grillica komentáře u knih

oproti prvnimu dilu slabe:/ treti dil ani nenacnu..

1 18.11.2021

Další ze silných knih o silných ženách, napsaná neskutečně poutavě, s hromadou citací z dopisů, článků a deníků jejích a jejích blízkých. Román, životopis, antiživotopis. A zdi. GreenMagritte to naprosto vystihla.

1 23.02.2019

Po dočtení mám trochu protichůdné pocity; bylo to bleskurychlé, rozpálené, vtipné, sprosté, absurdní, groteskní a tak severský divné! Jednu hvězdičku odebírám za tolik pornografie, ale jinak jsem se královsky bavila. Rychlovka na jedno odpoledne (a už jsme zase u porna!).

1 22.02.2019

Maud je stará žena, vdova, žije sama kdesi v Anglii, navštěvuje ji dcera, vnučka. Začíná prohrávat bitvu s Alzheimerem nebo jiným dědkem, který jí přerovnává nábytek, věci v kuchyni a hlavně jí vytváří neskutečný zmatek v hlavě. Od všednodenních nepříjemností, kdy nepoznává svou pečovatelku, nakupuje co nakupovat nemá, zapomene jak se dostat domů, se uchýlí k jedné myšlence, která ji naopak neopouští: její dlouhodobá přítelkyně Elizabeth není k nalezení. Maud věří, že v tom má prsty její syn Peter a snaží se dopátrat, co se s Elizabeth stalo. Maud vypráví v první osobě, celý ten podivný zmatek, kdy někam jde a uprostřed cesty ji pozornost odvede nějaká drobnost, kvůli které okamžitě zapomene co tam dělá, kam šla a proč, ten nepříjemný, neurčitý pocit že je něco špatně, je tu dcera a je tu nějaký cizí člověk, tužka je najednou úzké zaoblené dřevěné cosi; úzkostlivá bezmoc a naopak tvrdé přesvědčení, že přesně vím co dělám - kvůli tomu mě kniha dost vtáhla. Vedle současné dějové linky si Maud vybavuje události ze svého dětství, které si naopak pamatuje do nejmenších detailů. Neustále se vrací do doby, kdy se ztratila její starší sestra Sukey. Přítomnost a minulost se tak začnou míjet, rozplizávat a kousek dál zas nabývají konkrétní podoby.
Kniha mě zaujala zejména výstižným - myslím - popisem chaosu, který se odehrává v hlavě a životě těch, kteří ztrácejí doslova sami sebe. Přijde mi to velmi děsivé.

1 02.09.2018

Proč mě nezaujalo tak vynikající dílo talentované autorky. Neumím to vystihnout, ale nebylo mi těžce a ouzko, nebylo mi zle a nechtělo se mi brečet, což jsou přesně ty emoce, které bych si u povídkového souboru tohoto typu představovala. Je to asi ryze subjektivní, ale čekala jsem víc drásavý text. Možná jsem už přemírou drásavosti lhostejná k té drásavosti všednodenní, i když ta mě dokáže rozhodit dost. Tady se to zkrátka nepovedlo.

1 13.03.2018

Hodně zajímavá kniha o rodinných tragédiích a z nich vyplývajících rodinných traumatech, děděných po generacích. Myslím, že na teorii a bohaté praxi autora, který řadu let pracuje s osobami, prožívajícími různé zdánlivě nevysvětlitené deprese, obavy, úzkosti, fobie, něco určitě bude. Knihu jsem si půjčila s úmyslem odhalit některá naše rodinná traumata, a měla bych ji asi půjčit každému z rodiny.. Třeba v sobě něco objeví.

