Gustik5 komentáře u knih
Batman: Můj temný princ se řadí mezi nejlépe nakreslené komiksy, co u nás vyšly. Příběh samotný za provedením lehce pokulhává, ale rozhodně není špatný. Jen zlehka ošoupaný. Přesto se dobře čte, není hloupý a neslouží jen jako prostředek pro umělcovu tvůrčí seberealizaci. I po stránce dějové se rozhodně řadí do nadprůměru, jen není dílem s kultovním potenciálem. Přesto jde o komiks vhodný jak pro naprosté nováčky, kteří mají rádi filmy a chtěli by si prostě přečíst dobrý uzavřený příběh s Batmanem, ale i pro ty, co mají načteno a rádi by výraznou oddychovku. Protože tohle dílo má vypravěčský říz a svěžest, jaké zatím novým řadám v rámci Znovuzrození chybí… Zkrátka a dobře, tuto knihu mohu jedině doporučit všemi deseti.
All-Star Batman: Můj nejhorší nepřítel je zatím bezesporu to nejlepší, čeho se nám s Batmanem v rámci Rebirthu dostalo. Jedná se o lehce nadprůměrný vedlejší příběh, ze kterého se sice na zadek neposadíte, ale zabaví vás a i to se počítá. Přičtěme k tomu tradiční a přesto stále táhnoucí, Jekyllo- Hydeovský rozpor postavy Two-Face, slušné a nepřemrštěné zvraty s naopak správně přemrštěnou “badass” akcíia tak trochu jinou atmosféru, která pro Batmana naopak tradiční není a máme tu zaděláno na počátek zábavné komiksové řady, u které jsem vlastně docela zvědav na další díl. Proč ne. Tohle by šlo.
Komiks Desátý Doctor Who: Revoluce hrůzy ode mne dostává stejné hodnocení, jako Terorformace, poněvadž mne bavil zhruba stejně. Četl se svížně a nenudil. Ale popravdě nic extra ani nepředvedl. A to říkám jako fanda seriálu! Co se kresby týče, místy potěšily drobné eastereggy, které právě Whoviané ocení. Jinak je celkově, podobně jako v případě předchozího komiksu s dvanáctým Doktorem příjemná, místy více, místy méně prokreslená. Linka i coloring tak nějak odpovídají běžnému mainstreamovému standardu, z něhož ovšem nijak významně nevybočují. Tudíž způsob, jakým je komiks kreslen sice rozhodně neurazí, nýbrž však zase kdovíjak nenadchne. Nebyl tu žádný větší panel či celostránkový výjev, který by mi nějak utkvěl v paměti. I v tomto případě jsou příběhy zde nijak nepřekonávající průměr obyčejnějších epizod seriálu. Ačkoli se jim nedají upřít celkem zajímavé nápady, které by si nicméně i tentokrát zasloužily mnohem víc prostoru na rozpracování. Nezbývá tak než doufat, že v dalších komiksech jak v případě Doktora desátého, tak dvanáctého, které má Crew v plánu vydat, se tvůrci více odváží… Na závěr samozřejmě potěší bonusy a bohatá galerie variantních obálek.
Upřímně přiznávám, že mám této mangy tak trochu plné zuby a jsem docela rád, že mám její čtení patrně již definitivně za sebou. Malinko je to i formou (ačkoli třeba jedna z modernějších mang, které jsem četl, mne bavila hodně), kdy mi vadí přechody z „realistické“ kresby na zjednodušené dětinské karikatury, či poněkud infantilní humor (nicméně beru, že to k žánru patří) ale zejména obsahem. Human-Error Processor se čte podstatně lépe než druhá kniha. Díky staršímu datu jednotlivých sešitů je zde také přítomný starší koloring (který se mi oproti tomu modernějšímu líbí víc) a nedá se říci, že bych se nudil. Přesto musím znovu konstatovat, že tento kult mne neohromuje tak, jak bych čekal a fanouškem The Ghost in the Shell asi nikdy nebudu, a chápu že podíl na slávě i sám autor připisuje hlavně anime zpracování a dalším. To je ale mé hodnocení.
