Habana komentáře u knih
Kapča má jediný své mínus v tom, že vyjel s prvotinou, která nebyla dotažená. Kniha má zajímavé prostředí, neoriginální děj a samoúčelné scény.
Co se mi velice líbilo na díle byly charaktery Davida a Roberta, ostatní postavy byly k ničemu a to i celý charakter hlavní hrdinky... Kniha láká svým prohlášením, že jde o nechutnosti ze kterých se bude člověku zvedat žaludek. Osobně jsem četla více morbidit, než tuhle lehkou a stravitelnou polévku. Je to takový zeleninový salátek a scény jsou psané takovým stylem, že čtenáře navádí na to jak si co má představit ovšem dle mého umělci umí navodit scénu ze které není dobře a umocní ji představivostí individuálního čtenáře. Tedy... Pokud popíšu do detailu jak přesně projel šroubovák okem a co všechno svou cestou poničilo a kde co teklo, nenechám takový dojem, jako když napíšu že šroubovák projel okem. Každý z nás nechá fantazii, která vyobrazí jak to celé proběhlo i bez vodění za ručičku.
Autor by se hlavně měl zamýšlet i nad stupidními dialogy, které vedou postavy a zároveň jsem byla i zoufalá, když několik postav za sebou vyprávělo svou minulost, která příběhu nijak nepomohla a bylo to k ničemu. Je pravda, že by kniha chtěla škrtání a více logiky. Spousta postav je plochých, nudných a zcela zbytečných.
Mám ráda české autory a Kapča bude určitě velice čtivý a úspěšný v tom co dělá, ale chce to trochu méně roztěkanosti a umění uchopit řemeslo.
Za mě 2 hvězdy, ale určitě se těším na jeho další dílo.
Knihu jsme četla ve 13-ti, pak v 16-ti a znovu ve svých dvaceti letech. Jsem ráda, že je napsaná tak jak je a že události byly skutečné. Nejsme magor, nelibovala jsem si v popisech mučení. Jen jsem toho názoru, že zlo by nemělo být utajováno. Ve světě se dějí hrůznější věci a tímto můžeme být na pozoru.
Kniha se těžko dá hodnotit. Pokud by se mi líbila nevypovídá to o mě, že jsem deviant...? A zároveň ani neřeknu, že se mi nelíbila a že jsem byla naprosto otřesená tím, co jsem se dozvěděla. Kniha bude vždy patřit na viditelnou část mé knihovny. Je to zvláštní.... Jsem otrokyní knihy Byla jsem otrokyní v satanské sektě.
Tomáš Zářecký mě mile překvapil, již z toho hlediska, že jsem ze začátku vůbec netušila to, že je to český autor a při čtení jsem uvažovala co za zahraničního autora takhle poutavě píše. A protože jsem se odmítla odtrhnout, někde ve čtvrtině knihy jsem teprve otočila na titulní stránku a hle, Čech a píše skvěle.
Byla jsem ohromená stylem psaní, který nenudil a dokonce char. patnácti postav najednou. Jeden by si myslel, že v tom bude chaos, ale skvěle se doplňovaly.
Bohužel jsem ztroskotala u *SPOILER* věznění zbývající skupinky kmenem divochů a prozatím nemohu odstartovat dál. Pan Zářecký mě zatím nedokáže přinutit.
I tak knihu hodnotím 4H :)
Musím upřímně říct, že to co mě zajalo byl název knihy. Celkově jsem knihu přecházela a odolávala všemu co poukazovalo na knihu jako na "super". Pak jsem šla do své oblíbené knihovny, počkala dva měsíce a knihu si vzala.
Pak jsem ji po 20 stránkách zase vrátila, pustila si audio. To jsem vypnula, stáhla jsem i film, koukla na film, sáhla si e-knihu. Došla jsem až na 300 stránku a pak jsem to zase smazala. Co mě tam upoutalo byla Lisbeth.... no a tím to skončilo. Ani tento aspekt nebyl dostatečným, abych vydržela.
Už je to celkem doba kdy jsem se u knížky tak hrozně nudila. Nudila a statečně vzdorovala.
Bohužel nejsem schopná číst a nudit se. Nějak mám špatnej pocit ze sebe, že jsem asi špatná cílovka a to jsou z toho všichni hotový.
