haki34 komentáře u knih

sehnala jsem v bazaru po dlouhém hledání pro 10letou dceru, kterou hvězdy a vesmír velice baví ..dala jsem na doporučení nejen z DK a oplatilo se ! doporučuji všem malým (a nejen jim ;)) zájemcům o taje hvězdné oblohy. Přehledně, jasně vysvětlí co a jak, doporučí, kde je nejlépe noční oblohu sledovat, co s sebou...a pak můžeme začít :)
Doplněno mapami hvězdné oblohy v jednotlivých ročních obdobích a měsících, se zaměřením, jak je zmíněno v názvu, na 25 "nejhezčích a nejznámějších souhvězdí"...K jednotlivým souhvězdím se dostaneme podrobně, včetně zkrácené verze bájí, ke kterým se váže jejich pojmenování (třeba Castor a Pollux v Blížencích - zrovna ti jsou moji noví letošnězimní kamarádi ). Autor také zdůrazní možnosti orientace podle osvědčeného a dobře celoročně rozpoznatelného Velkého vozu a Kasiopei a samozřejmě Polárky, včetně rad, jak je na obloze najít...kromě hvězd se v závěru krátce věnuje také planetám.

Doporučuji !!! jednoduché, stručné, s dostatkem informací pro "astronomické" začátky....

36 13.01.2021

!!!SPOILERY!!!
knížku jsem si chtěla přečíst na základě komentárů mých oblíbených (mi-380 a n.ezn.amy) a aha, našla v knihobudce :D a musím říct, že splnila očekávání..takové to pohlazení po duši, hezká čeština, drsný, ale krásný příběh..nahlédnutí do světa plavců..světa, který poznáváme chvilku před jeho zánikem. Tvrdý život na vodě, tvrdý kolem chalupy. Zažité vzorce chování, rodová nenávist, pozérství...Fanda a Vincek, snažící se toto překonat, nakonec však láska končí tragicky, taková baladická vsuvka..(a to jsem fakt nečekala, oči vlhké, ale jinak to nemohlo dopadnout, když se na to dívám s odstupem). Pak trojůhelník Pepíček-Emilka-Nanynka..tady v podstatě baladicky "kdo komu je souzen, ten ho dostane"...
Jak píše mi-380 - obohatila jsem si slovníček o výrazy faktor (ten nebyl celkem neznámý), prameny pro soustavu pltí - to mě zaujalo, také i samotný popis stavby voru z jednoduchých materiálů...autor nám také přibližuje kulturní život vesnice, jarmarky, poutě, svatby, zábavy, ale také pohřby. Rituály spojené se životem. Vyprovázení a vítání plavců. Živelné pohromy, tání ledu a potopa. jen ti lidi roztávají neochotně, často, až když je pozdě..ta hrdost je někdy opravdu úporná.

Doporučuji...a rozhodně do knihobudky nevracím ;)

34 11.01.2021

koupená v Dobrovském ve výprodeji..titul mě zaujal už před časem, a dobrá cena potěšila ;)
V podstatě se jedná o literaturu faktu, ale to, jak autor dějiny Německa našrouboval na dějiny domu u jezera, propojil s osudy rodin, které v době bydlely - povedlo se mu udělat z knížky něco víc, než jen suchý historický výčet. Vtiskl jí punc beletrie, odlehčil a celé téma podal velmi čtivě. Klidně bych ocenila více fotodokumentace, ale potěšil link na stánky domu, které zmiňuje i aralka přede mnou - www.alexanderhaus.org, kde najdete spoustu materiálů, fotek, ba i film, na který se chystám pěkně v klidu...
Na konci doplněno odkazy a vysvětlivkami, což mě trochu zaskočilo - nějak jsem indexy u jednotlivých frází a vět zřejmě přehlédla ?? nebo byli tam vůbec ?? a tady souhlasím s Patapuf - mohlo to být uvedeno vždy na konkrétní stránce pod čarou, takto jsem se kolikrát mírně ztratila, čeho že se to přesně týká a musela pátrat...
Co nejvíc zaujalo - kromě osudů Židů - nastavení celého systému, možných úlev, útěků, taky nám Harding přiblížil, že nejen Češi trpěli sovětskou invazí..ale i německé obyvatelstvo vytrpělo svoje...násilí, vraždy, znásilnění, krádeže...
Brutální byla Berlínská zeď a hranice mezi východem a západem na břehu jezera - představa, že mi na zahradě postaví plot, jezero nevidím, nesmím k němu, naopak pobíhají mi tam psi a borci se samopaly...ale lidi dokázali žít a být šťastni všude...
Klobouk dolů před Hardingem a všemi nápomocnými a zůčastněnými, udělali kus záslužné práce...aby se nezapomnělo...kolik tajemství ukrývají zdi jednoho domu.
Knížku doporučuji !!!

