haki34 komentáře u knih

posloucháno jako audiokniha - načetl Jiří Kadlec. Poslouchalo se skvěle..atmosféra starověké Číny, Gulikovo obvyklé misttrovství se slovy a příjemný hlas pana Kadlece...akorátže rozposloucháno počátkem mé izolace, kdy jsem ještě byla marná a v úvodu příběhu u až relaxačního předněsu 2x usnula a mírně se v příběhu ztratila. Ale příběhy soudce Ti jsou tak vrstevnaté a zamotané, že jsem se pak vpravila zpět bez větších obtíží...
Potěšilo, že jsem zjistila, jak se soudce seznámil s Tao-Kanem..
Příběh jsem si vychutnala. Obdivuji konspirace a cesty myšlenek souce (potažmo autora), jak vždy případ dokáže zamotat a ukrýt pointu. Vše zaobalit do atmosféry, čítající drobnosti jako správné oblečení, pařící miska rýže ke snídani, člun na jezeře, potemnělá hrobka, šachovnice. Láska a nenávist, spiknutí a exotické prostředí kurtizán s poetickými jmény, které opakovaně hrají v případech soudce Ti velkou roli. Jen těch postav a motivů bylo místy příliš...

Zhrnu : líbila se moc. Jak ostatně všechny Ti-ovky. Akorát možná je lepší příběhy soudce Ti číst - nehrozí ztráta pozornosti a v knihách bývají vždy zvlášť uvedené jména postav, pomáhající udržet přehled v ději svým kdo je kdo...

23 02.12.2020

Knihobudková...nebo mezi vyřazenými z knihovny za korunu ?? (ale taková ta v polici bez razítka - asi se někdo zbavoval...)
no...již včera jsem si lehce přehlídla komenty...a čekala, co teda z knihy vypadne...čekala jsem kde co, ale ne tolik koko*ů...díky tomuhle slovu a orgánům, které vykukovali několikrát na stránce pomalu, musím jít s hodnocením dolů...a pak to násilí...já vím, nemám takové věci číst..ale kdo to mohl tušit ?? ano, scéna s pořezaným jazykem a znásilněním kluka Malcolma mi fakt neudělala dobře..moje představivost je silná a tenhle druh násilí mě děsí kvalitně...a děs se táhl celou knihou.
co se táhlo taky, byl i humor..umím si představit, že některé hlášky a gagy by lépe fungovali na plátně než na papíře...(možná zkusím i filmovou verzi)
Celkově mi Deadwood připoměl tou šílenou směsicí dějě a formou psaní "Sisters brothers"....někde v druhé třetině jsem zjistila, že tak nějak už nejdu proti ději a tak nějak plynu s ním...a že spousta věcí se čte celkem dobře..obrnila jsem se a přijala Deadwood...a nejvíce se bavila s calamity Jane Cannaryovou a Charliem...
podivná kniha. Nelíbila se mi, ale zaujala mě. Takže ...i když zřejmě podruhé číst nebudu, dávám pocitové 4*

"Holky byly příšerně zjizvené, ale Jane tvrdila, ž je to možná takhle líp. Bojovala totiž nejen s tělesnou, ale i morální zkázou. Karbaník jí v delíriu sáhl pod sukni, a tak ho praštila přes zápěstí pažbou revolveru. "S nemocnejma neobcuju," prohlásila. "Čistota půl zdraví. Zachránila jsem ti život, tak mě nenuť , abych ti ho zase vzala."

24 02.12.2020

Knihobudková...úvod knihy do rodokmene Bernarda docela zaujal..ale už jeho dětství, kamarádství s Honzou Heroutem...tam už mě bavit přstávala..tak nějak jsem pořád nevěděla, o čem vlastně chce být...a můj zájem s přibývajícími stránkami mizel...konec jsem defacto dolistovala...
Jakoby se Bernardova postava autorovi bránila, a on ji do té nesympatyčnosti, rozháranosti a vybledlosti tlačil...chtěl z něho slabocha, tak ho udělal...
Nezaujala, lepší než 3 nelze...