Pokud vás tento svět nadchl a nutně si potřebujete přečíst víc, je pro vás tato sbírka rozhodně vítanou jednohubkou a takřka povinností. Na překladu a letteringu ze strany Crwe nemám co vytknout. Žádného překlepu jsem si nevšiml a tisk a zpracování knihy jako takové jsou již standardně na vysoké úrovni. Takže palec nahoru.
Rocket: Tahání za ocas je stále docela povedenou vedlejší sérií, nicméně ničím víc. Zatímco první kniha skýtala docela příjemné a hravé překvapení, ta druhá ztrácí dech a postrádá mnohé. Stále sice nespadá do průměru, ale blíží se mu takřka na dosah. Nezbývá tedy než doufat, že další svazky přinesou podstatně svěžejší a povedenější čtení, protože tahle série má nakročeno být mnohem lepší, než dosud je. Zatím je jen místy dětská, místy dospělejší, neucelená, nenáročná a vlastně docela fajn. Pokud vám toto stačí, zklamáni oním skoro „rosomákovsky“ agresivním mývalem Rocketem a jeho „prkenným“ kamarádem Grootem rozhodně nebudete. Přes vzájemnou chemii a celkové sympatie k postavám si jeden říká, zda je Rocket opravdu takovým tahounem, aby zvládl vlastní komikovou řadu. Po této knize mám trošku pochyby. Kresba se naopak povedla a skutečně mě baví i jako určitý protipól k běžnému mainstreamu. Zrovna tak alternativní obálky. Ale ty jsou zajímavé skoro u každého komiksu, který u nás Crew vydává. Nu, tak uvidíme, jak to s Rocketem bude v pokračování. Ocenil bych hlavně celistvější příběh…
Co k tomu říci. Noc nestvůr je trošku tupá jednohubka, nad kterou se nesmí příliš přemýšlet… Tom King se nicméně na tomto příběhu jen podílel, hlavním tvůrcem scénáře je v tomto případě Steve Orlando. Prostoduché dialogy a absurdnost nejen celého příběhu, ale i konečné Strangeovy motivace a cíle (které, jakkoli jsou zabaleny v pseudopsychologických řečech moc smysl nedávají) dávají spolu s podivnou kresbou dohromady zvláštní slepenec, který si popravdě pár dnů po dočtení ani příliš nepamatuji. Znovu a obávám se že ne naposledy tu vyvstává otázka ohledně toho, co Batman znamená a nakolik je tato postava zajedno s jejím představitelem. Zda Bruce Wayne není už Batmanem zastaralým, nedokonalým a neměl by být nahrazen. Což ovšem není nikterak originální dějový motiv a prostě nepřekvapí. Ani nenadchne. Jako ostatně celý tento komiks. Nicméně pokud si chcete přečíst jednodušší jednohubku s obřími příšerami a s rychle odsýpající a poměrně uzavřenou zápletkou, patrně vás toto dílko nezklame. Já se ale příliš nebavil a zatím mne Batmanovo Znovuzrození i po slabším začátku nechává chladným. Snad alespoň Snyderův All Star Batman bude mít do té doby něco do sebe. A snad se King a jeho kolegové ještě v budoucnu zlepší…
Tohle je zkrátka, jak už bylo jinde řečeno, superhrdinská epopej. A kvalitní komiks! JLA: Svoboda a spravedlnost je úchvatným dárkem od nakladatelství Crew nejen fanouškům společnosti DC, ale i superhrdinského komiksu jako takového. Alex Ross a jeho kresba/malba, skládající poctu stříbrnému věku komiksů je sázkou na jistotu. A když se ještě sejde uchvacující umění s fungujícím a skvěle rozvrženým a napsaným scénářem, není co řešit. Postavy totiž i na tak malém prostoru dokáží zaujmout, mají v příběhu své role, tu menší, tu větší a jsou charakterově věrné tomu, co mají představovat. Zajímavé je i to, že Superman zde je upozaděný na úkor právě Martian Manhuntera, jak pro vzájemnou paralelu (která se projevuje i v úloze postavy v dění), tak pro pozici vypravěče. A byť jde co do délky opravdu o jednohubku, doporučuji se pozastavit a jednoduše se obdivovat jednotlivým panelům, protože obří formát k tomu přímo vybízí. Málokde uvidíte tak živého Batmana, Supermana, Aquamana, Wonder Woman, Flashe a řadu dalších…
Vzhledem k věhlasu autora jsem čekal trochu více, než opravdu jen krátké, přepracované mýty. I tak mne ale tato kniha minimálně nabudila pořídit si Eddu, takže vlastně převládají pozitivní dojmy. Četla se svižně. Líbí se mi, že jsou Severské mýty pořádně drsné, hlavně okolo Ragnaroku...
