Guarnere
komentáře u knih

To pravé v našich životech přichází v ten spravný čas. A přesně tak je to s touto knihou. Nepomůže vám se rozhodnout. Spíše vás ve vašem již rodícím se rozhodnutí utvrdí a dodá odvahy ho skutečně zrealizovat, protože najednou vidíte, že to, co prožíváte, není zdravé a rozhodně vám to neprospívá. A to uvědomění, ze to tak nevidíte jen vy, že to přece není normální, je strašně důležité.


Když neočekáváte moc, stane se kniha poměrně milým překvapením. Hlavní hrdinka by byla ráda dokonalá, proto příliš řeší, co si o ní pomyslí ostatní. Jemu je zase jedno, co si o něm ostatní pomyslí, protože si odmítá přiznat, že druhé k životu potřebuje. Konec je od samého počátku předvídatelný, ale vlastně to ani moc nevadí. Je to milé čtení, které rychle utíká a zbytečně se neprotahuje. Ideální, když si potřebujete odpočinout nebo nabrat dech před něčím složitějším.


Na těchto knihách je vynikající to, že "padouch" je vždycky ten, od kterého byste to čekali nejméně, má to geniální zápletku a ještě geniálnější rozuzlení. Četla jsem tuto knihu již dvakrát a viděla jsem i film, přesto mě to čtení stále baví. Nejúžasnější na tom je, jak dokáže příběh propojit s naší historií, uměním a osobnostmi našich dějin. Sečteno a podtrženo, je to prostě skvělé čtení. Hurá na další díl...


Já tuhle dvojku prostě miluju, ale přesto řadím Hedvábníka nad tenhle díl. V tomto díle je mnohem propracovanější psychologie vraha, ale protože se zajímám o sériové vrahy, rovnou jsem jednoho z podezřelých vyřadila. Hedvábník byl ale zajímavější v rozhovorech, které byly s podezřelými či svědky vedeny. Je sice pravda, že jsem se o Robin a Strikovi hodně dozvěděla, ale někdy mě Robin s tou svou vztahovačností spíš štvala. I tak je to perfektní čtení a už se samozřejmě těším na další díl. P.S.: Každý díl je temnější a temnější, jsem zvědavá, co přijde v díle čtvrtém.


Nedokážu se rozhodnout, zda dát čtyři nebo pět hvězd. Popis tápání v životě beze smyslu byl nekompromisně přesný a krutě výstižný, takže zde by to bylo za pět hvězd. Za čtyři by byla jistá zdlouhavost. Zřejmě to byl záměr, ale po nějaké době mě trochu omrzelo číst to samé dokola, ačkoli to bylo napsáno jinými slovy. Navíc - kdo z nás může říct, že by o svých blízkých tolik věděl, takže jsem z téhle rodiny prostě nemohla mít pocit, že jen žijí vedle sebe (ačkoli se neustále hádali). Rozhodně skvělé čtení, ale určitě by neuškodilo, kdyby to bylo trochu kratší - to krutě přesné vystižení by pak lépe vyniklo.


Musím říct, že jsem tuto knihu milovala. Dá se říct, že stále miluji. Ale můj pohled na ni se značně změnil po přečtení výkladu od Drewermanna (Co je důležité, je očím neviditelné). Brala jsem Malého prince jako knihu plnou nadějí, ale ukázalo se, že jsem ji akorát špatně pochopila. Určitě se najde velká spousta lidí, která tento výklad odsoudí, ale rozhodně stojí za to si ho přečíst. Takže ano, stále tuto knihu miluji, ale její přečtení už ve mně vyvolává jiné pocity - místo povznášející naděje přichází smutná melancholie.


Kniha, na kterou jsem půl roku "stála" frontu v knihovně. A také kniha, kterou si plánuji koupit k Vánocům. Je prostě dobrá - dává člověku možnost alespoň trochu nahlédnout do hlav sériových vrahů a člověk si po jejím přečtení nutně klade otázku, jak se to stane, že je z člověka vrah.
A tak jediná nepříjemnost při čtení této knihy spočívá v poměrně častých překlepech a gramatických chybách a poté myšlenka, že zimní příchody domů za tmy budou se staženou zadnicí.


Kvalitně vedený rozhovor s velmi vzdělaným člověkem. Tady opravdu platí, že se Adam Dolník pro svou práci narodil. Ale jak je zmíněno níže - některé odpovědi se opakují a točí v bludném kruhu, takže jsem knihu neslupla na první dobrou jako například tu s panem Marešem či Benešem.
P.S.: Jen tak ze zajímavosti jsem se dívala, kolik v knize zmiňovaný 3 denní kurz s panem Dolníkem stojí. No, 90 tisíc bych za něj nedala, tak si nechám zajít chuť, a metodu naslouchání i s možnými chybami si budu muset nacvičit sama.


