haki34 komentáře u knih

posloucháno jako audiokniha s dětmi, bylo to pro mě repete po letech...a sice jsem se bavila, ale s odstupem času začínám více vnímat ty logické nesrovnalosti - škola plná odborníků, ale žije jim tam bazilišek, učitelé jsou v podstatě neschopni zajistit bezpečí dětí...
Také je zvláštní, proč (když obecně ve sportu je snaha o funkční oblečení) famfrpál probíhá v tak nepraktickém oblečení, jako jsou habity...
Zaltoslav Lockhart je pěkná karikatura, ta se autorce obzvláště povedla, i namluvený byl dobře. Taky tento díl věnuje prostor ufňukané Uršule, za což díky, pobavilo....
Nicméně ráda bych "sepsula"právě namluvení postav - nosový hlas ještě budiž,ale v tomto díle Malfoyovi nafasovali kratke zobaky a cigánský přízvuk...tak silné, že jsem čekala,kdy se ozve nějaké to "dyk"...toto fakt ne...
Také je dobré nezamýšlet se celkově nad logičností pohádky - protože další, co mě napadlo bylo,jak to, že žádný vzdělávací ústav nepostrádá děti,navštěvující čarodějnou školu...holt alternativní vzdělávání někde za sloupem v jiném časoprostoru funguje bez problémů ;)
Taky mě pořád překvapuje, že děti i po 2letech navzájem neznají své spolužáky, neví, dko patří do které koleje, nevyznají se v hradu...(Harry a Ron tápající po požití mnoholičného lektvaru...)
Každopádně , nic to nemění na mém prvním komentu, že je to čtivé a může opět přitáhnout děti ke čtení..(nebo aspoň poslechu...)
P.S. klišoidní vykecávání hlavního padoucha T.R. ve finále, místo toho, aby svou obět zneškodnil rychle,si autorka mohla odpustit a měli by jsme rychle vymalováno :P ale nééé...T.R.nám musel objasnit své trauma z dětství...

