velice plynule, bez problémů a lehce. Eddings umí tvořit smysluplné věty. Škoda že to samé se netýká jeho fantazie, nápadů, dramatu a logiky. Dalším plusem, dělícím tohle dílo od bohapustého odpadu je také atmosféra, která má jistou osobitost a také onu patinu dávno zašlých, překonaných časů dřevního fantasy, která mne nezměrně přitahuje i přesto, že v jejích mantinelech jen zřídkakdy vznikne dobrá kniha.

Co mě ovšem "sejřilo" napříč celou sérií, je neutuchající žoviálnost. Celu dobu hrdinové plkají nad tím, jak je hlavní záporák Martel hajzl non plus ultra a co všechno by mu provedli, kolikrát a jak krutě by ho zabili a když na konci dojde na závěrečný souboj, tak se s ním Sparhawk baví, jak s kamarádem, kterého jen hodinu neviděl. Ano - podle příběhu se znali už dříve a přátelé opravdu byli. A tohle žoviální přátelské žvanění, když se mezi nimi schyluje k závěrečnému souboji na život a na smrt, by dobrý autor dokázal proměnit ve zlato, protože v šikovných vypravěčských rukou to může mít hloubku. Tady se změnilo na hnůj a působí výsostně trapně.

Pokud už bych tady měl někomu fandit ,jsou tři hlavní záporáci. Celou dobu jsem se o ně bál, protože byli vykresleni jako naprostí chudáci, kteří na Sparhawka nemají ani náhodou a ještě navíc po nich jde deset hlavních hrdinů což je nefér přesila a bylo mi jich upřímně líto. Což je asi ten nejhorší pocit, který může autor ve čtenáři probudit.

A co teprve nekonečně se vlekoucí a téměř nicneříkajcí epilog, u kterého jsem si říkal, co má autor asi za lubem a jaký šok nebo silné zakončení pro nás chystá, když po konci příběhu ještě celou knihu na dalších 30 stran natahuje. No - nechystá nic. Celá kniha skončí uprostřed nepovedeného pokusu o nejasný sentiment bez nápadu a pointy. Což je příhodné, protože v tomhle duchu probíhala i celá tahle série.

Přál bych si, aby se autor v dalších knihách vzpamatoval. Pořád to má potenciál pobavit choutky starého fantasy škváru milujícího čtenáře, jen se to nesmí odfláknout.

3 30.01.2022

Nemám rád romány z druhé světové války.

Je to často berlička pro autora, který neumí pohltit čtenáře svými nápady a zručností a proto využívá hloubku, sílu a drama samotné historické události, která dokáže ve čtenáři vyvolat velice silné emoce už sama o sobě. Autor se tak už nemusí sám moc snažit, nebo přičinit svým umem - bolestivost a emoční dopad druhé světové to udělá za něj, stačí jen opisovat realitu doby.

A právě na to bohužel Remarque většinu času dost sází, takže za to z mé stránky body dolů.

Co tedy zůstalo ? - Naštěstí je autor pořád skvělý literát a vynikající spisovatel. Osudy hlavních postav byly poutavé a nedošlo ani na zápletky a pointy, které se zadarmo nabízely. Naštěstí. Psychologicky zpracované je to na jedničku, postavy dobře napsané a román se čte lehce, jednoduše, svěže a přitom do něj autor zvládá vpasovat (povětšinou) nekýčovitě podané životní pravdy, které umí tnout do živého, pomocí univerzálních paralel k všedním i zásadním lidským problémům, týkajících se i současného člověka.

Příklon k lacinému tématu (přesto že si ho spisovatel zažil), je vyvážen kumštýřským umem zručného spisovatelství.

3 10.01.2022

Příběh byl tak akorát. Zajímavá zápletka, ke konci nečekaný zvrat, sem tam lehké hinty typického zaklínačského humoru. Jen to byla taková nevzrušující jednohubka, o se celkového dojmu týče.