Než jsem knihu vzala do ruky, zcela se mi rozpadla, takže nejprve jsem skládala stránku za stránkou a pak alá salátové vydání četla. Mohu říct, že se čte rychle, sice místy nudí, ale po dočtení je velmi skvělé si dát tu sklenku vína a přemýšlet. Kniha má tolik myšlenek, že je téměř nemožné najít tu správnou kterou vyjadřuj. Doporučuji. :)
Moje dokonalá a úchylná maličkost si samozřejmě knihy všimla a stejně tak, jak oplzle osahávala obal "Byla jsem otrokyní v satanské sektě" jsem hladila i tento. Přistihla jsem se rvát knihu pod triko, jako by přítomná důchodkyně snad usilovala o ten samý titul. "Sorry babčo!"
Je to dost dlouho, kdy jsem měla z knihy špatné spaní.... Ani ne jako z námětu, ale z té blbosti hlavní postavy....
Kdy se vám stalo, že hlavní postava se vám hnusila? Proč mi náhle přišlo, jako by si sedl zneužitý chudák, manželka násilníka, nevychované děcko, narkomanka, neschopná matka, pornoherečka, naivní kráva a řekli si: Co kdybychom napsali něco společně....
Pokud je to vážně celé autobiografické, tak se trochu domnívám, že patřičné ústavy nefungovaly. Že hlavní hrdinka se nepoučila ani z toho, že byla vystavená smrti jako sexuální otrokyně. Že po tomto zážitku si nevážila života a zničila ho i svým dětem. Že někdo takový byl stále hrdý na to, jak si vede a přesto se měla stydět a odprosit svou matku a celou svou rodinu. Tuhle ženu měli přivázat v pokoji a nedovolit jí mít děti, protože dle mého ona není člověk, který by mohl schopně a zodpovědně vychovávat děti a co hůř, i když si to růžově malovala neuměla se k tomu postavit.
Kniha mě znepokojila, ne tím co se děje ve světě, ale tím, že někdo takto hloupý a natvrdlý. To nebylo o hrdosti, ale o blbosti. Téměř to není k politování....
Ano, část s mučením a uvězněním ano, to beru. Přeci jí jen bylo 16, ale to co se událo potom... to už je více méně její podpis. Za to nikdo nemohl... nikdo. A udivuje mě, že labilní ji uznali až kdypak... Všichni museli počítat s tím, že po tomhle incidentu jistě bude labilní. A přesto, jakým způsobem autorka popisovala hrůzy, které zažila... Si života poté nevážila. A bez studu si troufám říct, že možná sebevražda ....
Knihovna je moje druhá pracovna, a tak jsem tam zase šla a knihu Game obcházela třikrát. Sahala jsem na ni, flirtovala s ní, až mě knihovnice musela umravnovat. Rozhodla jsem se tedy, že na veřejnosti ne a vzala si ji domů.
Kniha jde rovnou na věc na nic se neptá a znázorňuje až do poloviny. Jenomže pak už nemůže a vy se spolu nudite letmo se pusinkujete. Vy ještě sice připraveni na další akci, ale knižní milenec nikoli. Na konci něco udělá aby se neřeklo.
Kniha není špatná ale bohužel od půlky je to lazo
plazo...
Za mě 4 hvězdy a hurá na druhý díl.
Blikne email - kniha je pro Vás připravená. Zanechávám jakékoliv činnosti letím do knihovny. Cestou nemilosrdně srážím všechny, kteří by snad chtěli být u pultíku dříve než já. Nenápadně podávám kartičku knihovnici a i ona mi nervózně a v plné tichosti podává knihu. Je nechutně pomačkaná, ale i tak je to ona. Kniha na kterou čekám dva měsíce...
Temné kouty jsou velmi čtivé a to hned od začátku. Přímo se dostáváte k jádru věci a netrávíte čas tím, že čtete udnuděné úvody. Co je problém je, že kniha nedovoluje se ztotožnit ani s jednou postavou, všechny jsou svým způsobem nesympatické a i když si někoho zpočátku oblíbíte, po pár stránkách je vám stejně nesympatickej. Takže jste pouze jen čtenář. Tím ale kniha neztrácí na hodnotě, ba naopak. Styl jakým je kniha napsaná se mi zamlouvá. Hold je to o "takové normální rodince¨ . Ovšem i přes tento fakt, kterej velmi oceňuji (není jednoduché napsat něco čtivě pokud jsou všechny postavy magoři a vlastně záporáci "i ta pesimistická kleptomanka", jsem byla trochu na vážkách z toho, jak jsou po x letech tajení všichni ochotní spolupracovat s "jediným" přeživším. Náhle se zjeví Libby a náhle mají všichni potřebu o tom mluvit a to i když toho šarohlída Dayovou pořádně nikdo ani neznal.
