gwineth | Komentáře u knih | Databáze knih

gwineth gwineth komentáře u knih

Březnové idy Březnové idy Thornton Wilder

Březnové idy jsou knihou pro velmi omezené množství čtenářů. Pokud ji někdo bere do rukou, měl by skutečně vzít na vědomí, že je psána formou dopisů a deníkových záznamů, že tyto jsou spíš psychologické a meditativní, než jakkoli dějové. Navíc autor používá neposloupné řazení těchto fiktivních osobních záznamů, resp. celkem čtyřikrát jde od začátku do konce. Pokud čtete knihu s tímto vědomím (a vědomím, že vám takováto forma vyhovuje a právě takovouto knihu chcete), může vás jedině nadchnout. V opačném případě je lepší knihu jednoduše nečíst. Březnové idy zkrátka nejsou pro každého a ani nejsou knihou pro kteroukoli náladu nebo období v životě.
Mě osobně málo která kniha takhle nadchla. Četla jsem ji relativně dlouho, nebylo s ní kam spěchat. Napětí pochopitelně chybí. Zato můžu říct, že jsem se po delší době konečně dostala k beletrii, která si označení "filosofická" a "meditativní" skutečně zaslouží. Stejně tak byla příjemná psychologie postav. Když jsem si v úvodu přečetla, jaké autor zvolil řazení textu, byla jsem celkem skeptická, ale právě ono neustálé vracení se na začátek dávalo celému příběhu hlubší vyznění. K Březnovým idám se ještě určitě budu vracet.

20.08.2019 5 z 5


Nekonečný příběh Nekonečný příběh Michael Ende

Myslím, že kniha je lépe vymyšlená, než napsaná. Někomu se zdá logika příběhu místy zvláštní, je dáno tím, že se snad nejedná ani tak o pohádku, jako spíš o mýtus napsaný formou pohádky. V bezchybném schématu monomýtu (nevěřím, že autor nedržel v ruce Campbella, když tohle psal) mi občas zanikalo napětí a některé pasáže jako bych přicházely jen proto, aby přinesly patřičné myšlenky. Zejména druhá půlka na mě působila tak prvoplánově, až se zdála poněkud neživotná a kostrbatá. Jak by to bavilo dítě nejsem vůbec s to posoudit, ale mě Nekonečný příběh nadchnul. Postavy jsem si zamilovala, knížka se četla sama. Pohádka s metafyzickým přesahem, to je prostě něco pro mě... Ale zdaleka bych ji nedoporučila každému.

13.06.2019 4 z 5


Ideály humanitní; Demokratismus; Problém malého národa Ideály humanitní; Demokratismus; Problém malého národa Tomáš Garrigue Masaryk

Knihu těžko hodnotit. Sama o sobě vlastně neříká ani nic nového ani převratného a konec konců to není ani cílem. Jsou to vesměs Masarykovi přednášky nebo články určené veřejnosti. Přesto si myslím, že jsou velmi zajímavé a konečně i aktuální. Rozhodně by bylo fajn, kdyby si knihu přečetli alespoň ti, kteří se Masarykem tak rádi zaklínají. Možná by zjistili, že měl úplně jiné názory, než si myslí...

04.10.2018 3 z 5


Fabrika Fabrika Kateřina Tučková

Hrozná knížka. Myslím, že ta pozitivní hodnocení nepatří ani tak této, jako spíš ostatním autorčiným knihám. Někdo méně známý by posbíral méně hvězdiček a oprávněné. Je to opravdu naprostá slátanina. Pasáže, kde se připravuje výstava, jsou až na výjimky několika málo vět zcela nezajímavé a naprosto nic se v nich nedozvídáme absolutně o ničem leda o tom, že sehnat portréty továrníků fakt nebylo jen tak. Pecka. Pasáže čistě faktografické byly sice skutečně zajímavé, nicméně s písmem tak malým a světlým, že nebyly skoro vidět, takže si kladu otázku, proč tam vlastně byly, zda ke čtení, či prohlížení.
Naprosto nijaké byly i pasáže, řekněme, románové. Byly to spíš jen takové krátké fantasie nebo črty, které by mohly být podkladem pro povídku nebo novelu nebo klidně pro román, který autorka nechtěla napsat a já myslím, že to bylo velmi rozumné. Mám totiž trochu dojem, že podlehla ilusi, že o duchu té či oné doby se dozví nejvíc v archivu a encyklopediích a velmi málo četla z myslitelů, kteří tehdy žili a svoji dobu reflektovali. Dokonce myslím, že o té bouřlivé době nepředstavitelného bezpráví, navzdory snůšce halabala vybraných zajímavostí a faktů, nedokáže říct prakticky nic.
Moje hodnocení: kolosální mrhání časem. Ale dobře, dozvěděla jsem se o Brně, co jsem nevěděla. Tak tu hvězdičku, malou, ušmudlanou, osamělou tam nakonec taky přihodím.

