gossipavlina komentáře u knih
Až na pár hluchých míst se mi knížka líbila. Hlavně se mi líbily popisy postav, jejich vlastností, jejich myšlení, od začátku knihy jsem měla jasno, koho budu mít ráda a koho ne.
Autentické vyprávění, autor sám se za války účastnil těchto konvojů na válečné lodi.
Celkem zábavné čtení se šiframi hádankami. Cíleně je zaměřená na ženy. Hl. hrdinka Mel tu kromě záchrany svého života prostřednictvím šifer a hádanek řeší i vztah, trochu sex a hodně nákupy ve značkových obchodech
Nemůžu se ubránit srovnání s Erebosem, tak mě bavila o dost víc.
Tady mi přišly některé věci jaksi nedodělané, jakoby odfláknuté. Ale jinak je knížka celkem čtivá, vhodná jako odpočinkové čtení.
Než začnete číst, tak se ubezpečte, že máte dost volného času v kuse. Protože děj je velice chytlavý a špatně se od knížky odchází. Ještě, že byl včera svátek a nemusela jsem do práce. Do knížky jsem se tak ponořila, že jsem ji přečetla za jediný den.
Od poloviny jsem sice už tušila, jak to asi dopadne, ale vůbec mi to nevadilo. Děj má spád, dobře vykonstruovaná zápletka, Doporučuji k přečtení.
Obsahem víc než smutná a depresivní. Byť s dobrým koncem, alespoň pro Halu a její vnitřní smíření se s osudem.
Ale chce se mi říct: proč, pánové, proč? Opravdu tolik k životu potřebujete válku, sirotky s uhořelýma rukama, matky kterým děti z náručí vyrvaly bomby, aby jste se cítili jako páni tvorstva? Já bych asi s tímto pocitem zodpovědnosti za lidské neštěstí dobře spát nemohla.
Nakladateli dávám hvězdu jen jednu, tolik chyb a nepřesností jsem snad zatím v žádné knížce nenašla.
Tahle knížka si vysoké hodnocení opravdu zaslouží. Je napsaná s porozuměním a láskou, s láskou nejen k vlkům, ale k přírodě všeobecně.
Je emotivní, má krásného ducha, nenechá Vás chladnou.
Je i poučná, v mnohém mi otevřela, oči, byla jsem překvapena vlčí povahou a vlčím životem.
Myslím, že se knížka bude líbit všem, nejen milovníkům zvířat a přírody.
Sci-fi a fantasy zrovna nepatří mezi moje oblíbené žánry. Ale sem tam po takové knize sáhnu, když už mě nějak zaujme.
V případě Městských válek mě zaujal děj vsazený do ulic Prahy.
A to se možná stalo osudné. Nějak jsem se neuměla sžít s tím, že v Praze na Pavláku běhají nějaké příšery s mečem apod. Vůbec mě to nevtáhlo do děje. Horko těžko jsem dočetla na 112. stránku.
Líbilo se mi, že autor používá rozvité věty. Ale mým oblíbeným se nestane,.
Jak to ta Jodi dělá, že zatím od všech jejích knih, co jsem četla, jsem se nemohla odtrhnout.
Tahle byla v řadě 4. Už jsem těch knížek v životě přečetla dost, tak si říkám, že už mě nemůže nikdo ničím novým překvapit. Ale je to zřejmě tím, že si autorka vybírá netradiční témata, prostředí a lidi.
Stejně tak to bylo i s touto knížkou, zaujala mne hned od první stránky. Moc jsem si ji užila. Líbil se mi pohled do duše a myšlení člověka s Aspergerem. Do mysli jeho matky. A také určitě bylo zajímavé přečíst si pohled sourozence.
Nějak se se spisovatelem ve smyslu pro humor míjíme. Nenašla jsem při čtení nic, kromě anotace, čím by mě kniha zaujala. Ani jsem nedočetla do konce.
Ne že by se mi kniha nelíbila, ale v porovnání s Tajemstvím letního odpoledne je to průměrná knížka, proto dávám tři hvězdy. Přitom zajímavé téma, zajímavá doba, anglická historie, anglické tradice.
Střídání děje ze současnosti a z historie mi nevadilo, ale to co bylo ze současnosti byla fakt nuda.
S prvotinou autorky se nedá vůbec srovnávat, a to především ústředním tématem knihy a prostředím. Knížka se mi líbila, celkem rychle jsem ji měla přečtenou. Určitě je zajímavé samotné prostředí. I hl.hrdinka mi byla celkem sympatická Držela jsem jí palce, přestože závět byl lehce předvídatelný.
Nicméně mi to přišlo tak jako čtení pro II. stupeň základní školy. Podle anotace jsem čekala trochu něco jiného. Po přečtení jsem měla podobné pocity jako po přečtení V šedých tónech: pěkná, ale vracet se k ní nebudu. Přestože ve mně zanechala o něco lepší dojem než V šedých tonech.
