Gordonlord Gordonlord komentáře u knih

☰ menu

Ve stínu netopýrů Ve stínu netopýrů James Tynion IV

Nejdřív jsem nechápal, proč musí Batman trénovat své pomocníky, když je musí mít přece už dávno vytrénované za hranice svých limitů ? To by přece popíralo logiku jeho uvažování. Ale nutnost armádního myšlení a kooperace tomu tak nějak smysl dala a zabránila mi dát nižší než absolutní hodnocení.

Batmanovi pomocníci byli kdysi ve zlatém a stříbrném věku comicsu velkou slabinou jeho příběhů. A dnes je tomu naopak ! Vidíte je zde nejen jako borce v kostýmu, ale i jako lidi. Spoiler je pořád vtipná, jako byla kdysi (mám načteno hodně z let 1939-1998), ale už mi přijde trochu moc "dokonalá". To, jak zaostávala za ostatními superhrdiny z ní dělalo sympaticky přitažlivou postavu a to už je pryč. Ale nevadí.

Příběh je tak trochu ve stylu Sovího Tribunálu a nějak nevím, jak ho popsat. Od začátku do konce strhující, stále se děje něco, co vás přinutí nepolevit ani na chvíli v pozornosti. Zápletka je zajímavá a pěkně do sebe zapadá. Zajímalo b mě, jestli Liga Stínů skutečně existuje, nebo jestli skončí jen u báchorky. A samozřejmě bez precizně vykreslených postav, vztahů mezi nimi, občasným humorem a dalších důležitých detailů, by to nešlo.

Překvapilo mě, že Clayface je na straně dobra. Velkou roli zde hraje i moderní technologie.

Napínavé, lidské, emotivní, dobře promyšlené a přesto comicsově akční od začátku až do konce. Všechno zde drží pohromadě a vyhýbá se dětské infantilnosti. Tahle kniha si může s klidným svědomím hrdě stoupnout vedle takových klenotů, jako je Návrat temného rytíře, Dlouhý Halloween, Ticho, nebo Soví Tribunál.

02.08.2018 5 z 5


Znovuzrození hrdinů DC Znovuzrození hrdinů DC Geoff Johns

Restart? Ne. Znovuzrození ? Taky ne. Prostě jen chytrý pokus, jak nalákat nové čtenáře a zároveň tak nějak omluvit, že příběhy, které již vycházejí nějakých 70 let, mají stále stejně mladé hrdiny - omlazení všech zůčastněných o 10 let a částečné "zametení" nepohodlné minulosti postav je sice naroubované docela krkolomně, ale chápu, že to asi nejde vymyslet tak, aby to nevypadalo blbě a aby se zároveň za minulostí neudělala velká tlustá čára, která by otrávila dlouholeté čtenáře, kteří s těmito comicsy strávili třeba i celé dekády.

Je to náročnější čtení na pochopení, ale veškeré souvislosti, návaznosti a změny jsou popsány ve výborně provedených vysvětlivkách na konci knihy, takže pokud se budete fakt soustředit, opravdu pochopíte, co se kdy a kde a proč stalo i bez znalosti starých comicsů. Jednoduše vlastně všechny důležité věci, týkající se všech restartů, byly popsány v knihách Krize na nekonečnu zemí, poté Infinite Crisis, Final Crisis a Flashpoint. Až budou všechny tyhle knihy v češtině, zapadne do sebe všechno jedna báseň.

Každopádně jako samostatný příběh tahle knížečka neobstojí. Dobře navnazuje na to, co má teprve přijít a vysvětluje změny, kterými DC universum prošlo po "Flashpointu", který nastartoval vstup do sérií "Znovuzrození". Kresba je famózní. Takže tak nějak plichta, no - řemeslně je to udělané dobře a účel to plní, při pořádné snaze to pochopíte, ale veledílo to vážně není. Ani to nemá šanci a důvod se jím stát.

