grimik komentáře u knih

Nebudu se dlouze rozepisovat o knize samotné, jelikož to za mě podrobně udělal uživatel los v předešlém komentáři. Takže jen krátce. Jde o skvělou knihu, napsanou bravurním slohem, jak je u autorky zvykem. V mém knižním vesmíru patří Vlak do Samarkandu rozhodně mezi top knížky nejen "prozatímní" letošní knižní sklizně, ale i let předchozích.

11 12.02.2023

Ačkoliv čtení samotné jsem si moc užíval, výsledkem je mírné zklamání (s ohledem na to, jak velkým jsem milovníkem Stínu větru). Mám nesmírně rád Zafónův jazyk, způsob, jakým dokáže tvořit mysteriózní atmosféru v racionálně fungujícím světě, nechat čtenáře při tom, že se dějí skutečně záhadné věci, které jsou následně vysvětleny zcela prostě a logicky a schopnost eskalovat čtenářovo napětí do nepříčetna, i když tak rád až přehnaně kombinuje. Ale bez doplnění třetím dílem se zdá, že v Andělské hře, tento genius loci Zafónovi Barcelony, autor trochu ztratil. Už někdy po půlce mi přišlo, že ten šílený spektákl nevysvětlitelných jevů už není možné ukočírovat a vybruslit z něj jen logickým vysvětlením všeho nepochopitelného a velmi mne pak mrzelo zakončení ve stylu prosté pohádky s čertem a magií. Podle mne tím ztratila kniha to, co si Stín větru udržel. Ale hned potom jsem přečetl Nebeského vězně, třetí díl série a teprve tím se příběh uzavřel tak, jak už je pro mě přijatelné se vším všudy. Přes tento drobný nedostatek, kdy teď už je mi jasné, že je potřeba dočíst celou sérii k uzavření tohoto parádního Universa, se mi Andělská hra četla ještě lépe než první díl série Pohřebiště zapomenutých knih, díky svému přímočařejšímu a do méně odboček rozvětvenému příběhu s menším počtem zainteresovaných postav. Zprvu jsem hodnotil jen čtyřmi hvězdičkami a nebýt úžasného Zafónova psaní, uvažoval bych i o třech, ale po přečtení třetího dílu, který mi dokončil ten druhý, jsem nucen hodnocení upravit na pět. Fakt se někdy vyplatí komentář i hodnocení neuspěchat, pokud má čtenář v plánu přečíst celou sérii.

11 15.11.2022

Tak tedy nevím, ale vidět tuto knihu v červených číslech mi připadá, jako dobrý bizár. Myslím, že tuto ničím výjimečnou detektivku (jako thriller mi to až tak nepřipadá), získali všichni čtenáři v akci 1+5 zdarma a proto ji, poplatně její zanedbatelné ceně, soucitně nadhodnocují. Za mě tedy žánrově zcela průměrné, literárně téměř nestravitelné, sloh kostrbatý, leckdy jsem musel odstavec nebo dva přečíst několikrát, abych se zorientoval kdo co vyslovuje, pochopil myšlenkové pochody postavy nebo co chtěl popisem autor vlastně říct. Zkratek a vysvětlivek až nesmyslně mnoho, do odlehčujícího žánru se mi to ani nehodí. Trpěla tím zejména první polovina knihy. Na příběh jako takový nebo rozvleklý, užvaněný závěr si skoro nestěžuji, jistá míra neustálého napětí a zvědavosti mi nedovolila knihu odkládat a být vyloženě otráven, ale číst něco dalšího od tohoto autora už bych si rozmyslel a vůbec po tom netoužím.

Teď mě tak napadá, že je až směšné, že by vše dopadlo úplně stejně, i kdyby se do toho Poe a jeho tým vůbec nemotali! Faux pas, zkrátka. Stejný konec by nastal, kdyby celou dobu seděli všichni v čajovně a hráli kostky. :)))

Opravdu šedý průměr /a byť nejsem žádný velký fanoušek žánru krimi/thriller a nejsem v něm tak sečtělý, rozhodně jsem četl i mnohem lepší žánrové tituly/ a tak také jako šedý průměr hodnotím...spíš jako lehký podprůměr.