1 24.03.2017

Doporučuji všem, kteří se jakkoli zajímají o halucinogenní látky. Nové vydání studie původně ze 60. letech nahlíží na tyhle "drogy" z úpně jiného úhlu, než je to v naší společnosti obvyklé. Manželský pár amerických vědců dokládá na bohatých zkušenostech velikého počtu osob zlepšení různých psychických poruch, úspěšnou léčbu deviací, depresí. Přinášejí spoustu příkladů "obyčejného" vylepšení psychického stavu a zážitky "normálních" lidí. Kriminalizace LSD a jiných halucinogenů v 70. letech v Americe je kritizována Mastersem hned v úvodu. Píše, že než lidstvu dojde, jaký potenciál LSD a jiné látky mají, hlavní zastánci zestárnou a zemřou..

1 28.02.2017

Jak jsem si v dětství zamilovala Prince a Skřivánka (příběh o přátelství dvou malých kluků), tak jsem v pozdějším věku objevila Benjamina. Četla jsem ho minimálně čtyřikrát. Nevím, co se honí v hlavě puberťákům, ale mám představu o životě kluka, kterému se začne hroutit rodinný život a tak nějak bude potřeba, aby hezky rychle dospěl. Překonat lenost, neochotu se bavit s někým, kdo ho nezajímá, školu, první nesmělou lásku...

1 26.11.2016

Bruce je sviňák. A když si jako já jen tak ze zvědavosti přeložíte originální anglický název knihy Filth, zjistíte, že české ekvivalenty ho dokonale definují. Namátkou: darebák, špína, děvka, smetí, pornografie, špatné jídlo, morální špína, hnus, obscénnost. Knihu jsme četla v kuse (až na posledních asi 10 stran) přibližně 7 hodin (ach to cestování vlakem). Jak říká anotace, jedná se o příběh nechutného skotského policajta Bruce Robertsona, který se vyžívá se v nechutných výrazech a nechutným se zdá tak nějak celý jeho život (lehké holky, žrádlo, chlast, drogy, zločin). Nečtěte, pokud nemáte silný žaludek, protože jeho kožní problémy (eufemismus týdne) jsou ještě nechutnější téma. Byla jsem ráda, že jsem o knize původně nečetla vůbec nic, protože po přečtení anotace na zadní straně desek mi přijde, že prozrazuje až moc. Ale i tak je to krásně nechutná čtivá záležitost, do které jsem se úplně ponořila.

1 26.11.2016

Po dlouhé době skvělá, klasická detektivka. Inspektor a jeho jen o trochu málo důvtipnější kolega dostanou na starost dva roky starý případ zmizelé holky. Začnou rozkrývat (ne)uvěřitelný příběh, který mě natolik pohltil, že jsem chtěla přijít pozdě do práce a přejížděla jsem zastávky metra... Do poslední chvíle vás autor napíná a nenechá chvilku přestat myslet na to, kdo je zlo a kdo dobro.

1 11.10.2016

Skvělá antologie. Vyplatilo se přečíst všechny, i když to občas trošku dřelo. Nejvíce mě zaujal Hemingway, pak Kosmač a hlavně Kafka - během jeho novely mi vytanul na mysl E. A. Poe. Můžu doporučit i těm, kteří takovýmto klasikům (jako já) běžně neholdují.

1 17.08.2016

Vtipné, sarkastické, poučné a především výstižné! Eseje, články o jeho Vídni na počátku 20. století, ornamentech, architektech, užitém umění, módě, stolování, o současnících. Kolik toho sedí i na dnešní dobu... Super, Loos se právě stal dalším z mých oblíbenců z oblasti architektury a designu.

1 02.05.2016

Teoretická sonda do architektury. Přesah do filozofie, sociologie nebo antropologie, to všechno mají krátká výstižná zamyšlení nad architekturou, místy, veřejným prostorem. Místy až příliš filozofující text je často příjemně rozbourán citacemi z beletrie a klasické literatury. Vícekrát je citováno třeba dílo Jana Čepa - Dvojí domov, například v kapitole o cestě a její podstatě: „Šel jsem po cestách porobených a zneuctěných, lysých, odřených, plných prachu a nečistých ran, vlekoucích se uprostřed krajiny pusté a vyprahlé, jen zaprášený stvol čekanky nebo jitrocele jim byl tesklivým společníkem. Tyto cesty jsem měl vlastně nejraději, s jejich zákruty a s jejich puklinami, s tichými žhnoucími západy nad obzorem. Byli jsme si tak podobni, já v svých rezavých šatech, všecek pokrytý jejich prachem, všecek zahalený do jejich barvy, všecek prosáklý jejich bolestí a jejich poutnickou touhou - a ony tak utýrané, tak pokojné."