Líbí se mi, že je v komiksu přítomna reakce na předchozí události. Protože totiž Gotham byl v uplynulých letech několikrát zdevastován, rozhodla se vláda zakročit. Právě ona nese zodpovědnost za příchod starého nového zlosyna, a tak přesto ačkoli Batman zrovna nechce, musí s ní navázat křehkou spolupráci. V ději přítomno i pár vtípků, kdy některé jsou více, některé méně vydařené. Minimálně ten, točící se okolo Batmanovy „superschopnosti“ nepozorovaně zmizet, působí hodně ohraně. Pak jsou tu až absurdní momenty, kdy kupříkladu Alfréd poslouží jako vějička a oblékne si Batmanovu zbroj.
Komiksová kniha Batman: Já jsem Gotham rozhodně není špatným rozjezdem nové řady. Přesto se nejedná o nic víc. Rozhodně vám při čtení nevyrazí dech jako už zmíněný Soví tribunál a je tu velmi patrný prostor ke zlepšování. Osobně jsem se při čtení bavil a opravdu se těším, jak se bude Kingův run dále vyvíjet. Dle chvály na jeho další komiksy v sérii se je opravdu na co těšit.
3 a půl *
Tato poslední, desátá kniha rozhodně není špatná. Jen zkrátka celkem průměrná. Cením si hlavně vyváženosti jednotlivých epizod, což bývá často u jakýchkoli sborníků problémem. Zde tomu tak není. Možná proto, že na většině komiksů zde se podíleli buď Scott Snyder, či James Tynion IV., kteří mají celý run tak nějak na svědomí. Ačkoli jsem to trochu tušil, to „pravé“ zakončení už nastalo v knize deváté. Batman: Epilog tak nemá být nějakým velkolepým komiksem, ale spíše poklidným uzavřením jedné kapitoly, jež byla naopak velkými událostmi napěchovaná. Což se, vzato kol a kolem povedlo. Projevuje se zde jistá trpkost superhrdinského mainstreamového komiksu, spočívající zejména v tom, že jsou zde pevně vymezená pravidla a mantinely, v jakých se tvůrci smějí pohybovat. Teď už nezbývá než se těšit a být zvědavi na to, jak se toho zhostí Tom King, který sérii po Scottu Snyderovi převzal.
Doctor Strange: Cesta podivných je velmi zajímavý začátek série, který navnadí na další čtení a rozhodně slibuje pořádné „psycho.“ V hodnocení si zatím nechávám určitou rezervu, poněvadž je zde opravdu patrné, že se jedná o rozjezd příběhu, který se ještě bude někam posouvat a je samozřejmě otázka jak. A musím říct že jsem opravdu zvědavý, protože Cesta podivných je opravdu dosti odlišný mainstreamový komiks, který se nebojí obrátit naruby způsob, jakým byla doposud vykreslována magie v rámci Marvelu, a činí v rámci vyprávění tak s překvapivou svižností a takovým způsobem, že je navíc komiks velmi dobře stravitelný pro čtenáře, kteří o Doctoru Strangeovi třeba jen slyšeli, nebo viděli film a chtěli by si s ním něco přečíst. Crew podle mne rozhodně vybrala dobře a těším se na další knihu s Nejvyšším čarodějem planety Země.