18 02.12.2020

"Čím to je, že jsme se tak vzdálili podstatě života ? Jsme-li ateisté, jako by najednou všechno přestalo fungovat, od Boha očesaný život ztratil smysl, a proto si ani se smrtí najednou nevíme rady. "Je to moc drahé", říkáme s omluvou a necháváme své drahé raději zpopelnit bez obřadu (pokud byy to měla být ta zpravidla prefabrikovaná bezduchá komedie v krematoriu, ani se tomu vlastně nedivím), a dokonce smrt ukrýváme před dětmi, aby z toho náhodou neměly trauma (ve skutečnosti je tak jen k pozdějším traumatům vychováváme, smrt totiž k životu přirozeně patří a nepomůže nám předstírání, že neexistuje.)"

myšlenky, které jsem potřebovala potkat. Každý si v knize najde, co potřebuje (nejen ti s pozitivními komentáři, ale i ti s těmi negativními, jak koukám...). Láďa je exot. je stopař. Je velkorysý člověk (někdy až čumím expresívně řečeno..) a jsem za to, že jsem ho i jeho knížky našla, moc ráda. Spousta inspirace. Minimálně k zamyšlení. A děkuji za spoustu podnětných příspěvků k biblickým textům a jejich výkladům. A děkuji taky za to, že Láďa jde s kůží na trh. Tou svojí. Nebojí se a nestydí říct i o svých zaváháních. Bojích. Poklescích.Protože je úplně stejný, jako my. Možná jen více velkorysý ;)
Knížka na opakované, pomalé čtení po kouskách...

"Je pravdou, že máloco může zatvrdit srdce člověka víc než jeho oddaná služba vlastní představě Boha, jak to ukazují zarytí fundamentalisté všech možných náboženství. Ježíš se na farizeje zřejmě nehněvá jen kvůli tvrdosti jejich srdce, (o toho člověka tu vlastně nakonec nejde), ale i kvůli jjich karikovanému obrazu jeho Otce, což ho jistě musí hluboce zraňovat."

"Je mnohem hlubší, to pravé já nás všech lidí, to , které touží po čistotě, svobodě, radosti a pokoji."

32 01.12.2020

knihobudková..resp. myslím si, že zo slovenskej knihobudky, kde sa dá aj dobrovoľne prispieť na záchranu ďalších knižiek pred "vyhodením"...
a dokonca mám pocit, že už som ju kedysi čítala..Nejdem sa vyjadrovať k historickým súvislostiam - hrubé línie autor určite dodržal. Vsunul osudovú milostnú líniu Jánošíka a Zuzany Révayovej...a celkovo vytvoril odpočinkovú knihu, obsahujúcu všetko dôležité, podanú odľahčeným, rozprávkovým tónom, i keď obsah a posolstvo a zobrazené utrpenie poddaných teda patrí do kategórie drámy ba miestami aj hororu. (dívať sa na ubitie rodiča na smrť pred očami detí - a to sú naše dejiny...nie vojnové zločiny niekde ďaleko v zahraničí...znásilňovania, vraždy, krádeže...ktorých obeťami boli aj naši predkovia..)
Čítala sa veľmi dobre a ilustrácie Igora Rumanského mi "sadli"...túto veru zatiaľ do obehu knihobudkou vracať nebudem...

26 01.12.2020

nalezena v knihobudce...
sice si autor pověsti tak nějak přimyslel-vymyslel, ale celou knížkou se nesla pěkná atmosféra, povedlo se mu zachytit genius loci Jeseníků a ducha starých pověstí...něčím mi u pověstí s kutačskou tematikou dokonce připoměl hornické pověsti z oblasti Kremnice a Banskej Štiavnice, které jsem ráda čítavala jako malá..(Tri zalté tulipány sa tá knižka volala ;))
Co mi trošku vadilo - hodně jich bylo na jedno brdo (vynořivší se záchranář v poslední chvíli - Praděd, několik hlavních hrdinek stejného jména - Pavla, dále dítě jménem Martina v roce 1241, když řádili Turci...a všichni hrdinové se vlastně jmenovali Pavel, Petr, Martin, Jan...nebo ženské obdoby tohoto jména..)
Každopádně atmosféra knížky byla, jak už jsem zmínila, příjemná...a Jesenicko na mě dýchlo...takže s klidým srdcem se kloním k vyššímu - 4*

23 30.11.2020

nalezena v knihobudce...
Kratičké, někdy jen půlstránkové povídky milovníka přírody...zahrnující zážitky v lese, u vody. Povídky myslivecké, rybářské, ba i jen takové "domácí" - třeba zážitky s plchem či perličkami...jeden by nevěřil, jaká škodná dokážou být "domácí" kočky...
akorátže to bylo celé takové...nemastné, neslané, moc mě to nezaujalo...lepší 3*..poctivě asi 3,5*