35 14.12.2020

Nalezena v knihobudce. Velká radost, dlouho jsem se na ni chystala...pak jsem ji otevřela a prvních několik desítek stran se divila, cože je na tomto pomalu plynoucím románu tak zajímavé...a jak plynula stránka za stránkou, pochopila jsem..autorovi se povedlo zapojit mě do dějě...se sestrami jsem dýchala, spala, jedla, oblékala se. A pouto sílilo nenápadně, a litovala jsem, že s každou přečtenou stránkou se blížím konci..jak já jen budu bez těch 4sester dál existovat ? velmi jsem si je oblíbila..každá jiná, a přeci svá, a rodinná pouta mezi nimi byly nezvykle silné...kolik věcí bylo mezi nimi nevřčeno, kolik naopak řečeno a stejně vztahy zůstávaly silné a hezké...
těšila se na večerní chvilky klidu s knížkou v posteli po kuchynském předvánočním maratonu...pak jsem si vychutnala číšku rýžového vína, poslechla hudbu, potěšila se pohledem na taneční číslo..(virtuálně samozřejmě)
Džuničiró Tanizaki je právem oceňovaný autor. Odhlédnouc od stylu psaní, ráda jsem se ponořila do japonské historie období před a v průběhu druhé světové války. Setkání moderního světa, pronikání evropské módy, zvyků a kontrast japonských tradic. Velmi zaujal systém domlouvání sňatků, průběh miai. Dále systém organizace rodin - hlavní a vedlejší dům, rozhodování, porady přes dopisy, telefony, starší sestra zodpovědná i za ty mladší (zejména co se týká nalezení vhodného ženicha..), a za pověst rodiny...
Na to, jak pečlivě byly některé věci organizovány, mě překvapovalo, když třeba Itaniová zavolala že jim to vyhovuje dnes večer a schůzka byla třeba svolána takto narychlo..nebo návštěva, kdy nápadník "šel kolem, tak se stavil načaj". Třeba i Teinosukeho návštěvy potenciálního švagra, kdy si zašel obhlédnout jeho dům, a když už tam byl, tak zaklepal a vešel, mi přišly dost odvážné...naopak, v jiném případě třeba několik týdnů dotyčného prověřovali soukromým detektivem a podobně...
Také překvapilo zdravotnictví - liknavost a váhavost a možná i nedostatečná odbornost nejvíce ukázána na případu fotografa Itakury a sněti v noze (já jsem dle popisu spíše usuzovala na trombózu, dokonce budil dojem akutnho cévního uzávěru nohy), kdy ho vůbec neanalgetizovali, chodili kolem něj, čekalo se na souhlas rodičů s výkonem a podobně...nebo při nemoci Taeko, kdy ležela dehydratovaná s úplavicí a čas na infuze "ještě nenastal" a byla potřeba velké diplomacie, využití kontaktů a historických známostí, aby jí sestry zařídily překlad do nemocnice a náležté ošetření (a v nemocnici měla soukromý pokoj, kde se o ni starala najatá ošetřovatelka, která nemocné i vařila jídlo - v dnešní době nepředstavitelný systém :))). Líbily se mi tradiční výlety sester kochat se kvetoucími sakurami...a aby nebyla nouze i o nějaké to drama, zažijeme s nimi v Kjótu i bleskovou povodeň, kdy nejmladší Taeko je přímo ohrožená na životě.
No, co budu dál vykládat - oblíbila jsem si je všechny, i jejich rodiny..nejvíce snad Sačiko a Teinosukeho - vedlejší, druhý dům. Nejstarší sestra Curuko a její manžel Tacu ototiž působili ne moc vlídně - upracovaní, Tacuo živí rodinu s 6dětmi a Curuko se snaží zvládnout blázinec v domácnosti, šetří, kde se dá...není divu, že dvě mladší - Jukiko a Taeko rebelují a uchylují se k Sačiko...
Konec románu mi přišel takový...ani ne uspěchaný...spíše...příběh klidně běžel dál, jenom my už jsme nebyli jeho součástí, prostě jsme z vlaku na jedn zastávce vystoupili...a já bych ráda pokračovala dál :) klidně bych o sestrách četla donekonečna... a určitě si od autora přečtu i něco dalšího :)
líbila se mi moc, řadím na čestné místo do knihovny. HOWGH !

43 11.12.2020

posloucháno jako audiokniha...(což možná nebyla úplně dobrá volba - již zmiňovaná hudba mi osobně nesedla - navozovala těžce mollovou atmosféru, melancholii a natahovala prostor mez dějěm..)
v mezidobí poslechu jsem proletěla komenty a životopis autora - což taky nebyla dobrá volba, jako ostatní jsem vnímala ten kontrast...a text na mě také začal působit jako prvoplánovitě napsaný s cílem zaútočit lidem na city...ale povedlo se mu to, frajerovi...také Malý Strom i na mě působil neskutečně zraleji než na 5 let, ani indiánské díě nemohlo být tako posunuté o několik let napřed...představa 5letého prcka, pálícího whisky, nebo 8letého kluka, pracujícího po farmách, když mu umřeli staří rodiče....
souhlasím s tím, že knížka obsahuje spoustu zajímavých myšlenek..spoustu zajímavých detailů z života Čerokíu...(pokud, jak také píše víc lidí už přede mnou, jsou pravdivé) a dojímavý závěr..
každopádně, zajímavá knížka...navzdory všem ale..navzdory autorovi. a aj kdyby ji psal na efekt, dle čtenářské odezvy se mu to povedlo...váhám mezi dobrou a velmi dobrou...a protože jsem cíťa, dávám nakonec víc. Howgh !!!

