haki34 komentáře u knih

oddechové myšování pokračuje...ale přeci jen, první myší knížka pobavila tak nějak více...pořád je však velmi dobrá !!!

"a pročpak se vám říká MYŠILOV ?"

nebo paní křečková a pan křeček na chatě : "smrdí to tu myšinou, koho si sem taháš ???"

24 25.11.2020

mrzí mě, ale autor mě nezaujal..jak básněmi, tak prózou...nesedli jsme si..některé básně začínaly zlehka, aby se pak obsah docela překombinoval a tak nějak pokazil úvodné kouzlo...
snad někdy jindy...

19 25.11.2020

pokračujem v zoznamovaní sa s Waltariho tvorbou..už skôr som čítala Zlatovlásku (v češtine Plavovlásku) a Už nikdy nebude zajtra...takže Malé romány boli istou voľbou...a nechybila som..
Čitateľská lahôdka...milujem Waltariho spôsob hrania sa so slovami..realistické zobrazenie pocitov, naviazaných na miestopis...takže sa potíme spolu s hrdinom medzi carnackými stĺpmi, plávame v tmavozelenom mori, lúpeme spálenú kožu..a cítime tú nenaplnenú lásku, sklamanie a dozrievanie...(v novele "Fine van Brooklyn")
alebo naopak cítime tú krásu života utekajúcu pomedzi prsty v "Zem kvitne"...a tak nejak za tým všetký vidím mladého muža, s dušou plnou snov a ideí..a potom staršieho muža, ktorého tlačí pečeň po alkohole, ktorý si rád vypije, ale je to také veľké dobromyseľné dobrosrdečné decko...ktoré si rado zariskuje, zašpásuje, a potom sa vracia do bezpečnej náruče domova..užila som si veľmi...a radím do zbierky...
A keď mám hodnotiť jednotlivo vari najviac sa mi páčila "Žena z tmy"....za ňou "Zem kvitne" a potom "Parížska kravata"...
Oceňujem preklad Pavla Tvarožka a po dlhej dobe som si pochutila na peknej slovenčine :)
Doporučujem !!!

"Dom nebol ďaleko od hradskej. V podvečer prišiel gazda k vrátkam s kamennými stĺpikmi, zastal pri mladom dube a zahľadel sa ponad povädnuté polia smerom k ceste. Hnedé žalude mu chrupšťali pod nohami. Zapálil si cigaru a plameň zápalky žlto osvietil padajúci súmrak. Cigaru držal silnými, špinavými prstami, na ktorých mal pri koreňoch nechtov a v záhyboch pokožky zájdenú hlinu. Aj manžety na rukávoch mal špinavé."

"Keď skončil, šiel znova na breh. Krava sa lenivo brodila vo vode, ťahajúc za sebou povraz, a obhrýzala tŕstie. Tvárila sa, že si ho nevšimla, lebo si myslela, že ide po ňu veľmi skoro a odvedie ju späť do maštale, a s tým nemienila súhlasiť. On sa však o kravu nestaral. Hľadel na jazero, ktorého voda v jase septembrového dňa vydychovala temnú jeseň. O nejaký čas bude treba vytiahnuť čln na breh. Ráno bude na tmavej hladine bývat tenký ľad a odlietajúce vtáky budú drsnými hlasmi smutno škriekať nad oblými briežkami polí. Napade prvý sneh, na ktorom budú po nohách zostávať čierne a rozmočené stopy. No ešte predtým prídu víchice a dažde, a tmavé, uvzdychané večery, keď v lese budú s praskotom padať spráchnivené stromy...Ako pozeral na vodu, padali na ňu žlté brezové listy a ľahúčko sa hojdali na nehybnej hladine."

"

24 24.11.2020

další povedená detektivka. Navzdory drsnému tématu - jako matku dětí v podobném věku mě docela děsí pomyšlení na zmzení dítěte..a nález...
MS a PW ale podali i toto téma citlivě...a případ rozluštili, resp. pomohli vyřešit mí oblíbení Kristiansson a Kvant :)
dívejte se kolem sebe, lidi...nikdy nevíte, komu tím můžete pomoct...
Doporučuji !!!