19 30.11.2020

Myslím že byla mezi vyřazenými z knihovny...(ale bez razítka, když katalogový lístek měla ;))
A bylo to docela překvapení...jak se dá na tolika stranách opsat v podstatě krátký úsek lidského života..
Zápletka jako z Agathy Christie (něčím mi připoměla Nekonečnou noc -- kdy také jeden z dvojice sedá ve jménu lásky druhému na lep, aby došel svého osudu...)
Spisovatel potká hezkou dívku a nedbá varování...a já jich také nedbala. Jsem normálně nemohla autorovi uvěřt, že stvořil takové monstrum v dívčí podobě. Ano , námět ohraný..jistě takových knížek bylo napsáno hodně.
Ale já teď četla Smrtelný hřích a náležitě jsem si ho vychutnala..jistě napomohlo i to, že většina se odehrává v divoké, idylické přírodě..možná jako protiklad té zlobě uvnitř Ellen. A na konci také jako přirovnání, kdy spálená krajina symbolizuje vše, čím si Richaard a Ruth museli projít za novým žvotem...
Bohatý jazyk, bohatý děj. A i když trochu archaická, nenudila jsem se ani chvilku a nechala jsem se autorem strhnout do osídel pěkně tuhé pavučiny. Vražda, sebevražda...arsenik, lži.
DOporučuji !!! a přátelé, kávu raději neslazenou ;)

30 30.11.2020

Ale jo ! mně se na rozdíl od většiny předchozích čtenářů výběr líbil (ano, knihobudka)..
některé pobavily více, některé méně, užívala jsem si prostředí, absurditu některých situací (poručík CIpak neměl chybu :P)..užívala jsem si tu širokou ruskou duši , problikávající i v kratičkých povídkách.
Nejvíc se mi líbila asi poslední - "Nože"

"Nedělní procházka po nábřeží může člověku docela senzačně předurčit životní dráhu. Paška Kukuškin zahájil svou nedělní procházku kolem Čistých tůní v šest večer. Napřed zašel do moskevského potravinářského kiosku a vypil láhev piva. To mu ihned předurčilo správný životní postoj a střídmost..."

Doporučuji !!!

23 30.11.2020

Knihobudková...poněkud zkrácená anotace uvádí jen velmi zevrubně obsah "Podzimu v krajině tygrů" - a to by jste se mohli docela nechat uvést v omyl, protože sice řešíme vztah Nariny a Ivana, ale tak nějak na pozadí života v sibiřské tajze...podzimní tajze...kdy sledujeme přírodu ukládající se ke spánku, tah ptáků, tření lososů...
Tahle aanotace by mohla budit mylný dojem, že jde o nějakou červenou knihovnu....

Ale zpět - než se dostaneme k "Podzimu", na sever nás uvedou první 3 povídky, zaobírající se jak vztahy, tak severskou přírodou a lovem..její krásou a syrovostí : Bílý hřebec, Polární záře, Přehrada, souhrnně v jednom celku "Bílý hřebec". Všichni hlavní hrdinové jsou výzkumnící - geologové, přírodovědci...a díky svému povolání se dostávají na sever do Tajgy a propadají jejímu kouzlu. Nejen Ivan a Narina, ale i Saša a Maria Burovovi řeší svůj vztah. A taky Galka a Vladimír...a jak jsou bouřlivé někdy city a vztahy, tak bouřlivá je příroda.
Autor nám zasvítí i polární září nad hlavou, nechá zabzučet ovády, tiplice a komáry. Nechá proběhnout divoké koně, losy, vlky...a ukáže i mizejícího vládce divočiny - tygra...Zápasy o život lidí i zvířat.. Obzvlášť strhující byla scéna divokých koní a napadení stáda smečkou vlků...

Já jsem se nechala divočinou zlákat a nelituji. Byla mi milá a blízká. (jen kdyby všechny postavy pořád nekouřily ;))) ale asi taky svěděctví doby...)
A ráda se do kraje tygrů ještě někdy vrátím....

"Probůh, snad nepijete čistý líh !" "Dá se zředit, a proč zbytečně nosit vodu do tajgy. A potom- při čtyřiceti stupních vodka zmrzne."

"Vdechoval ostrou a pronikavě čpící, téměř hmotnou vůni, tu směsici pachu vlhké hlíny a vadnoucího listí, hnijícího dřeva a kůry, závany pryskyřice, lhkého, jakoby plíživého aroma limoníku a nasládlé pachuti amurské révy. A jak se mu čas od času ve zvlášť šťastných chvílích stávalo, poznával znovu ten podivný pocit kdy se mu zdálo, že ne on přichází do tajgy, ale že tajga vstupuje do něho. Věděl to,,, vždycky to věděl - tajga se nikdy nestala jenom jeho pamětí, pouhou vzpomínkou. Byla a povždycky zůstala součástí jeho života, pramenem, k němuž se nikdy nemohl přestat vracet."