Kresba byla vyvedena s citem a docela odpovídala žádané atmosféře. Spokojenost, ale po přečtení to ve mě nic velkého nezanechá. I když nápaditou zápletku s létající truhlou si asi pamatovat budu.

3 01.01.2022

Ona ta Kochanská v seriálu Červený Trpaslík měla v podstatě pravdu. Svět Pýchy a předsudku je skutečně plný "kultůry a nyáncí". Kulturou se rozumí krásné vyobrazení strojeně šosácké doby, svázané přísnými dogmaty, bez kterých by se lepší střední třída neobešla, a bez kterých by byl nejen život zbohatlických dcerušek mnohokráte lehčí.

Nyáncemi se poté rozumí dovedně zašitý humor a sarkasmus, který je možno při méně pozorné četbě často minout a také detailní, zřejmě dobře promyšlený a velmi čitelný spisovatelský styl. Nevím, do jaké míry je tohle dílem moderního překladu, ale na to, že se jedná o 200 let starou knihu, čte se velmi lehce, poutavě a nenudí ani přesto, že se většinu času prakticky nic neděje.

Vše se točí kolem rodiny Bennetových, kteří potřebují výhodně provdat svých pět dcerušek a vyzískat věno, aby zabezpečili rodinu, které hrozní vystěhování z vlastního domu kvůli nevýhodné smlouvě. Nikde není sebemenší vzruch či napětí, Jane Austinová neumí napsat dobrý dramatický oblouk, zvrat, či gradaci děje, na které je čtenář u moderních, nebo alespoň současných románů zvyklý. Píše přesto kulturní, nonšalantní a poutavou formou, kterou dokáže podat šosáckou zbohatlickou nudu jako nejpoutavější literární ovoce.

Nebýt z dnešního pohledu trestuhodných nedostatků v budování dramatu, byla by to fakt pecka. Ale takhle je to aspoň dobré, lepší a kulturnější čtení v podání červené knihovny.

3 26.12.2021

Další Batmanovský origin. Už jsem jich četl tolik, že mi lezou ušima.

Ale některé byly fakt dobré, třeba Frank Miller to vzal za dobrý konec a mělo to sílu.

Tohle oproti tomu vypadá jako jeden z mnoha dílů klasické série s tuctovým vyšetřováním zločinu, na který je prostě jen naroubovaný netopýrův origin.

Nemá to sílu jeho zrodu, nemá to atmosféru, ani z toho nedýchá aura velkého příběhu. Bruce Wayne je tady dost mimo svoji roli a fakt, že on je Batman, by odhalil i debil. Nelogičností je tu více a spolu s polovičatou kresbou a vlažně servírovaným vyprávěním tvoří nedomrdlý, tuctový příběh, který - pokud hledáte Batmanovský origin - doporučuji určitě vynechat. Vyšlo na toto téma mnoho lepších.

3 02.09.2021

Dost originální comics. Anotace říká, že jde o kombinaci art deco beauty a steam punku. Zajímavé kombo, které částečně připomíná trochu evropsky řízlou mangu.

Kresba je určitě blízko tomuto stylu, ale její poetika a styl jsou dost originální. Je dost detailní, propracovaná a až mainstreamově hezká a prokreslená.

Příběh se jeví dost komplexně a složitě. Nemám pocit, že jsem četl blbost. Autorka má všechno jistě hodně promyšlené, ale sype to na čtenáře hrozně rychle je toho moc a člověk se v tom ztratí. Postavy často mluví v hádankách, což někdy značí neschopnost vymyslet dobrý příběh a dialogy, ale zde je to podle mě naštěstí snaha, učinit zajímavý a promakaný příběh mysterioznější. Avšak nedaří se - dělá to příběh jen nepřehlednější a já byl v celém ději na konci mnohem zamotanější než na začátku.

Originání pojetí a nápady spolu s promyšleným lorem dojíždí na scénáristickou nevyváženost a neproniknutelnost. Cítím, že by se vyplatilo přečíst si to ještě jednou, abych více věcí pochopil, ale zároveň je jasné, že bez dalších dílů by to byla zbytečná práce.