1 06.04.2016

(Já tak nerada čtu anotace knih, cokoli o nich, protože mi hned všechno prozradí..) Prchavé okamžiky mají na první pohled všechno, válku, Židy, šrámy na duši i na těle, přátelství i (něco jako) lásku. Poetický jazyk autorky, která vydala i několik básnických sbírek, se nezapře, ale neubírá to na příběhu jeho spád, i když je takový pozvolný a klidný, zvrat někdy ani hned nezaregistrujete, protože je zmíněn tak nenápadně a klidně.. Body dolů: za Benův příběh, nevím ani přesně proč, možná trest za to, že příběh Jákoba nepokračoval a proto byl Benův příběh kratší..?, Také za pasáže, které se (mi) táhly a rozečítala jsem je na několikrát.

1 02.06.2015

Typologie puberťáků pro puberťačky. Směju se i po několikátém čtení. Je to vlastně příšerná kravina, ale když to nebudete brát vážně, budete se smát též.

1 13.03.2015

Tento a pak ještě druhý díl jsem četla poprvé právě v těch cca 10 letech a hrozně mě to bavilo, v té době jsem si hrozně přála mít dvojče, se kterým bych taky tropila hlouposti. Občas se ke svým dětským knížkám ráda vracím, tato je jedna z nich.

1 26.01.2015

Snaha se cení, ale v tomhle případě nic jiného ocenit nemůžu. Poirot je vykreslen velice dobře, to se autorce povedlo, ale překombinovaná divná zápletka mi to celý zkazila, a Catchpool byl opravdu mimoň s velkým M. Nebavila jsem se, obecně nemám ráda tyhle pokusy přiživovat se na nápadu někoho jiného, ale ze zvědavosti jsem to teda přelouskala.

1 25.01.2015

Pratchett opět nezklamal! Zatím u mě soupeří o první místo s Muži ve zbrani, draky ty já můžu a zase jsem se smála nahlas, skvělý skvělý skvělý! Elánius je super, ale Karotka je prostě nejlepší, nejprostší, nejbezelstnější ňouma se srdcem na dlani. Z Pratchetta znám zatím jen sérii o hlídce, trochu se bojím začít nějakou jinou, abych nebyla zklamaná, to snad ani nemůže být lepší:)

1 15.01.2015

Knihu jsem si dlouho chtěla přečíst a měla jsem možná až moc velká očekávání, vzhledem k tomu jak moc ladím s respektující výchovou. Chtěla jsem si na té teoretické části o mozku a neurovědě upevnit své názory a argumenty, že děti nezvládnou reagovat jako dospělí a dle očekávání okolí mnohdy často prostě proto, že se jim mozek teprve vyvíjí. Uvědomila jsem si znovu a znovu, jak moc je respektující a bezopodmínečně milující prostředí pro děti veledůležité. Jak moc a jak snadno se může neznalostí, svým vlastním zraněním a traumaty, zajetými vzorci a bohužel i zlým úmyslem dětem ublížit. U knihy mi bylo místy smutno, když jsem si uvědomila, jak někteří mojí blízcí měli děství fakt na hovno. Příklady "pokusů" na dětech byly trochu znepokojivé. Knihu doporučuji.

10.06.2024

Nějak nevím, co tím chtěl básník říct. Tentokrát mě tlustokniha zklamala. Knihu jsem spíš prolétla než přečetla. Nesedlo mi to vůbec. Možná jsem ti jen nepochopila...

07.09.2023