Konec knihy mě lehce zklamal... a to kvůli nepovedenému wow efektu.
*SPOILER: Autorka knihy nabádala už od samého začátku, že Ben je nevinný a tak se pořád pokoušíte nalézt normální řešení, mám dojem, že kdyby to náhle byl onen Ben, který vraždy spáchal a to aby se před svou milovanou Diondrou pochlapil, řekla bych že by to bylo více přijatelný. On celkový konec byl pro mě nějak nedotažený a až okatě náhodný. Méně náhod více uvěřitelnosti a kniha by byla téměř nepřekonatelná.
Závěrem:
Text by se jistě dal ještě o něco vyškrtat a zmizela by hluchá místa, kde čtenář má chuť celou stránku nepodstatné omáčky zcela přeskočit, (a nepřijde o nic). Začátek se sice pomalu rozjíždí, ale stejně jako by bylo málo prostoru na to, aby vám alespoň ty děti přirostly k srdci a vy brečeli, když umírají. To se bohužel nepovedlo do knihy vložit.
Hodnotím za 4 hvězdičky a zase... čekám kdy blikne email a Zmizelá na mě bude čekat!
Katniss Everdeenová, reprodrozd, symbol povstání, holka, která zachránila svou sestru...
Tenhle ptačí mut, se zažere každému do podvědomí. Při čtení třetího dílu, jsem byla napnutá jako guma od trenek. Předtím jsem shlédla filmy a teprve pak se přivedla ke knihám. Díky bohu, že nestačili zfilmovat i trojku. Jako zbytek čtenářů si nemyslím, že to byla nějaká slabota. Myslím si, že to bylo nejlepší dílo z celé trilogie. Jistě, každý čeká superhrdinu se slipami přes kalhoty, který hájí dobro i když si pšoukne.
Psychologie tu byla zvládnutá na jedničku. Ano opravdu se člověk zhroutí, pokud je nucen zabíjet, zhroutí se ještě víc, pokud ho přimějou znovu a nyní i s tím, že životy mnoha lidí závisí na něm. Myslím si, že do jednoho by jste se zhroutili na práškách a těžko fungovali. Už i tak se dost lidí hroutí, jen proto že: je podvedl manžel, dítě si sem tam zahulí, dítě nešlo na vejšku, nemám splacenou hypotéku... a bla bla..
Jsem ráda za to, že 17-ti letá dívka náhle není vojevůdce a nemlátí protivníky jako Noriss... Je to prostě jen figurka... Nemá nadlidskou sílu... nešlehají ji blesky z očí... a už vůbec... ve skutečnosti ji lidi moc nemusejí, dokud nemusí.
Trilogie je báječná, dlouho jsem neodložila knihu o které jsem dlouze přemýšlela a dávala si dohromady informace. Dlouho jsem si neřekla "Jo, tak tahle knížka je našláplá"
Je to kniha o 200 str. Jsem přesvědčena, že by se jich mohlo 50 vytrhnout (třeba by pak vzniklo 50 odstínu polévky miso)
Líbilo se mi to, byla jsem nadšená i velmi originálním pohledem na masového vraha i na Kendžiho, ovšem někdy jsem ztrácela pozornsot v pasážích, které si mohl autor odpustit...
Jako hrorovou knihu bych ovšem doporučila. :)
Kniha je velmi dobře napsaná. A to hádám už jen z toho stylu, že jsem ji přečetla ve svých 13-ti a v tu dobu jsem byla velmi náročná na knihy.
Knihu bych mohla číst neustále za sebou a stále by se mi líbila, má v sobě určité kouzlo.
Některé knihy jsou pro všechny, některé jen pro někoho. Tahle patří do té druhé skupiny.
Ten kdo má rád nadpřirozeno, napětí a milostné trojúhelníky, posazené v minulé době... nechť se knihy chápe.
Taky jsem četla, taky jsem plesala a milovala. Co mě rozčulije je, že hlavní hrdinka nadšeně marináduje maso a cpe je na vajíčka!
Když jsem byla malá, tak jsem tu knížku hltala. Teď když se k ní vracím a to až po tom co jsem se snažila číst ji v originále, jsem zklamaná, jak se prvním vydáním nevěnovala taková pozornost s překladem.
