gubesh komentáře u knih
Poslední, vrcholný Čapkův cestopis obohacený pěknou a rytmickou lyrikou Olgy Scheinpflugové. V knížce jsou také desítky autentických ilustrací, které ve vás vyvolávají představu, jak Čapek se opírá o lodní zábradlí, severské větry ho řežou do holých tváří a on v ruce má svůj skicák a opotřebovanou tužku. Jazyk je bohatý na cizí výrazy a také na krásnou spisovnou češtinu. Oproti ostatním cestopisům je v tomto i více anekdot a je humornější, což zajisté má na svědomí přítomnost Olgy na jeho cestách. Doporučuji.
Napínavý, originální román vyprávějící životní příběh prostého chlapce, který žije v chudé rybářské vesnici. Nami vyrůstá bez rodičů. Autorka vás provádí jeho životem od jeho prvních vzpomínek až po moment, kdy dospěje. Příběh vás určitě vtrhne sebou do děje a vy všechny ty momenty prožíváte společně s ním. Pravda je to poněkud ponuré, vcelku tragické a naturalisticky napsané. Chvílemi je vám hlavního hrdiny opravdu líto.
Další rovinou románu je jeho antiutopický podtext. Autorka popisuje hrůzy způsobené mrháním přírodními zdroj a nefunkčnost společného vlastnictví.
Moderním slangem bych knihu nazval, jako ztřeštěnou rodinou komedii. Tento humoristický román nabízí vtipné a ironické povídání o dvou mladých dívkách obklíčené nesčetným množstvím nápadníků, bujarosti školáků, prvních láskách, zkušenosti stáří, nesmířlivosti bratrů. Vtipný a milý děj se odehrává v prostředí českého vesnického folklóru století minulého, popisujíc lázeňský, rodinný život. Napsáno je to čtivým a vytříbeným jazykem Karla Poláčka, který podobně jako v románu Bylo nás pět působí velice svěže a autenticky.
Tahle knížka naprosto předčila moje očekávání. Podpovídky jsou velice vtipné, většinou se věnují vlastnostem a chování lidí, které Čapek paroduje s pečlivě vybranou ironií. Kvalitu dodávají, skrývající se mravní ponaučení, mnohdy s překvapivým závěrem. Vcelku je to povedená sbírka, velice čtivých povídeček, které rozesmějí a zpříjemní den.
Podle mě je to knížka, kterou buď po první kapitole přestanete znechucení číst, nebo ji dočtete s vědomím, že vám vlastně protagonista románu Terry Šťáva alias edinburghský děvkař, taxikář, dealer drog a pornoherec bude chybět a to i přes pochybnosti a pobouření, které on i knížka, hlavně na začátku, vzbuzují.
Autor velice naturalisticky a bez skrupulí popisuje životy prostých obyvatel okrajových oblastí Edinburghu, do kterých je vtipně zapleten ,,Americký snob a boháč'' a jedna z hlavních postav místní pošuk s ,,velkou kládou''.
Celé je to hlavně o bourání tabu, která v naší zjevně detabuizované společnosti ještě jsou, hlavně v oblasti sexu. Nechybí narážky na palčivá témata, sužující Skotsko v poslední době, hlavně narážky na protikuřácké zákony, které mě velmi pobavili.
Knížku doporučuji, pobaví, je čtivá, člověk si u ní odpočine, ale chápu, že každý na takové čtení nemusí mít žaludek a pokud se mu taková společnost principiélně příčí, ať to pak radši tedy nekupuje.
Na první pohled povrchní vyprávění o odhodlaném starci (rybáři), co se, i přes nepřízeň osudu, stále vydává na moře. Ve skutečnosti, ale příběh v sobě skrývá mnohem víc : odvěký zápas člověka s přírodou, sílu lidského odhodlání, naděje. Vzestup a pád. Příběh graduje, nejnapínavější je konec. Stařec na své cestě překonává spoustu útrap, zapůsobí na vás zcela jistě nezlomným dojmem. Doporučuji přečíst, ale je třeba počítat s tím, že to není odpočinková četba.
Píši z vlaku, tradičně si čtu Čapkův cestopis právě na cestě, v kupé ČD. O to víc, si pak vychutnávám slova cestovatele-spisovatele, dojem kazí snad jen němečtí spolucestující. V Anglii jsem sám jednou byl, Čapek je jedním z mých oblíbených spisovatelů, tož abych si tenhle cestopis nepřečetl. A nezklamal mně, sice to bylo místy studené a pochmurné, jako Anglie, která prostě taková je, ale střídali to vtipné komentáře a části, které čtení rozveselily a osvěžily. Doporučuji přečíst, pokud jste v Anglii byli, připomene vám to vaše cesty, pokud ne o to víc zajímavých věcí z anglického života se dozvíte. Jazyk je krásný a styl psaní je ve stejném duchu jako u ostatních dílů.