35 08.01.2021

Z knihovny..když jsem ji bala do ruky, ve spěchu jsem ani pořádně nečetla anotaci - jen jsem zaznamenala, že je o lezení a řiákm si že fajn, přeče i muž :)
Teď jsem se k ní dostala a ejhle, není jen o lezení..je to životní příběh Eda Hommera, borce, který toužil létat na Aljašce, co ho stálo nohy...no jo, pád letadla, krutá zima...ale Ed přežil, a co ho nezabilo, to ho -- ano, posílilo...nadále se rval se životem svým vlastním stylem...úplně jsem sice nepochopila rozpad jeho manželství, ale to podle knihy ani on (nebo se nám to snažil nakecat ;))
Místy byla knížka psaná moc "americků - jestli víte, co myslím...takové to dookola dookola a já já (já to řeci nemohl vzdát, protože toto a tamto a to zopakováno 3x na jedné straně v různých obměnách...). Dále poměrně nedůvěryhodně působilo pár Edových pasáží, kde se třeba snažil po havárii vysvětlit zaměstnavateli omyl s právníkem...ale třeba to bylo jen Edovým nevypsaným kostrbatým stylem...dále mě mrzel konec knihy - jako by uťal...už nechtěl psát dál ? chtěl skončit v euforickém momentu vítězství ?? já bych ráda věděla, jak dopadl, co jeho nohy,jak ustály výstup na Denali...také by mě zajímalo, jestli Sandin dopis přečetl, nebo nakonec fakt ne...
Jo a ještě jedna věc co mi docela vadila - takové to předjímání katastrof - třeba od první kapitoly, kdy ještě ani se Sandy nechodil, víme, že jejich vztah nevydrží...a podobné momenty se táhnou celou knihou...nejen o manželství, ale i o zraněních...
Každopádně, velmi zajímavý příběh, četlo se skvěle, kostrbatý styl odpouštím, a když porovnám s loni čtenou "Buď silný, ať se stane cokoliv" - Ed nad Travisem vítězí na plné čáře...a asi jdu pogooglit a pohledat o něm něco dalšího...knihu doporučuji !!!

"Ucítil jsem, že pode mnou povolil kus ledového škraloupu, a když jsem se kácel dolů, vyrazil jsem ze sebe slovo, které bývá často zaznamenané v černých skříňkách po leteckých neštěstích : S-S-S-H-H-H-I-I-I-T-T-T !!! Jediné slovo, které může anglicky mluvící horolezec v takové situaci vykřiknout..."

29 06.01.2021

nalezené v knihobudce...a že já mám tyhle zelené věci ráda, zkusila jsem. Štěpán Neuwirth píše opravud poeticky, z každé povídky, ať už kratičkého příběhu, či delší formy, číší láska a respekt k přírodě..Odsuzuje vybíjení zvěře ve velkém, staví se na stranu rostlin a živočichů..vše napsáno velmi nenásilně...ve vánočních povídkách brnká na citlivou strunu - "Život za život", nebo příběh o jesličkách a hledání Ježíška v lese, v povídce o "Plešounovi" dává pocítít spravedlivou odplatu...do toho spousta vlastních mysliveckých i rybářských zážitků..pěkná oddechovka...
Snad mi jen lehce vadilo zmiňování "milování" - tam vzpomínky milenců, tam dědek jako by držel hezká dívčí prsa - nebylo toho moc, ale lehce mi to kazilo dojem z některých - působilo to takovým slizkým dojmem...jako by po opojení z přírody bylo ta hezká atmosféra ubitá něčím tělesným...místo snů kus masa. Ale neděste se - těchto míst/vět /pasáží bylo v knize asi 5...;)
já doporučuji !