P.S. navzdory autorově přesvědčení tady KSČ opravdu nikde nevykukuje..což mě, po přečtení jeko životopisu na záložce přebalu, docela předem vyděsilo..ještě, že jsem se nenehala odradit ;) přírodu měl evidentně pod kůží hlouběji...

26 29.11.2020

knihobudková...hodnotilo se docela těžko..začátek knhy, s historickými a politickými poznámkami poněkud nudil..tak za 2*...a pak přišel monzún, a vyprávění pana Zbavitele dostalo úplně jinou šťávu..objevilo se to osobní, na co jsem celou dobu čekala...ty příběhy lidí...to , jak se v Indii žije...jak se potíte, nadáváte na výpadky elektřiny (protože t nesou s sebou výpadky klimy či ventilátoru a následně ještě více pocení ;)), čekáte na monzun, pak na slunko, co všechno vás může pohryzat nejlépe zjistíte ráno na obrácené straně moskytiér...
Jak v noci vyjí psi...jak zní tržiště..jak v Indii řídit (a za taxkáře si vybírat staré Sikhy ;))) jak cestovat...a to už byla ta horká Indie, její chutě, barvy, vůně..neco, kde jsem měla poct, že jsem taky přítomná....že sedím taky na ADDÁ, dávám si chlazený šarbat (šerbet....) no minimálně 4* !!!
Takže v průměru hezké 3* a poputuje zpět...
P.S. chybělo mi více obrázkového materiálu - barevná příloha má 8 listů..takže jen 16 stran obrázků + něco málo na přebalu knihy...

20 29.11.2020

z knihobudky...
Myslím, že na 4 hvězdy bych ji ocenila, pokud bych s touto knížkou skončila na pustém ostrově ;)
potože...začla jsem číst a kecy kec kecy...tak jsem naběhla na rychločtení....úvodní (asi 50stran) dialog mezi Štěpánem a Foxfieldem (to jsem nějak nepostřehla, kdo byl :P) byl plný tlachů a filozofování, pro děj i mě aktuálně nepodstatného...pk se dostáváme k Dolores a její komplikované osobě...a to už byylo něco. Autor velmi živě vykreslil doslova monstrum...ženu ničící vše kolem sebe...ty nové a nové Doloresiny zlomyslnosti - to už chce jiný kumšt toto vymyslet...a Štěpán se drží, až jeden útok na jeho dceru a už se neudržel...A Dolores usla na věky...
Knížka psaná "archaickým" anglickým užvaněným stylem...ale po překonání úvodného balastu jsem se dostala do pasáží, které byly čtenářským pošušňáníčkem a opravdu jsem se dobře bavila (to jsem přišla na ten pustý ostrov ;))
Zhrnu - kdž půlku přeskočíte/rychlopřečtete, najdete ty perly...ten důvod, proč byl H.G.Wells tak oceňovaný...najdete ten humor, tu vážnost, ten bohatý jazyk. A spoustu pěkných, podnětných a zajímavých myšlenek. Poctivých 3,5*, a okrouhlím po rozvaze nahoru.
Doporučuji knihu nezavrhovat ;) a třeba jednou přečtu důkladněji...

"Takto jsem se tedy oženil. Oženil jsem se, abych se stal otcem dítěte, jež se proměnilo v jakousi prchavou formu rakoviny a skončilo občasnou křečí......Věřím příliš ochotně, co mi kdo řekne. Je ve mně kus ješitnosti, která se příčí a která se brání omyšlení, že by mne kdo mohl podvést. Kromě toho mám v sobě prvek lennosti, vyhýbaající se námaze, spojené s ověřováním faktů."

"Dolore," řekl jsem, "přemýšlel jsem o pokoji." "Nu, a ?, řekla, dychtíc po chvále. "Měla bys označit cenu všech věcí v číslicích." "Co tím míníš ?" "Vypadá to jako bazar." "Má to orientální nádech, " přisvědčila, rozhlížejíc se spokojeně kolem . "Má to bohatost a rozmanistot. Je to v naprostém souladu s mou osobností."