01.08.2018 3 z 5


Rázová vlna Rázová vlna František Kotleta (p)

Moje chyba je, že jsem knihu začal číst, aniž bych předtím přečetl první dva díly. Takže ji budu hodnotit bez kontextu předchozích dvou dílů. Akce od začátku do konce, postavy sympatické a měl jsem je rád, je tu i dost fajn hlášek, celé to nádherně odsýpalo, ale v celé knize není jediný zvrat, jediný strhující moment a všechno jede naprosto rovně dopředu. Finále je dost rychlé a odfláknuté. Takže pokud máte rádi sprostá slova, fůru sexu, kozy, zvrácený humor, násilí, krev a akci, dostanete tady toho vrchovatě. Ale pokud to rádi nemáte, uberte si z mého hodnocení ještě jednu hvězdičku, protože tentokrát to o ničem víc není.

12.07.2018 3 z 5


Iron Maiden: Run to the Hills Iron Maiden: Run to the Hills Mick Wall

Celá první polovina knihy se dost zevrubně věnuje prvním cca sedmi letům existence kapely. Všechny první členy a téměř vše, co se událo do vydání druhého alba, je tady rozebráno pod drobnohledem, ale naopak vše, co se stalo od vydání alba Number of the beast, je shrnuto dosti rychle a odfláknutě. Kniha se sice dušuje tím, že nechce čtenáře "nudit" nekonečnými historkami z chlastaček a různých vtipných blbin, co kapela na turné vyváděla a chce se soustředit hlavně na fakta a pro kariéru IM důležité události. Jenže bez těch pikantností je to nakonec dost suchopárná nuda a ony důležité události se ve finále smrmsknou na nekonečné omílání toho, Jak byl Rod Smallwood pro kapelu důležitý, jak byl dobrý obchodník, jaké kde měli turné, jak se to turné líbilo kapele (stále ty stejné nicneříkající kecy), jak si Steve Harris šel tvrdě za svým a tak pořád do kola a do zemdlení, takže je to ve finále celé dost nuda. Ale ty důležité informace zde jsou, takže cestu IM k vrcholu v této knize najdete popsanou velmi dobře.

12.07.2018 3 z 5


Inferno Inferno Dan Brown

Tahle kniha má dva nečekané a zajímavé zvraty, ve kterých se všechno zamotá úplně neskutečným způsobem. A díky tomu dostane smysl spousta věcí, které mi přišly v průběhu děje jen nakousnuté, nedokončené, nebo špatně pochopitelné. Je vidět, že Brown není žádný amatér ani pitomec a umí spoustu nitek hodně dobře provázat. Další fajn věcí byl přesah do vod otázek morálního dilematu, kdy zemi hrozí přelidnění a vlastně takový menší holocaustík by mohl být pro dobro lidstva. Škoda že s touhle otázkou se v knize dále už více nepracovalo - nabízí přehršel možností pro zpestření charakterů postav, jejich vzájemné chemie a dalších milion vychytávek. Tohle byl trochu promarněný potenciál. Ale každopádně to, co popisuji v tomhle odstavci spolu s tím, že mě celou dobu opravdu zajímalo, co obsahuje Zobristovo video a na konci knihy jsem byl i zvědavý, jak to tedy dopadne, si ode mne vysloužilo ony dvě hvězdičky.

No a dál už není vůbec co chválit - Vím, že Brown má v oblibě zasazovat své knihy do prostředí šifer, katedrál, architektury a umění, ale tady to bylo do děje tak příšerně debilně a násilně naroubováno, až se mi z toho chce brečet. Sice se tady řeší globální terorismus, ale Brown to za každou cenu zaonačil tak, aby se takto akční, špionážní a vrcholně kriminální námět mohl odehrávat tím způsobem, že hlavní hrdinové budou pobíhat od galerie k muzeu, od muzea k sochám, uměleckým dílům a obrazům a ještě se u toho stihnou kochat architekturou a obdivovat sloh, styl a koncepci. No ty krávo. A jako pěst na oko tady působí to, že při pátrání po... ( po čem sakra ?? to vám v té záplavě nekonečného a k smrti úmorného popisování a okecávání malířů, sochařských stylů a architektonických slohů totálně vypadne z hlavy...) ..no, prostě při pátrání po artefaktu hlavním hrdinům nabízí indicie šifry skryté v obrazech, oblouky nad kostely přesmyčky v sochařských básničkách a podobné totálně ujeté kokotiny. Takovéhle směřování děje by ještě možná prošlo v televizní soutěži "Pevnost Boyard" a nebo "O poklad Anežky České". Ale tady ?