11 02.07.2020

Taková krásná maličkost. Mrazivé téma s pozitivním nábojem v hlavním hrdinovi této útlé novelky.

10 28.12.2023

Kniha určitě mnohem víc osloví čtenáře, kterým je určena. Tedy děti. Pokud bych se na ni měl dívat vlastním pohledem, pak jí chybí příliš mnoho. Silný příběh je psán stroze, velmi jednoduše, a i přes malý počet stran, působí kniha kvůli značně repetitivnímu sledu událostí zdlouhavě. Myslím, že i v tomto žánru existuje pro mladší čtenáře několik, mnohem lépe napsaných knih, např. Poslední bratr nebo série Brzy, Když, Potom, Kdysi.

10 23.05.2023

Ke knize jsem se dostal kvůli čtenářské výzvě, jinak bych nejspíš nečetl. Film jsem znal, ale do přečtení knihy jsem ho neviděl. Nejde pro mne o zajímavé prostředí (farmáři, honáci dobytka). Celkově jde o hezký příběh, to asi ano, ale napsán tedy není rozhodně nikterak skvěle. Úvodní čtvrtinu knihy se autor motá v ději, který trval tak dvě hodiny. Čtenář tak dostává úplnou bídu, jen tisíce zbytečných slov. V té spleti se tak moc ztrácel popis prostředí, že jsem nebyl schopen si scénu vizualizovat a hned v této části jsem sáhl po filmu, prostě jsem si musel ke knize pouštět úryvky z filmu, abych si vůbec dokázal představit prostředí a situace v knize popisované. Pak z toho nějak vybředne a spolu s přechodem děje do rozsáhlých Montanských, podhorských pastvin se stejným způsobem rozprostře i samotná kniha a výrazně jí to pomůže. Najednou jde o pěkné čtení, ovšem bez jakéhokoliv autorského rukopisu. Možná je lecos ztraceno v překladu, ale mne zde chybí nějaká autorská individualita, něco, čím by autor vyčnívat literárně výš. Je to psáno tak, jak by to napsalo několik tisíc jiných, bezejmených autorů, takže jedinou devizou, pro níž je kniha tak vřele přijata a skvěle hodnocena je v mých očích příběh, který zřejmě nejednu čtenářku či čtenáře dojal k slzám. Pro mne samotného nevybočuje Zaříkávač koní z knižního průměru. Některé konkrétní pasáže: úvodní šedesátistránková nehoda nebo trapně psané milostné scény, mne svým nezvládnutím doslova děsily. Oproti knize je film, který už mám také shlédnutý, fakt skvělý.
Vyzdvihl bych, že ačkoliv film knihu i v detailech celkem důsledně kopíruje, konec je úplně, ale úplně jiný.

10 17.05.2023

Román Smrt na kůru se s historickou přesností a místy až dokumentárním podáním věnuje událostem kolem příprav na snad nejznámější čin českého/československého, protinacistického odboje. Ne však přímo sledováním výsadku Operace Anthropoid, ale pozdějšího výsadku Out Distance, jehož členové se k prvně jmenované skupině připojili.
Knížka je skvělá, díky románovému zpracování přináší možný detailní pohled na několik měsíců působení členů ČS odboje a výsadkových paraskupin nad rámec prostých, známých faktů a rozhodně stojí za doporučení. Nudit se snad nedá, děj má spád, čtivost je vysoká a kdo nezná moc tuto historii, i se hodně dozví.
Přesto jde o román a u románu by měl být brán zřetel i na literární kvality a byť jde o skvělou knihu, literárně nejde o dílo srovnatelné s "velkými" jmény mezi romanopisci. Mně osobně z počátku trochu vadil onen, jak jsem již psal, až dokumentární styl, kdy jakoby nebyla dokonale prolnuta fakta, která autor chtěl sdělit, s částmi čistě románovými (rozhovory, domýšlený průběh událostí atp.) a nedokonale odděloval odstavce prodávající čistě faktické, strohé informace od románového děje. Proto nedávám čistých 5*, i když jiným úhlem pohledu bych neváhal.