23 29.11.2020

(SPOILER) !!! SPOILERy !!!
Z Dobrovského , ve výprodeji...a zase jsem šáhla vedle..respektive, úplně marné to nebylo. Ale ani wau..prostě takové..nijaké...
Povídky mě vůbec nezaujaly...Hned první, o dvou kamarádkách, z nichž jedna bojuje s demencí a ztrátou soběstačnosti - to mám v práci dnes a denně. A jsou ty příběhy kolikrát hlubší...
Další - o mladém pseudointelektuálovi, zmírajícím na následky progrese vlastní blbosti při průjmu kdesi v Ázii - věřím, že takoví fakt jsou...a opraavdu s nimi nesymatizuji...
Pobavila Pipeta, akorát mám pocit, že pointa příběhu je taky taková ohraná, fungující mezi lidmi už po staletí...(a trochu jsem ve skrytu duše nechápala konání hrdiny, svěřit své dítě osobě, která už mu jedno odrovnala - lepší něco, než nic ???)
další už moc nezaujaly, snad až na poslední - "Z první ruky" - po které je nazvaná celá sbírka...vhlédnutí do tradiční indické komunity a jejich zvyků...a jejich uvedení do praxe indkou zmlsanou americkou společností - křivé obvinění ..no ale, každý je svého těstí strůjcem...
Povídky nebyly špatné. Ale chybělo mi tam něco hlubšího, co by mě potěšilo, zaujalo, tak nějak oslovilo a zasáhlo....
Jak to půjde, pošlu dál...

20 29.11.2020

Knihobudková..a po přečtení manželem poputuje zpět. Major Zeman v televizi mě mnul (asi to u nás doma nikdo nesledoval)...ani kultovní Studnu jsem neviděla...take volba byla jasná.
A za Studnu dávám hezké 4*...opravdu příběh ze života...
Ty další...velmi ovlivněné dobou. Poté, co jsem musela odfiltrovat době poplatný balast, prokousat se propagandou, dostak se až k jádru příběh, jsem velmi tuze uvažovala, o co vlastně šlo...co tím autor chtěl říct... Neustálé ohrožování a rozvracení republiky vystrkovalo hlavu spod koberce. Bylo zajímavé nahlédnout trochu hlouběji, zjistit, jak některé věci fungovaly (Lišky mění srst - parta z benzínky)...
Nepříjemně zas na mě působily strohé odsekávačky v dialozích ,Zeman uzemňující dceru , Zeman a babka s potrhanou občankou...takové to typické a ty jsi kdo ?? drž hubu a krok...nebudeme se o tom bavit...nešťastné klišé, které tak dlouho fungovalo...

Celkově necítím potřebu ještě někdy knihu přečíst...I když Procházka byl opravdu dobrý. Tak nechutně kladného hrdinu, jak je Zeman, jsem už dlouho nepotkala ;) A pěkně se mu dařilo i vykreslení disentu jako bandy ochmelků a grázlů, kteří si ubližují navzájem...jako píše předemnou navorski.

22 29.11.2020

(SPOILER) !!! SPOILERY !!!
Váhám mezi 2 a 3*...toto bylo zklamání roku...z výprodeje v Dobrovském..anotace, "slibná románová prvotina"....kecy kecy.
Jen jsem začla číst a nesačila se divit. "Velmi slibný" kostrbatý styl, věty které na sebe pomalu ani nenavazovaly (překlad ??)...děj ?? Naprosto mě nezajímal. Vpád nějakého Poxla k baseballovému zápasu u televize mi vůbec nedával smysl. (předpokládám že ani většině čtenářů, kteří se v americké lize u neorientují)...postavy napsané velice plytce..CO víte o Poxlově matce po přečtení knihy ?? mě zůstala v mysli 2D osoba, která byla nahá na několika Schieleho malbách a nahá doma tentononc nějakou gorilu...pardón, zarostlého asi malíře..nic víc...nijaký dojem. Poxl,jeho sestřenice a zbytek rodiny a ostatních postav dopadl stejně. Jako bych je viděla pouze nakreslené a ještě mě ty ilustrace nezaujaly...
Poxlovo vyprávění (nedejte se namlsat ani na RAF - letěl asi 2x'!!) proloženo mezikapitolami jeho "synovce" Elijaha - ty už byly naprosto zbytečné, furt jen dokola opakoval, jak si Poxla adoroval a četl jeho knihu...
No a závěr : v knize se nelétá. DObře, letí se 2x...(a to je popsáno hezky...zajímavý popis zásahu letadla bleskem...jedna hvězda za to..) Více popsána práce záchranářů a nálety na Londýn...(ale taky ne moc, netěšte se)....ještě více Poxlovy trable se ženami...ale i to bez nějaké hloubky - nejvíce se knihou vleče vztah s Francoise , která pracovala jako prostituka. V Holandsku, jak originální...
co mi kniha dala ?? NIC.
CO mi vzala ? spoustu času, co jsem mohla věnovat lepší literauře (ano , karanténa je dlouhá, ale knih na přečtení mám plné 2 police...)
a opět mě mrzí, že jsem naletěla anotaci.