26 24.11.2020

"Martin Beck si přejel rukou tvář. Najednou se mu to všechno vybavilo. Jak neuvěřitelně těžké bylo prolomit ulito tohoto muže, přinutit ho, aby otevřel skulinu nebo se vůbec jenom pořekl, nebo něco připustil."

Setkání se starými známými, jako pohlazení na duši..jen kdyby nešlo o vraždu..Název knihy zavádějící, příběh běží trochu jiným směrem, než by jsme podle "Vraha policistů" tipli. Užila jsem si ho...možná proti předchozím bylo tempo poklidnější, důraz na neschopnost policejního prezidenta a násměstka větší, rozčarování z práce u Kollberga a Becka progredující....a bez Kristianssona a Kvanta ako dvojky to není ono...Kvasmo je prostě nudný ;)
Zajímavý byl prvek zapojení 2 vrahů z předchozích dílů - nabídlo více možností řešení případu. A nebyl by to Martin Beck, aby vrahovi nekápl na kobylku.
Jedním slovem - doporučuji !!!

"Jsou růzé druhy žen, řekl Folke Bengtsson."Skoro všechny , se kterými jsem se setkal, byly špané." "Špatné?" "Přesně tak. Šaptné Nehodné svého pohlaví." Kollberg se odevzdaně podíval oknem ven. Ten chlap to nemá v hlavě v pořádku. Ale co to dokazuje ? Ostatně dá se za normálního označit fotograf, který právě visí dvacet metrů od domu jako opice chápan pavoučí v koruně hrušky ? Zřejmě ano. Kollberg si zhluboka povzdychl a zhroutil se jako meteorologický balon."

28 21.11.2020

(SPOILER) "Ale v něco přece věříš?" "Já ? Hm, intelektuálně věřím v dobré srdce, čilý penis, v živou inteligenci a v odvahu říct hovno před dámou."

Nalezena v knihobuce...název mi něco říkal, tak jsem se na ni vrhla. Hned ze začátku, po ozřejmení vztahů, mi i ochrnutý manžel a mladá žena něco říkali...no, ale jdeme blíž k ději...knížka mě naprosto dostala..svou rozporuplností. Poté , co mě ze začátku znejistily filozofické pasáže a rádobyintelektuálové kolem Connie a její sestry, se děj přesunul na Wragby. A to už byla jiná liga..zámeček, hnusné industriální okolí. Krása spojená se šlechtou, hornící představují krutý protiklad - drsní, odtažití, vzdrovití a zároveň ubití těžkým životem...
Do toho Connie, která trpí v manželství s invalidou. Clifford žije v oblacích...a tahá ke svým představám o ideálním soužití i Connie..zdůrazňuje sílu tradic..rodokmene. Nevylučuje i potomka (!!), hlavně ať ho Connie výběrem genetického materiálu neurazí...
A Conní mezi tím smýká touha od nadějného dramatika Michalise (než Irčan, spíš bych tipla řecký původ..) zas to temnot osamění..a najednou procitá les ze zimy a COnnie potkává hajného..A to už je jiný šálek čaje..živočišný, křehký a přitom hluboký cit, který najednou mezi těma dvěma vzniká. Connie se dobrovolňě vzdává svých privilegií a výšin..a on ani Oliver není jen takový nějaký hajný, žádný blbec, lidově řečeno. A kromě toho má vše, co muž má mít.. a má koule, dát svá přání najevo...a Connie mu to baští i s navijákem.
Knihu jsem četla na chatě v lese (Beskydy), což byla obrovská přidaná hodnota, protože jsem si lokace z knihy situovala do mých oblíbených zákoutí...hrana lesa, posetá buky, štěrkovitá cestička, slunko na listí, jedlové větve...chatička s bažantnicí, úplně to vidím :) a i ty dva...hajného a lady..
Náhled do kostnaté anglické společnosti, touha autora oživit to suché anglické, rozehřát lidem krev v žílách..přijmut vše tělesné, jako přirozenou součást vztahu. Chápu, že kniha ve své době nočních košil ke krku a na veřejnosti prezentovaného opatrného, decentního sexu pobouřila ;) ale vlastně ani není jasné, co vše ti dva spolu prováděli..(třeba italský způsob...a větička, naznačující že všechno...tak , fantazii se meze nekladou ;)) a fantazii nechává autor plynout, i co se konce týká...

