gubesh komentáře u knih

Bylo by mi hloupé Hemingwayův román popsat suše a neplasticky jako protiválečný. Bezpochyby je válka zvěrstvo a velký zločin páchaný člověku člověkem – to líčí nejen kniha Sbohem, armádo! ale i spousty dalších, avšak i přes to nemůžu být spokojený s označením protiválečný. To označení se mi nikdy nelíbilo. Příliš jasně předem definuje, jaký by ten či onen román měl být, jaká v něm bude vládnout nálada a jaké pohnutky k jeho napsání vedly.

Ano, Sbohem, armádo! popisuje všechny ty hrůzy, pokřivené lidské osudy, škody a promarněné životy, ale to dokáží i učebnice dějepisu nebo třeba počty mrtvých v statistikách. Proto neupírejme románu kvality již nevhodným označením a nesnižujme jeho estetickou funkci na obyčejnou antimilitaristickou proklamaci.

Hemingwayův román je bezpochyby ovlivněný existencionalistickým myšlením. Veškerá vůle k životu je nakonec stejně odměněna pouze tragickým koncem. Jednou umřeme, jednou umřou naši blízcí a co nám potom zbude.

Citace:
„Svět zlomí každého, a mnoho jich je pak silných tam, kde je zlomil. A ty, které zlomit nejde, ty zabije. Zabije ty velmi dobré a ty velmi jemné a ty velmi statečné, jednoho jako druhého. Jestli nepatříte mezi žádné z nich, můžete se spolehnout, že vás zabije taky, ale nebude na to nijak zvlášť spěchat.“

2 11.08.2020

Překvapilo mě nakolik je Kerouacova próza podobná Ginsbergově poezii. Taky, že je vedla stejná idea, ovlivňovalo stejné prostředí a lidé. Nechci, aby to bylo nějak zavádějící, formou i jazykem je Ginsberg opravdu básník a velký básník. Kerouac byl však také básníkem, jen píšící svou poetiku formou prózy.
Ginsberg ve svém magnus opus - čtyřdílné básni Kvílení - vystavuje na odiv světu vše, co se v něm nahromadilo. Vše špatné, vše dobré, vše šedé. Bylo toho moc, aby mohl povědět opravdu vše. A lidé, kteří nejsou s to vše povědět, něco těžkého, ti kvílejí. Řekl bych, že jednotlivé kapitoly nám odpovídají na základní otázky: 1. Co je pro A.G. realita? 2. Co nenávidí? 3. Co miloval a nenáviděl? 4. Co miluje? (Jako 4. díl beru poznámku pod čarou).
Nejsem věřící a nevěřím v anděly, ale kdyby tu mezi námi Beatnici byli, zeptal bych se jich: ,,Allene, Jacku, Neale jste andělé?''

Opravdu bych ze sbírky vyzdvihl ještě Slunečnicovou sútru.

2 03.07.2020

Výbor humorných, politických, mravoučných i mravokárných,cestopisných, popisných, literárních, sociálních ba i justičně-legislativních Čapkových sloupků, však abych dokončil charakteristiku dodávám: veselých, smutných, milých, srdcervoucích, napínavých, filosofických, útěšných, rozhněvačných, úzkostně spjatých s první republikou i nadčasových.
Všechny tyto publicistické texty spojuje Čapkova bystrost, vtip a jednoduchost s jakou byly čtenáři podány v Lidových novinách.
Člověka některé jednotlivé texty příjemně potěší a vyvolají nenuceně úsměv na tváři, obzvlášť ty texty o těch každodenních maličkostech života, jež bývají moderním člověkem opomenuté, potěší nejvíce. Ve srovnání s žurnalistikou současnou se nabízí otázka, proč dnešní žurnalisté hledají pro své texty (téměř ve 100%) pouze témata složitá a vážná? V některých ohledech je psát o maličkostech zkrátka těžší, nebo spíše je vyžadováno více důvtipu a nápadů.
V té knize je kus historie prvorepublikové a novinářské. Je škoda, že takové výbory, se dnes netisknou třeba v nějakých pěkných nových vydáních - revize těchto méně známých sloupků by jistě nebyla na škodu, ba naopak by bylo k dobru, kdybychom tyto řádky mohli číst v publikaci, která není zakončena doslovy zatížené komunistickou propagandou.