P.S. když vás trefí šipka (určená k házení na terč) do ramene, jak vznikne rána, kde je zapotřebí několika stehů ?? to vyrvali tu šipku i s kusem ramene ?? nebo měla několik hrotů ? toto mě jako logický nesmysl dorazilo....
(abych nebyla sólo škarohlíd - manžel četl taky, dojem obdobný....)
Třeba někomu kniha sedne víc, až budu moct, pošlu
knihobudkou...a díky zejména velmi podivnému, kostrbatému stylu psaní se kloním k nižšímu hodnocení...

19 29.11.2020

Výprodej v Dobrovském...a konečně jsem se k Národu dostala..Pratchett trochu z jiného uhlu. Nebyla to Zeměplocha, ale ostrůvek někde...no prostě mezi Ostrovy čtvrté neděle postní a Ostrůvek pondělního volna ;)
Jeden ostrov, jeden kluk na pomezí mezi chlacem a mužem a jedna přízračná dívka...a Národ...
Žádná Modrá laguna, na to už pana Pratchetta známe moc dobře ..ale opět plnotučná zábava. S vědou, zeměpisem počínaje, historií konče, s trochou botaniky, medicíny, domácích prací a gastronomie, které vévodí vaření piva ;)
Konec bych si představovala jinak..asi stárnu a měknu...protože mi i pár kapek slaných ukáplo. Ale - asi to tak mělo být..a smíchu bylo víc než konečného dojetí...
Kromě Zeměplochy jsem do dalších Pratchettovin nešla...až teď. A nelituji. Národ se mi moc líbil. I když dorozumění mezi Dafné, Mauem a zbytkem národu bylo nějaké moc snadné...Dafnino zapojení taky tak...ale..pri Ima není nc nemžné, že ?
doporučuji !!!

"Výborné," trval Mau na svém a pokoušel se v jídle necítit hnijícího humra. "Je mi to moc líto, ale já ti nerozumím," řekla, "Ach bože, úplně jsem zapoměla dát na stůl kroužky a ubrousky. Co si teď o mě jen pomyslíš.." "Neznám slova, kerá říkáš, " odpověděl Mau. Nastala dlouhá přestávka naplněná bezmocí a tichem a Mau cítil, jak mu dva kousky špatného chleba sedí na dně žaludku a plánují útěk..."

"Jediný způsob, jak nezdivočet, znamenalo že se člověk choval naprosto stejně jako doma. Což zahrnovalo například to, že se v poledne oblékl ke stolu do těžkých šatůa jedl vařené maso a polévku z jíšky. Zelenina byla "škodlivá", a ovoci by se měl člověk taky vyhýbat, protože "nikdy nevíte, kde bylo". To bylo pro Dafné vždycky tak trochu záhadou, protože přece jenom, kolik míst mohl navštívit například takový ananas ?"

"Dafné se otřásla. "To je mi jedno, hlavně když nesní mě!" "Ne, ženu by nikdy nesnědli, " zavrtěl hlavou Mau. "To je od nich skutečně gentlemanské!" "Ne, oni by tě dali sníst svým ženám, aby byly krásné." Nastala jedna z těch odmlk, které jsou ledově mrazivé a ohnivě žhnoucí současně...."

a něco speciálně pro mě :D
" Říká se tomu chirurgie, abys věděl! Není t tak těžké, když najdu někoho, aby mi držel příručku s pokyny otevřenou na tom správném místě."
"Ne! Ne, Počkej, já si nemyslím, že je to špatné!" pospíšil si Mau. "Já jenom, že to děláš ty. Myslel jsem, že nesnášíš pohled na krev."
"Proto se ji pokouším co nejrychleji zastavit....."

P.S. auž na to, že místo Maua jsem měla tendence přidat ještě jedno písmenko..ano , Maui, jako ten dobrodruh z Vajany...;)
a žraloci, třeste se !!!

29 27.11.2020

Mám ráda pověsti..a Lukov a jeho okolí mi, lidově řečeno, učaroval. Takže jsem knížkou hrad podpořila :) přečteno s dětmi nahlas, na střídačku..pověsti kratší i delší, velmi oceňuji etnografckou práci učitele Matouše, který je všechny posbíral a zapsal...(něco takového by mě taky bavilo ;))
některé pověsti se vážou ke stejné události, osobě či místu, tak je máme podané z více úhlů pohledů. Líbila se !

23 26.11.2020

"Horolezec je potenciální neurotik, který ventiluje přetlak svých pudů oklikou přes vertikální činnost a dosahuje tím obdivu publika, hmotných výhod, sexuálních preferencí a dalších zisků. Parafráze Sigmunda Freuda."