10 29.04.2023

Nádherná kniha a v mém případě i první kniha povídek, kterou hodnotím plným počtem hvězd (povídky opravdu nejsou můj šálek kávy) a hodnotil bych ještě lépe, kdyby to šlo.

Jde o střípky, které dotvářejí mozaiku velkolepého Zafónova díla, ale které jsou do určité míry čitelné i samostatně, byť pouze jako celek se může Pohřebiště zapomenutých knih vyjevit v celém svém smyslu a své kráse.

10 15.02.2023

Obvykle mívám v knihách potřebu mnohem složitějšího děje, mnohem hlubšího rozboru postav a detailnějších popisů prostředí, možnost obelstít svůj mozek a na nekolik dní mu kromě reality naservírovat i komplexní svět za obálkou knihy. Proto třeba nemám rád povídky, kde neni prostor se čemukoliv déle věnovat. Ale musím souhlasit s mnoha zdejšími komentáři, také mě překvapuje, jak Cognetti ve Vlčím štěstí dokázal udržet, na pouhých stopadesáti stranách, mou pozornost a pocit naplnění z knihy se svým úsporným způsobem vyprávění, minimem děje, bez potřeby obhajovat motivace postav a vůbec je hlouběji představovat. Všechno to funguje, působí a je fajn a Cognettimu se i takto jednoduše podařilo sdělit vše, co je podstatou knihy a vlastně je tomu i takto zvolená forma přímo blízká. Přesto mi větší délka knihy poněkud chybí. Mít po čtyřech hodinách dočteno - uff, zvolil jsem však Vlčí štěstí jako odlehčení mezi dvěmi hodně emocionálně těžkými knihami a byla to trefa do černého, v tomto smyslu zapůsobila skvěle.

10 23.10.2022

První díl byl pro mne lehkým zklamáním. Očekával jsem víc, ale jde o průměrnou detektivku, i když z historicky zajímavého období i prostředí. Autor ve mně ovšem nedokázal svým popisem fakticky navodit pocit, v jakéže době se nacházíme. Popis prostředí prostě vázne, a omezuje se na děsně otravný místopis. Hlavně v první polovině knihy snad není věta, která by neobsahovala název nějaké ulice nebo čtvrti, ale ani jedno slovo o tom, jak ono místo vypadá, aby si ho čtenář představil. Díky všem těm strasse sem, strasse tam, se vše stává až nepřehledné. Samotná zápletka je snadno vytušitelná dopředu, neustále jsem o několik kapitol dříve věděl/tušil, jak se děj bude odehrávat a z koho se co vyklube. S blížícím se koncem bych řekl, že kvalita roste, v poslední čtvrtině knihy už bych snad knize i hodnocení vylepšil. Doufám tedy, že si druhý díl udrží tu rostoucí kvalitu a podle něj se rozhodnu, zda budu v sérii dál pokračovat.

