Gustik5 komentáře u knih

Není to ještě úplně ten King jak ho známe, ale i tak je to výborné. Překvapil mě pro něj netypický, takřka "dokumentaristický" styl psaní, kdy je próza prokládána fiktivními novinovými články, rozhovory a úryvky z odborných knih (taky fiktivních). Na první vydanou knihu dost náročný styl vyprávění, řekl bych. To, jak skvěle to funguje a jak se celým příběhem vine linka, kdy očekáváte eskalaci (která je několikrát implikována) jen dokazuje, že autor je rozený vypravěč a po právu jeden z nejlepších moderních spisovatelů. Tak skvělé a živoucí postavy dokáže vykouzlit snad jen on. Mrazivě dokonalá psychologická studie náboženského fanatismu a duševní a fyzické šikany. K tomu skvěle uchopené nadpřirozené prvky. Vůbec se nedivím že byla tahle kniha v době vydání hit...

19 22.02.2023

Prokletý kraj je brilantní knihou, která začne takřka jako duchařský thriller, jen aby se překlopila do psychologického dramatu, načež v poslední třetině postupně přimíchává ještě rodinnou tematiku a detektivní linku. Je to příběh o hledání sebe sama, o vyrovnání se s vlastní minulostí a chybami - a konečně o odpuštění. Jeho výraznou součástí jsou skvěle napsané ženské hrdinky, s nimiž budete soucítit a které vám přirostou k srdci. Stejně tak i místo, na němž se kniha odehrává, jež je tak nespoutané, jako příroda jej obklopující.

Michaela Klevisová stvořila počin, který je velký svou obyčejností a dokazuje, že patří mezi špičku současné české literární scény, protože jen ti nejlepší tvůrci dokáží na malém hřišti rozehrát silný příběh se značným přesahem…

19 22.10.2021

Je těžké napsat komentář k tolik diskutované knize, aniž bych opakoval již řečené. Přestože jsem ji četl už před pár měsíci, musel jsem si dojmy z ní nechat uležet. Protože je to zkrátka síla. Jak už bylo napsáno panem Fojtíkem, není to hezká kniha. Je plná osudovosti, utrpení, zla a silných emocí, po jejímž přečtení budete nutně potřebovat odběhnout k něčemu pozitivnějšímu. Každopádně, Hana je bezesporu jedním z vážných adeptů na knihu roku.

Překvapilo mne, že i přesto, kolik existuje příběhů z koncentračních táborů, je stále možné napsat tak silný příběh. Takový, ve kterém se prolíná řada lidských osudů natolik uvěřitelně a poutavě, že knihu skoro neodložíte, dokud ji nedočtete. A co oceňuji asi nejvíce, je fakt, že Hana není příliš dlouhá- je psaná velmi úsporně a nemá žádné hluché místo! Vše má svůj smysl a je dokonale provázané. Díky tomu síla děje ještě víc vynikne.

Paradoxně největší emocionální dopad na mne nicméně neměly pasáže z koncentračního tábora, ale naopak ty z "běžného" života před a po válce. Chování některých lidí je až neuvěřitelné. Přes všechna ta superlativa a výborný konec mi tu ale cosi k definitivnímu pětihvězdičkovému hodnocení chybělo. Za mě tedy 4 a půl * za čtení, ke kterému se už možná znovu nevrátím. Ne dřív než za pár let...

Hana je dílo, které si naprosto zaslouží veškerou pozornost. Je to nesmírně lidský a hlavně uvěřitelný příběh...

19 16.04.2018

Nesmírně čtivá a zajímavá kniha. Navíc velmi poutavě zachycuje lidskou povahu a náš způsob uvažování. Kvalitní postapokalyptické sci- fi, jež svou kvalitu ukazuje nadčasovostí a myšlenkami, jež čtenáře nutí, inu, k zamyšlení. Jeden se místy při čtení pozastaví a říká si: "Ona nám to ta příroda jednou vrátí..." Někdy si zkrátka neuvědomujeme, že naše existence visí na vlásku a cokoli může ono pomyslné vlákno našeho bytí přetnout a ukončit.