34 06.01.2021

(SPOILER) Z knihovny...přišla mi pod ruku, tak si řikám, konečně si přečtu i já...ale...nečetla se špatně, to ne. Autor píše čtivě, dokáže čtenáře zaujmout. Minimálně první třetina byla dobrá..napínavá, poutavá...až do doby, kdy se Jacob dostane do starého domu a za Emmou proběhne tunelem...tam mě příběh naprosto přestal bavit. V podstatě v momentě, kdy odhalujeme, o co vlastně v příběhu jde. Podivné děti i celý námět mě nezaujaly..ba velké zklamání...myšlenka stvůr a netvorů přišla nezajímavá, překomplikovaná...rovněž časová smyčka...úplně jsem nepochopila, jak si Jacobův děda dokázal po celá léta dopisovat s Emmou a slečnou P. - ony mohly prolézt na svět a dojít si na poštu, ale pošta k nim ?? A jak to, že bylo řečeno, že Emma nemůže pryč ze smyčky - rychle by zestárla...ale jeho děda i nějací další to zvládli...Celá hlavní myšlenka příběhu mi nedávala smysl...Podivné děti se mi nelíbily, fotografie - to byl skvělý nápad, byly děsivé a hezké zároveň...ale celkově souboje s netvorem, plné krve, hnusu, jakoby povykrádané z jiných horrorů, nezaujalo...
Konec jsem dočítala jako z rychlíku, chtěla jsem to mít za sebou, a jen se potvrdilo, že vlastně to byla pouze předehra pro další díly...do kterých už nepůjdu, protože, jak už jsem zmínila, mě princip podivných dětí a zápletka tak nebavily a nezaujaly, ba doslova odradily od dalšího čtení.
Každý asi musí vyzkoušet sám - buď mu příběh sedne, a nebo, jako mně, ne...
P.S. jak tak pročítám komenty napsané předemnou - musím souhlasit s mou oblíbenou Atanone - vystihla, co ve mě hlodalo a nenapsala jsem - jako by autor narouboval příběh na fotografie...chtěl je použít, zatlačil na pilu a vymyslel Sirotčinec....

42 03.01.2021

Z knihovny...dočteno. Jak bych to zhrnula - kniha je napsaná strašně. I když obsahuje úžasné informace o africké flóře a fauně, skoky z témy na téma jsou velmi rušivé. Nevím, nakolik se to stalo i překladem, ale často jedna věta nenavazuje na předchozí odstavec a celé to nedává smysl...
Dále - co se týká samotného názvu knihy více než Joy se to týkalo samotného George...Joy mi teda (ale možná to bylo opět zapříčiněno i překladem) přišla hlavně dětinská, svéhlavá a poměrně nepřizpůsobivá osoba. Ano , dokázala zvednout popularitu zvířat, díky Elsině příběhu vydupat spoustu peněz, které pak vrážela zpět do rezervace..ale celkově její přístup a chování mi moc příjemné nepřišly a nesedly...vztah s Georgem taky nevydržel ( jako jeden bodd uvedla taky gin a whisky, což se nedivím - sám George zmiňoval popíjení pravidelně, a docela mě udivilo, že taky popíjel na vycházkách se zvířaty - asi to lvům nevadilo a nebadali rozdíl...)
Samotná snaha Adamsonových - občas jsem o ní pochybovala...ano, spousta zvířat se díky jejich snaze dostala do přírody. I mláďat odchovali spoustu a dle Georgových statistik přežilo víc, než běžně v přírodě přežívá..Ale zároveň ty jejcih zvířata byly navázané na člověka...vztah už byl pozměněn...parciálně "ochočené" a také pořád divoké, což vyústilo v několik nebezpečných střetů, kde to i pár lidí nepřežilo, následně byl utracen i dotyčný lev...
Každý si asi musí udělat názor sám..povídání zajímavé, napsáno však otřesným stylem, devalvujícím hodnotu knihy...oceňuji fotografickou přílohu a klidně bych fotek zvládla i víc...levharti a gepardi, jakožto Joyin projekt, jsou zmíněni jen okrajově.