Druhý díl mě oslovil, a to velmi. Mnohem více než první. Bohatý na děj, držela jsem dětem palce, aby si mohly splnit své sny. Cathy je tedy trochu melodramatická. Ale tak holt je to duše umělecká. Ale veškeré pocity, vnitřní myšlenky, představy všech jsou moc pěkně a věrohodně popsány. Autorka má bohatou slovní zásobu. Nenechá vás na pochybách, o co vlastně Cathy jde, byť na úkor svého pohodlí.
Ale pro mě by série mohla tímto dílem klidně skončit.
Asi patřím do skupiny, která tuhle knížku nepochopila. Zkoušela jsem ji dočíst, ale prostě mě to nebavilo. Zápletka mi přišla zajímavá, Nicméně styl autorky mi tak nějak nesedl.
Cituji z obalu knížky: ,,Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. "
Pod tuhle větu se můžu s čistým svědomím podepsat a ještě bych dodala: ,,a nepustí až do věty poslední". Opravdu nádherné čtení. Jsem nadšená a vřele doporučuji.
V průběhu čtení jsem se ocitla v době Liesel Landauer, seděla jsem s ní na terase a pila kávu. Žila s její rodinou.
Příběh mě naprosto pohltil. Včetně závěru, který mě dojal k slzám.
Pokud se někdy ocitnu v Brně, návštěvu vily určitě nevynechám. Při čtení jsem několikrát vilou alespoň virtuálně procházela. Což cítím jako velmi pozitivní doplnění čtení.
Asi nejsem dostatečně trpělivá, ale nedočetla jsem do místa, od kterého by mě knížka začala bavit. A které místo by to mělo být, že. Odložila jsem na sté stránce, dál už nečtu, pokud mě knížka nebaví. Nemá cenu se nutit.
Hvězdičky žádné nedávám, neb jsem na rozpacích. Knížka mě zasáhla nesmírnou silou. Je krásně napsaná, emotivně, čtivě. Styl autorky mě oslovil. Za to bych určitě dala těch hvězd třeba i šest. Ale jak můžu pěti hvězdami hodnotit knížku, jejíž příběh mě tak znechutil? Jak můžu dát pět hvězd příběhu, v němž dítě zažije největší zradu v životě od člověka, jemuž bezmezně věřil? Protože komu jinému může dítě věřit, než své matce. Nadto, když jsem se dočetla, že příběh je inspirován skutečnými událostmi.
Autorka vystihla naprosto věrně pocity dětí, povahu matky a babičky. Z knížky na mě opravdu sálalo vše: střídaly se láska, nenávist, bezmoc, naděje, zoufalství, odvaha, strach. Knížka je plná lidských emocí. Nebudu soudit matku dětí, vyrostla v prostředí, ve kterém vyrostla, plném hrozeb o peklu a zatracení, pod vlivem své bigotní, omezené matky a tyranského, egoistického otce. Své rodiče si nevybrala a také to na ní zanechalo své následky. Ale to ji v žádném případě neomlouvá z toho, jak se zachovala ke svým dětem, sobecky, bezohledně, bezcitně, macešsky. V závěru knížky jsem byla v šoku, i když se dalo čekat vysvětlení, proč děti zvrací a chřadnou. Naprosto chápu, proč po přečtení někdo nemohl pět let jíst koblihy posypané cukrem. Kdo vydrží a dočte knihu do konce, pochopí. Ale naprosto jsem byla v omráčená z toho, kdo jim ty koblihy ,,s cukrem" posílal.
Jsem ráda, že jsem knížku dočetla, ale nikomu dál si vůbec netroufnu ji doporučit.
Další díl si po zamyšlení určitě přečtu, minimálně proto, abych věděla, jak se dětem daří dál, a jak zvládly život na svobodě.
Rozhodně na tuhle knížku jen tak nezapomenu. Usídlila se mi v duši na hodně dlouhou dobu.
Možná dobrá myšlenka, ale styl autora mi vůbec nesedl. Dočetla jsem na 50. stránku a odložila.
Po přečtení anotace jsem se na knihu těšila. Přišlo mi to jako zajímavé téma. Ale čekala jsem trochu něco jiného, víc psycho. Tady z toho autorka udělala maličko parodii na psychologický román.. Ten styl mi zrovna moc nesedl.
Ale kniha mi otevřela nový obzor jak vnímat sourozence, utvořila jsem si nový pohled na sourozenecké sdílení.
Hrdinky mě obě dvě v podstatě trochu iritovaly. nejvíc mi přišla zbytečná postava Catherine.
V závěru knihy jsem si říkala, ještě že to je vymyšlené. Protože bych jinak bych za nimi vyrazila a obě dvě bych něčím praštila po hlavě. Zasloužily by si to.
Syn ( 9 let) dočetl na 20.stránku a odložil že se mu nelíbí, že si tam děti mezi sebou nadávají. Škoda. Na první dojem se knížka tvářila velice pěkně, dobrý námět, ilustrace, částečně komiks.