3 05.08.2021

Jsem celoživotním fanouškem Heavy Metalu a samozřejmě i Iron Maiden. Znám každou desku a kapelu jsem naživo viděl nesčetněkrát. Jsem tudíž horký materiál na to, abych knihu s nadšením slupnul jako malinu a následně pěl nekonečné, oslavné ódy na její obsah.

Bohužel. Brucovo vypravěčství se často pokouší o typický, suchý anglický humor, který může s dobrou pointou jít přímo na solar a fakt pobavit. To se v tomhle případě nepovedlo. Brucovy všudypřítomné vtípky jsou prázdné a ne moc zábavné.

Takové je i jeho vypravěčství. Ano - jeho život je natolik bohatý, že se zde nemůže detailně rozepsat o úplně všem, protože - jak sám v tiráži knihy poznamenal - by potom ten svazek měl asi 800 stran. Ale popisovat neustále modely letadel, obsahy jejich nádrží, co která cesna čepuje za palivo, kde mu selhaly přístroje, kde se jak dorozumíval s komunikační věží ... nikoho to nezajímá, ale kdyby se to dobře a zajímavě podalo, bylo by to pořád fajn. Jenže to se nestalo a končíme u nudných nezáživných faktů.

Všechno je popsáno letem světem, dost bez emocí a nezůčastněně. Vůbec jsem neměl pocit, že s Dickinsonem jeho příběh prožívám. Jeho pěvecká kariéra se zdá, že přišla sama a zadarmo, Iron Maiden jsou tu tak jako na okraj a s úšklebkem a když už by člověk čekal, že se Bruce zaměří na nějakou zpověď, či osobní vyprávění, které by výše zmíněné neduhy mohlo zachránit dát knize emoční náboj, tak se ani to nestane. Do svého soukromí nás nepustí, nic zajímavého se nedozvíte, ale poslechnete si, kde si s kým dal jednoho decentního panáka, kde byl, co viděl, a co natankoval do letadla.

Nepotřebuji číst žádné bulvární a šokující story jako od Ozzyho nebo Mötley Crue. Stačilo by mi zaměřit se na důležité životní body a osobní rovinu, která by v autobiografii chybět neměla a zde právě není.

Jediné plus spatřuji ve vyprávění o cestě do Sarajeva, které dovede vcucnout a Bruce si byl evidentně vědom toho, že je to jediná zajímavost, kterou do knihy pustil a proto ji neopomenul náležitě popsat. Naopak jeho závěrečný boj s rakovinou je popsán stylem "odpoledne jsem šel na procházku a nepříjemně jsem zakopl".

Nudil jsem se až do konce a žádnému fanouškovi Bruce Dickinsona ani Iron Maiden knihu nemohu s klidným srdcem doporučit. Je to jen prázdná bublina, perfektně nafouknutá do gigantických rozměrů prvotřídním marketingem.

3 03.08.2021

I přesto, že mě Salvatore - můj nejoblíbenější spisovatel všehomíra - již v minulosti parkrát mírně zklamal (zejména kolem událostí s válkou, Obouldem a královstvím Mnohošíp, nebo Pomstou železného trpaslíka), tak mi přijde, že tady nabral znovu dech opravdu mohutným způsobem !

Do příběhu se mu povedlo narvat docela dost zápletek. Dobrodružství Wulfgara Regise s Moradou Topolino, v misi na záchranu královny před králem Yarinem, které se oba snaží ovládnout sprigani přeměnění na trpaslíky pomocí filaktéria, v kterém je ukrytá duše královny Sukub. Do toho Drizzt, na kterého Yvonnell věčná uvrhla zaklínadlo, díky kterému je pro něj všechno jen krutý klam a k tomu ještě obnova Věže mystických věd a dalších pár dějových linek menšího rázu. Všechno to spěje k velkému vyvrcholení a je vidět, že Salvatore chtěl touto knihou udělat masivní a monumentální a samozřejmě náležitě přepálenou (jak je to zcela v jeho stylu) tečku.