a jako ukázka krkolomnosti a podivného stylu :
..." Přivítala nás malá skupinka- až na mladého náčelníka Kurua - zcela nahá. Kuru měl na hlavě červený fez, pruhovaný kabátek od pyžama a rudé chlupy na pažích a na hrudi. Uvažoval jsem, zda jsou zde doma, okoun, kterým nás podarovali, pocházel opravdu z jezera."

" Když jsem uviděl úzkost a Ginnině tváři, prostrčili jsme žebřík blízko k Billovi a on přelezl, Maru jsme zatím nalákali na maso a odvedli. Byl jsem odhodlaný odnaučit Maru tento nebezpečný majetnický zlozvyk, a začal jsem proto spát u drátů klece. A když se začala trošku uklidňovat, dával jsem si polní lůžko na noc dovnitř. Nakonec se povedlo, že zahrála některé nejroztomilejší scény ve filmu." ---jakože wtf ?? lev byl majetnický, takže líhat si vedle něj, oddělen drátem, to změní ?? a ještě víc pomůže spát vedle něj v kleci ?? jestli chápete lépe, budu ráda za objasnění...

a takových podivností a krkolomností je tam bohužel nespočet...Za mě tedy jen 3*..

39 02.01.2021

(SPOILER) aaaa, tak po mnohých nadšených komentářích já musím dolůů (což mě štve, protože jsem knihu chtěla na Ježíška ;)) namlsal mě první díl - Stanice odložených lásek a chtěla jsem si dát nějakou dobrou oddechovku...věřila jsem, že i pokračování bude super...ale ouha...hlavně za díl druhý beru hvězdy dolů...najednou je Laděna pryč, HMK se nám snaží podstrčit Ilonu, která je v prvním díle zmíněna jen okrajově...a z takového normálního života, poměrně uvěřitelného, z příběhu s dobrou atmoškou se stává jedno slzavé údolí...Holky sice nepláčou, ale setkají se u povodně, dozvídáme se, že Kamila si prošla rakovinou, kdy sice neměla žádné vyhlídky, ale zvládla to (a to mě naštvalo dvakrát - to nelze psát bez toho, aby někoho skolila nemoc ?? nejlépe rakovina ?? a když už píšu o rakovině, proč jen naznačuju ??? čeho rakovinu měla Kamila ? ha ? autorka napsala pouze "anaplastický karcinom"...ale čeho ??? jelikož jsem od fachu, hned mě napadla štítná žláza...ale co ostatní čtenářky ? asi to vzaly tak, že chuděrka má rakovinu..nebo googlily ?? a dále vše kolem jen v náznacích..nějaká léčba, nějaké otoky, nějaké operace...čeho ?? proč ?? no jo, jsem hnidopich..).a asi autorka nešla do detailu, protože nechtěla psát knížku o rakovině, ale o tom, jak osud vyliskal naše staré známé..takže dobře, Kamila se vylízala z neurčité rakoviny, na další rakovinu umřela Mirka, Janeckého první žena, která jim naházela pár klacků pod nohy...a aby toho těžkého nebylo málo, na Ilončině příběhu nám ukázala další rány egyptské - muž manipulátor a tyran, dcera feťačka...ale to by nebyla HMK, aby nakonec ze všeho nevykřesala happy end...
No, nečetlo se to špatně...dobře vycibřený styl oddechové literatury pro ženy...jen nechápu, proč musela holky vykoupat snad ve všem, co šlo..co je odpočinkového na tom číst jak někdo dostává na frak...abych s nimi soucitila ??...a proč už opustila Laděnu a nacpala tam Ilonu...a navíc mě štvala ta povrchnost celého příběhu...
já jsem zklamaná...a dávám 3 dobré *...