28 09.12.2020

Posloucháno jako audiokniha...oddechovka od Haliny, která ale umí i lépe ;) takže jen za dobře..
A ať nejsem až tak stručná - Halina jede v obvyklých tématech - láska, muži, rodina, zvířátka, dělá si legraci ze život a hlavně sama ze sebe..ale, jak jsem napsala, umí lépe ;)

27 08.12.2020

Knihobudková...a i se tam hezky vrátí zpět. Dle anotace citlivě napsaná - co tím myslí ? bezbřehou Jackiinu obhajobu ? v první části - od mládí do dospělosti poměrně ploše vykreslená osoba, nic bližšího se o ní de facto nedozvíme...
Pasáž manželky JFK podána popisem obětavé světice,pronásledované novináři, která měla za muže notorického kurevníka, ale strašně ho milovala a chtěla mu pomáhat,a i pomáhala v kariéře i s udržováním rodinného krbu, jak jen mohla...Jackie bez chyb..
a pak třetí část - vdova + paní Onassisová, kde se zdůrazňuje její utrpení a posttraumatický stresový syndrom...
Vše propletené notnou dávkou politiky, zákulisných vztahů a informací.
Četla se mi špatně..informace z textu se vstřebávaly rovněž špatně. Jak kráká havran - NEVER MORE.

26 08.12.2020

posloucháno jako audiokniha (izolace, vařit je potřeba...a jako podmaz při úpravě fotek..) ...a i když jsem se několikrát od srdce zasmála, několikrát i v textu ztratila (protože mě to jaksi nebavilo, co si budeme nalhávat) , většinu času jsem se, autor promine, nudila....děj mi přišel zbytečně vatózně natahovaný...
ještěže se při té audioknize dá dělat spousta užitečných věcí ;)
nejvíc se mi asi líbil závěr s vánočním skřítkem..a jak psal Ivan F předemnou Haleluja a hosana !
a zabijáku, číst (a poslouchat taky) tě už raději nikdy nebudu....

25 07.12.2020

posloucháno jako audiokniha...podrobně u jednotlivých dílů...

21 06.12.2020

Posloucháno jako audiokniha. Exotické prostředí, opuštěný chrám s liškou, liščí dívka Šafrán, básníci a akademici - prostředí stvořené pro temná tajemství...Soudce Ti tentokrát případ zvládl i bez svých pomocníků..a skvěle, jako vždy..i když básnířka vytáhla ve finále eso z rukávu ;)
z detaihlů vyzdvihnu skvělý byrokratický systém - když soudce pátrá v soudních materiálech, není problém nacházet rodiny dle jména, příslušnosti k cechům, platbě příspěvků, daní...vše pečlivě zapsáno a seřazeno v příslušných svitcích...

25 06.12.2020

Knihu jsem zatím přečetla já...a protože v izolaci je Mikuláš náročnější, Čerta letos dostali děti v knížce..ano , Otíka :) takže jsem zvědavá, jak se bude líbi jim...
Na první pohled vás dostanou ilustrace Veroniky Renčkové...a pak ...pak najdete ty malé stopy ve sněhu...čí ? nooo, kde je oheň, tam bude i čert :)
A kde je kovárna, tam bude určitě i kovář ! a to kovář, který kromě kování taky peče bábovky, stará se o zvířátka v lese...má pejska, a už taky domácího čerta...
A právě při péči o Otíka se dozvíme vše - jak to vlastně v takové kovárně vypadá v běžném dni..a i tu bábovku se péct naučíme ;)
Ano, místy v textu cítit lehké zaváhání - ale je to autorův první kousek, a více než nějaké škobrtnutí cítit tu lásku, s kterou je knížka napsaná. Konec na můj vkus taky tak nějak "rychle ukončený"...celkově však velmi pěkná a lidská pohádka, kouzelné ilustrace, všude kolem cítíte to teplo ohně, vůni slaninky, slyšíte praskání polen, za okny sněží a ... a ráda si přečtu i pokračování Otíkových dobrodružství mezi lidmi ;)
Doporučuji !!!