A to, že hlavní hrdina. který ztratil paměť a je nutné, aby si vzpomněl na určité události z minulých dnů, ze spaní mumlá hádanky zašifrované v v názvech uměleckých děl a nebo absolutně nesouvislé části jména nějakého malíře, místo toho, aby ze spaní "jasně a zřetelně" mumlal k věci, to už jsem šel fakt do kolen. Nehledě na to, že při závěrečné pointě vám dojde, že všichni - ať už hlavní padouch, hrdina, nebo lidi, co šli jeden druhému po krku, chtěli vlastně jednu a tu samou věc, tak se neubráníte slzám smíchu nad tím, co je tohle za pitomost. Připomnělo mi to konec filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera.

Nechápejte mne špatně - jsem čtenář, který se naprosto vyžívá ve stupidních béčkách a brakové literatuře. Ale jako taková si musí tato literatura uvědomit to, čím je, a těžit ze svých silných stránek. Kdežto "Inferno" se tváří jako hluboký román s velkou morální myšlenkou a artovým přesahem do uměleckého světa a jako takový ho také hodnotím. A jako takový je v mých očích směšnou břečkou, která měla pár světlých momentů.

05.06.2018 2 z 5


Medová léta Medová léta Ivan Kraus

Hraje si to na Poláčkovo "Bylo nás pět", ale chybí tomu charisma, příběh, zajímaví hrdinové a...ach jo, je to docela prázdné. Ono tohle roztomilé, patinou pokryté vyprávění z dob dávno minulých ve stylu výše zmíněné knihy - jenž je u nás tak strašně oblíbené, není automaticky zárukou kvality. Tohle je jen prázdná slupka, v které dlí shnilé jádro rozštěpených historek, které nejsou ani vtipné, ani zajímavé. Ale něco málo literárních a poutavých momentů se tu našlo, takže úplně otravné to nebylo.

29.05.2018 2 z 5


Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Zdeněk Šmíd

Kniha, která neuvěřitelně masturbuje nad vodáctvím po celou dobu svého rozsahu a to až do té míry, dokud vám svůj vlastní pocit nadřazenosti a nejlepšího elitářství nevystříkne přímo do ksichtu.

Není zde příběh, jen plkání naprosto zažraného vodáka nad svým koníčkem. Hlavní hrdina nedokáže žvanit o ničem jiném a to je docela bída vzhledem k tomu, že se na tyhle žvásty snaží sbalit buchtu. Která je ale naštěstí tak nijaká a prázdná, že se v tom jeho žvanění snad ještě masochisticky vyžívá.

Jak jsem už naznačil - elitářstvím, zasvěcenými odbornými pojmy, pocitem výjimečnosti a pýchou na absolutně tuctovou a ničím zajímavou sociální skupinu je to narvané až po okraj, jenom ten příběh tomu chybí. A nejen příběh - chybí tomu i zajímavé postavy, děj, napětí a vlastně všechno.

Je tu pár náznaků dobrého nápadu (pár situací, které byly málem vtipné, pak vodák, který krade/kupuje náboženské artefakty, špičkování se s jinými vodáckými partami), ale žádný není nejen dotažený do konce (nedejbože k dokonalosti), ale končí u zárodku pouhé myšlenky. Celou tu nudnou a odfláknutou kravinu mohl zachránit humor, ale ten zde neexistuje, v nejlepším případě je naprosto bez vtipu.

Jednu hvězdičku dávám za to, že mě to nedalo a byl jsem zvědavý, co bude dál a jestli to bude taková blitka až do konce. A na téhle vlně pouhé zvědavosti to moji pozornost jako zázrakem udrželo.

20.05.2018 1 z 5


Triumvirát Triumvirát Matt Wagner

Jedna hvězda za několik sympatických okamžiků, kdy se Batman chová tak, jak je mu to vlastní - jako totální sociopat a zakaboněný xicht. Tak ho mám rád a tenhle povahový rys při kontaktu s osobnostmi Wonder Woman a Supermana mě baví. I těch pár kostrbatých, omletých a fousatě neobratných vtipů na tohle téma mi jemně pozvedlo koutky úst. Ta druhá za to, že mě tenhle comics nijak neotravoval a dal se číst.

