Grafoy komentáře u knih
PRO KRISTA PÁNA, CO JSEM TO PŘEČETLA?
Musím říct, že tuhle série zdaleka nepovažuji za skvělou. Je vlastně celkem strašná, nemám ráda hlavní postavy, styl psaní (například mi trochu chybí popisy nebo nějaké normální myšlenkové pochody), ani nekonečně se opakující stejné dialogy.
Ale samotný nápad, samotná zápletka (vyjma profláklého milostného trojúhelníku, jako vážně... musí být úplně všude?) je dobrá. Víc než dobrá, je to skvělý nápad se skvělý potencionálem. Ale je to zazděné. Celkově.
Jediné postavy, které jsem měla ráda (a které měly skoro nulový prostor), jsou mrtvé nebo nezmíněné. Vážně??? Vážně paní autorko? Nemohla jsem tam prostě nechat někoho normálního? Asi ne.
Nemám ráda Americu a považuji autorčin nápad za vytvoření z ní jakousi buřitelku (prakticky něco jako Katniss v Hunger Games) za naprosto nelogický. Ta holka na to prostě nemá povahou. Nevím, jestli jste četli komentáře u předchozích knih, ale všichni se víceméně zmiňují, že America je naprosto nevyvážená postava, chvilku je to osobnost na konci spektra, chvilku na začátku. Naprosto nelogická, nepřirozená a hlavně taková neosobní postava. Měla by působit jak všechny miluje, přitom se všech straní... Nemám ráda Maxona, jeho postava naprosto nemá charakter. A nemám ráda Aspena, protože wtf člověče?
Ale abych jenom nekritizovala. Měla jsem moc ráda vedlejší postavy. Královnu, Marlee, Celeste, Lucy... A ze všeho nejvíc Augusta a G. a italskou princeznu. Nejraději bych si celou tuhle sérii přečetla z jejich pohledu. A od jiného autora. Asi.
Dědičku jsem akorát rozečetla.
Má první kniha od Kateřiny Tučkové - doufám, že ne poslední. Přestože uděluji čtyři hvězdičky z pěti, kniha se mi velmi líbila a až na dvě věci jí nemám co vytknout.
Za prvé, dlouho jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek, přímou řeč autorka zahajuje pomlčkou a mně to přišlo velmi matoucí a nepřehledné. Na konci jsem to už nevnímala (což považuji za důkaz toho, jak kniha čtenáře pohltí), ale na začátku mi to vadilo.
Za druhé, přiznám se, že jsem několik stránek přeskočila. Chápu, jak nesmírně obtížné musí být vysvětlit naprosto neinformovaným čtenářům problematiku bohyň a seznámit je s historií a společností regionu. A dokážu si těžko představit, jak bych to udělala jinak než vkládáním dokumentů, jako to udělala autorka. Ale člověk to podle mě moc dlouho číst nevydrží, obzvlášť pak moje generace - musím říct, že po prvních výskytech "buržoazie", "marxismus" a "nepřítel státu" jsem se do dokumentů pouštěla jen velmi nerada. Ovšem je to nedílnou součástí příběhu a celé knihy, jen jsem kvůli tomu chvilkami nabyla dojmu, že mě kniha nudí, což si po menším odstupu rozhodně nemyslím.
Teď k kladům.
Velmi mě zaujala hlavní postava knihy a její přístup. Celkově mi přijdou jednotlivé postavy velmi povedené a líbí se mi, že ač pochází víceméně ze stejného prostředí, jsou odlišné. Také musím pochválit mistrné zmapování jednotlivých osudů postav. Trochu mě mrzí, že jsem se na samém konci nedozvěděla víc podrobností, které bych určitě chtěla znát - kdo četl určitě pochopí na co narážím. Myslím, že by to krásně uzavřelo celou historii, ale na druhou stranu to krásně navodí pravdivou skutečnost, že dnes už svět bohyní a jejich příběh stejným stylem jako Dora vyprávět nemůže.
Co se týče členění knihy, velmi se líbí, jak je kniha rozdělena na pět částí , jejichž kapitoly jsou přehledně členěny a soustředí se na jednu myšlenku - to u mnoha knih postrádám.
Za největší plus knihy asi považuji autorčinu schopnost přenést čtenáře do prostředí a navodit správnou atmosféru. Obdivuji fakt, že mě jakožto Pražačku, která na venkově strávila minimální čas a ještě ke všemu knihu čte po tramvajích a ve škole, dokázala Žítkové a Bílé Karpaty zcela pohltit a až do samotného konce nepustit. Velkým plusem pro mě také je, že nechybí sex ani násilí, ale podané je to tak, že si pak po přečtení nepamatujete kdo zemřel a kdo ne (jak tomu bývá u většiny knih) , ale že si odnesete širší obraz.
Proto bych knihu spíše doporučila, i když věřím, že téma a netradiční styl jeho podání mnoha lidem nesedne.
Dle mého názoru nejlepší kniha od Greena. Četla jsem jak Hvězdy, tak Aljašku a říkala jsem si, že Aljaška je lepší. Ale na konec nejvíc mě asi zaujala tato. Proč?
Prvně musím říct, tato kniha není o nic víc reálnější než ty ostatní...Hvězdy a příběh lásky dvou umírajících teenagerů; nezkrotná Aljaška, který projde všechno a nakonc je tu Margo a Q. Q je ten typ, který by měl patřit mezi takové ty košilaté outsidery, zatímco Margo je královna školy. Nejvíc mě pobavila i zklamala třetí část Plavidlo. Je to velice vtipné, ale konec je takový... nějaký nijaký.