28 06.12.2020

Knihobudková...mám vydání, kde je 3 + 4 díl pospolu...
Latina, latina..co myslíte, kolik si z ní pamatuji já ?? :D holky pokračují ve školních příhodách, promísených se zážitky z domova...Gabra pořád vede - takové ADHD - dnes už by jí hned zaškatulkovali...a maminka, ač sice dle autorky hodná to žena, je vykreslena jako osoba, která si s dcerami v podstatě neví rady..jak návštěva ve škole, kdy si plete školníka s profesorem a nadržuje Gábině, tak scénka z návštěvy u paní lékárníkové, kde se děti opravdu neumí chovat a matka je bezmocná...spíše než "legrace" z dětského vyvádění mi z toho svítila ta její bezmoc...
Málinka se ale konečně dostane do lékárny a můžeme spoznat práci lékárníka zblízka - přípravu pilulek, náplasti...k lékárně se vrací i v aprílové příhodě.
Nejsvětlejších Gabřiným počinem, nebo spíše Herčiným - byl nález pokladu, který vyžehlil spoustu věcí. Ještěže tak - potože někdy chudák Gabra (ještě to tvrdé Gabra !!) díky svým alotriím balancuje na hraně mých sympatií - třeba její projev na koncertě...
Pobavily taky Vánoce - výbava pod stromečkem - kdo z nás si nenašel někdy utěrky, ručníky nebo něco podobného ?? a laskavá babička s "deputátem". Koza Herka ale jako komický prvek jedndoznačně vede.
Pořád skvělá knížka, drží laťku, doporučuji !

32 06.12.2020

Taky knihobudková...prázdniny holek na Kopanicách, v Žítkové...pokračují ve svých lotrovinách (zejména Gabra, které zlo kolikrát opravdu zůstalo nepotrestáno - třeba Málinčin dort...nepříjemné taky byly Gabřiny scény hned v úvodu, kdy zuřivě odmítala dojet do Prahy vlakem...holka, která ukončila sekundu se chová jako rozmazlený fracek..a prchází jí to...). Málinka se přibližuje své touze stát se lékárnicí, věnuje se chovu zvířátek i vegetariánství :) (vůbec se jí po lovu raků nedivím ;))
Aby to neblo tak jednoduché, překonají i bleskovou povodeň, při které Málinka bude potřebovat ošetření od bohyně, s kterou se takto konečně blíže seznámí. Svět Kopanic se vším všudy - bídou, těžkou prací i kouzelnou přírodou. Taky bohyně a alkohol, spousta dětí postižených. A nemůže chybět pravá kopaničářská svatba !
I výlet do čarovné země autorka zvládla se ctí, příběhy děvčátek drží svoji laťku pořád nahoře :)
Doporučuji !!!

32 06.12.2020

Knihobudková...milá dětská knížka, která mě našla až v dospělém věku (na Slovensku nebyla tolik rozšířená ;)), ,navíc první díl jsem zatím nepotkala, takže začánám rovnou dvojkou ;)
Příhody Gabry a Málinky pobavily, některé ale také přišly docela na hraně - a pak že dneska jsou děcka sígři - ty Gabřiny výčiny ve škole, záměna peněz a knoflíku..
také mě občas udivovalo , jak se holky chovaly - jelikož začly chodit do primy, předpokládám, že měly kolem 10let ..představa že já v 10letech vyvádím třeba v čekárně u doktora tak jak tyhle 2 uličnice, mi přišla docela přitažená za vlasy...
Celou knížku mi také nebylo jasné, jak staré rodiče holky měly - tatínek v důchodu, ale pořídil si ještě synka...(nehledala jsem v autorčině životopisu ty reálné podklady a data..)
Také bylo zajímavé vrátit se do časů, kdy jedinou informací byly dopisy - tady překvapilo, jak Mackovi nejdříve neochopili narození děťátka - zas tak blbě napsané mi to nepřišlo, a pak teda, že by matka nejstarší dceři neřekla, že je těhotná ??
no, odhlédnouc od toho - milý návrat do valašského dětství v 1.polovině 20.stloletí..kdy ještě bylo bezpečné kopat se v Bečvě a lovit tam ryby...
a vrhám se na další díl....