1 01.04.2020

Klasický objemný román popisující celý život a duševní vývoj mladého Fabrizzia. Sám Stendhal přímo v románu ironicky napsal: „Přiznám se, že jsem následoval příkladu mnoha vážených spisovatelů a začal jsem vyprávět historii svého hrdiny rok před jeho narozením.“ (str.14)
Podrobnosti ze života dvoru absolutistického knížectví se všemi jeho hodnostmi, intrikami a způsoby jsou pro člověka 21.století těžko uchopitelné, nicméně je to právě příběh několika velikých lásek, které udrží čtenáře bdělým.
V druhé polovině knihy se rozehraje dojemná Epika, kdy Fabrizzio skončí uvězněn v Parmské věznici, a kde překvapivě poprvé pozná upřímnou lásku. Narativ graduje a ke konci, v němž je toho tolik líčeno tak málo slovy, vyústí v tragické (neočekávané) dovršení, z kterého mám do teď vlhko v očích.

1 20.02.2020

Dokonalé.

2 23.01.2020

Pět formou i kvalitou odlišných povídek spojuje téma druhé světové války. William Styron píše své příběhy z perspektivy mariňáka. Většinou se jedná o nepřímý popis válečných zážitků nebo vlivů války na mentalitu emočně a inteligenčně vyspělejšího jedince. Je zřejmé, že autor vychází z osobních zkušeností.
V titulu, jenž nese název Až na krev, a z kterého mrazí po zádech, příliš krvavých líčení nehledejme. Styron klade důraz na malbu hrdinovy psychiky a popis myšlenek. Ty jsou s to důvěryhodně sdělit atmosféru krutých válečných scén, bohužel méně náročného čtenáře mohou nudit. U méně kvalitních povídek (Blankenship) byl zbytečné květnatý jazyk na obtíž, a dělal text špatně čitelný. Naopak u Otcovského domu, ač přes dlouhá souvětí, dokázal Styron velice půvabným jazykem psát poutavě a čitelně.
Některé povídky mne zaujaly (především Otcovský dům, nedokončený román o návratu mladíčka z válek v Tichomoří), a proto knihu hodnotím lepšími třemi hvězdami.

1 23.01.2020

Pokračování románu Na cestě a další z Kerouacových líčení života. Kniha začíná popisem básnického manifestu, legendárního čtení v Gallery Six, kde Allen Ginsberg přednesl svou proslavenou báseň Kvílení.
Hlavní hrdina Ray (Jack Kerouac) v knize prožívá chvíle sexuálních experimentů, duchovních i tělesných poznání – cestu za svobodou. Máme příležitost nahlédnout na počátky Beat generation a ruksakové revoluce . Ray se svými přáteli prožívá chvíle hlubokých budhistických duchovních poznání, cestuje po přírodě, leze po horách, jde za své hranice, ale také se pere s alkoholismem a svými psychickými stavy.
Dílo je nesmírně cenné jako důkaz svobodného lidského myšlení a ducha.

2 24.12.2019

Má první zkušenost s ruským romantismem. Musím přiznat, že jsem ohromen ladným čistým jazykem. Úchvatnou skladbou děje, jenž přirozeně a napínavě eskaluje s překvapivou zápletkou. Poslední povídka (Kapitánská dcerka) je asi nejlepší povídka, co jsem kdy četl. Kombinuje se v ní vše, co jsem už popsal, ale tentokrát dotaženo v dokonalost. Umělecký a emotivní dojem z ní zůstane silný.
Nechtěl bych zapomenout ocenit popis ruských reálií a Pugačovova povstání i kvalitní překladatelskou práci Bohumila Mathesia.

1 04.12.2019

Román Na cestě nás učí se nebát života. Nebát se žít. Vede nás po nekončící cestě Sala Paradise v doprovodu přátel a milenek, z nichž nejvýznamnější roli hraje Dean Moriarty.
Je to nekončící cesta poznání, života, štěstí a smutku, dobrodružství. Román jakoby neměl začátek ani konec, žene se pořád dál a dál stejně jako život. Popisuje bohatství každého prožitého okamžiku se vším, co onen moment sebou přináší. Neohlíží se za ničím, ale ani nic nehodnotí a nekritizuje. Snaží se dostat až k jádru lidského prožívání a zachází ještě o něco dál. Metodou tryskajících jadrných myšlenek, jež jsou nebývalým pokusem o to, říci vše co lze.
Kerouac nám zanechal čisté umělecké dílo. Poselství a mistrovské líčení své doby, cesty, měst, přírody, lidí (všeho). Slovy lze jen těžko vyjádřit opravdovou poentu extatického románu. Autor na to potřeboval přes 350 stran. Majíc však snahu se o to pokusit napíšu alespoň pár charakteristických vět. Prožít vše a úplně a jet pořád dál, hlavně dál a dopředu.