18 10.11.2017

Jakkoli o sobě sám King říká, že konce píše nerad a příliš mu nejdou, Misery je takřka bez chybičky i v samém svém závěru. Nedá vám oddechu, dokud ji nedočtete. Za sebe mohu říci, že se jedná dosud o jednu z nejlepších knih, jakou jsem od autora četl. Doporučil bych ji všem příznivcům kvalitního hororu, ale i psychologického dramatu. A pokud jste snad od tohoto autora, který má na kontě desítky a desítky výborných titulů, ještě nic nečetli a chtěli byste začít, je Misery dost možná tou nejlepší volbou...

17 29.07.2019

Poezie, která dojímá, povznáší a zaujímá už generace čtenářů, jejíž první verše, jsou- li někde citovány či parafrázovány, pozná s povzdechem úcty každý, kdo zve se Čechem. Vrcholné dílo českého romantismu, říkají učebnice. Ano, sám se věnuji psaní, ač tedy povídek, leč mohu- li něco podobného hodnotit, pak napsáno je to naprosto skvěle. Se čtivostí už je to horší, kdosi pode mnou napsal, "nehodné moderního čtenáře," doba je tam sice znát, ale za to autor ani dílo nemůže.

Mám- li se vyjádřit k Brabcově prapodivném filmu, povím jen; hrůza děs a odpad. Toť můj skromný názor. Máj je knižní klasikou, ke které bych se rozhodně vrátil radši, nežli například k Babičce, která je dle mého vhodná pro starší věkovou kategorii, nežli pro žáky základních škol. Myslím si, že ji dokáže ocenit člověk zkušenější a jazyka více znalý, nežli dítě na základce.

Podobně se to má s Májem. Cestu k němu si musí každý najít, ne každému se bude líbit, ale vždy zůstane na místě které si vydobyl a v osnovách, kam je přidělován.

17 27.05.2019

Mrazivé, svízelí svazující a spíš deptající, než děsivé. Takové je dílo, které King údajně nejdřív ani nechtěl publikovat... Prý je to jediná jeho kniha, jež svého autora - krále hororu vyděsila. A já chápu proč. Jako celek to není ani tak hrůzostrašný horor, jako spíš psychologické drama o ztrátě, neschopnosti se s ní vyrovnat, a také o šílenství. Výborné. Ale pokud se dokážete hodně ztotožnit s výborně vykreslenými postavami (což je autorova doména) a dokážete s nimi děj opravdu prožívat, zvažte zda se do Řbitova pouštět. Zvažte to dvakrát obzvláště, pokud jste rodiči. Tohle není nic pro slabší povahy. A pokud jste odkojeni představou, že horor musí hlavě dělat bubu (podobně jako laciné jumpscares ve většině filmových mainstreamových hororů dneška), radši sáhněte po něčem přímočařejším. Klidně i z pera Kingova... Má ostatně bibliografii víc než slušně nabitou. :-)

16 23.05.2019

Kniha která je čtivá a mrazivá zároveň. S postavami je snadné se sžít a jejich ztráta je pak o to horší. Díky svědectví, které tento román zachycuje, se nelze divit, že byl Remarque Hitlerem zakázán. Pokud se mě kdy někdo zkusí zeptat, co je na válce špatného, vtisknu mu do ruky tuhle knihu. Nejvíce totiž zapomínají ti, kterých se to nejvíc týká...

16 10.11.2017

Ano, je to nadčasové a jednoduše geniální dílo. Pana Čapka nesmírně obdivuji nejen jako velikána literatury, ale i jako muže míru a víry v lidskost. Při čtení děl jako Válka s mloky, Krakatit, či právě Bílá nemoc se člověk neubrání myšlence, jak dalece dokázal tento spisovatel nahlížet do budoucnosti. Není pochyb že lidi dokonale znal. A že ho jejich chování někdy mrzelo...