26 05.12.2020

"Nevidel jste tu čuníka ?" zavrčel kuchař. "Ne monsieur," zavrěl hlavou Francouz. "Zato krysy - oui !"

děckáá, tak tohle je letošní úlovek z knih vyřazených z knihovny za 1kč, řazený do TOP TEN !!! a zároveň doporučuji jako výbornou knížku, řazenou do kategorie dětské, ale pobaví i dospělé :)
Autor se s chutí a se ctí zhostil tématu...vytyčil si jasnou dobu, po kterou se děj odehrává - přesně jeden rok..respektive - Jack a majordomus mají rok na to, aby našli zlato na Divokém Západě...ale pozor - cesta trvá 5 měsíců, i když to valíte na parní pohon, i když máte příznivé větry a i když to neberete kolem Ohňové země, ale přes Magalhaesův průliv..takže po dobrodružné plavbě nezbývá moc času na rýžování, kutání...zato naši hrdinové stihnou fušovat do řemesla holiči, chytit zločince, a nakonec vše dopadne...překvapivě :) ano, nechte se překvapit...:) Výborná postava Saturninovského majordoma Praisewortha alias Býkovce, kterému zdatně sekunduje kluk Jack, alias Jack Brynda...
Svižné, vtipné, délka akorát...Doporučuji dětem i dospělým a posouvám dětem do knihovničky !!! na furt !!!

"Lampy s velrybím tukem plápolaly v chodbičkách po celých čtyřiadvacet hodin denně a bylo těžko rozpoznat, zda je den, či noc. Noci byly nejhorší. Jackovo visuté lůžko se kymácelo a stěny kajuty se houpaly. Pokud nespadl z pričny pan Azariáš Jones, sletěl dolu dr. Buckbee. Nejedou se Horák Jim probudil a zjistil, že se na něho svalili oba dva. "Zažil jsem medvědy grizzly o poznání přívětivější, než je tenhle prevít mys Hoorn," říkal."¨

"Praiseworthy zašel do prádelny, pouhé laťkové konstrukce potažené plachtovinou, a položil ranec košil na stůl. "Za jak dlouho bych si pro ně mohl prosím přijít?" zeptal se.
"My placovat velmi lychle," odpověděl muž za pultem. Uklonil se, až mu copánek poskočil. "Jak rychle ?" "Tši měsíce. Pokud nepšijít tajfun."
"Tři měsíce ! Tajfun !" Ten člověk je blázen, pomyslel si Praiseworthy. Mžná že jsou v tomhle městě blázni všichni "my ale máme v úmyslu odplout zítřejším odpoledním člunem."
"Není možné," ukláněl se Číňan a zastrkoval ruce do plandavých rukávů. "my posílat pládlo do Čína. Zpátky ho dostat za tši čtyži měsíce - vyplané, našklobené, vyžehlené. Pokud nepšijít tajfun. Pak déle. Tady nikdo neplat. Moc dlahé . (San Francisco :D) Levnější posílat do Čína."

28 04.12.2020

Poslední v sérii..poslouchána jako audiokniha. Tentokrát jsem neusla, ani se neztratila..;)
Vynikající...tato bezvýznamná osoba autorovi uctivě děkuje za možnost seznámit se se soudcem a jeho případy.
Možná právě vědomí, že se jedná o zakončení série mě přinutilo pečlivě sledovat každičké slovo. V průběhu poslechu jsem zapátrala v komentech, protože jsem chtěla vědět, kam ji v sérii zařadit. Že je to vlastně zakončení, mě trochu překvapilo..a pak mě znejistily komenty ohledně smutného konce...poslední minty jsem ted navíc trávila napjatá v přesvědčení, že soudce určitě umře...a ne...každopádně tato závěrečná scéna, kdy soudci letí celý společný život před očima, mě dojala..no jo, jsem měkota..(a možná trochu blbě připoměla Vinnetoua a Old Shatterhanda v osudové scéně třetího dílu...)..dost ale o dojetí...
Celkově tento případ opět překypoval komplexností, propojeností více linií pátrání, zapojil také arabskou komunitu a národ Tanků (jak poznamenal můj muž při náhodném poslechu - je jedno, z které doby soudce je..život běží pořád stejně, vztahy, konflikty, problémy...). Seznámil nás i s dalším hobby ve staré Číně - chovem cvrčků..vše mělo svůj význam. A každý kamínek zapadl na přesně určené místo v mozaice. Byla dohrána mistrovská šachová partie.
Děkuji ! a ráda si vychutnám znovu...tuhle, i další.

