h.mose komentáře u knih
To byla moje první nejrychleji přečtená kniha. Přesně si na to pamatuju. Bylo mi asi 12 let, byla jsem nemocná a za den a něco málo z noci, jsem jí přelouskala. Nešlo se prostě od ní odtrhnout.
Přestože mám "Bachmanů" a "Kingů" plnou knihovnu, tenhle titul zatím asi patří mezi absolutní TOP. Je neuvěřitelné, co autor dokázal vytěžit z "ničeho". Příběh stojí na dialozích, díky kterým je neuvěřitelně čtivý. U některých autorů mám takový pocit, že dialogy cucají z paty. Prostě to dře a je to buď strašně křečovitý, nebo pitomý. Ale v tomhle je vtip a lehkost. Od druhé poloviny knihy jednoznačně patříte do party. Jste tam s nima. Někdo vám pije krev, s někým si rádi popovídáte, ale pokaždý, když odbouchnou dalšího odpadlíka, vždycky máte větší chuť pokračovat dál. A šlapat a šlapat. Největší průšvih týhle knihy je, když se blížíte do finiše. Protože je jasný, že ať to dopadne jakkoli, už nebude s kým řečnit. Ale závěr, ten vám vyrazí dech a ještě dlouho po přečtení budete přemýšlet, jak to vlastně dopadlo. King nám tu opět naznačil hodně, ale přitom neřekl vůbec nic ;-)
Naprosto zbytečný blábol! Ani jsem ji nedokázala dočíst. Za každou cenu vulgarita. Existují mnohem lepší knihy. U této knihy prodává název, ale obsahově slabota.
Kniha docela dobře umí čtenáři vysvětlit, co vše by se dalo očekávat při tak masivním výpadku proudu. Líbí se mi i krátké kapitoly a různá místa. Co je pro mě ale velkým zklamáním, tak je to příběh samotný. Ten je nudný, nenapínavý. Hlavní postavy mi nepřijdou sympatické. Finální polapení pachatele se prostě najednou událo a nevedla k tomu žádná důmyslná vyšetřovací práce. Skoro vůbec mě nezajímalo, kdo je pachatelem, což je u knihy, která se popisuje jako strhující krimi thriller, docela na závadu.
Řekla bych, že než číst všech 50 odstínů, je lepší to vzít jen přes tuto knihu. Příběh je totožný a navíc už zde neskáčou salta žádné vnitřní bohyně... /chválabohu za to!/
Nádherná povídka. Perfektní námět. Jen mi po dočtení bylo dost smutno.
Pro mě byla nejlepší z celé řady, protože se mi nejvíce líbilo prostředí starého domu.
Toto je nostalgie. Moje kapesné vždycky zahučelo v jednom dílu. Bohužel jsem pak o knihy přišla (zapůjčila jsem je sousedovi a už mi je nikdy nevrátil). Nyní je po 20ti letech zpátky pořizuji svým dětem. Líbí se jim stejně, jako mě tehdy.
Je to docela dobrý prostředek k tomu, jak navnadit dnešní generaci PSP a facebookových dětí zpět k četbě.
Taky jsem je hltala a pak jsem knihu koupila svým dětem a musím říct, že ikdyž to zatím nejsou žádní čtenářští Šemíci, tak tuhle dvojku prostě zbožňují. Obrázky jsou navíc hrozně pěkný, kam se za tim hrabe nějaký Spiderman.
Tento druh encyklopedií mám ráda. Dobrý formát, skvělá kvalita fotografií a solidní průvodní text. Možná trochu chudší, ale ono zase než nějaké žvanění o ničem, jsou lepší jasné a stručné informace. Autor se dlouhodobě zabýval "podezřelými" obrazy a sháněl důkazy, kterak si dávní mistři pomáhali různými fintami, aby jejich malby věrně kopírovaly skutečnost. A výsledkem bylo na jedné straně skutečně realistické znázornění postav, záhybů látek a třeba i glóbusu. Na stranu druhou zde David Hockney odhaluje nedokonalost těchto technik a na první pohled více či méně pokřivené a zdeformované tvary. Přiznám se, že teprve po přečtení této knihy jsem se na tyto detaily zaměřila hlouběji a sama dnes již podezírám věhlasné malíře z drobných podvůdků. Kdo by jim to ovšem měl za zlé..., že? Dobrá kniha, za kterou stojí hodně tvrdá práce!
Tak tohle je moje dětsví! S pětkou jsem absolvovala snad kažodu nemoc a každé prázdniny. V těchto knihách jsem se poprvé dočetla o zázvorové limonádě a celou dobu jsem ji toužila ochutnat a podařilo se mi to až v došpělosti. Takže pokažé, když si zázvorovku koupím, vzpomínám na Pětku ;-)
POZOR, LEHCE SPOILERUJI!!!!!