5 29.11.2019

Ne, tohle není příběh o ufňukaném chlapci.
Tohle je metafora, tohle je alegorie, tohle je obraz čirých citů.
Mladý Werther je jak splašený kůň, který se vytrhl ze svého spřežení. Platónův horkokrevný hřebec. Emoce bez rozumu.
Ukazuje na emoční stránku naší duše a vybarvuje tragičnost nemožné lásky. (Ach ta jeho drahá Lotta!) Ostře kritizuje racionalismus. Obdivuje lásku a přírodu. Zakládá romantismus.
Při čtení Goethova románu, nehleďme na logiku narativu, nýbrž raději se položme do víru líčených pocitů.
Mistrovství spisovatele a způsob, kterým dílo bylo napsáno, není třeba hodnotit.

14 11.11.2019

Veskrze inspirativní román, jenž pojednává o (téměř) nadlidské vytrvalosti hlavního hrdiny – Martina Edena. Nadčasový popis pokrytectví ve společnosti. Mistrný naturalismus.

Martin veden láskou k dívce z vyšší společenské sféry se odvrací od svých starých přátel a života. Láska k ní je jeho nejvyšším cílem a hnacím motorem. Jeho denním chlebem se stanou stovky přečtených knih, litry prolité tuše, stohy popsaných papírů a úmorná práce od brzkého rána do pozdního večera, kterou vyměnil za svůj někdejší rozverný život námořníka. Jen tak se totiž může stát dostatečně hodným slečně, do níž se zamiloval. Jen tak se vyrovná její společenské vrstvě.

Toliko o první, romantičtější, části knihy. Problém nastává, když hrdina svého cíle dosáhne a svými zkušenostmi i znalostmi lidi, jež byli jeho vzorem, přeroste. Jeho ideály se promění. Začne nenávidět to, co dříve obdivoval. Všechna motivace se vytratí. Neschopen srovnat se s realitou a postavit nové duchovní základy svému životu, ovlivněn filosofií Nietzeho, má jeho osud již jen jediný neodvratitelný konec.

Smutný lidský příběh o střetu s realitou, jenž by ve vás měl hlodat, porodit myšlenky a následně povznést nad veškeré lidské pokrytectví.

9 17.09.2019

Poctivě vypracované dílo, jež vypovídá leccos o životě Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové ale i dalších tehdejších elit národa Čsl. Jedná se o honosnou a bohatou sbírku dopisů, určenou pro lidi, co znají historii první republiky a kontext Čapkovi tvorby. Je na škodu, že se některé z pozdějších dopisů neuchovaly, avšak důvody jsou více než pochopitelné (Strach O. Scheinpflugové z gestapa). Nechybí desítky fotografií. Bystří čtenáři jsou jistě s to mnohé o povaze, názorech a rituálech intelektuála vypozorovat. Vydání sice socialistické, ale zdá se ucelené a nezávadné.

Pro čtenáře K. Č. je listování jeho starou korespondencí vzrušujícím příběhem, v němž se dozvídá o ,,backgroundu'' děl, ním napsaných, a každým dalším dopisem odkrýváním kusů kuriózní skládanky - spisovatelova života.

1 09.04.2019

Napínavý místy až dobrodružný příběh, který odkrývá krutosti páchané zajatcům Japonskou císařskou armádou. Napětí v některých pasážích eskaluje až do té míry, že vám běží mráz po zádech a vy s nervozitou si jen říkáte - nedělej to. Prostředí je exotické (Thajská džungle).
Hlavními motivy jsou útrapy zajatců v táboře, stavba mostu, válka, sabotáž mostu, vůle, odvaha a vojenská kázeň.
Líbilo se mi vylíčení jednotlivých, často velice pevných a ctnostných, charakterů a jejich psychiky. Především duševní stavy despotického plukovníka Šaitoá, který naopak jedná velice pudově. Jazyk je relativně strohý a srozumitelný, což dílu jedině prospívá.
Závěr je napínavý, neočekávaný, nervy drásající.