26 04.12.2020

nalezena v knihobudce...
Mnohovrstevná knížka. Pravda, trochu archaicky psaná, a hodně poeticky. Příběh ale má co říct v dnešních časech..Sledujeme osud bakaláře Jana, jeho přerod z veselého a bezstarostného studenta na známého šenkýře, manžela a přítele a pomocníka horníků...
Jan má možnost několikrát sklouznout dolů, popíjí, víc než je zdrávo, bojuje i s přístupem rodičů - vyděděn z rodinného statku , kde zůstává hospodařit jeho bratr - dvojče. A co s titulem ? nic, než najít si vlastní cestu a štěstí.
Navzdory letům, která dělí knížku od vydání, byla psána velmi čtivě. Autor dokázal stáhnout čtenáře o pár desítek let zpátky bez větších problémů. Navíc svým postavám rozehrál bohatý vnitřní život. Lyricky popisuje okamihy všedního dne, třeba i pasáž stavění nové hospody - najednou je z toho řež a boj rostlin na mýtince o přežití....samozřejmě nejvíc se pověnoval Janovi a Marii. Hned za nimi je Marta - šenkýřka s nenaplněnou láskou k Janovi, o to více pak nacházející uspokojení ve vlastní rodině.
Akorát bohužel nedalo mu nepotrápit hlavní hrdiny tragédií, když už se zdá, že ustáli křivé obvinění, Mariiny výslechy (hrozilo i trpné právo - není ale řečeno, co proběhlo, to autor nechává na naší představivosti), a mají šanci začít znovu, přichází mor...
Na postavě Kryštofa přiblížil těžký život horníků, táhnoucí se generacemi, nevyhneme se ani důlnímu neštěstí..na postavičce malého Vavřince ukázal další lidskou bídu, padlé ženy a jejich osud, odsouzení okolí.
Plnotučný román..(a zajímalo by mě, jestli se líbil také tatínkovi, který můj výtisk dle věnování vepsaného rukou dostal roku 1943 k Vánocům od Jirky..)

"Od toho dne si nebyl nikdo z obyvatel mýtinky jist životem. Kolem kráčela smrt. Drobné květiny a tráva byly udupány. Zhasínaly jedna po druhé. Ostatní pozorovali úzkostlivě podivné divadlo a omdlévali strachem. Zatím přinášeli muži na svalnatých ramenou smrky, zabité v sousedství. Shazovali je, ještě slabounce dýchající, na zem, až to zadunělo, a rvali z nich sekerou kůru. Neumdlévající řadě pohřbů voněla pryskyřice, dlouho do noci zněl místo umíráčku nářek tatínka Korábu, hrůza perlila se na čelech trav a květin neosychajícími krůpějěmi rosy."

"Když přišel, když přišli i další, vydechli jsme volněji, neboť v nás nevzbudili ani radost, ani bolest. Neuvítali jsme je s jásotem, ani je neodháněli nevlídností. Byli nám lhostejní. Jejich příchod hladinu našich duší už nezpěnil, nezvlnil, nezčeřil. Ano děvčátko, lidé se vraceli, ale naše cesta k nim byla lesem bez průhledů, zaplevelená, zarostlá trním, zatarasená balvany. A my neměli ani chuti, ani síly je odvalit. Zbytky sil bylo nutno šetřit na cosi většího: Učili jsme se znovu žít jako když se dítě začíná učit znovu chodit."