Autorům se celkem dobře podařilo zachytit nahláškovanou spolupráci mezi dvěma ústředními postavami, ačkoli to samozřejmě na papíře, ruku v ruce s poněkud zjednodušující kresbou plně nezachycující mimiku, není úplně ono. Já si tak neustále říkal, jak by to bylo o mnoho lepší v podobě seriálové epizody. Musím přiznat, že celý komiks je u mě spíš lehkým zklamáním a jen lehounkým nadprůměrem, kde má šanci nadchnout hlavně barvitost a nápaditost prostředí. V případě prvního příběhu pak i celkem zajímavá nová rasa a její historie, v případě druhého příběhu zase trošku svérázněji (rozuměj mimozemsky) pojatá indická mytologie. Proč ne. Komiks jako takový celkem věrně odráží podstatu seriálu.
Fanoušky celá věc patrně potěší, lidi předlohy neznalé pak minimálně zaujme a třeba i přiměje se o výchozí látku zajímat, nebo jim to celé nic neřekne. Ani jednu skupinu ale, troufám si tvrdit, dílo vyloženě nenadchne. Dvanáctý Doctor Who: Terorformace, je především lehce nadprůměrnou a celkem povedenou žánrovou jednohubkou, která mi jako fandovi seriálu udělala ohromnou radost. Nic víc, nic míň. Nicméně těším se na další komiksy s Doktorem a doufám, že budou kvalitativně mnohem výš a budou mít úspěch, aby Crew třeba sáhla hlouběji, třeba i ke starším kouskům s jinými představiteli Doktora.
3 a půl *
Je těžké napsat komentář k tolik diskutované knize, aniž bych opakoval již řečené. Přestože jsem ji četl už před pár měsíci, musel jsem si dojmy z ní nechat uležet. Protože je to zkrátka síla. Jak už bylo napsáno panem Fojtíkem, není to hezká kniha. Je plná osudovosti, utrpení, zla a silných emocí, po jejímž přečtení budete nutně potřebovat odběhnout k něčemu pozitivnějšímu. Každopádně, Hana je bezesporu jedním z vážných adeptů na knihu roku.
Překvapilo mne, že i přesto, kolik existuje příběhů z koncentračních táborů, je stále možné napsat tak silný příběh. Takový, ve kterém se prolíná řada lidských osudů natolik uvěřitelně a poutavě, že knihu skoro neodložíte, dokud ji nedočtete. A co oceňuji asi nejvíce, je fakt, že Hana není příliš dlouhá- je psaná velmi úsporně a nemá žádné hluché místo! Vše má svůj smysl a je dokonale provázané. Díky tomu síla děje ještě víc vynikne.
Paradoxně největší emocionální dopad na mne nicméně neměly pasáže z koncentračního tábora, ale naopak ty z "běžného" života před a po válce. Chování některých lidí je až neuvěřitelné. Přes všechna ta superlativa a výborný konec mi tu ale cosi k definitivnímu pětihvězdičkovému hodnocení chybělo. Za mě tedy 4 a půl * za čtení, ke kterému se už možná znovu nevrátím. Ne dřív než za pár let...
Hana je dílo, které si naprosto zaslouží veškerou pozornost. Je to nesmírně lidský a hlavně uvěřitelný příběh...