28.09.2018 1 z 5


Vražda v Olomouci Vražda v Olomouci Oldřich Daněk

Pro mě osobně byla Vražda... velkým zklamáním. Dřív jsem četla Krále bez přílby a Krále utíkajícího z boje a očekávala jsem něco podobného. Zatímco ony knihy jsou takřka meditativní, psané osobitým slohem a stylem a jejich děj se odbývá jen zlehka a v jakémsi poklidném napětí, Vražda..., která svým dějem leží mezi oběma příběhy, je zcela odlišná. I pokud si odmyslím nenaplněná očekávání, byla to historická detektivka poněkud zmatečná a až příliš zřetelně nadstavovaná. Dlouhé monology druhých dvou knih doplňují a myšlenkově obohacují děj. Tady se ho jen snaží natáhnout. Psychologická propracovanost obou Králů má ve Vraždě sotva prostor se objevit. Děj vede odnikud nikam a jaksi rozpačitě.

13.07.2016 2 z 5


Pohádky a mýty Oceánie Pohádky a mýty Oceánie neznámý - neuveden

Hodnotná kniha představující českému čtenáři pohádky a mýty Oceánie. U mnoha příběhů si čtenář může porovnat všelidskou tendenci chápat a vypravovat příběhy stále týmž způsobem, jiné překvapí svou formou i obsahem. Co se obsahu týče, nejsou příběhy asi úplně ideální pro nejmenší děti, ale starší školáky můžou velmi potěšit a obohatit. Je veliká škoda, že text byl krácen především o různé lechtivé pasáže, ovšem tím se také stává přístupnější pro mladší děti. Bohatý poznámkový aparát potěší především dospělé se zájmem o polynéskou kulturu.
Pod okraj bych zmínila, že mě zaujala jedna věc, v čem se i pohádkové příběhy různých národů liší od pohádek našich: dobrý konec nemusí nastat, i když se hrdina snaží, a neštěstí, které někoho neodvratně postihne, vůbec nemusí být zasloužené. Možná je toto sdělení, které je poněkud více ze života, pro děti také hodnotným poselstvím.

21.03.2016 4 z 5


Osm světel Osm světel Leo Pavlát

Krásné pohádkově převyprávěné příběhy Talmudu a midrašů. Jako dítě jsem je milovala a ráda se k nim vracím i dnes. Doporučuji všem malým i velkým čtenářům, kteří mají rádi příběhy z celého světa, nebo kteří se výslovně zajímají a příběhy židovské.
P. S.: Najdete v něm také jeden příběh, který v pokřesťanštěné a snad i trochu zvulgarizované podobě koluje internetem jako e-mail typu pošli to pěti lidem ;o)

21.03.2016 5 z 5


Červený a černý Červený a černý Stendhal (p)

Asi jsem zvláštní, ale pokud je hlavní hrdina trouba, tak mi to vůbec nevadí. Julien Sorel je chudý a bez původu, tedy ve své době odsouzený k podřadnosti. Přitom je pohledný, chytrý a ambiciózní. Moc se nedivím, že ho to poznamenalo. A konečně, proč by měl být hlavní hrdina jen sympatický klučina, kterému od začátku přejeme vše nej, a se kterým se můžeme identifikovat v tom nejlepším smyslu slova? Vzor a idol? Možná nás na Julienovi tak trochu irituje právě to, v čem se nám samým podobá. Je to pitomec, o tom žádná. Ale není zlý, není zákeřný a není jiný než každý druhý. Já jsem se u knihy dobře bavila a pro ten zážitek jí odpouštím romantické vrtochy. Ostatně i ty má většina z nás. Kniha má dobrou psychologii postav a je povedenou sondou do tehdejší společnosti. Kdo očekává rychle se odbývající a akční knihy současnosti, těžko bude uspokojen starší literaturou.