Příběh je tak promyšlený, až je nereálný a zase v něm najdeme spoustu nehmotného.
Ale přesto zahřeje u srdce.
Jakožo velká fanynka fantasy a dobrodružství, nejsou tyhle knihy úplně mým žánrem. Ale je to milé, rozhodně je!
Hodně mi to připomíná Nikdykde, ale děj je ucelenější. Líbí se mi cynismus a zvláštní kombinace reality a fikce. Občas mi nějaká scéna neseděla (například setkání hlavní pětice u piva v domku), ale celkově jsem spokojená.
Vůbec se mi do toho nechtělo, ale jsem nadšená! Opravdu skvěle odvyprávěný zajímavý příběh, Cheryl je sympatická, prostě nádhera. Doporučuju.
Mám vážně chuť něco podobného podniknout.
Neobyčejná kniha. Intenzivní. Hodně jsem plakala.
Doporučuji.
Na tuto knihu jsem se těšila už dlouho, vyhýbala se filmovému zpracování a čekala, až budu starší, abych si knihu dokázala správně vyložit. Je mi šestnáct, přečetla jsem ji za den a jsem opravdu nadšena. Je to napsané tak lidsky. Závažná témata jsou podána tak lehce a přesto tak, aby se nad nimi dokázal člověk zamyslet. Musím říct, že jsem se párkrát zarazila nad osobností autora, protože některé pohledy na to, jak by měl či neměl pracovat, se mi zdály poněkud přehnaně ?sebeuchovávající? (opravdu nevím, jak to vysvětlit :D).
Ale je to hudebník.
Knihu doporučuji.
Naprosto nechutná a nevkusná parodie.
Tato serie me na svem zacatku pohltila a postupne me opustila. Nazvala bych to sestupnou tendenci. Tento posledni dil jsem cetla v aj a byl pro mne jednodusse jednim velkym zklamanim. Jedina vec co me opravdu chytila za srdce byla Tobiasova veta v zaveru : I supose a fire that burns that bright is not meant to last
Velmi netradiční a zajímavé, plné intrik a osamělosti v místě, kde nikdo sám není.
Fandím Rilyn - určitě nejsympatičtější postava. Jsem velmi zvědavá na pokračování.
A po pravdě, tohle kniha pro děti moc není.
Kniha o nešťastnosti, zbytečnosti a lehké holce, co touží po věcech kterých se ji nedostalo.
Postavy do oka nepadnou, na to jsou vykresleny příliš groteskně. Nejzajímavější pro mě byl asi Sonzogno a tajemný Francouz. Jejich děj ale vyšel tak na dvě stránky.
Jinak je kniha hezky napsaná, ale já nemám ráda Mina, takže druhá polovina a jeho divná sebelítost a odtažitost pro mě byla spíš utrpením. Škoda, že Sonzogno nedostal víc prostoru.
Kniha je zajímavá, ale dost neuchopitelná. Charaktery postav moc neutkví v paměti. Rozhodně je o čem přemýšlet.
Na přebalu píšou cosi ve stylu "druhá Lisbeth Salanderová", což je totální bullshit. Nejsou si podobné v ničem, až na fakt, že jsou obě dvě silné ženské postavy. Kniha nic moc. Text by mohl být plynulejší, zápletka moc nedá sílu a je to příliš přehnané. Jestli z toho bude film, bude to další přehnaná akční blbost.
Prvních padesát stránek super, pak Vám dojde, že je to mizerná směska z Narnie, Harryho Pottera a Zeměplochy. Postavy s nevyužitým potencionálem, na jejich vztazích se autor asi léčí komplexy a depresi ze života. Všichni spí se všema, drogy a alkohol jsou každodenní rutina... Hlavní postava po padesáti stránkách víceméně ztratí smysl a celá kniha se nakonec zvrhne v jakousi depresivní parodii na fantasy , která zcela postrádá myšlenku.
Jsem z toho taková rozpačitá.
Potenciál to má dobrý, originální pozadí příběhu, ale přijde mi, že je toho na málo stránek příliš. Je tam spousta slangových slov, ale to se mi četlo dobře, protože jsem většinou znala. Co mi dělalo problém spíš, byli názvy různých vlastností (jediné, co mi utkvělo je orákulum, fúrie a krajinochodec). Stejně tak jsem se naprosto ztratila v tom, jak vlastně došlo k celému tomu Scionu, kde se vzali Refájci a alespoň trochu charakteristika... Přijde mi, že by Kostičas potřeboval nějaký nultý díl, kde by všechny tyhle věci byly vysvětlené.
PŘÍLIŠ VĚCÍ NA MÁLO STRAN. A to jich má kniha téměř pětset.
Taky mě trochu zarazilo (ještě si nejsem jistá, jestli je to špatné nebo dobré), že tam vlastně chybí popis věcí i osob, jak vypadají, jak mluví, jak se pohybují. Hrozně to ubírá na charakterech, čtenář si pak zapamatuje jen jméno, a to pouze, pokud se pod lavinou pojmů neztratí.
Přesto musím ocenit nápad. Má to potenciál, jen se zdá, že autorka počítala s tím, že jsou všichni zasvěceni do okultních věd a duchařských historek. Přeci jen je to prvotina mladé autorky.
No, čekali jsem zatraceně dlouho. Snad to bude stát za to, protože předchozí díly mne pohltily svou čtivostí!
Prostě úžasné. Tuhle knihu jsem si už několikrát půjčila a přemýšlím, že si jí koupím, protože je opravdu super. :) DOPORUČUJI!! :D