23 04.12.2020

Knihobudková...aneb seznámení s další sestrou Brönteovou.. a musím říct, že Charlotte taky umí. Akorátže příběh občas zakroutila naprosto nepochopitelným směrem..některé dějové odbočky jsem vůbec nepochopila...a v několika etapách jsem čekala, že to autorka požene úplně opačným směrem. Ale zas navzdory očekávání mě překvapovala humorem, vtipnými dialogy, ironií a sarkasmem.
Dialogy Lucy a Ginevry neměly chybu, to špičkování bylo až šokující. A korunoval to závěrečný Ginevřin list pro Lucy, kde zároveň objasnila i záhadu jeptiščina přízraku.
Bavila jsem se velmi dobře ! knihu bych označila za překvapivou. Ano, měla pasáže, keré se vlekly. Obsahovala vatu. Ale i spoustu překvapivých momentů. Konec - autorka nechala na nás..ať si vymyslíme každý ten svůj. Oceňuji, že se ještě pokusila naznačením různého vyhnout tomu romantickému..(i když jsem měla tendence remcat na případnou sladkou tečku, hrozící tragédie se mi taky nelíbila ;)) asi se raději kloním k happyendu...)
Vztah Polly a Grahama předurčila na začátku, chvíli jsem ale doufala v zvrat. Učitel Paul Emanuel mi silně připomínal Hercule Poirota - jeho kroužení kolem Lucy bylo opravdu nenápadné ;) Kmotra Brettonová byla osvěžující postavou...legenda o zjevení jeptišky dodala knížce duchařský šmrnc.
Ať jen nechválím - nelíbila se mi psychedelická pasáž o návštevě Lucy Snowové na noční slavnosti v parku - opravdu působila spíše jako halucinace po prášcích na spaní. Nelíbilo se mi, jak se pokusila zmást a pak senzačně objasnit, kdo je doktor John...už vidím, že by po letech de facto příbuzní nepoznali jeden druhého...a myslím, že náhoda s přestěhováním do stejného městečka byla až moc přitažená za vlasy. Ale což.
Zhrnu : Brönteovy umí ! doporučuji vyzkoušet!

"Venku byla zima a tma, ale i tak jsme brzy našli svůj kočár. Cesta domů byla snad ještě příjemnější než cesta na koncert, ačkoli náš kočí, který se osvěžoval v hostinci, ztratil směr, a teprve, když moje kmotra poznamenala, že jejich Terasa leží sice dost stranou, ale přece snad ne až na konci světa, vyhlédl Graham z okna a viděl, že jmse v širých polích, vylezl na kozlík a sám vzal opratě do rukou."

27 04.12.2020

Nalezena v knihobudce...
Začla jsem číst a přiznám se, že jsem očekávala něco trochu jiného..začátek - čistá jatka...jen popisy, kde , jak a kolik žraloků zabil Ben se svým týmem...a jestli sjem to pochopila správně, zdalo se dokonce, že spousta i zraněná odplula..nejsem fanatický ochránce přírody, ale smysl toho všeho vraždění (i mistrovství v lovu oštěpem) mi tak trochu unikal...kdo víc zabije ? proč ?? jak píše v jediném komentu předemnou kannibal28 - je s podivem, že tam vůbec něco živého zůstalo..
Poznáváme zároveň žraločí druhy - protože ne všechny jsou nebezpečné...a Ben ukazuje různé způsoby obrany proti těm nebezpečným - kladení sítí (kde se ale zamotá kde - co , třeba i mládě delfína..), pak jejich oštěpy, nakonec oštěpy s výbušnou hlavicí...řezničina mě opravdu znechutila.
Ben kromě vraždění žraloků ale také fotil a natáčel podmořský svět. A pátral také po vracích lodí ...v těchto pasážích na mě jeho družstvo připomínalo pro změnu hyeny...ale - to jsou mé pocity...každopádně prozkoumávání vraků a rozebírání námorných tragédií ttrochu uhladilo nepříznivé dojmy z vraždění žraloků...
A od vraků se Ben dostává k nejlepší pasáži , kdy o 15letech lovu začíná zkoumat, jak s rybami spolupracovat...že je lze i "ochočit"...no néééé !!! fakt ?? takže teď budeme hezky soužít s tím, co přežilo...a tak nějak otevírá více oči. Smekám, že to přiznal. Smekám, že otočil svou práci jiným směrem k ochraně, přiblížení podmořského světa nám, suchozemcům. Jen ty zřaloky nemusel tak zuřivě vraždit..(nejen je) byly tady dříve než my, podmořský svět je primárně jejich domov.
Foto příloha velmi dobrá, ocenila bych i víc...
Konec knihy pak tvoří seznámení s obvklým žraloky australských vod třídou, řády, doplněné jednotlivými žraloky podrobněji včetně kresby a krátké charakteristiky.