30 02.01.2021

(SPOILER) posloucháno jako audiokniha...a jestli mám "porovnávat" - i když to bytostně nesnáším, prozatím mi přišla od Mornštejnové nejslabší...
v průběhu poslechu jsem si říkala, že možná by mě čtení ani nezaujalo...namluveno hezky, nicméně příběh byl, aspoň pro mě, koncentrovanou depresí, což bylo ještě zvýrazněno hudebním doprovodem a klavírním podmazem, který mi svou molovostí a místy až "psychedeličností" vadil...

K samotnému příběhu - postavy mi ničím nebyly blízké...nezískaly sympatie, ani odpor..byly mi fuk..navíc byly poměrně ploché a odfláknuté..(zatvrdilý komunista Svatopluk - vůbec jsem z něj neměla ten pocit, vůbec nebyl uvěřitelný..Svatoplukova tvrdá matka, Doubravka, Eva...) celý příběh mě také moc nezaujal, pár momentů sice bylo překvapivých (možná jsem při tom pečení a upravování fotek nedávala pozor) - třeba že Bohdana vůbec nemluví, k tomu jsem jaksi došla až v posledí třetině poslechu - myslela jsem, že je jen tichá a málomluvná...ne až tak doslovně..
Blančin příběh i samotná postava byly napřesdržku, příběh jejich egocentrických a zoufalých rodičů Evy a Svatopluka rovněž. Pak, asi že jsem od fochu, nemám ráda takové to nekonkrétní - "Eva onemocněla, nález pokročilý, nedá se nic dělat..." co jí vlastně bylo ?? rakovina ?? a pomalu , bez jakékoliv léčby odcházela 2 roky ??, no moc mi to nedávalo smysl...
Toxické vztahy, ukázáno, jak se věci dít nemají, ale dějí se...a skorohappyend na závěr - už chybělo jen to, aby Bohdana promluvila...

Nebyla špatná, ale ani skvělá...hodnotím pouze 3 hvězdami a poslech doporučuji. Asi už letos více hodnocení nestihnu, takže čtenářský (a poslední měsíc i poslechový) rok zakončuji dobrým u paní Mornštejnové...

41 31.12.2020

(SPOILER) z knihovny...a nemůžu se zbavit dojmu, jak kdybych už některé povídky četla...(neexistuje nějaká verze Draculy, kde jsou i tyto povídky ??)
každopádně - moc teda nezaujaly...kromě Soudcova domu, který byl jiná liga, bych všem dala kolem 2*...tak nějak bez šťávy, postavy jednají naprosto nelogicky. Jak může autor o někom nasat, že je hodný a dobrosrdečný (američan v povídce "Indiánská žena") a zároveń ho nechat zabít kotě a smát se utrpení druhých ? a nechat ho sadisticky se vyžívat v mučících nástrojích ?? nedává smysl...omdlévající ženy se nchávají dobrovolně tahat do mučíren, aby omdlévaly ještě více....ehm. 2*
Doupě bílého červa už byla totální slátanina, postavy přitažené za vlasy, každý zúčastněný v podstatě divný, nepochopila jsem ty jejich "souboje vůle" - proč, kdyžy mě někdo neustále ohrožuje, polezu k němu do domu ?? nebo si ho pozvu na čaj ?? souvis s Bílým červem to už nemělo vůbec, postava černocha Oolongy byla zbytečná...jen jsem nevěřícně kroutila hlavou..1* s velkým přimhouřením očí....