18.03.2016 5 z 5


Pouští a pralesem Pouští a pralesem Henryk Sienkiewicz

Nádherná dobrodružná knížka. Nesmírně čtivá, napínavá, zajímavá... Má trošku pomalý rozjezd a samozřejmě je poněkud poplatná své době, takže dnešní čtenář musí brát s rezervou zejména pasáže o šíření křesťanství nebo líčení povahy náboženství, s nimiž se postavy setkávají. Jinak výtečná kniha pro mládež, která potěší i dospělého čtenáře.

18.03.2016 3 z 5


Pozvání do psychologie osobnosti Pozvání do psychologie osobnosti Vladimír Smékal

Pokud se čtenář nezalekne nemalých rozměrů učebnice, dostane se mu do rukou velmi přehledný, ucelený a srozumitelně podaný úvod do studia psychologie osobnosti. Zaměření na tento podobor je velmi náročné, ale pokud se mu chce student začít věnovat, tato kniha podle mě poskytuje výtečný start.

18.03.2016 4 z 5


Král bez přílby Král bez přílby Oldřich Daněk

Kniha je psána velmi osobitým stylem. Kdo očekává akční četbu, bude nutně zklamán, přesto děj, jakkoli pomalý, v žádném případě nepostrádá napětí. Komu sedne tento styl psaní, musí knížku doslova hltat. Propracovaná psychologie postav stojí v popředí pomalu plynoucího děje a celková atmosféra historicky věrného románu vás vtáhne a nepustí.

17.03.2016 5 z 5


Sociologie Sociologie Anthony Giddens

Na dovolenou jsem si vzala tuto knihu a román. Přečetla jsem celou Sociologii, román zůstal neotevřen. Myslím, že kniha je dobrým dokladem toho, že i odbornou literaturu lze psát poutavě. Nicméně je třeba si při četbě uvědomit, že celá řada faktů, které autor uvádí, jsou již zastaralé, některé hypotézy byly vyvráceny, některé výzkumy, které cituje, a o něž se opírá, nebyly provedeny správně a později se jejich závěry ukázaly jako nedoložitelné nebo mylné. Přesto většina zůstává v platnosti a pro všechny zájemce o studium sociologie doporučuji jako vhodný úvod.

17.03.2016 4 z 5


Lidové tradice Lidové tradice Dagmar Šottnerová

Zajímavá knížka, užitečná především pro učitele ve školkách a nižších stupních ZŠ ale také pro maminky a tatínky. Autorka nabízí především celou řadu zajímavých her a tvůrčích aktivit tematicky zaměřených na jednotlivé svátky (křesťanské i pohanské) v průběhu celého roku. Každý svátek uvozuje krátkým povídáním o jeho historii a významu. Některá fakta, která uvádí, rozhodně nelze brát úplně vážně a zejména její interpretace jsou mnohdy velmi volné a mohou být poněkud zavádějící. Přesto jsem se v knize nesetkala s žádným do očí bijícím nesmyslem. Velmi mě potěšila autentická lidová říkadla, básničky a písničky, které autorka čerpala od skutečných sběratelů folkloru. Knihu vřele doporučuji.

17.03.2016 4 z 5


Elementární bytosti Elementární bytosti Paracelsus

Dakladatelství Dobra vydává vedle různých bláznivin a ezovýstřelků všeho druhu takové ty knižní perly, které jsou jinak těžko k sehnání a na další vydání obvykle čekají nekonečně dlouho. Jednou z nich jsou i Paracelsovi Elementární bytosti. Myslím, že Paracelsus sám by nakladatelství Dobra ocenil. Mám ten dojem, že byl i na tu dobu trochu šáhlý. V tom dobrém smyslu slova... ;o) Bohužel celé vydání poněkud nízkorozpočtové také v tom smyslu, že chybí jakékoli, alespoň přestručné informace o autorovi a knize, což se u knih vydaných před pár sty lety prostě patří. Čtenář sice dneska může použít gůgl a wikipedii... asi jsem staromilská, ale jakýkoli historik by jim za pár šupů určitě nějaké to slůvko ztratil.
Kniha hodně vypovídá o přirozené lidské potřebě po mytologii a bájných bytostech, jak ji později popsal Jung. Současně a především je obhajobou této záliby vůči církvi, před níž každé zalíbení v bájných bytostech smrdělo hranicí... Jinak je informačně spíše chudá, z pohádek si vnímavý čtenář odnese více a pokud někdo hledá informačně nabitější knihu, doporučuju sáhnout po moderní literatuře. Myslím, že nejvíc můžou Elementární bytosti (vedle milovníků literatury doby) ocenit především hráči dračího doupěte, kteří svou roli pána jeskyně myslí smrtelně vážně.