10 06.04.2021

Tato kniha mě opravdu mrzí. Mrzí mě, že jsem ji podpořil svými penězi. Ale popořádku. Je s podivem, že se mi kniha četla dobře, a i přes zásadní výhrady jsem neměl chuť ji odložit. Předně, forma psaní ve třetí osobě přítomného času není zrovna můj šálek kávy, ale nějak mi to zde tolik nevadilo jako jinde. V knize je dán obrovský prostor úvahám a pocitům ústřední postavy Antona Starzmanna, které zabírají snad víc místa než samotný děj knihy. Až do konce jsem se nezbavil pocitu, že čtu něco snového, něco, co se snaží být nad příběhem samotným, jenže tohle umí Anthony Doerr a mistrně to uplatnil ve Světlech, která nevidíme, Olivia Hawker tímto uměním rozhodně nevládne, a z jejího pera to zkrátka nefunguje. Opravdu nedokáže přimět ke vnímání nějakých hlubších sdělení, protože žádná nejsou. Jsou jen otravné, všudypřítomné myšlenky a pocity Antona a neustálé odkazy na Svaté písmo. Aby toho nebylo málo, někde před polovinou knihy se děj několikrát točí ve stejné příběhové smyčce, kdy si člověk uvědomí, že již potřetí věnuje 20 stránek prakticky stejnému ději, jak Anton někam něco nese, a při návratu se něco stane, z čehož vznikne nějaké ponaučení pro něj i jeho blízké...to všechno je jen záměrné natahování románu, který by mohl být o 150 stránek kratší a i tak by to bylo na hraně autorčiných schopností psát. Své hranice by měla respektovat, žádný velký literát tedy rozhodně není. Až dosud bych byl rozhodnut, zařadit knihu do jasného průměru a to proto, že mě vlastně nepřestala bavit a Anton byl zkrátka sympatická postava, kterou nejde nemít rád a nechovat k němu hluboký respekt.
Pak, někde za polovinou knihy ale přišlo něco, co se zkrátka do knih dostat nesmí.
Věřím tomu, že příběh Antona Starzmanna, dobrosrdečného, bývalého mnicha, který se stal otcem a zaopatřovatelem své nové rodiny, a byl váženým a statečným člověkem ve své době a na svém místě, je inspirován skutečným životem Antona Starzmanna tak, jak autorka v doslovu uvádí, a že jej, až na drobné, záměrné úpravy ve prospěch příběhu, ponechala tak, jak jí byl zprostředkován. Ovšem stavět téměř polovinu knihy na událostech, které se fakticky nikdy nestaly a stát nemohly, je prostě neuvěřitelné selhání při ověřování reálií. Na sklonku roku 1943 opravdu nikdy Česko nepovstalo a nezabralo si zpět Chebsko a nevysídlili Německé obyvatelstvo! To snad i úplný ignorant, co má elementární znalost průběhu 2.světové války, musí okamžitě dešifrovat jako kachnu, i když mu to vypráví přímí potomci samotného Antona! A dobrých pár desítek stran je věnováno právě pomoci nebohému, rebelskými Čechy odsunutému obyvatelstvu z Chebska. No to mě dloubni! Do konce knihy jsem si říkal, že autorka zkrátka do příběhu potřebovala něco dramatického, tak si část událostí opravdu vymyslela, a asi bych to tak i lépe přešel, ale ona tuto nesmyslnou událost zmíní i v doslovu, kde právě poukazuje na všechny své drobné odchylky od reality a jak to bylo skutečně. Tím v podstatě, případnému, neznalému čtenáři, vštěpuje do hlavy naprostý faktografický blud. A za tohle knize ještě jednu hvězdičku strhávám, trvám na tom, že něco takového se stát při vydávání knihy nesmí a proto mě mrzí tato koupě.

10 23.01.2021

Mam rad Doerra, rozumim jeho sdelenim, pro nez je pribeh knihy jen nosicem. Cekal jsem Doerra, dostal jsem Doerra.....nebylo to ale snadne. Prvnich, asi 150 stran, byl doslova boj. Boj s nesympatickymi postavami, zejmena sociopatickym podivinem Davidem, zbrklym poskakovanim v pribehu mezi iluzi, budoucnosti, minulosti a pritomnosti, boj trvajici snad mesic. Az pak jsem, rekneme, preladil svou mysl na autorovu notu, tak jak ji hral. A bylo to nadherne a ja si to moc uzival. Jazyk, metafory, prirovnani, poetiku, jinotaje, zamysleni, cit pro popis prostredi, pocitu, nalad, vuni, barev, smysl pro myslenku......takze, i kdyz bych na dve tretiny knihy mohl pet jen same ody, je tu ta uvodni tretina, kterou bych, i po zpetnem zamysleni, ohodnotil asi tak 2/5 (a rozumim, kdyz tak nekdo vnima celou knihu) a muj celkovy dojem tim utrpel. Stoji za precteni, ale pozor, tohle neni pro kazdeho. Kdo ceka od knihy jen pribeh v textu, bude zklaman, kdo hleda hloubeji, myslim, ze dostane dost.