16 10.11.2017

Jedna z nejmilejších knih mého dětství. Moc hezky a neuvěřitelně uvěřitelně psaný příběh z pohledu věrného, majestátního zvířete. Klasika, jež však baví.

16 10.11.2017

Pro mě zatím kniha roku...

Smrt před úsvitem je nádherné , hořkosladké čtení, které si rozhodně zasluhuje status moderní klasiky. Zachycuje barvitost a krásu dětství, jež vás dojme i přesto, že jste skoro určitě vyrůstali docela jinde, v docela jiném prostředí. Přesto se nebojí ukazovat odvrácenou stranu mince. Smrt (ať už přátel, příbuzných nebo domácích mazlíčků) je tu součástí života, který Cory žije. Zároveň je zde ale přítomna dávnověká magie a závan nadpřirozena. Vyjmenovat všechny příběhové prvky, jež se zde vyskytují by bylo náročné a vlastně i tak trochu zbytečné. Stačí se do knihy začíst a nechat se přenést do Alabamy v šedesátých letech, která byla pro dospívání nejlepším a možná i nejhorším místem na světě. Místem, kde v řece klidně mohla žít nestvůra, kde se neúspěšný spisovatel mohl procházet po ulicích nahý, kde mrtví strašili živé, po lesích se probíhal veleještěr a kde vaše vysněné první kolo mohlo mít vlastní duši...

McCammon si zaslouží veškerý obdiv za to, jak dokázal vytvořit velkou paletu rozmanitých nečernobílých postav, které působí nesmírně živě, lidsky a každá z nich má zde svou uvěřitelnou motivaci a svůj vlastní příběh, podzápletku. A právě ta dotváří ucelenou mozaiku jednoho velkého díla, v němž bje i ten nejhorší člověk napsán uvěřitelně. Za nenápadnou obálkou se skrývá knižní klenot, jenž mi svou vrstevnatostí naprosto učaroval a nezdráhal bych se jej doporučit všem, kdo mají rádi opravdu dobré knihy...

15 04.04.2023

Poprvé v životě jsem si přes internet koupil audioknihu (rozsáhlé a zajímavé obsazení prostě nalákalo) - ne na nosiči, a dobře jsem udělal! Vyčníval ovšem Martin Stránský (tedy jeho kapitán Crozier), který by snad dokázal poutavě načíst i telefonní seznam. Tady se však nedá říct, že by předloha potřebovala přidávat na poutavosti...

Franklinova expedice je totiž poutavá sama o sobě. Dan Simmons si navíc neskutečně pečlivě nastudoval nejmenší podrobnosti ohledně celého "podniku" a skvěle je zasadil do mrazivého (doslova) románu, rámovaného vysloveně fiktivními hororovými prvky z poupravené inuitské mytologie.

Více než Tuunbaq, tedy monstrum z ledu, jsou tu za monstra lidé (jak už to tak v nejlepších hororech bývá). Odmítám tvrzení o zdlouhavosti (třeba takový adaptující seriál, který předlohu pochopitelně notně osekal, je oproti ní docela slabota). Kniha přímo stojí na stejně jako neskutečný mráz plíživé, ponuré a bezvýchodné atmosféře blíží se katastrofy. Je prostě brilantní.

Při poslechu jsem mezery doplňoval literaturou faktu od Michaela Palina - Erebus: Příběh ztracené lodi, a číst tyto dvě knihy najednou byl skutečně velkolepý zážitek a dokonalá kombinace. Za mne skvělé a na Simmonse si jakožto na autora ještě posvítím. Protože je to opravdu Pan spisovatel...