Jinak příběh je to neskutečně klasický, maximálně klišovitý. Je to vlastně to nejklišovitější klišé, sestavené z těch nejotřepanějších póz, hlášek, příběhových twistů...a vlastně z úplně všeho, do úmoru milionkrát použitého. Krom výše zmíněné Batmanovy suché a antisociální osobnosti tu není nic, co by si z toho člověk odnesl, pamatoval, nebo co by ho překvapilo. Četl jsem to včera a už si matně vzpomínám na něco, co mě mohlo zaujmout. Jo - Wonder Woman byla otravná hysterka a hnusná mužatka. Toť asi vše.

10.05.2018 2 z 5


Robin: Rok jedna Robin: Rok jedna Charles Dixon

Kresba je příliš jednoduchá, taková cartoonová dětská. Příběh je sympaticky temnější, i když zase těží z milionkráte převařeného originu jak Robina, tak Two Face. Stopadesáté omletí nejomílanějšího umoří i krávu. Příběh je rozdělen na tři části, které spolu nijak moc nesouvisí, jaou to spíš takové kratší příběhy, které nejsou špatné, ale nenadchnou. Ke konci jsem se už nudil a doufal, že to brzy dočtu.

10.05.2018 2 z 5


Tollrander: Klenot zakletého čaroděje Tollrander: Klenot zakletého čaroděje Thorleif Larssen (p)

Perfektní béčko ! Nabušený hlavní hrdina, zlý dobyvačný král, bitky s netvory, krvavé řeže, kozaté královny, krásné bojovnice, putování za artefaktem a hlavně děj, který jede kupředu jak vystřelený šíp, vám skutečně nenechají vydechnout ani na vteřinu ! Jak zde již bylo napsánu - knihu jsem opravdu přečetl jedním dechem, protože zde není jediné zbytečné slovo, žádné popisy okolí, citů, politiky a dalších zbytečností, jen šílená akce v klasickém, true old-school conanovském stylu, hrnoucí se nezastavitelně kupředu !

08.04.2018 5 z 5


Pan Mercedes Pan Mercedes Stephen King

Jsem rád, že se mi opět podařilo natrefit na výbornou Kingovku. Děj odsýpá, napětí nepolevuje a každou chvíli se objevuje něco, co mi nedovoluje knížku odložit, protože dychtivě očekávám, jak se to vyvine a hlavně jak to celé dopadne. Sice to tentokráte není horor, jako téměř obvykle, ale kriminálka, ale obskurností a morbidností v kingově stylu je zde požehnaně. Například "Mercedesový vrah" - alias hlavní záporák, je skutečně hnojový psychouš jedna báseň. Magor s úchylnou psychologií, antisociálně nihilistickými myšlenkami, vražednými představami a touhou ojet vlastní matku mě vážně dostával a navíc jeho korespondence s vyšetřovatelem (hlavním hrdinou - detektivem v penzi) patří mezi vrcholné momenty téhle knihy. Dokud vrah podával vyšetřovateli hodgesovi indície a on po něm zuřivě pátral, jelo všechno dopředu jak namydlená napínavá struna, avšak před koncem knihy se nějak ta atmosféra i napětí vytratili a konec knihy jsem si už moc neužil. ale jinak super, tohle se vážně povedlo :-)

08.04.2018 4 z 5


Rumcajs se vrací II. Rumcajs se vrací II. Michal Opitz

Tohle je prostě mistrovské dílo. Na tak malém počtu stran a tím pádem s malou možností manévrování příběhu a připravování zvratů dokázal Michal Opitz naservírovat precizně syrový a krutý příběh, který se s tím vážně nepáře! Zároveň se vyhnul předvídatelnému vývoji děje a dětskou rozjuchanost zde můžete hledat opravdu jen v kresbě, která zůstává hrdou poctou večerníčkové předloze. Příběh samotný v sobě dospěle, nekýčovitě a bez jediné známky infantility snoubí typicky české momentky (sem tam nějaký dobrý vtip) spolu s vytříbenou, vygradovanou a ještě ke všemu nečekaně napínavou masakrální akcí, která jen podtrhuje dospělý příběh, jenž je i přes svůj námět a postavy nohama na zemi, což je hodně sympatické. Tohle vážně není pro děti, ale je to prvotřídní. Jsem zvědavý, jestli autor udrží gradaci příběhu a povede se mu i finále celé série. Laťku si dal totiž zatraceně vysoko !