10 24.06.2020

Jeden z nejlepších válečných románů, co jsem měl tu čest. V té spleti knih, které neustále vycházejí, vytěžujících válečnou tématiku do morku kostí, je toto kniha úplně jiného ražení. Zde nejsou na pořadu dne koncentrační tábory, zde nejsou v popředí zničené osudy bezbranných lidí, rodin, obyvatel mrazivou bezcitností nacismu. Tady jde o osudy tří mužů, kteří se, každý ze svých vlastních důvodů, stanou součástí válečné mašinérie coby zúčastnění vojáci, jehly v kupce sena. Kniha sleduje jejich život těsně před válkou, dobu kdy narukují a jejich první krůčky v armádě a to, jak válka postupně mění jejich charaktery až do dne, kdy se jejich dějové linky náhodou, na jediný, ale zásadní moment zkříží. Autor je skvělý vypravěč, literárně vyzrálý a jde o poctivé dílo z doby, kdy knihy, podle mého, ještě nepsal úplně každý, kdo "udrží pero", jak mi dnes někdy přijde.

10 16.05.2020

Dočteno za 2 dny, hezky vypravená kniha, příjemný font, pevná vazba, kvalitní přebal, pečeť "Světový bestseller"..., ale po dočtení si stejně musím položit zásadní otázku. Co to mělo být? Proč takové náklady s takovou knížkou? Proč taková propagace? Proč tolika krásným knihám nevěnují vydavatelé ani desetinu toho, co tomuhle něčemu?
Nejsem žádný fanda horroru, mám přečteno všehovšudy 4 knihy od Kinga a jednu od Kariky a jiné horrory jsem asi v ruce neměl a ani nemusím mít. Knihu jsem dostal a dal jsem jí šanci, jelikož pasuje do tématu čtenářské výzvy, ale upřímně, považuji to za ztrátu času, kniha mi nedala vůbec nic. Jen hromadu otázek, které zůstanou nezodpovězeny.
Když už jsem zmínil Kinga, notně mi ho to připomínalo atmosférou, např. příběh Outsidera. Tam jsem taky dlouho čekal na to (v domnění, že vše bude mít reálný-racionální vysvětlení) a vyvrbilo se to v nevysvětlené nadpřirozeno. Jáma je jak přes kopírák.
Neříkám, že je nějak zvlášť špatně napsaná, to bych to nepřečetl tak rychle, ale autorka nemá schopnost udržet kontrolu ani nad jednou rozjetou linkou, natož, když se tu pustila do tří. V každé zůstává hromada neuzavřených odboček, momentů a nevysvětlených věcí. Linka s dluhem sem vůbec nepatří, je k ničemu, nemusela by tu být. Postavy se chovají jak blázni. Hlavní hrdina nesympatický loser, který byl celou knihu tak trochu blb, aby na konci knihy jiskřil skvělým intelektem. Měl na to nějaký prášky nebo co?

Vlastně jsem celou dobu čekal na nějaké zvraty, nějaké překvapení a ono nic, pořád nic a najednou konec ve stylu superheroes, který vás překvapí, avšak ne pozitivně. Celou dobu jsem měl pocit, že tohle už jsem stokrát viděl (a to i přesto, že jsem psal, jak málo horrorů jsem četl), jen zde se jedná o takové to vaření pejska a kočičky, odevšad něco a zamícháme. Atmosféru to vyvolá, ale nestačíte kroutit hlavou.

No, jsem rád, že to mám za sebou, a že nemusím číst jiné knížky autorky. Celkově kniha patří možná tak do pětice nejhorších knih, co jsem kdy četl. Knížka předurčená k tomu, aby se dávala zdarma k objednávce jiných.

9 09.01.2024

Dokonalé zakončení ještě dokonalejšího celku.

9 30.11.2022

Tetralogii Pohřebiště zapomenutých knih je potřeba brát a vnímat jako celek a Nebeský vězeň je vlastně jen takové intermezzo v celém příběhu. Nejkratší, čtené nebo posuzované jako samostatná kniha asi nic moc, ale v celku mnohé vysvětlující a důležitý díl. Zvláštní, jak s Fermínem na scéně mám hned neustálý úsměv na rtech. To je vážně bravurně vymyšlená postava. Perfektní.