15 22.05.2019

Poe podle mě není typicky hororovým autorem, budícím nepopsatelnou hrůzu. Jeho doménou je (tedy alespoň pro mě) pečlivě rozvrstvený, propracovaný a postupně gradující příběh. Ten v sobě zpravidla nese zvláštní, mrazivě syrové znepokojení, závrať. Něco co v nás budí tma v noci. Ne hrůza, ale spíš zvědavost s děsem na pomezí, nutící nás spíš přemýšlet, než prchat. Možná proto se někdy (zvláště zde v komentářích níže) setkává s nepochopením a rozčarováním. Přeceňovaný? Ale kde že! Je to autor stále geniální a léta na tom nic nezměnila.

15 10.11.2017

Asi jsem se zamiloval do Bulgakova... Byť mi chvíli trvalo zorientovat se v dění a zvyknout si na jeho vypravěčský styl, který je opravdu hodně specifický, jakmile jsem si udělal přehled o tom, kdo je kdo, bylo to perfektní. Je to magické, pohlcující a nápadité... Ta atmosféra, satira a dějové linky stojí za to se oklepat z počátečního zmatku a nechat se vyprávěním unášet. S odstupem dávám plný počet a určitě se k tomuto dílu zase vrátím.

15 10.11.2017

Je to krásné fantasy, které obratně bere notoricky známé prvky pohádek a zasazuje je do pokřivených kulis dávného království, kde se kdysi stalo něco strašlivého. Vyzdvihnout si vedle samotného obsahu knihy zaslouží i krásná původní obálka a ilustrace v začátcích jednotlivých kapitol. Ty má na svědomí nadaný kreslíř Gabriel Rodriguez. Znát ho budou zejména fanoušci komiksové série Zámek a klíč, k níž napsal scénář Kingův syn a rovněž spisovatel, Joe Hill. Ale to už odbočuji.

Hrdina, jenž se do jiného světa zprvu vypraví s určitými vlastními záměry, nijak nezamýšlí stát se nějakým hybatelem velkých událostí. Před Stephenem Kingem zaslouží smeknout za to, s jakou samozřejmostí představuje fantasy svět s vlastními zákonitostmi. Ačkoli velké množství věcí není přímo vysvětleno, nebo je tak nějak skryto mezi řádky, čtenář podobně jako Charlie na vše přistupuje prakticky okamžitě.

Ve všem je snadné se zorientovat a svět, který je tak podobný, a přitom tak odlišný od toho našeho, vás pohltí. A to do té míry, až si uvědomíte jak by někomu z pohádkové říše, komu nepřipadá podivná magie, chodící mrtví zahalení do modré záře, zpívající panna nebo obři, přišel neuchopitelný a podivnostmi nabitý náš svět. Nejen tato zajímavá perspektiva, ale vrstevnatost celého příběhu je dechberoucí.

Dílo začne jako nenápadný příběh teenagera s pohnutým dětstvím a neúplnou rodinou, jež se spřátelí s podivínským starcem a jeho psem. Načež se vše překlopí do fantaskní roviny, v niž mají své místo magie, láska, ale i proroctví a netvor, který má moc ničit celé světy. A pokud chcete nějaké finální zhodnocení, pak vězte že to není nejlepší kingovka co jsem kdy četl. Ale pořád je to skvělý příběh. Příběh, který bych doporučil jak těm, kdo jsou Kingovou tvorbou nepolíbení, tak matadorům, jenž už od něj četli ledacos.

14 07.09.2023

Jednoduše nádherná kniha, do které jsem se zamiloval... Skutečně jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy přečetl. Tak krásný, hořko- sladký a smutný příběh plný životní moudrosti se jen tak nevidí. Určitě sáhnu i po něčem dalším z pera pana Waltariho. :)

14 10.11.2017

Rybář je výbornou a atmosférickou novelou, která nepracuje tolik s prvoplánovými děsy, jako s pečlivě prokreslenou a děsivou legendou, která svým původem dalece překračuje hranice tohoto světa i jednoho věku lidstva. K tomu přičtěme nesmírně lidský rozměr smrti blízkého; smutku a neštěstí, se kterými je až nepříjemně snadné se ztotožnit. I přes nadpřirozené, znepokojivě hrůzostrašné úkazy bych se tak nebál říci, že nejvíce však převládá aspekt hororu psychologického.