Dnes už víme, že to žádná tečka nakonec není. Wizard of the coast sice s Forgotten Realms, co se vydávání knih, skončili, ale nakonec se toho ujala externí firma a Drizzt pokrčuje dál a již dnes je jistých dalších 6 knih.

Nedostatky tu samozřejmě jsou, jako například pár stránek opět nudného, prázdného a zbytečného politického intrikaření mezi temnými elfy (snad už tomu bude konec. -není to nic než plýtvání stránkami !) a nebo i pár lehce hluchých míst či malinko uspěchaného závěru.

Tak proč plný počet hvězd ? - nestává se mi úplně tak často, že bych hltal každé písmenko, jako umírající na poušti hltá vodu, až bych se z toho téměř zadávil. Kniha je tak absurdně čtivá, že nebylo možné se od ní odtrhnout a každé přerušení čtení mě fakt vytáčelo, protože jsem na každé stránce vyloženě hořel zvědavostí, co bude dál. Fakt jízda, navíc plná skvělých momentů a tentokráte i nápadů (jako třeba zrcadlo, které pohlcuje živé bytosti a když se naplní a pohltí další, tak jedna bytost opět vyskočí ven), které byly proměněné ve zlato fakt skvěle a často i vtipně.

Navíc jako fanoušek Salvatoreho knih přepálený konec čekám, vítám a vážně mě dostal. Dojemné, jakou cestu některé postavy ušly a jaké události opsaly kruh a rovněž i to, kdo je vlastně nakonec onen "hrdina".

Jen ta Yvonnell mi tady přišla strašně mimo svojí roli. A nekonečná zmrtvýchvstání nesnáším. Ach jo. Proč jen je Salvatore umí podat tak, že mě stejně dokáží dojmout ? Génius akčního braku, tenhle člověk !

3 26.07.2021

Julius Caesar označil Belgy jako nejbojovnější národ, což se našim Galům samozřejmě nelíbí a proto vyzvou Belgy na soutěž v tom, komu se podaří zlikvidovat více Římských táborů, přičemž rozsoudit oba kmeny by měl sám Julius Caesar.

Zajímavá zápletka, ze které toho možná šlo vytěžit mnohem více. Takhle se už po 24. máme smát tomu, jak jsou Římané z Galů podělaní a jak si je Galové podávají jen tak pro zábavu. No... Dobře.

Nejhorší to není, ale jistá únava materiálu a nekonečné opakování stejných vtipů začíná po tolikaté už pomalu ztrácet sílu a začíná unavovat. A to nejen kvůli absenci skutečně dobrých dialogů a nápaditého humoru, který byl v prvních dílech na denním pořádku.

3 09.07.2021

Laciný humor plný kulturních odrazů se zde kombinuje s tím napaditým, jako jsou například Obelixovy rány menhirem do druidů. Jako vždy jsou galové bez kouzelného nápoje zcela namydlení, což už vypadá po tolika dílech, kdy na něj výlučně spoléhají, dost trapně. O to lépe vyzní, že si náčelník Majestatix nakonec vlastně pořadí a vyhraje i bez něj.

Nekonečné a stále stejné running joky jsou už trapné a únavné a nebo taky stále dobře fungují. Jde o úhel pohledu a momentální náladu.

Další dobrý Asterix v hodně dlouhé řadě.

3 09.07.2021

Možná nejzábavnější okamžik byl, když Asterix s Obelixem připluli do Ameriky a zabili a sežrali každé zvíře, které jim vstoupilo do cesty. Vůbec veškeré tyto ozvěny dnes nekorektního humoru, které se v této sérii objevují, mne vždy potěší.

Jinak některé nekonečně se opakující running joky už začínají být nudné a úmorné. Ale chápu, že před třiceti lety bylo cool číst nekonečně pořád o tom, jak dva nabušení hrdinové každého zmydlí a všichni jsou z nich na větvi.

Ale tady je to všechno pořád ještě docela milé, jen zápletka bude asi hodně zapomenutelná. Jinak mi stále přijde všechno vcelku na svém místě.

3 09.07.2021