04.03.2023 3 z 5


Trpaslíci a elfové ve středověku Trpaslíci a elfové ve středověku Claude Lecouteux

Kniha je rozdělena do dvou částí: Literární tradice a Mytologie a pověry. Přiznám se, že smysl tohoto rozdělení mi trochu unikl, první polovina mi přišla poněkud zmatečná, závěry analýz místy unáhlené, neukotvené, nebo poněkud zvláštní. Navíc autor značnou část svých závěrů skutečně vysvětluje (nebo dokonce je teprve činí) až ve druhé části. Celkově je text, myslím, zcela srozumitelný i pro laiky, čte se to velmi dobře i díky tomu, že autor téma očividně miluje a co se s láskou píše, bývá obyčejně radost číst.
Koho zajímají elfové a trpaslíci nejen ve středověku a rád by si přečetl něco fundovaného, leč čtivého, toho kniha nezklame. Přes určité rozpaky jí dávám 4 hvězdy a jednoznačné doporučení.

15.04.2020 4 z 5


Trickster: Mýtus o Šibalovi Trickster: Mýtus o Šibalovi Carl Gustav Jung

Kniha nabízí to, co slibuje. V první části jsou převyprávěny mýty kmene Winebago, které se věnují Šibalovi a sice v několika variacích. Jedná se o celkem čtivé vypravování opatřené skutečně velice podrobnými poznámkami. Radinova interpretace je precizní a ukazuje obrovský záběr autora, který byl nejen největším znalcem ve svém oboru, ale především měl skvělý rozhled, který mu umožňoval své vědění skutečně zhodnotit. Kerényi, který sepsal jakési srovnání s řeckou mytologií, myslím, tak úplně neproměnil svoji šanci. Nicméně i jeho komentář považuji za velmi zajímavý. Následuje stručný "přívěsek" ve formě Jungova komentáře, který je typicky Jungovský, tj. zmatečný a více méně nicneříkající. V kontextu zasvěcených komentářů a velmi dobře podložených interpretací druhých dvou odborníků to zní spíš jako takové kvákání... Škoda toho... Za Junga jsem strhla tu jednu hvězdičku. Byl prostě přespočetný. O lidské duši a archetypu Šibala jsem se dozvěděla více od Radina. Jung už nedokázal dodat nic smysluplného.

29.02.2020 4 z 5


Jídlo a proměna Jídlo a proměna Eve Jackson

Koho zajímají jak mýty, tak jídlo, toho knížka nejspíš jednak zaujme a jednak může i bavit. Celkově ale mezi odbornou literaturou věnující se mytologii patří spíš mezi slabotu. Málo interpretací je původních, spíš se jedná o kompilaci myšlenek lepších autorů. Mnoho témat, která téměř volají po tom, aby se jim autorka věnovala trochu víc (např. odmítání jídla a jeho historické a mytické pozadí) přejde velmi lehce. Na knize je až příliš evidentní, že co se jí nehodí, raději nerozvíjí. Např. autorka pěkně popisuje, že jakékoli zabíjení zvířat, jakkoli si ho umíme zdůvodnit, v nás vyvolává pocit viny. Docela zajímavým způsobem se stručně věnuje tomu, jak se s nimi vyrovnáváme (na úrovni mýtů). Celé vegetariánství, které evidentně nemá ráda, shrne slovem: "pokrytectví", což respektuju. Na druhé straně vegany, kteří by do její definice pokrytectví nezapadali, ve své analýze vynechá a jen zmíní, že takoví lidé existují. Podobných faux-pas je v knize víc. Její analýza snů klientů ve mě budí neodbytný dojem, že se víc než reálné terapii věnovala honbě za dobrými sny, aniž z nich pro čtenáře dokázala něco víc vytěžit. Z mého pohledu se kniha více méně rovnala ztrátě času. Přesto pro mnoho čtenářů může být velmi zajímavá a podnětná.