Dílo je prosyceno řadou odkazů na H. P. Lovecrafta (jsem si vědom, že se mi povedlo odhalit jen několik nejzřejmějších – kupříkladu jedna z vedlejších postav, která se v příběhu mihne jej až podezřele připomíná), ty ale vyžadují znalost nejen jeho díla, ale i života a nejsou nutné pro pochopení knihy, nicméně zasvěcené samozřejmě potěší.

Mnohem více než o děsuplné čtení se jedná o mrazivě znepokojivý příběh, v jehož středu vězí žal, spojený se snahou vyrovnat se s odchodem blízké osoby, či dokonce snaha smrt zvrátit, která se opakovaně ukazuje jako lichá. A to hned v několika podobách. Děj je na oko rozvláčný, ale přitom doslova napěchovaný detaily a hlubokými významy, které mohou mít při opakovaném čtení různých výkladů. Jde o jeden z nejlepších a nejlépe napsaných hororových příběhů, jaké jsem kdy četl a nemohu jinak, než jej doporučit všemi deseti všem náročnějším milovníkům tak trochu jiných druhů knižních hrůz. Rybář mne na lákavou návnadu ulovil s přehledem sobě vlastním, až bylo po dočtení tak trochu obtížné hledat cestu zpět…

13 27.07.2021

V této knize ukročil Stephen King tak trochu bokem od pro něj tolik signifikantního hororu k sci-fi alternativní historii s prvkem cestování časem. V thrilleru s politickým tématem se tak čtenáři dostává příběhu, který má v sobě vše, co od dramatického románu očekáváte, a nádavkem ještě něco navíc.

Ne nadarmo patří autor mezi nejčtenější romanopisce. V knize překvapivě funguje i aspekt, který je zrovna Kingovi pravidelně vyčítán nejvíce, a tím je neuspokojivý konec. Zde však velmi překvapivě kniha končí takřka dojemně a hřeje u srdce. Možná to bude tím, že autor původně zamýšlel knihu uzavřít docela jinak, nakonec ale závěr přepsal. A to – sluší se dodat, na popud jeho syna, rovněž spisovatele, který vystupuje pod pseudonymem Joe Hill. Ten si totiž otcův rukopis přečetl a poradil mu, jak by příběh zakončil on.

Dallas 63 je krásný, romantický, hořký a nesmírně hluboký příběh s výtečně a empaticky (jak je u Kinga zvykem) vykreslenými postavami. Je jednoduše výborný a byť místy dochází k jisté rozvláčnosti, většinu času se čte jedním dechem. Až je jednomu vlastně ke konci líto, že některé věci se prostě nedají změnit. A mnohdy by se ani měnit neměly…

13 24.06.2021

Tady není co řešit. Je to fenomén, naprosto perfektní záležitost. Jen dneska trochu skřípou ty krevní transfuze, ale to se autorovi prostě musí prominout. Tenkrát snad ještě ani nebyly objeveny krevní skupiny... Vypravování v podobě deníkových záznamů výborně funguje a celému příběhu dodává mnohem větší tíživost a osudovost. Celkově se jedná o viktoriánské mrazivo se vším všudy. Tehdy ještě upíři měli šmrnc, než začali zářit na slunci… Díky bohu za novější nevysosané výjimky (Interview s upírem).

13 10.11.2017

Zpočátku mne to příliš nebavilo, ale postupně jsem se do toho po žraločím způsobu zažral a ke konci jsem sdílel mnoho ze Santiagových pocitů. Zvláštní kolik v sobě může nést tak zdánlivě obyčejný příběh.

13 10.11.2017