Velké, ambiciózní, napínavé dílo Karla Čapka, ještě z jeho rané tvorby. Kniha je plna silných motivů, střídají se pasáže z hrdinova osobního (sexuálního) a pracovního života, které se navzájem až nečekaně ovlivňují. Velkou myšlenkou tohoto díla je zneužití vědeckého pokroku ve válce, tudíž k destrukci a vyvražďování, znázorněno na Krakatitu, což je smyšlená třaskavina. A v jistém smyslu alegorie atomové bomby, čímž Čapek dokazuje svoji nadčasovost.
V knížce se několikrát změní prostředí i postavy, každá pasáž přitom má něco do sebe. Nechybí český folklór, Praha, vědecké laboratoře, vojenské podniky, sny. Právě horečnaté sny jsou napsány velice autenticky, mistrovsky.
Prokop, tedy hlavní hrdina, prožije románek s tak odlišnými ženami, jako je naivní děvče z vesnice, nebo paličatá princezna. Celé je to velmi pěkně napsané. Čte se to celkem lehce, určitě je to jednoduší, než třeba Válka s mloky.
Dávám 5/5*, doporučuji vřele.
P.S. Zajímalo by mně, jak moc jedna z postav, vesnický doktor, byla podobna tatínkovi Karla Čapka.
První kniha ze série Píseň ledu a ohně, kterou jsem přečetl. Viděl jsem ale seriál a opravdu děj nijak přímo nesouvisí s Hrou o trůny. Knížka je složena ze tří povídek, které na sebe chronologicky navazují. Hlavním hrdinou je Ser Duncan, potulný rytíř, čestného charakteru, který má více štěstí než rozumu, jehož panošem se stane princ Aegon... už tohle nám naznačuje, že povídky jsou humorného charakteru. Vtipné je to opravdu od začátku až dokonce. Autor píše poutavě a celé to působí až pohádkovým dojmem. Příjemná odpočinková četba, hodnotím kladně a doporučuji i těm co nemají zrovna v lásce GoT.
První Čapkovo dramatické dílo. Děj se odehrává v prostředí české vsi. Stěžejní zápletka, je celkem jednoduchá, ale vtipná, dobře vyvrcholená, celé to má spád. Hlavní myšlenkou je souboj mládí a lidí, co mládí už dávno nepřejí. Upřímně jsem nečekal od Loupežníka nic moc, ale byl jsem překvapen, nutno podotknout, že kvalitou a myšlenkou je to o laťku níž, než R.U.R a Bílá nemoc. I přes to hra má něco do sebe. Na konci jsem si říkal, že takový humor a to prostředí, ve kterém se děj odehrává, je pro nás Čechy typické a doporučuji přečíst každému, kdo má rád český folklór a jednodušší, vtipné, láskyplné zápletky.
,,Absurdní'' - to je přívlastek, který vztahům, chování lidí a světu, jak ho Kafka popisuje, přiřadíte, hned po prvních přečtených stranách. Atmosféru, ale netvoří pouze absurdno, v celém románu se zrcadlí Kafkova nerozhodnost a melancholičnost.
Nejvíc se mi na románu líbilo, jak právě dokázal Kafka, atmosféru svého díla úžasně vystihnout i bez dlouhých a obšírných popisů. Také se nám často nenabízejí ani vnější popisy hrdinů, které ovšem ani nechybějí. Celé je to zabaleno do tajuplného šera a černošedé barvy.
Tu samou náladu u nás vytvářejí motivy knížky, jako je odlidštěná byrokracie, osamění, závislost na neuspokojivém a psychicky náročném zaměstnání, absurdita a tajemno, povrchní postoj k lásce a ženám, obsese, deprese a zmatenost, bezmocnost, vina, změna společenských a lidských priorit na začátku 20. století, úplatkářství.
Hlavním tématem knihy je proces Josefa K., který hned od začátku, vzbuzuje spoustu otázek, na které se čtenář a hlavní hrdina pořád ptají, ale nikdy nedostanou jasnou odpověď. Možná by, Kafka musel napsat dalších tisíc stran románu, aby na všechny otázky odpověděl a všechny dějové linky završil, ale to by už nebylo ono. Myslím si, že ta neukončenost k té knize patří, a i přes to je to skvostné dílo, z rukou talentovaného, bohužel nesebevědomého umělce.
Musím se přiznat, hovory jsem četl pomalu a rád. Hlavně to ,,pomalu'' bylo typické, pro tuhle knihu, která byla místy velmi náročná (nebudu skrývat, že v kapitolách o filozofii, jsem musel googlovat pojmy a všechny ty ismy). Cítil jsem to tak,že se tohle dílo ani nedá číst rychle, jednoduše proto, že celá knížka je plná Masarykových názorů, kréd, myšlenek. Na konci, jsem byl rád, že jsem se v tomhle ztotožnil s ,,pisatelem hovorů'', cituji :
,,Masarykova věta má být čtena pomalu, ne jedním dechem, dejte si s ní čas, a vydá vám nejenom svůj celý smysl, ale i osobní přízvuk a duchovní typus toho, jenž ji vyslovil.''