Na rozdíl od některých komentujících si nemyslím, že by Nastereou ztrácela série dech, či by třetí díl vnesl do vyprávění chaos, nudu nebo zmatek. Přijde mi konzistentní vůči předešlým dílům se všemi klady i nedostatky. Myslím, že spíš nebylo každému po chuti, jakým směrem se příběh začal ubírat. Za mě stále stejně dobře poslouchatelné, záživné a fajn. No, ale pak je tu pár...do prasečí řitě, co to jako mělo být? Tímto způsobem se vyvíjí už tak celkem plochý charakter Ilan? Jakože 2 roky mám jen jeden nervový tik - že furt myslím na oříškové oči kapitána, ale sotva projdu tunelem pod horami, zkratuje mi mozek a začnu co pár vět opakovat /do prasečí řitě/ ? To jako Vážně? Nic trapnějšího pro oživení nezajímavého charakteru ve výběru nebylo?
Udělat z kapitána najednou naprosto netečného tupce, který všechny vede od záhuby k záhubě jen proto, že se zakoukal do ženský, ačkoliv vydržel být snad pár set let spolehlivým vůdcem pětadvacítky, to je další wtf vývoj charakteru. Pecka prostě.

9 18.11.2022

Ještě lepší pokračování prvního dílu. Nicméně rozhodně ne dokonalé (na české poměry a to, ze jde jen o YA, ale hooodně dobré), jak by se z komentářů a hodnocení zde mohlo zdát. Knize, stejně jako prvnímu dilu, chybí dost zásadní literární prvky jako je práce s charaktery postav, alespoň nějaký popis prostředí atp. Ale nepopírám, že příběh je vyprávěn poutavě a nedá se jen tak od poslechu odtrhnout (ano, ačkoliv v knihovně mám i knižní vydání, posloucháno jako audiopovídání). Na plný počet to ale prostě není. To by musela paní Stehlíková dát do knih vše, co ke knihám patří. Ne, že během dvou celých dílů sdělí čtenáři o celé pětadvacítce tolik, že jeden má rovný záda a cop a druhý ořechová kukadla, což ob odstavec dokola opakuje, protože jí to asi připadlo jako děsně cool a zbytek postav je doslova egal co jsou a jak vypadají.

9 15.11.2022

Příběhem zajímavá detektivka se zajímavým, ale nezvládnutým sousedským propletencem, přímo nabízející prakticky libovolnou postavu do role pachatele. Počet postav byl tak akorát, aby v tom nebyl matlajz, postupná psychologická proměna podezřelých byla z počátku dlouho zábavná a zajímavá, nicméně ke konci již nudná, omletá a na hlavu padlá a příběhová kostra tak trochu, jako neustále se opakují přes kopírák - detektivové dokola obcházejí ty stejné osoby a tyto pokaždé pod psychickým tlakem nevydrží dál odolávat a poodkryjí o něco víc z toho, co ví a tají. Opakuji se - hodně nezvládnuté. Vlastně celé vyšetřování je založeno jen na tomto. A tím bohužel kniha padá hodně k průměru. Průměrná je též literární kvalita knihy, rozhodně nejde o autorku, jejíž vypravěčské schopnosti a slohové kvality by byly navždy zapamatovatelné, její styl psaní je takový šedý, plochý, nepříliš zajímavý a nepříliš záživný, což v této knize kompenzuje ona napínavá, originální zápletka, která dává čtenáři prostor, neustále měnit tip na vraha. Zklamán nejsem, dalo se, aspoň byl příběh prost vyložených blbostí, ale nadšen rozhodně také nejsem. Od autorky si určitě už nikdy nic přečíst nechci.

9 11.10.2020

První díl měl ještě drobné mouchy, ale dvojka je perfektní, jak jen kniha tohoto žánru může být. Divil bych se, kdyby se tento thriller nedočkal do pár let filmové podoby.

9 01.10.2020