Maroušku, za 5* !! i když jsem měla knížku dlouho rozečtenou, mezi všemi dalšími, přisla správná nálada a prostor (v rámci karantény) na vrcholový tah na bránu...
Všichni, kdo znáte Máru, víte, co čekat...od nahlédnutí pod rodinnou pokličku, dokonce až do dětských let, až po Márovy standardní černohumorné výlevy v těžkých hypoxických chvílích na dosah cíle (vršku či bezpečného návratu...). Nevyhneme se ani tragickým momentům - zejména smrt Zdeňka Hrubého - kdy Mára podal věcně a bez příkras to, jak se člověk potká se smrtí..a jak se s ní dá/nedá vyrovnat..emoce v.s. boj o přeežití sebe sama..umím si představit ten jeho šok poté, co dosestupoval k místu, kde ležel jeho kamarád.
Seznámíme se nejen s Márovými počiny a výkony, přes Himaláj, Pakistán, Jižní Ameriku až do Antaktidy, ale menší prostor dostává i Pavel Bém, Radek Jaroš, Alena Zárybnická...dále Márovi spolulezci i partnerka Kája..

Máro díky. za ty syrové emoce, za ty výkony, za ten smích. Za přiblížení krásy hor, všeho toho utrpení, do kterého se dobrovolně ženeš (já raději jen čtu z klídečku domova). Díky za tvé výlevy a za všechny ty fotky !! (nejlepší podle mě za vzadu na přebalu, ano, ta s tou růžovou kytičkou v popředí a v pozadí je...panorama z Himaláje ?)
Pronásleduj své sny nadále, protože už teď se těším na zápisky z nich....

"Zabaleno, nakoupeno a ráno sedáme do jeepu, který se prorve až do Askole, poslední výspy civilizace. Zde začíná náš aklimatizační trek po ledovci Baltoro, jinými slovy dobrovolná masochistická sebelikvidace fyzické schránky při absolutním vysazení rozumu. Pro mě také subjektivní definice trekingu."

"Kolik do Thamelu? "Patnáct dolarů Sir". "To jsi nejspíš ulít a majznul ses přitom řádně do kebule. Dám pět. Ber, nebo nech být." "Tak Sir, dát deset, já hodně dětí a auto platit." Přitom vyloudil pohled věrného psa se šibalským úsměvem na tváři. "No a co já s tím ??Tak bereš pětibak, ano nebo ne ?!" necouvám ze své pozice a přitom před jeho nosem bankovkou mávám jako uzenou kýtou. "Ne," vrtí hlavou, odchází a přřitom rozhazuje rukama v gestu jasně naznačujícím, že na hlavu jsem tady rozhodně a jedině já. "Jen běž," otáčím se a kráčím po přecpném parkovišti "International Kathmandu Airport" k dalšímu taxikáři. Než dokončím třetí krok, slyším dusot nohou a dotek na rameni. "Pan jde se mnou, pět dolar ramro." No vida, jeho rodina sice nebude mít přecpaný břich, ale makonec lepší, než drátem do oka. "Nasedáme a jedéééém." Po startovacím recitálu cítím, jak se v mém těle rozechvívá bujará radost. Opouštíme letiště a za předím sklem běží barevý svět podmalovaný spletencem uličního lomozu. "Tak jsme, Honzíku, zase tady."

"Klidná louka se zaplňuje šumem a pachem lidských těl. Ani za ta léta jsem si na odér nosičů nezvykl. Je to směsice kouře, potu, zrajícího sýra a špíny. Nejsem citlivka a znám dobře drsný život, který jim byl určen. Mnohokrát jsem navštívil jejich kamenné domovy, kde v jalovcové střše pokryté hlínou zeje otvor k Alláhovi, kudy z ohniště uniká štiplavý kouř. Kolem něj po udusané hlíně pobíhá bosý nudlák táhnoucí za ruku vřeštivého mladšího nudláka a v koutě jich ve tmě sedí dalších sedm. Mezi tím vším se v poklidu promenáduje slípka ubezpečená sama sebou,, že je paní domu a dveřmi přihlíží kravská hlava. Tak to je, pak si hrajte na voňavku nebo hygienu. Skutečně nemožné."

Takže přátelé, doporučuji a dodávám Márovo heslo - "pronásledujte své sny" !!!