Dráculův host byla taková průměrá povídka s dobře napsanou pochmurnou atmosférou..ale dle "pravidla" hororů postava na noc míří vstříc zimě, nečasu, bouři, aby se mohla ztratit a vynořit se nejlépe na hřbitově, jak jinak, že ?? a samozřejmě mu tam něco ohlodá krk...a domyslete si víc...3*
Soudcův dům byla pěkná duchařina, takový ten "neuvěřitelný příběh". Děsivá atmosféra, děsivý konec, podtext osudovosti. Ta se mi líbila tuze, 4*
takže průměr za 3* (díky Soudcově hostu..) a doslov, zmíněný v anotaci, v mé knize chyběl..takže jsem si Bramovy myšlenky a pohnutky, vedoucí k napsání těchto dílek , nemohla vychutnat...

Spíše nedoporučuji ;)
P.S. k jednotlivým povídkám jsem se vyjádřila i přímo u nich...HOWGH !

34 28.12.2020

podstromečková pro manžela...jako správný sesterský fanoušek zkoušel spoustu písní podle sluchu, taky podle akordů na netu, tak teď má originál ;) známé i méně známé texty doplněny fotkami a krátkými "pokecy" vážoucími se ke kontrétním songům (třeba okolnosti vzniku, nebo vzpomínky hudebníků...)
co ruší, jsou vsuvky reklam na Starou kovárnu a podobně...chápu že Sestry musí z něčeho žít, ale reklam je i tak všude dost. Navíc - moc jsem nevěřila předmluvě o tom, jak je štvalo, že lidi si jejich písničky nemají podle čeho zahrát...spíše než péči o fanouška opět v tom vidím byznys :P ale...mám je ráda, buď jak buď, 4* si zaslouží....další podle přehrávek :P

32 28.12.2020

Poslucháno jako audiokniha...Mika Waltari cestuje a zprostředkovává dojmy z cesty..sice na začátku vyráží plný očekávání a nadšení, pak postupně převládá typická wlatariovská melancholie, ba až deprese...úzkostné noci, světlejší dny...a cím dál na východ a jih jede, tím nálada klesá...(mimo jiné ho neoslovila také Praha, kde na 2 hodinky odběhl z vlaku poznat kousek nočního centra)...zkrátka - všude dobře, doma nejlíp ;)
podáno Mikovsky, atmosféra hmatatelná, taková jednohubka, akorát vystačila k obalení řízků a přípravě bramborové kaše...(myslím, že Mika by si taky dal ;))

34 26.12.2020

Z knihovny...(dočteno před Vánoci, zapoměla jsem zapsat..:D)
Holky nám trochu vyrostly, Málinka se svými ideály jde do práce...v začátcích mě došlova štvala svým přístupem, naivitou, submisivností..chápu, že byla ráda, že je zaměstnaná, ale makat bez volna , jen za byt a "stravu", týdny zavřená v izolaci, horší než COVID ;)) naštěstí po rozmluvě s laborantem procitá a dupne si na lékárníka Ptáka pěkně ostře, za což smekám, na Málinku nevídaná odvaha ;)
Bavili mě její dobrodružství s Jedlinkou, návraty k rodině...její první láska až na věky věků byla taková naivní, Málinkovská...ale člověk jí to nemůže nepřát ;)
Gabra se nám taky zklidnila, ale pořád má svou jiskru, odvahu, držku držkatou...
Doporučuji !!! a holky se staly definitivně mými oblíbenkyněmi :))

39 25.12.2020

Podstromčeková (mojej dcéry :)) tak mi nedalo a prečítala som si..moje zoznámenie s Tracy..Kniha nebola veselá..skôr smutno-veselá...o hľadaní šťastia...a vyrovnávaní sa s realitou tak , ako to desaťročné dievatká v detskom domove asi môžu robiť...snami, písaním životopisu, vyvádzaním..konflikty a priateľstvá..túžba po "mekáči" vllastnej narodeninovej torte...ale hlavne po krásnej, bohatej a úspešnej mame, ktorá jedného dňa príde..
Tracine kresbičky a hlavne listy Kam nemali chybu :)
bolo to iné a zaujímavé. Pohľad z druhej strany..a rada si prečítam i ďalšie zo série :)

27 25.12.2020

První díl série, čtu jako 4. :D což ale vůbec nevadí, možná o to víc se mi líbil..autorka nás jakoby opatrně uvádí do světa dcerek..ani Gabřiny vylomeniny nejsou tak drsné, jak v dalších dílech...svým jemným přístupem obrousila hrany, které jsem pociťovala v následujících dílech...