14.03.2018 5 z 5


Zákon přitažlivosti Zákon přitažlivosti Esther Hicks

Čekal jsem motivační knihu na úrovni od autorů, kteří to mají v hlavě srovnané a na základě svých poznatků dosáhli určitých cílů. Čekal jsem přenosné životní zkušenosti úspěšných lidí, prezentované rozumným a soudným způsobem. Čekal jsem fakta, sebereflexi, cestu k osobnímu rozvoji a moudrá slova.

Dostal jsem abstraktní esoterickou kokotinu na úrovni věštkyně Jolandy, kde se mě dva totálně vypatlaní autoři snaží přesvědčit o tom, že musím otevřít své čakry, aby do mě mohl vstoupit duchovní cestovatel Abrhám a přivolat mi šepot nehmotné bytosti zvané Seth, která....no ty vole.

Neděsí mě ani tolik vědomí, že takovýhle škvár může někdo vůbec napsat, natož vydat, ale spíš fakt, že jsou na světě davy lidí, kteří tohle baští se staniolovou čepicí na hlavě a kohoutí prackou v míse, která jim za pomocí kávy a trychtýře ukáže pravý význam světa.

01.03.2018 odpad!


Erotikon Erotikon Tomáš Paul

Název knihy je vzhledem k jejímu ději silně zavádějící. Pokud očekáváte peprné, erotikou okořeněné vyprávění, nebo přímo nějaké prasárny, tak budete hořce zklamáni. Nevím sice, jak jsou na tom v téhle publikaci obrázky, ale děj je ...prostě úplně jinde. Ale co - to by nevadilo. Hlavní je přece kvalita a obsah. Jenže ...

Jestli si vzpomínáte na nesouvislé, stařeckou demencí říznuté idiotské blábolení dědy Simpsona, ze seriálu o téhle žluté kreslené rodince, tak zhruba takovouhle náplň budete muset přežvykovat od začátku až do hořkého konce.

Celá tahle blbost je postavená na korespondenci jednoho důchodce vždy nějaké jiné důchodkyni, čtené v první osobě. Blábolení hlavního "hrdiny" tohohle "příběhu" neustále odbíhá od tématu, není v něm ani trocha romantiky a když už vyjímečně ano, tak olezlé a slizké. "Hrdina" nemá vůbec v úmyslu své protějšky sbalit, ale vždy mu jde jen o "nezištný přátelský vztah" (fakt výborný tah, vzhledem k tomu, že čteme knihu s názvem "Erotikon" ...klamavá reklama level 100) s tím, že po objektech svého dopisování chce, aby mu zaštupovaly fusekle, poslaly něco po nebožtíkovi manželovi a nebo upekli bublaninu, zatímco se jim svěřuje, jak má zaražený prdy a žaludeční problémy a podobně....

Kdyby tenhle stařecký hnůj měl alespoň nějakou štábní kulturu, ale ono to nemá žádnou návaznost, nikam to nevede, nijak se nevyvíjí, pokusy o jakýkoliv humor jsou extrémně trapné a takhle bych mohl pokračovat donekonečna, protože tady je naprosto všechno špatně a ještě neskutečně otravným způsobem.

01.03.2018 odpad!


JLA: Hřebík JLA: Hřebík Alan Davis

Hřebík představuje přesně to, co na comicsech nesnáším. Je tu snad stovka hrdinů, v téměř každém druhém panelu se mihne nějaký nový (prostě jenom proto, aby se ukázal), naprosto nikdo z nich nesehraje žádnou významnou roli a z jejich přítomnosti v příběhu mám pocit, že tu jsou jen proto, aby vyplnili panely a aby si tu každý nerd aspoň na půl stránky užil svého oblíbence. Všichni hrdinové jsou naprosto ploší, nudní, nevýrazní a vzhledem k tomu, že žádný z nich nemá žádný prostor, tak mě taky žádný z nich nezajímá a rovněž ani premisa příběhu drtivou většinu z nich vůbec nepotřebuje.