2 04.02.2019

Gellnerovi povídky jsou kvalitní sociálně-historickou sondou do poměrů tehdejší politiky, společnosti, módy i rodiny. Jazyk je bohatý na spřežky i zastaralé výrazy, ale i přesto mu nechybí čtivost a lyričnost. Humor v prózách je vtipný až nadčasově ironický, ale neopomeňme uznat textu i jeho překvapivou sociální hloubku a moudrost lidových pravd, jež v něm přebývají. Buřič schovaný v Gellnerově srdci se nebojí psát o lechtivých tématech a líčit věci v době minulé tabuizované.
Osobně považuju satirickou část knihy za kvalitnější.
Závěrem si myslím, že každý z nás se v líčeních osudů postav částečně pozná, či v nich najde někoho ze svých známých, a právě proto je může ocenit i moderní člověk 21. století.

1 31.01.2019

Geniální Čapkovy povídky filosofického rázu, které jsou napsány s nadsázkou a humorem, co pohladí a jak bílé ptačí chmýří pošimrá pod lícní kostí. Takový líbezný úsměv ve vás vyvolají především apokryfy, jenž parodují nevinné přirozené lidské vlastnosti a zlozvyky např., pračlověk polemizující o zkaženosti nastávající pračlověčí generace. Čapek se zabývá i tématy více vážnými a citlivými – válkou, hamižnou dobyvačností a manipulovatelností davu nevyjímaje.

Nutno podotknout, že využitím antických, biblických či historických motivů Čapek nejenom baví, ale i vzdělává. Právě v tom tkví jeho genialita, neboť velice vtipnou formou se snaží poukázat na nekonečný kruh lidských osudí a vzdělat své čtenáře o klíčových mytologicko-historických příbězích.

5 20.01.2019

Kniha nabitá spoustu zákulisních informací o životě a tvorbě mj. nadčasového prozaika Karla Čapka. Autorka zcela jasně a vědomě svou knihu koncipovala pro nejširší veřejnost. Tomu zcela jistě i přispívá srozumitelný jazyk i lákavý obsah, jenž zcela vhodně s tímto úmyslem zvolila. Na druhou stranu i pro lidi, kteří Čapka mají načteného a již si o něm mnohé zjišťovali, může být biografie zajímavá a může obsahovat nové cenné informace o jejich oblíbenci. Za velice pěkné pasáže považuji vyprávění o jeho rodině či prvních láskách, které je napsáno obzvlášť taktně a uctivě tak, jak by si to KČ nepochybně zasloužil.
Zklamáním pro mě byly objevující se překlepy (o odchodu z Lidových novin namísto Národních listů, chybný popisek u fotografie z pohřbu - chybně je uveden rok 1935, nebo dvojí informace o počtu nominací na Nobelovu cenu - jednou sedm po druhé osmkrát). Naopak se nestotožňuji s názory v komentářích níže, kde čtenáři kritizují špatné uchopení a pojetí informace, jestli Čapek vždy chtěl býti žurnalistou a spisovatelem či nikoliv. Celkem jasně jsem si po dočtení odnesl obrázek, že Čapek chtěl být spisovatelem již od mládí, nýbrž nevěřil, že by se psaním mohl živit.
Knihu bych ohodnotil čtyřmi hvězdami za její originalitu a nápaditost, nicméně přiliš četné chyby mě nutí jednu hvězdu odebrat.

3 01.01.2019

Upřímné prozaické dílo, které mě ze začátku nijak moc neoslovilo (kvůli až moc hovorovému jazyku), ale dočítal jsem ho s dojetím a slzami v očích. Škvorecký demonstruje život za protektorátu a události osvobozování roku 1945 v maloměstském prostředí očima dospívajícího kluka, který je učarovaný jen pro holky a jazz.
Atmosféra doby na vás dýchá z každé strany, i přes nadčasovost motivů románu. Střídají se pasáže úvahové a vypravování. Kniha má spád a příběh graduje. Závěr mě velmi dojal, i když jsem ho takový očekával.
Příběh o hrdinství a nešťastných láskách Dannyho byl pro mě jedním z největších čtenářských překvapení a vřele doporučuji knížku dočíst.