První polovina se mi tedy nečetla vůbec dobře, dech to nabralo až se samotným únosem. Dost mě na tom iritovala spisovatelova berlička - aby všechno bylo možné, jsou hlavní postavy neuvěřitelně prachaté, nic není problém koupit, zařídit. Když to však člověk přestane brát tak vážně, je to vlastně celkem slušná parodie na průměrné americké bijáky, kdy se na konci najednou objeví ten největší padouch a semele se snad úplně všechno. Druhá půlka se čte lépe než první, ale hvězdu ubírá ta velká spousta úplně zbytečných sprostých slov, která mi nevadí, když mají smysl. Tady po většinu času nemají.


Bylo to hodně čtivé a v podstatě se mi to hodně líbilo, čtenář se alespoň dozví o pozadí Her a samotného prezidenta, také důvodu, proč mu 12. kraj tak trochu “ležel” v žaludku. Ale část, kterou strávil jako mírotvorce, mi úplně nesedla. Nevím, prostě mi přišlo, že postava v předchozích částech nebyla vykreslena tak, aby pak zastával tak radikální názory. Jistě to byl zhýralý spratek, který ztrátu bohatství těžce nesl, ale že by opravdu věřil tomu, že Kapitol pro kraje dělá vše, co může a jejich obyvatelé jsou prostě jen zvířata, podlidi, co si za svou bídu mohou sami, se mi věřit nechtělo. Nehledě na to, že ta jeho averze vůči reprodrozdům mi přišla příliš vyhnaná do extrému - působilo to dojmem, že je to tam právě proto, aby čtenářům Hunger games došlo, jak šíleně mu Katniss musela vadit… Ale jinak jsem spokojená, dostala jsem tak nějak vše, co jsem od knihy očekávala…


Na to, že je to Kundera a příběh obsahuje mnohé zajímavé myšlenky a filosofické otázky, se čte kniha až překvapivě lehce a pro mě se stala v podstatě jednohubkou. Příběh jako takový mě moc bavil, líbilo se mi provázání několika linií postav, času a míst. A jak u dobré knihy bývá zvykem, chuť na jazyku, která po přečtení přetrvá a nutí čtenáře nad příběhem hloubat, v tomto případě jen tak nezmizí.


(SPOILER) Od začátku se mi to četlo velmi špatně, bylo to až moc hutné a přemýšlivé - ačkoli to mi nikdy dřív nevadilo, tady u tohoto autora mi to prostě nesedlo. Kolikrát jsem se musela vracet na začátek odstavce, i když to byla možná moje chyba, četla jsem vždy před spaním, kdy už se mi oči zavíraly únavou. Ale i tak - jakmile jsem se dostala do bodu, kdy se spolu poprvé milovali, nebylo už nic, co by mě nutilo číst dál, absolutně mě přestalo zajímat, co bude následovat, takže jsem knihu nakonec odložila…


(SPOILER) Taky se přidám k těm, kterým přijde trochu zvláštní, že se matka vleze do bot svého pětiletého syna - přijde mi to trochu "podraz" na čtenáře, protože s touto možností při snaze odhalit, co se tenkrát stalo, prostě nepočítáte. A závěrečných pár stran, kde koukají na pohřeb přenášený stanicí BBC, se mi četl strašně těžko. Ale jinak Flavii prostě zbožňuju a nadmíru zajímavého Doggera, který se stal mou nejoblíbenější postavou, snad ještě víc, a příběhově mi druhý díl přišel zajímavější než první. Výjimečná je tato knížka také především po jazykové stránce, autor to s jazykem opravdu umí a jeho přirovnání a popisy jsou zkrátka dokonalé.
Po nějaké době upravuji své tvrzení ohledně nemožnosti vejít se do synových bot. Dnes ráno jsem na přechodu pouštěla dvě děti, po chvíli mi ale došlo, že to nepatrně větší z nich je matka té menší, nesla jí aktovku.