"Turrum se zmítal na konci oštěpu a bylo truchlivé vidět jeho družku, jak připlavala a kroužila kolem svého umírajícího druha. Smutně šťouchala probodnutého turruma čenichem. Bela si připadal jako opravdový zločinec a litoval, že tu rybu probodl. Van se ponořila a hladila smutnou a opuštěnou rybu, která se pořád tiskla čenichem k svému neživému příteli. Nikdy předtím jsem neviděl tak dojemný výjev mezi rybami, obvykle považovanými za studenokrevné.
Celý ten den turrum plaval blízko nás, jako by ještě hledal ztraceného druha."


"Když jsem začal lovit žraloky, a zvlášťě když jsem zkoušel pod vodou výbušnou hlavu dvanáctku, pobil jsem tucty těchto žraloků. Vzrušení nového zážiku brzy pominulo, a já teď dokonce lituji, že jsem je zabíjel. Bude-li snesmyslné zabíjení pokračovat, "šedé sestry" u pobřeží Nového Jižního Walesu budou brzy vyhubeny. Mnoho lidí toho ovšem nebude litovat, protože "šedá sestra" je s pojena s představou útočného žraloka. Novinové zprávy o napadení lidí žralokem v minulosti vždy obviňovaly "šedou sestru", ačkoliv většinou pachatelem byl nebezpečenější žralok "velrybář"."


vraky počínaje, spolupráci s rybama konče - vylepšil Ben mé hodncení na 4*...ano, jsem subjektivní. Ale řezničiny bylo moc a zastínila přírodovědnou stránku věci. Howgh !!!
p.s. a mám v plánu vyhledat nějaké Benovy filmy...

27 03.12.2020

posloucháno jako audiokniha (jinak poslech verzi doporučuji - velmi příjemně namluveno)
Další příběhy, vyprávěné mezi lidem...tady jsem se dočkala verze sanitky - příběh s chybějící levinou..
Zároveń ledvina, Hostinec v horách a úvodní 2 o řidiči a cikánech a Pražské klobásy- ty už jsem slyšela..a měli největší potenciál být "děsivé"...
Také Řetěz neštěstí a příběh o "šikovném " dělníkovi a jeho úrazu - ty jsou poměrně rozšířené.. Oceňuji, že autor dohledal a zvěčnil i normalizační, válečné a poválečné historky...jen nechápu, co ho tak fascinovalo na Pérákovi - do dalšího zkoumání této legendy se mi fakt nechce ;)
Zajímavý počin, klidně pojďte do toho - zaručuji, že bát se nebudete ;)

23 03.12.2020

moja prvá, "na zoznámenie sa" s farárom Kuffom...jednoduchý návod na milosrdenstvo v praxi...akurátže previesť jednoduchý návod do praxe vôbec nie je jednoduché ;)
Otec Marián má celkovo priamy a rázny prístup k veciam..žiadne okolky. Ani vo viere, ani v živote. Dobre dokumentuje na svojom vlastnom živote a príbehu.
Ďakujem za inšpiráciu, a rada sa zoznámim bližšie...

23 03.12.2020

posloucháno jako audiokniha. Nevím, jestli obsahovala vše jak v papírové podobě, protože třeba "Černá sanitka" se tam nevyskytovala...
každopádně - pobavila jsem se...ano, spoustu těchhle pověstí alias urban legends jsem taky slyšela ;) líbil se mi autorův etnologický dovětek a přiblížení zahraničních verzí těchto legend...
Nejlepší asi "Sperma v kebabu " .
Zhrnu... nic převratného, ale pobaví a oceňuji autorovu práci...dobrá !!!

24 02.12.2020