Pro mě velké překvapení. Nejen že se opravdu jedná o Sci-fi ze staré školy (čekejte tedy poměrně slušnou nálož technických a (někdy, byť zřídka) pseudovědeckých termínů), ale ono ani nezabředává do přílišné popisnosti. Ba naopak se Mise Saturn čte s neskutečnou lehkostí. Je to povedená záležitost s realistickou zápletkou, jež skvěle využívá zaběhnutá žánrová klišé, a zároveň nabízí i celkem originální rozuzlení ohledně mimozemšťanů (nechci spoilovat, ale moc se mi ta myšlenka líbila). Není to dokonalé, ale jakožto oddychové čtení se jedná o výbornou knihu s opravdu živými postavami, které si oblíbíte. Je to jeden z případů, kdy pochvalné citace na přebalu nelžou. :)
Jo, a dost mě potěšil doslov, ve kterém autoři zasazují celou knihu do širšího kontextu. Díky tomu, že se to vše odehrává v poměrně blízké budoucnosti, se snažili držet při zemi a naservírovat nám tak co možná nejrealističtější příběh. Takový, který je i v rámci vědeckých možností velmi propracovaný, za což klobouk dolů. Málokterý autor si dá takovou práci, aby jeho vědecko-fantastické dílo opravdu zasluhovalo tu vědeckou část, a ne jen tu fantastickou. Nejde o science fantasy, ale opravdu o science fiction, což je už skoro vzácnost. :)
Taky byl fajn celkem střízlivý náhled na obě supervelmoci, tedy že obě strany jsou schopné všeho, aby si zajistily technologický pokrok...
Vůbec bych se nezlobil, kdyby si autoři detektivek častěji takhle "odskočili" ke Sci-fi. Zjevně mají cit pro detail a jde jim to. :)
Jednoduše řečeno; všechno co se tu děje už jsme v rámci (nejen) tohoto runu jednou viděli a upřímně se divím že Gotham po tom všem ještě existuje. Scott Snyder si podle mého vybral v rámci vlastního runu nejslabší chvilku a trošku vykrádá sám sebe. Čekal jsem prostě trochu víc. A po celkem konstantním nadšení z předešlých komiksů se dostavilo zklamání. Květy zla jsou sice stále nadprůměrným příběhem, nicméně všechny zvraty trpí zejména tím, že už byly v rámci řady několikrát použity a nemohou prostě nijak překvapit. Vedlejší dějová linka s Brucem Waynem pak působí zcela zbytečně, protože je od začátku jasné, že jde o odbočku, zpomalující děj a k návratu do statutu quo prostě dojde. Tak to sice v mainstreamovém superhrdinském komiksu chodí, nicméně člověku se to zkrátka přejí. I tak se ale jedná o dobrý počin s výbornou kresbou. Zvláště momenty, kdy Bloom útočí na lidi, město a Batmana samotného mají až hororový nádech a Greg Capullo zase jednou ukazuje, že patří ke světové špičce mezi komiksovými kreslíři. Má osobitý, líbivý styl a pro Temného rytíře se snad narodil. Líbil se mi překlad, kterému vévodí výborně zvolený název Květy zla, odkazující na Baudelairovu báseň, a zároveň velmi dobře odráží podstatu záporáka Blooma.
Hlavním problémem The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface není jen to, že je nezáživný a nepřináší v rámci vlastního universa nic moc nového (krom osudů hlavní hrdinky), ale i to, že je zoufale upovídaný a ta „filozofie,“ která dříve fungovala, zde povážlivě vrže. Co se týče „obrázků,“ tak Shirow Masamune lidově řečeno umí, a je to hodně znát. Jeho výtvarný styl je natolik jedinečný, že ho (troufám si tvrdit) od ostatních autorů velmi snadno odlišíte. A když dojde na panely, kde se neodehrávají statické „virtuální orgie,“ ale dostane se nám nějaké té akce či pohledu na futuristickou krajinu, je to opravdu radost pohledět. Ostatně jen díky kresbě si tato manga udržela mé vyšší, než podprůměrné hodnocení. Do jejího čtení jsem se místy musel opravdu hodně nutit a znovu se k ní asi už nevrátím. Což je možnost, kterou u „jedničky“ nevylučuji. V zásadě se tak jedná o typické pokračování kultovní výchozí látky. Snaží se být jiné, větší, lepší a zásadnější, ale přitom selhává v těch nejzákladnějších bodech, na kterých její předchůdce stál a celkem jej tak vůbec ničím nepřekonává. Snad jen výrazným posunem kresby a coloringu…
Tohle je zkrátka perfektní definice toho, jak má vypadat spin off a povedená sólovka. Rocket: Chlupatý a nebezpečný nejen že funguje sám o sobě, ale je i perfektní volbou pro ty, co nemají moc načteno, líbily se jim filmy a chtěli by se o svých oblíbených postavách dovědět o něco víc. Ostatně právě těmto čtenářům je komiks určen, ačkoli nenásilně buduje půdu pro pokračování (na která se těším) a je především neskutečně zábavnou taškařicí, která se čte jednoduše sama. Pokud tedy chcete sáhnout po nějaké oddechovce, jež se nese přesně v duchu Strážců galaxie, tohle je nejlepší možná volba. A jelikož Crew chystá pokračování (což je jedině dobře), máme tu vedle již stávajících hlavních Strážců galaxie od scénáristy Bendise výbornou vedlejší řadu, která má už ve svém počátku slušný potenciál stát se zábavnou, vyvíjející se stálicí, jež si bere to nejlepší z obou světů (tedy jak komiksového, tak filmového), a přetváří to v nenáročný, ale o to zábavnější funkční celek. A takový počin nelze než vítat a kvitovat.