Flavie, vykazující jisté známky geniality a svým způsobem i šílenosti (což jde ruku v ruce), opravdu není jen tak obyčejné jedenáctileté děvče. Kniha je napínavá do posledních stránek a díky notné dávce černého humoru i zábavná, plná neotřelých přirovnání (Z boku byla k domu jako kravské lejno na železničním vagonu přilepená škvárobetonová moderní přístavba...). Všechny postavy jsou nadmíru zajímavé a dokonale uvěřitelné.
Pro děti to z jazykového hlediska (a co si budeme, ani z toho dějového) dle mého názoru ještě není, spíš pro mládež a dospělé, takže se nemusíte bát, že by kniha byla nějakým dětinským vyprávěním...


Musím říct, že pokračování se mi líbilo dokonce víc. Martin a Smrt na mě působí dospělejším dojmem a jejich rozhovory se občas dotknou hodně zajímavých a opravdu "hlubokých" témat (např. myšlenka pomlčky v 5. kapitole a ten emotivní závěr knihy!), což jsem v minulé knize postrádala.
Jsem tak opravdu ráda, že si to autor rozmyslel a druhý díl vznikl, protože tu nemastnou neslanou chuť, co jsem měla po díle prvním, jsem si jaksepatří spravila.
Poté, co ve mně po dočtení stále velmi silně rezonuje pocit souznění s Martinem a Smrtí, měním hodnocení ze 4 hvězd na 5.


Tak tuhle knihu jsem četla nejdéle a kdybychom ji nakonec po volných chvílích (u vaření, mytí nádobí apod.) nečetli s přítelem nahlas, sama bych se do konce asi nikdy nedohrabala. Kapitoly se vlečou, některé odstavce by bylo možné odstranit, aniž by to ději nějak ublížilo. A přesto nakonec hodnotím všemi pěti, protože se musí uznat, že děj je neskutečně propracovaný, a tak rozvětvený, že nezbývá, než před autorem smeknout. Na stranu druhou to vzbuzuje jisté obavy, jestli takové množství dějových linek a postav dokáže vůbec rozklíčovat. Ale bylo by to fajn, opravdu mě zajímá, jak tohle dopadne, i postavy, které mě před tím nijak zvlášť nezajímaly, jsou nakonec vrženy do takových situací, až jsem napnutá, co s nimi bude dál. A to nemluvím o skvěle popsaných charakterech postav.


Tak nevím, jak tuto knihu ohodnotit. Četla jsem ji velmi dlouho, do poloviny jsem se do toho spíš nutila, od poloviny mě to neskutečně chytlo, ačkoli některé postavy a jejich kapitoly mě nebavily ani tak (kdokoli od železných). Asi půjdu proti proudu, ale Cersei je úplně pitomá a její pletichy mě teda nebavily vůbec, rozjela něco, na co prostě ani omylem neměla. Naopak mě hodně bavila všemi zatracovaná Brienne. Líbí se mi, že od tohoto dílu už tu není taková spojitost se seriálem, a tak člověk občas skutečně neví, co se bude dít dál. Hurá na další a bohužel zatím poslední díl.


Na tuto knihu je velmi těžké psát nějaký objektivní komentář, protože na každého z nás působí subjektivně. Každý jsme jiný a každý si z textu odneseme to své, přesně podle toho, v jaké fázi našeho života se právě nacházíme. Mně toho dala opravdu hodně.


Super čtení, stejně jako první díl. Některé postavy, které jsem neměla ráda v seriálu, mě alespoň zčásti přesvědčily, že jejich příběh může být zajímavý (Theon), některé jsou v knize ještě nudnější (Cat). Dany není naštěstí ve druhé knize tak nesympatická jako v seriálu a opravdu jsem si oblíbila Brana, Aryu a Tyriona. Knižní předloha umožňuje poznat plný potenciál tohoto příběhu a charakteru postav. Takže hurá na další díl...


Já mám tuhle spisovatelku prostě ráda. Ano, jako detektivka v pravém slova smyslu je to možná slabší, ale v závěru o to ani tolik nejde. Myslím, že už v předchozím díle se prokázalo, že tahle série prostě stojí na Robin a Cormovi. Jejich vztah je nadmíru zajímavý a skvěle rozehraný. Tato nesourodá dvojice funguje jak dohromady, tak každý samostatně. U obou hlavních postav jsem napjatá, co se jim zase přihodí.
A Rowlingová je prostě skvělá vypravěčka, tak jiná, než kdokoli jiný. Svůj um popsat vnitřní svět člověka předvedla už v Prázdném místě. Její postavy uvažují neskutečně reálně a uvěřitelně a Rowlingová se nebojí do popisu zahrnout úplně všechno - věci příjemné, nepříjemné, intimní a niterné. Jo, tyhle knihy mě prostě baví.
A celá 23. kapitola je naprosto dokonalá!