Jinak soubor knih je kultovní. Kdo nečetl jako by snad nežil. Příběh se krásně line se čtenářem. Od pohádky k hororu. Co více tlachat... než říct Vítejte v Bradavicích!
Proč jsem se třeba knize vyhýbala já? Protože je to český autor a dle mého úsudku, nemůže český autor napsat nic co by upoutalo moji pozornost.
Ale může. Čapkovu R.U.R jsem dala na posezení a byla z toho nadšená. A možná trochu zmatená, ale to donutí člověka číst znova.
Proto se nedivím, že to sklidilo světový ohlas. A trochu mě to posunulo do toho, abych zabrousila do českých autorů o něco hlouběji.
Jako první jsem sledovala seriál. Což není obvyklé. Pak jsem se dozvěděla, že existuje kniha a měla jsem Vánoce. Vlítla jsem do knihovny a nervózní čekala, až si ji přečtou rychlejší holomci.
Knížka, byť půjčená letěla v půli proti zdi, doprovázená mými hlasitými nadávkami:"Název je Prvních sto ne Zoufalé manželky!"
Ta kniha je pro mě peklo. Mezilidské vztahy, no fajn... ale seriál byl vyhajpovanej a knížka je dost pod úrovní. Znovu se cítím ublíženě, tak jsem se těšila.
Tak nějak mi to nedá a musím se vrátit. Za níže uvedeným komentářem si samozřejmě stojím.
Co mě žene se znovu vracet ke knize, kterou jsem označila jako odpad?
Byla jsem zvědavá do čeho se autorka vrhla. Submisivní/Dominantní (S/D). Když jsem o celé věci zjišťovala více, musím uznat, že autorka vnesla do té hromady stran zrnko něčeho, co je vskutku zajímavé a tedy jsem si knihu přečetla znovu. (Pokud něčemu chcete rozumět, vraťte se).
Co uznávám za největší průser, je že na tohle téma psala žena, která má slovní zásobu o pár slovech. Dokonale pohřbila celkovou myšlenku, která má jistý náboj. Postavy tak zmršila, tak to podělala, že celá věc ohledně S/D vztahu, který se tu snaží vybudovat, (ne že by tam ty stíny nebyly) totálně zakopala.
Co bude dál? .. Téma, které je ohrané, ovšem zmáknuté tak, že Vás bude nutit číst dál. Autor, všemi známý, je vážně třída, co se této knihy týká. Scény, které bych se já osobně nebála rozvinout, úspěšně sterilizuje a nechává hrát si čtenářovu fantazii. Protože mě zaujal obal, (což je jeden z aspektů, kdy knihu vybírám), a zároveň zadní výtah, musela jsem si ji přečíst. Příběh je provázen třemi lidmi. Policistkou, profesorem a mladou náctiletou dívkou.
Přeskakování mezi postavami je místy až k nasrání. Ne proto, že by jedna linie končila napínavě, končí nudně a začíná druhá. V polovině knihy, by jste ostatní chary úplně vypustili a soustředili se jen na dívku.
Mínus, které mě vážně naštvalo bylo asi to, že do 3/4 knihy pořád hledali, hledání je fajn, ale tohle bylo moc i na mě a nezlobila bych se za nějaké komplikace.
K tomu, jsem byla zklamaná, že "delikvent" našel utajované místo za pár chvil. Myslím si, že policie o nich věděla, a že jejich vybavení by bylo o level výš, než onoho muže.
Řbitov zviřátek... Kniha s krásným názvem. Po téhle knize jsem sáhla ve 14 letech a četla na pár zátahů. Pořád si myslím, že tahle kniha patří k jedněm z nejlepších počinů autora. Nebudu moc objektivní co se postav týče, přeci je to jen pár let, ale mohu říct, že příběh má dokonalou atmosféru, co se konce týče... přečtěte si.
Mám k tomu své negativum a to, že příběh má slabá místa, dlouhá, nezáživná a stane se, že se několik listů přeskočí. Ovšem to nic nemění na tom, že tuhle knihu ano, patří k TOP Kingovek, které za to stojí.
Tyhle dochytávky k HP mě hrozně bavily. Kouzelný svět tolika nezmizel a každý si tajně přejeme (nebo, alespoň fandové), aby existoval navždy! A tímto se to také stává realitou.
Nemohu si ztěžovat ... je to kouzelný svět s nádechem horroru.