Údajně nejlepší příběh s Deadpoolem vůbec. A sakra, sice to neposoudím, ale skvělý to rozhodně je! Moc se mi líbí, jak dokázali scénáristé udržet perfektně fungující poměr mezi humorem a vážností. Pobavíte se, ale zároveň vás to místy dokáže i dost zasáhnout. Deadpool tu figuruje jako "smutný klaun." Je tu hezky vidět, že všechny ty legrácky a šílenosti jsou jeho způsobem, jak se vypořádat s obrovskými traumaty (mimo jiné i dírami v paměti, které dovysvětlují, proč se tak často dříve plácal odnikud nikam), jež si s sebou nese. Navíc, když už jde opravdu do tuhého, zmlkne i jemu. Pokud jsou první dva sešity povedenou parodií na sedmdesátkové komiksy se vším, co na nich z dnešního pohledu skřípe (ale i funguje), je hlavní příběh především sondou do Poolovy pohnuté historie, propletenou s dalšími dvěma "upravenými" hrdiny. Tajtrlíkující postava tak dostává tragický rozměr a dokazuje, že je na ní mnohem víc, než jen ujetý humor a boření čtvrté stěny. Navíc jsou tu události, které budou mít velké následky v budoucnu (SPOILER/ Deadpool má dceru?!/SPOILER), což se mi moc líbí. Dříve, když jsem četl nějaké sešity z Wayova runu, mi hrozně vadila epizodkovitost příběhu, který Deadpoola nikam výrazně neposouval. Jo, měl bych si už přečíst něco z éry před Wayem. :) Každopádně... Pokud bych měl někomu vysvětlit, proč mám z Marvelovského vesmíru nejradši právě ukecaného žoldáka, doporučím mu tenhle komiks. :)
Ve čtvrté části autoři chvílemi trochu zvolnili tempo a zaměřili se víc na prohloubení vztahů mezi postavami. Což ovšem neznamená, že by tu nebyla žádná akce či nové charaktery, či snad že by tu byl nějaký výrazný kvalitativní pokles. Tohle má prostě pořád neskutečné grády a schopnost přimět mě hltat děj a opájet se zvědavostí, co přinese další stránka... Což dokazuje plot twist v samém závěru. Nutně potřebuju další dávku! :D
Perfektně to rozvíjí předešlý děj a zároveň přidává nové zajímavé zvraty a podrobnosti... U některých scén jsem napětím skoro nedýchal. Největší síla téhle série je podle mě vedle rozmanitého zasazení a příběhu hlavně v perfektně prokreslených (ve všech významech toho slova :) ) postavách. Všechny mají své zcela opodstatněné, pochopitelné motivace a nejsou ploší. Díky jejich trojrozměrnosti je tak snadné si najít oblíbence, u kterého vám skutečně bude záležet na tom, co se s ním stane. Za mě je Sága zatím jednou z vůbec nejlepších komiksových záležitostí, co se ke mně dostaly. Snad to tak bude pokračovat. :)