Pořád jsou tam všelijaká ale - třeba je divné,že by pan řídící Tauber své dcery neučil spisovné češtině ?? nebo byla Gabra tak rezistentní ?
Nebo při popisech zejména Gabřina chování - "stála a křičela" - půlku situací prokřičí pěkně po valašsku - ve srovnání s Málinkou působí opravdu jak urvaná z řetězu...až nepochopitelným způsobem. Málinka je zas velmi citlivá a bojácná.
Nejhezčí kapitola, dokládající blzký vztah obou sester byla o Málinčině nemoci (myslím "Málinka stůně"), to jsem pomalu i zaslzela..
Překvapil švagr Fanoušek, který se, dle knížky, více než nevěstě věnoval vylomeninám s malými švagrovými...(ale takhle to bylo zřejmě napsáno pro čtenáře ;)) a i roztržka Fanouska a Valči, díky které málem sešlo ze svatby, byla taková "jak z telenovely" - vlastně se nic nestalo, ale dohádáme se a já udělám něco natruc...
Rodiče dcerek - blíže zmíněna snad jen maminka, o které se ale dovíme jen, že holky má moc ráda a pořád pracuje..o tatínkovi ani tolik..
Takže - hlavně dcery a jejich dobrodružství...
Povedené, laskavé, milé...a zajímavé valašským nářečím, ve kterém se odehrává asi půlka knihy, vlastně všechny dialogy a přímé řeči ;)
Doporučuji !!!

35 22.12.2020

Knihobudková...první příběh za 2*, druhý za 4*, takže průměr ;)
S Amadem se znám dlouho...od gymplu, kdy mě navnadil Pastýry noci...pak jsem přečetla Donu Flor...a s Mulatkou Gabrielou si po letech fakt nejsem jistá, koukám že četla, ale vybavit si děj... ;))
Námořníci kolísali někde mezi...první novela je volný pád přímo mezi bahijskou "spodinu", Amadovy malé lidičky, opilce, šejdíře, tuláky noci...V kratičké novele nám byl jen velmi lehce nastíněn život hlavního mrtvého hrdiny Jáchyma O°Vejvody...a to až tak lehce, že s ním nešlo sympatizovat...ano, vím, jaké postavičky si bere Amado za své nejdůležitější, ale fandit úředníkovi, který utekl z domu a dál už se jen ku*vil a chlastal a hrál, proč ??? nesyympatická osoba...má, co chtěl...a rodina ?? dcera Vanda, snažící se obstarat otci důstojný pohřeb, měla moje větší sympatie..samotná "pointa" s mrtvolou pařící v baru a nakonec usínající v náručí oceánu, mě fakt nedostala...takže Amado, sorry jako.
Druhá, rozsáhlejší novela, která se moři věnovala více, jak trefně píše Skip - prostřednictvím brazilského "barona Prášila" už poskytla Amadovi prostor rozehrát své vypravěčské umění, vtáhnout nás do teplé bahijské noci, plné vášně, lásky, nenávisti, spletí citů a lží...to už byl panečku jiný koncertík...dobrodružství kapitána Vasca se četlo velmi dobře (opět nemohu než souhlasits MayB2 - zdržovala jen vypravěčova linka, jeho problémy se sdílenou milenkou mě fakt nezajímaly...) a závěr překvapil ;) Amado v slušné formě...doporučuji !