7 30.11.2018

Nejnovější svěráková povídková knížka Strážce nádrže byla uvedena v prodej 2.10. 2018 a právě 2. října jí představil svým čtenářům na velice povedené besedě, jenž se uskutečnila ve spolupráci s Knihcentrum.cz v jejich ostravské pobočce. Beseda proběhla i s podpisy a krátkým autorským čtením. Vládla tam velmi dobrá nálada. Myslím si, že pro Moravskoslezskou metropoli to byla veliká čest, že zde tento český velikán představil svou nově vydanou knihu.

K samotné knize : Je to soubor dvaceti tří dopisů, které posílá strážce přehrady Jiří Smrček generálnímu ředitele povodí. Smrček je osamělý, bezdětný senior, který vypráví příhody ze svého života v malé, ,,sudetské'', horské vesničce. Knížce nechybí typická Svěrákovská tragikomika. Chvílemi vám přijde líto samoty, jenž k životu bezdětného starce patří, ale tu ve vypravování brzo nahradí veselá anekdota, z které se budete válet smíchy po zemi. Pozorný čtenář si jistě povšimne i lechtivých dvojsmyslů, které ovšem nejsou hrubé, naopak oživí vyprávění. Velice zajímavým pro mne byla možnost domýšlení si charakterů jednotlivých postav, jen na základě několika vyprávěných příhod. Kterou zvolený formát knihy nabízí, jako kdyby Svěrák lehounce navazoval na Čapkovu noetiku.

Jsem velice vděčný, že pan Svěrák nám touto knihou předal ještě to, co mu zbylo v jeho poznámkách. A bylo mi ctí, se s ním setkat, podat si ruku a poslechnout si pár jeho slov.

7 06.10.2018

Psychologický román psaný bez iluzí, pompéznosti a pozlátka o zbohatlících, kteří si dopřávají zpohodlnělý život na pobřežích Ligurského moře - ve francouzské riviéře. Příběh stopuje asi 13 leté období v životě psychiatra Dicka a jeho pacientky / budoucí mladší manželky Nicole.
Hlavní zápletkou je poměr Dicka a jeho milenky Rosemary a duševní uzdravování Nicole, které povede až k postupnému odcizení k Dickovi. Velmi zajímavými motivy se stávají bezstarostnost, alkoholismus, marnivost, zazobanost, flirt, luxus. Časoprostorem jsou dvacátá a třicátá léta minulého století ve francouzské riviéře, švýcarsku. Nesmíme zapomenout, že román nepojednává o životu evropanů, ale spíše vypráví o americké smetánce trávící svůj hedvábný život v Evropě.

Neočekávejte příliš velkou dějovou linku, kromě úvodu. Celé je to o psychologii a také chvílemi až trochu nudné a fádní, jako život lidí, kteří se nemusí starat o své živobytí.

1 28.09.2018

Srozumitelně napsaná kniha vysvětlující nejvýznamnější vědecko-fyzikální teorie 20. století. Psána je typickým vědeckopopulárním jazykem. Zvláštností je, že v celé knize byla nehledě na složitost popisovaných principů a teorií použita pouze jediná rovnice a to přeslavná Einsteinova ekvivalence Energie a hmotnosti.


Čte se poměrně dobře. Na některých místech se možná zaseknete, ale jeden z obrázků a grafů ( kterých se tam vyskytuje překvapivě hodně) vám pomůže zcela určitě problematiku pochopit.

Celý Hawkingův životní příběh je velice smutný a dojemný. Podobně se cítíte, když si při čtení uvědomíte, kolik úsilí a intelektuálního napětí musel Stephen W. Hawking vynaložit při psaní NEJEN této knihy. Jeho celoživotní dílo pro vědu, popularizaci vědy a jeho silná vůle žít bude zcela určitě pro spoustu lidí minimálně po dobu celého 3. tisíciletí nesmírnou inspirací.

Knihu doporučuji přečíst, i přes její relativní neaktuálnost ( byla napsána před 30 lety). Pomůže vám pochopit problémy moderní fyziky a tajemství lidského bytí. A když už nic, tak je to krásná vzpomínka na jeho život a dílo.

P.S. Alespoň já beru přečtení a zakoupení této knížky, jako projev úcty tomuhle silnému a vytrvalému člověku.

3 09.09.2018