Přestože kniha byla vlastně od začátku nabitá akcí a stále se něco dělo, tak mě příběh pomalu přestal bavit. A když se nad tím zamyslím zeširoka, tak autorka na více než 400 stranách rozvedla něco, co by se dalo splácnout do třech kapitol. Celý děj jako takový to vlastně nikam moc neposunulo. 400 stran se pachtíte za něčím, čehož nakonec dosáhnete, ale přitom se vlastně nic nevyřeší. Trochu mi vadí, že první díl byl zasazen do prostředí Šeolu, druhý do Londýna, tento byl znovu jinde a čtvrtý už bude zase fuč. Víc bych ocenila, kdyby Paige a Strážce dostali víc prostoru a zároveň míň rozumu a rozjeli si nějakou love hot akci. Chybí mi tam to erotický napětí, jako tomu bylo v prvním dílu (a že ho tam taky bylo poskrovnu, ale aspoň něco). Já už pomalu začínám tušit, že čtyřka zase přinese nějakou tu akcičku, možná dvakrát polibek, jednou nevinný vošmatlávání a Scion opět pevně v základech... a to mě trochu demotivuje.
První třetina knihy je docela náročná na orientaci v neznámém prostředí, termínech a jménech. Autorka ale všechno dobře popisuje, takže se člověk rychle dostane do děje a pak už to prostě jede. Knihu jsem přečetla za jeden den. Mám všechny tři díly, ale fakt mě jímá hrůza, že těch 500 stránkových bichlí má být celkem 7 ??? Hlavně, ať to nedopadne jako s Hroby od Daryndy Jones, kdy vydavatelství po 4. knize, sérii utlo, kvůli nízkým prodejům. Podruhý už bych asi vylítla z kůže!!!
Po dvou letech jsem konečně knihu dojela, a že to byl boj! Vůbec mě nebavilo ji číst. Mám ráda, když jsou kapitoly krátké a to tady je, jenže ta rozháranost tomu dává pořádně na frak. Chvíli čtete o komisařce, potom o Victorii, pak 2. světová válka, pak její dcera, pak oběť 1, Victoriino alter ego, zase komisařka, pak vrah, pak další oběť a v tomhle příšerném sledu se vlastně táhne celá kniha. Už jenom orientovat se v ději a jménech, je peklo. Nakonec se to všechno vyjasní a čtenář zjistí, že to dává i smysl, ale než se tím prokouše... Zkrátka a dobře, příběh dobrý, ale kniha psaná stylem, který mi totálně nesedl.
Jednohubka. Mám ráda knihy, které se dají přečíst za noc a tato to splňuje. Námět je originální. Je zde určitá podobnost s knihou 50 odstínů šedi, jen je tu podstatně méně sexu a více příběhu kolem. Za to jsem velmi ráda. Mám jednu výtku. Vadí mi, když je přímá řeč psána bez uvozovek. Jedna dějová linka (pro odlišení) takto psaná je. Já to chápu, jen mi to prostě není vizuálně příjemné.
POZOR OBSAHUJE SPOILER!!!
V závěru knihy jsem si myslela, jestli nebyl ten její vykutálený manžílek v Asii členem nějakého spolku, který takto týrá ženy. Pořád jsem se bála, aby nakonec v tom hotelu nepadla do nějaké hnusné léčky tomu majiteli a ten ji nevydal třeba dalšímu psychopatovi do podobného pekla. To by byl docela nářez, že jo? :P
Autorka používá jednoduchý styl psaní, žádné složité věty a popisy. Díky tomu příběh svižně pádí. Já jsem osobně nejdříve viděla seriál a to mi pomohlo dokonale dokreslit prostředí a postavy, zejména Jamieho, kterého hraje skvělý Sam Heughan. Je pravdou, že seriál velmi věrně kopíruje knihu, takže je prakticky jedno, jestli jako první čtete nebo se díváte.
První díl je asi nepřekonatelný. Ale i toto je povedené. Jen mi přišlo, že humorné situace už se trochu opakují a projev paní Tiché se omezil víceméně jen na: "já se na to vyseru..." Kniha by také mohla mít více stránek - aspoň o 100 :-)
Tohle bylo mé dětství! Knihu jsem milovala. Hlavně díky překrásným animacím které jsem měla před sebou rozprostřené prostě pořád. Fascinovaly mě domečky těch zvířátek.
Bezkonkurenční. Tohle by prostě měla být povinná literatura pro každého, kdo se občas postaví ke kuchyňské lince. Autor sice pamatoval obě války, chudá 50. léta, přesto jeho recepty a používané ingredience a suroviny si v ničem nezadají s dnešní moderní gastronomií. Dočteme se o humrovi, kaviáru, olivách - kdo by si myslel, že jsou tohle socanský recepty a la "na všechno nakydáme eidam", šeredně by se pletl. Já osobně třeba dělám domácí majonézu výhradně podle jeho receptu a pokaždý tam přidám sardelku ;-)