23 26.11.2020

poctivých 3.5*,,,taková příjemná oddechovka...
O Borgiích jsem zatím literaturu cíleně nevyhledávala, Rodinu jsem našla v knihobudce, zavětřila při jméně autora...a je vidět, že Mario Puzzo s rodinou sympatizoval..nebo jak to tak vypadá, nebylo laskavějšího tatínka, milejších sourozenců...a všechno jednání ve jménu pravdy a lásky....
Aspoň jsem si také ověřila, kde se George Martin inspiroval Hrou o trůny...nejen vztahem Cersei a Jaimeho, ale i Joffre a Sancia silně připoměli Sansu Stark a Joffreyho Baratheona...i když, Joffreho osoba podle způsobu vystupování, povahy a jména pak byla předobrazem i Tommena Baratheona...aspoň tyhle asociace mi ihned vyplouvaly v mysli...

Zpět k Borgiům....všechny jejich pletichy, aliance, výpady, plány, vraždy, sňatky, incesty, atakdále atakdále...byli podány tak nějak s odstupem..i když šlo o hrozné věci, nějak Puzzo nedokázal čtenáře více zaangažovat...Smrt pamfletáře básníka Filefila byla jako z dnešních severských kriminálek a přeci podaná velmi věcně...No jo, tak hošánek urazil Caesarovu sestru...Sanciino utrpení ve vězení Andělského paláce rovněž...kolik se toho skrývalo ve větě že "přestala mluvit, pohlasly světýlka v jejich očích.."..zlomenou duši za zlomeným tělem si můžeme jen domyslet...
Chyběly taky detaily jako třeba co Cesareho manželka, o dítěti dlouho nic a najednou zvažuje svatbu své dcery v rámci manipulací - ahá, takže dcera ?? a kde je celou dobu ?? a co pak dítě Kateřiny Sforzy ???
A jak už psal někdo přede mnou - popisy vzhledu Lukrécie se také lišily...dost ale kopanců.

Věřím, že Rodrigo Borgia své děti miloval...a věřím, že i oni sebe navzájem...ale tak pokroucený svět aby jeden pohledat..převrátit realitu a okázale spoléhat na Boží milosrdenství, protože vše dělám z lásky (ke komu ??) to je tak nějak výsměch všeho..společnosti i základní myšlenky křesťantsví...to se vám Borgiové fakt povedlo !!!
Jejich život byl opravdu náročný...a vlastně celou tu dobu bych nechtěla zažít..věčný strach o svůj žvot, otrávené jídlo, najatí vrazi...zrádci ve vlastích domovech. Vymýšlen nekonečných aliancí, spojenectví...šachy se živými figurkami. A prostý lid trpící válkami následkem toho všeho...

Puzzovi se pěkně povedlo přiblížit jenu historickou epochu včetně všech detailů.... (třeba zvyk novomanželů souložit před svědky - děkuji pěkně ....) Oddechovým stylem, bez větších šrámů na čtenáři. Děkuji. A zvažuji, zda poputuje zpět do knihobudky, nebo pobude ještě chvíli u nás...

22 26.11.2020

moje první e-kniha...stáhla jsem si ji někdy v červnu, poté, co jsem na ni narazila u někoho z mých oblíbených na DK - asi u alef...rozečetla a pak nechala tak, protože číst na notebooku nějak není to pravé ořechové..a teď mi ji Atanone připoměla..;)
tak jsem se opět začetla..a dočetla...nehledě na strašlivý míchanec historie, krimi, nadřirozena, četla se velmi dobře...hltala jsem jak kroniku Andrease Schmidta, tak pátrání Hynka Noxe...ano, vše přitažené za vlasy...ale proč by vlastně takový Percussor nemohl existovat ?? promíchat s trochou germánské mytologie a sci-fi a máme bludičkový příběh...
Co mě rozčilovalo - jak hrdina vždy v důležitých momentech přestal potřebovat doptávat se, nechal se uzemnit, umlčet, usnul nebo omdlel...
Také, proč třeba Andreas víc neřešil dětský zoubek , který mu ukázala Beatrice ??? nechal odvést pozornost jinam...no, much to mělo dost.
Také fotky mi k příběhu úplně neseděly, postrádaly tu magičnost a poezii místa a příběhu.
Ale - i když to byla šílená slátanina, a měla ony mouchy, četla se moc dobře...určité pasáže velmi zaujaly...vykreslení krajiny minulosti a současnosti, opuštěné louky, rozpadlá stavění a hřbitovy...a močály s tajemnými světýlky jako kulisa příběhu - proč ne ?? a někde mezi tím vším plující duše dávných obyvatel, kteří byli vyhnáni z domovů předků...opuštěná krajina plná tajemství.
A konec...zlatý hřeb jak se říká...lépe to autor ani vymyslet nemohl ..jsem spokojená a doporučuji !!!
akorát příště raději klasickou knihu, hezky šustit stránkami mezi prsty...

27 25.11.2020