Absence hlavního hrdiny a desítky a desítky těch vedlejších činí z příběhu (nejen) pro někoho, kdo nezná DC skrz naskrz, naprosto nepřehledný guláš, který drží pohromadě snad jen primitivní pokus o sociálně - politický přesah, který má sice dobrou myšlenku, základ a potenciál a sem tam díky němu čtenář zažije aspoň malý moment něčeho, co připomíná uspokojení z nějakého děje. Ale jinak se zmíněný potenciál zajímavé myšlenky využít nepodařilo.

Suma sumárum, je to z 99% neskutečně stupidní volovina, která jen přilévá benzín na oheň všem odpůrcům comicsu, kteří jej považují za kulturu kriplů.

I když to podle toho co píšu nevypadá, jsem skutečně obrovským fandou comicsů a DC především, ale nejsem vůl, abych zbaštil každou volovinu.

23.02.2018 1 z 5


Jeptiška Jeptiška Denis Diderot

Největším "trumfem", na který tahle kniha naivně sází je předpoklad, že všichni máme kláštery, víru, jeptišky a toho našeho Jéžíška Krista za jednoznačný symbol dobra a všechny jeho představitele za nejvyšší morální vzor čistoty. A ve světle těchto předpokladů nám Diderot ukazuje "šokující" svět, ve kterém se jeptišky chovají krutě, násilně a bezcitně ke své sestře, jenž pohnutým osudem a také díky debilnímu dogmatu, přinášejícímu ještě víc idiotské zákony a zvyky oné doby, proti své vůli skončila mezi klášterními zdmi.

No a tady se asi máme podělat z toho, že "to přece není možné, aby jeptišky byly takhle kruté, och, to je ale šokující, no páni, to jsem tedy zděšen atd atd..." No. Jenže ono kulový, tohle prostě nefunguje.

To, co po vyházení elementů prostředí, sociální skupiny a dobových zvyklostí potom zbývá, je docela prostý příběh šikanované slečny, který se sice moc hezky čte, ale nijak negraduje a na konci, místo toho, aby došel k nějakému rozuzlení, vyvrcholení, či zvratu, prostě zdechne jako vlhkej pšouk. Rovněž i vyprávění je takové zrychlené, nedetailní, což moc nepomáhá tomu, aby se do kůže hrdinky člověk alespoň pořádně vžil, což by tuctovou obyčejnost příběhu o šikaně mohlo alespoň trochu oživit a vybarvit.

Rozumím tomu, že se asi jedná o nějaké klasické dílo, ale fakt nic moc to není. Dvě hvězdy dávám za to, že napsané je to pěkně, přehledně a vcelku čtivě, takže jsem s tímhle podprůměrným dílkem neměl žádný problém, ba dokonce mi u toho ten čas příjemně uplynul.

19.02.2018 2 z 5


Dávno Dávno Petr Janda

Janda vypráví skutečně hezky, od začátku se snaží nic nevynechat, popisuje vše hezky od svého narození, hned od první chvíle, kterou si pamatuje. Dozvíte se vše podstatné z jeho dětství, dospívání i pozdějšího života, s důrazem kladeným na jeho soukromí, rodinu a osobní zážitky. Na Olympic sice dojde, ale detailní vyprávění o kapele si očividně Janda nechal pro svoji další knihu "Olympic 50" .

Jinak píše skutečně poutavě, líbí se mi, že si zde nehraje na velkého hrdinu, který to "komoušům nandal tady a vyjebal s nima támhle", ale bez obalu přiznává všechny své chyby i to, že podepsal antichartu. Tím je mi ještě sympatičtější - mnohem více, než ostatní rockoví frajeři z českých luhů a hájů, kterým jejich drsný postoj vůči tehdejšímu režimu nevěřím.

Jen je opět škoda, že jednoznačně největší prostor je zde věnován éře od založení kapely do roku 1989. Jako kdyby po pádu režimu nebylo o čem psát, tak více než dvacet posledních let Janda smázne vcelku rychle, což je ukrutná škoda a po zběžném prolistování knihy "Olympic 50" sázím boty na to, že tuhle chybu zopakoval i zde.

Jinak je to fajn kniha, Janda se nebojí zabíhat ani do hodně osobních témat a je to skutečně pěkně napsaná sonda do jeho života, kterou mohu i přes výše zmíněné nedostatky doporučit.