26 20.12.2020

(SPOILER) tak jako připomínka po letech posloucháno jako audiokniha. jedem celou sérii s dětmi při vánočním pečení...je to můj nejmilejší díl Harryho..ale zas plný extrémů.. úvodní scénka v domě Dursleyových je na pováženou - opravdu bylo nutné tak zdůrazňovat "utrpění" Harryho ?? a vést celé to de facto týrání do extrému ještě tetou Matyldou ?? popisovat rodinu jako extrémně nechutnou (Dudley a jeho druhé brady...atd) - tyto pasáže mi celý příběh docela znechucují...navíc opět, zas a znova vyvolávají otázky, proč tam teda Harryho nechávali...ani všemocní kouzelníci nevěděli, co se tam dějě ? a jak Harryho uchránit ?? to je zas jedna z nesrovnalostí celé série...(také nepochopím, proč Weasleyovi, kteří pořád bojují s nedostatkem peněz, po výhře všechno rozfrcají za dovolenou...)

Nicméně, jak se Harry dostane do Bradavic, série zas nabere obrátky...objevují se noví kouzelní tvorové, a ústřední linka se Siriusem Blackem nemá chybu...další výborný "kousek" do partie je Remus Lupin....nevím ale, proč je tak silně negativizován (aby pak bylo v budoucnu otočeno) Snape. Autorka své postavy žene do extrému...
Líbila se mi pointa s obracečem času...a stále více sympatií získává Hermiona...
Trvám na svém původním, že Sirius Black se stává mojí "harryovskou" top postavou ;)
a doporučuji !!!

P.S. nebaví mě neustálé srovnávání Harryho s jeho otcem...já naopak musím stále srovnávat celou sérii s něcím jiným - z Dartha Vadera po souboji s Obivanem zůstaly taky jenom nějaké ty malé kousky, podobně jak z Voldemorta po setkání s Harrym...:P

čtivé, napínavé, zábavné, doporučuji !!!

37 19.12.2020

posloucháno jako audiokniha u tvorby cukroví - a audioverzi vřele doporučuji ! moc příjemně načteno...
i když historie není mojí silnou stánkou, protože ve jménech a letech se ztrácím, zpočátku mě vyděsila spousta jmen, figurujících ve Zlenickém případu..a taky souvislosti s panovníkem, válkami..ale rychle jsem pochopila, že tohle se jen tak šustne kolem, ať jsme trochu v obraze a dále se budeme věnovat prozaicky vraždě a samozřejmě mezilidským vztahům...a je úplně jedno, jestli je rok 1318 a nebo 2020, některé věci se ani lety nemění...žárlivost, hamižnost, lež, vražda..
(kdo klame, ten krade a kdo krade, může i zabít...asi znáte, že ??)

případ má zápletku jako z Agathy Christie - mrtvola za zavřenými dveřmi, klíče jen jedny, a ty měla oběť...vše vypadá na sebevraždu....ale jen chvilku...zaujal název funkce vyšetřovatele - "popravčí" - pod tím pojmem jsem si spíše představila kata...
a pak se ke slovu dostává "popravčího" kmotřenec pověřený prozkoumáním a vyřešením záhady, kamarád mladého Jana Zlenického - Petr Ptáček...vyluštění hodné malých šedých buňěk Sherlocka Holmese, použita taky byla finta "šáhnout na zvíře" (uvažovala jsem, kdeže jsem to jen v poslední době četla - ejhle, "U veliké lžíce"použili taky !!) a nakonec celý velmi zapletitý motiv rozpletou a vraha odhalí..respektive, ve finále se přizná sám...

Velmi příjemná historická detektivka, dobře načteno, můžu jen doporučit a poctivých 5hvězd....

38 17.12.2020

nalezena v práci na inspekčáku :D tak mi zpříjemnila oběd...
povedla se...
a u zubaře si pokaždé vzpomenu na kresbičku pacientka na křesle, zubař stojí nad ním s vrtačkou a : "řekněte hurá ! "

a ještě jeden : 2 dámy na kongrese : ten váš ještě souloží ? můj už jenom publikuje...

a spousta dalších :) doporučuji i nelékařům/nezdravotníkům :)

26 16.12.2020

nalezena v knihobudce...některé zaujaly, některé méně..celkově se mi "začítalo" těžce...proto můžu hodnotit jen jako dobré...jistě si své čtenáře najde...

18 16.12.2020