24.02.2020 3 z 5


Ospalá slovanská díra Ospalá slovanská díra Petr Jaroněk

Škoda, začátek parádní, inteligentní, odpočinková četba. Postupně pro mě kniha ztrácela... Naprostý souhlas, že jako historická detektivka by to bylo super. Kdyby se autor zaměřil tímto směrem a fantasy prvky byly jen malým okrášlením nikoli nosným tématem, výsledek mohl být někde úplně jinde. Prostřední část, která měla být mytopoetická nebyla ani dobře mytická natož aby byla poetická ;) Bohužel chování postav pro mě bylo málo uvěřitelné. Nakonec jsem tomu dala 3 hvězdičky. 2 za knihu a třetí za téma a autorův potenciál. Věřím, že tam je a určitě zkusím i další knihy od něj, až se objeví i u nás v knihovně.

24.02.2020 3 z 5


Smutné tropy Smutné tropy Claude Lévi-Strauss

Musím říct, že Smutné tropy příliš nenaplnily má očekávání. Kniha mi přijde velmi nevyvážená a to, jak autor místy myšlenkově a geograficky přeskakuje na základě volných asociací, mi příliš nesedlo. Některé pasáže (ty skutečně cestopisné a skutečně etnografické) jsem doslova hltala. Jiné šly poněkud mimo mě. Lévi-Straussovi úvahy byly velmi inspirativní a zajímavé nejen pro to, že jsou to úvahy zásadní osobnosti etnografie. Ovšem byly často poněkud rozplizlé. Pětistránkový popis západu slunka a stránku a půl dlouhý vyčerpávající výčet toho, co lze koupit na nějakém bazáru, mě čtenářsky doslova drtili. Přibližně mezi stranou třicet a sto jsem byla přesvědčená o tom, že knihu odložím na neurčito. Ale je to Lévi-Strauss... a já mám knihu ve čtenářské výzvě... Nevzdala jsem a jsem za to ráda. Ale asi bych váhala ji někomu doporučit. Smutné tropy - meditující, filosofující, ale i informačně výživné, jsou spíš pro skutečné čtenáře, kteří nepotřebují, aby se jim kniha příliš podbízela. Nebo možná pro ty, kterým nevadí, že je autorovi upřímně z duše jedno, jestli ve vás vzbudí chuť ji fakt dočíst do konce.

20.09.2019 3 z 5


Temná strana národních států: Etnické čistky v moderní Evropě Temná strana národních států: Etnické čistky v moderní Evropě Philipp Ther

Kniha, která patří do každé knihovny. Je tristní, jak málo a povšechně se o daném tématu mluví. Všichni víme, že etnické čistky a genocidy proběhly či probíhají. Ale když je s nimi člověk konfrontován najednou, zdá se idea národního státu jako jeden z nejhorších nápadů moderní doby. Kniha nepoukazuje jen na katastrofální dopad kreslení hranic států podle statistik a od oka, ale také na nebezpečnost představy, že stát má být tvořen jediným národem a že zdrojem problémů jsou menšiny. Autor na důkazech a věcně popisuje, jak snadno lze tuto myšlenku zneužít politickými elitami k tomu, aby se udržely u moci za cenu masového násilí, které se nám retrospektivně jeví jako nepochopitelné a spontánní. To je bohužel až příliš aktuální.
Je to děsivé čtení, když člověk vidí ta nepředstavitelná čísla, čísla reprezentující lidské bytosti okradené o domov, mnohdy veškerý majetek a nezřídka i zdraví či o život. Přesto je kniha co do důsledku ke čtenáři vlídná a pokud popisuje spáchaná zvěrstva, pak jen povšechně. Nikoli snad proto, že by se tomu autor chtěl vyhnout, jeho záměrem je nicméně hledat příčiny a následky etnických čistek, jejich širší souvislosti spíše než podávat přesný popis jednotlivých zločinů. I díky tomu je kniha přiměřeně dlouhá, ačkoli je co do obsahu takřka vyčerpávající.
Musím zvlášť ocenit autorovu neuvěřitelnou objektivitu. Jeho národnost jsem znala od začátku a skutečně netuším, v čem konkrétně by měl být ne zcela objektivní. Podle mě je tomu zcela opačně. Musím nicméně souhlasit, že mapy v knize zoufale chybí.

25.07.2019 5 z 5