19.02.2018 4 z 5


Olympic Olympic Ivana Šimčíková

Předností téhle knihy je přehledné rozdělení událostí po letech, kdy každá kapitola nese název roku, jenž je zrovna popisován.

Jenom s tím popisem samotným je to horší - omezuje se na dost zkratkovité a suchopárné výčty toho, co v jakém roce nahráli, kdo v kapele byl, kdo odešel, a jaké koncerty Olympic odehrál. Nějaké zajímavosti, perličky, příběhy z turné, osobní zážitky. nebo cokoliv, co by vyprávění polidštilo, zplastičnělo a doplnilo, zde zcela chybí. Pouze suché a strohé výčty základních informací.

Navíc paní Šimíčková píše takovým kostrbatým stylem, že jsem si některé věty a souvětí musel přečíst i čtyřikrát, než jsem konečně pochopil obsah jejich sdělení.

No a nakonec - kniha je to už z dnešního pohledu docela stará, takže ten zkratkovitý výčet aktivit kapely končí v roce 1993. No...jako takové zmapování základních událostí prvních let kapely je to dobré, jinak tahle kniha už dnes nemá absolutně žádný smysl.

19.02.2018 2 z 5


Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR Nina Špitálníková

Hezky, přehledně a čtenářsky přitažlivě popsaná sonda do nepropustného komoušského hnusu v KLDR, prostá jakýchkoliv odborných a politologických pojednání, omáčky a zdržování. Jednoduše a natvrdo popsaný průběh studia elitní školy v téhle zemi. dozvíte se spoustu zajímavého a na nudu čas nebude - ba naopak, vyprávění má spád, a občas se člověk neubrání úsměvu nad nějakým tím "zábavným" příběhem, u kterého je zároveň rád, že se mu již nemůže stát u nás v Čechách.

Mínusem jsou pouze četné pravopisné chyby v textu, kterých je požehnaně, a hlavně docela odfláknutý a useknutý konec, kdy v tom nejlepším ději, kdy je autorka odvedena k výslechu pro údajný zločin, jakoby ji najednou psaní knihy přestalo bavit, všechno rychle usekne a uzavře nějakým tím politickým pozadím.

Až na tu studenou sprchu nakonec je to ale dost dobrá knížka, pokud se o tématu chcete něco bližšího dozvědět a přitom nemáte půl života na to, abyste studovali politologické pozadí a další nudný balast !

28.01.2018 4 z 5


Batman: Soví tribunál Batman: Soví tribunál Scott Snyder

Zcela neoriginálně se přidávám k oslavnému chóru opěvujícímu tohle dílko a zřejmě budu vyzvedávat stejné klady a velebit vše, co zde již bylo mnohokráte řečeno -

Batmana zde máme ideálně odměřenou porci jakožto Bruce Wayna i jako jeho maskované alter-ego, jeho povaha je zde správně neústupná, zachmuřená, paranoidní a temná přesně tak, jak je třeba a jak by měl současný Batman vypadat.

Novinkou je potom fakt, že zde je více člověkem a několikrát i chybuje. Nechybí ani naprosto nutný prvek dodávající vražedné napětí, rozechvívající vás až do morku kostí - takzvaný "breaking point", čili moment, kdy věříte, že z téhle situace se hlavní hrdina již nemá šanci dostat. A to mi ve většině comicsů, ale i filmů současné doby kriticky chybí. Bravo !

Je tu rovněž i ideální počet detektivních prvků, překvapivých zvratů, napětí, je tu i nový, oroginální a zajímavý padouch, hrdinové mají dobře zmáknutou vnitřní psychologii a těch pár vtipů co sem Snyder narval, je opravdu povedených a trefných !

...prostě všechno je zde namícháno tak akorát a ať už pátrám v tomto příběhu po čemkoliv, co by se dalo zkritizovat, nenacházím nic než to, že na konci je příběh otevřený a vyvstává zde nutnost koupit si další knihu. ale vzhledem k tomu, že tohle kniha původně nebyla, tak se o žádnou chybu nejedná.

Prvotřídní, temný Batman pro dospělého čtenáře !

24.12.2017 5 z 5