Zcela určitě ji doporučuji všem, co mají zájem o naší historii a personu TGM, ale myslím si, že minimálně druhý díl hovorů ( celá knížka je ze čtyř dílů), by měl být přečten každým historicky vzdělaným Čechem a Slovákem.
Nakonec ještě dodám, že je to kniha, která člověka obohatí, vzdělá, naplní láskou k vlasti, láskou k vědě, vzdělání, víře. Styl vyprávění TGM, podněcuje ke kritickému hodnocení jeho slov, ale možná vás i donutí k přehodnocení vaší ,,filosofie života''. Práce Čapkova na tomto díle, je skvělá, inspirativní a jistě musel být velice trpělivý. Ale i tak hlavní dík patří někomu jinému. Závěrem -
Tatíčku děkujeme!
,,Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.''
,,Měříme život příliš jednostranně, podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit.''
,,Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.''
Pro mně je to zatím, asi jeho nejslabší cestopis. Má i světlé pasáže, kde Čapek popisuje více život lidí a píše o věcech, co se mu líbily a nelíbily, nebo o kráse žen, či vzpomínce na naší vlast. Ale to jsou většinou jen krátké odstavečky. Na můj vkus kniha je, až příliš přehlcená filozofickými monology o umění. Koupi, ale i tak nelituju, jazyk Čapka je pořád krásný a knížečka je navíc velmi útloučká.
Za prvé musím přiznat že jsem docela ''antifandou'' Sci-fi románů. Ale tahle kniha mě absolutně pohltila. Všechno dávalo smysl. Nebylo to žádné (pro mě) nesmyslné Sci-fi kde by např. lodě lítaly nadsvětelnou rychlostí...
A to se mi na knize asi líbilo nejvíce. Že všechny užité mechanismy dávaly dokonale smysl. Navíc kniha prezentovala, některé existující vědecké teorie. Na druhou stranu, to bylo místy poněkud jednoduché. Nevím jestli to byl záměr, ale některé věci mně zkrátka docházely prostě dříve než měly.
Příběh, i přes to, ale byl napínavý až do konce - protože člověk nikdy nevěděl, pro co se hlavní hrdina nakonec rozhodne a jak bude jednat (sám jsem si chvílemi přál, aby se rozhodl jinak :) ).
Celkově se mi kniha velice líbila, přečetl jsem ji skoro na jeden zátah. A to souvisí s maličkostmi, které jí musím vytknout, občas zbytečná jednoduchost a vzhledem k houževnatému tématu, poněkud malý počet stran.
Za to strhávám jednu hvězdičku, ale i tak knihu, jako strhující příběh o ohromné lásce a kvantové mechanice:) - doporučuji!
Opravdu originální a dojemný příběh o tom kolik nám toho může do života dát jeden obyčejně neobyčejný tučňák. Tom Michell napsal svojí knihu velice poutavě a napínavě, sice se tam nikde neodehrává žádné přehnané a nervy drásající drama, ale i tak je člověk na konci kapitoly vždy napjatý a říká si ,, jak to asi sakra vyřeší, s tím a tam tím''. Knížce musím dát pět hvězd, čtyři za originalitu a sílu příběhu a tu pátou přidávám za to, že tento vlastně autobiografický či ''autotučňáčí'' :) román, i poučí o tehdejším životě v Argentině, o místní fauně, o tom jak lidé mrhají přírodními zdroji a životem, atd...
P.S. Jedna z knih, která se hodí do čtenářské výzvy 2018 - kniha, ve které je zmíněna jiná kniha
Velice milé čtení. Člověka nadchne jak Čapek pomocí obrázků, místních názvů a melodického jazyka španělského dokáže knížku ozvláštnit a okořenit. Tak, že se čtenář na chvilku opravdu cítí, jako kdyby mu začala proudit v žilách horká španělská krev a zval chiquitu k tanci. Musím dodat, že při čtení ubíhala stránka za stránkou. A obzvláště si cením kapitol o Corridě, kterou v 21. století člověk už nenavštíví jako kdysi. Takže stejně jako u obrázků z Holandska, musím Karla Čapka obdarovat 5 hvězdami.
Kniha s Čapkovými fejetony velice pobaví, ale i jaksi vzdělá a přiblíží ''velice nekoordinovaný a chaotický'' proces tvorby filmu, novin a divadla. Nejvíce se mi líbila pasáž o filmu, kde velmi trefně a ironicky popisuje chování režisérů k autorům. Určitě doporučuji, jak se říká : v jednoduchosti (v jednoduchém tématu) je krása.
Útlá knížečka s Čapkovými obrázky. Je to velice milé čtení, třeba na jednu cestu vlakem z Ostravy do Olomouce :). Ve které autor s lehkostí a humorem popisuje zvyky a mentalitu nizozemců. A také krásy a zvláštnosti Holandska i jeho architektury. Knížka na vás na konci zanechá dojem, jako kdyby jste ji zrovna procestovali. Ale ne sami, nýbrž s Čapkem, protože jeho osobitost nechybí ani v této knížce.