Zhrnu : nevšímat si tolik některých filozofických a socialistických pasáží , autor je tam potřeboval tak dobrá, ale více se soustředit na vztah těch dvou a paralelu v jejich světech..a vychuttnejte si tu přírodu a emoce. A skvěle vykreslenou industriální Anglii, tradiční šlechtu vs.prostý lid, a všechny další postavičky románu (paní Boltonová, Connin otec, gondolier, Duncan Forbes, Berta Couttsová,....) DOporučuji !!!
P.S. opravud nic skandálního tam není ;)
P.S.2 výborný doslov (mám vydání z 1990, Odeon)

a pár úryvků :
"Musela si to udělat sama, umlít si svoje vlastní kafe."

"Šla ke dveřím a vyšplíchla viodu na cestičku. Bylo tu tak krásně, tak ticho, tak opravdu lesně ! Duby vyrážely okrově žlutými lístky, červené sedmikrásky na zahrádce vyadaly jako červené plyšové knoflíky. Sjela pohledem po vysokém vyšlapaném prahu z kvádru pískovce, který teď přecházelo tak málo nohou. "Je tu nádherně", poznamenala. "Takové báječné ticho, tolik života a míru."

"A přece, když skončil, tak brzy, a zůstal tiše, tichounce ležet, pohroužený v mlčení a ustupující do cizí nehybné dálky, daleko a daleko za obzor jejího vnímání, rozplakalo se jí srdce. Cítila ho, jak se od ní odlévá, jak se odlévá pryč jako moře a nechává jí tu jako kámen na pobřeží. STahoval se, a jeho duch ji opouštěl. Viděl do ní."

P.S.3 je zajímavé, že celou knihu autor napsal pohledem ženy...a soustředil se v ní na ženské vnímání, myšlení a prožitky...a je to u žen opravu takto ?? nebo si to myslel jen D.H.L.?? ;)

41 17.11.2020

nalezena v knihobudce...velmi jsem se na ni těšila a nezklamala. A mohla jsem zároveň porovnat dva "polárníky" - Jiřího Jaegra a Eskymo Welzla..a i když JJ píše dobře, srhnuje vše podstatné, neumí své zážitky tak prodat..respektive, je to tak trochu málo osbní, popsáno s odstupem, bez větších emocí....
Zajmavé čtení..plavbou a přesunem z Evropy počínaje, provozováním obchodu na stanici konče...zima, mráz, saně, psy, medvědi, mroži, velryby, suchary, zima, mráz a zas zima...krásy a strasti života na severu...nejvíc mě ( i s ohledem na aktuální dění ) dostala kapitolka ke konci knihy o epidemii španělské chřipky, která obyvatelstvo doslova zkosila...i tohle však JJ podává tak nějak civilně a s odstupem. I když šlo o jeho blízké a známé, nedokázala jsem to prožít s ním...
Každopádně , navzdory výhradám velmi dobrá knížka, všem zájemcům o Eskymáky na Labradoru doporučuji...;)

27 17.11.2020

mno..konečně jsem se k Roxolaně dostala, přiznávám, čekala na přečtení v poličce skoro 3 roky..navnadila mě na ni DK, ale poté, co jsem ji sehnala, nějak nebyla na téma chuť...
a teď přišla..
Knížce neupírám její obsah. Podrobné vykreslení světa nádhery a lesku, a zároveň osamění a brutality. Život Nastassje, alias Roxolany byl zajímavý. Ale zároveň útrpný, neúpřimný, těžký a depresivní. Neustálý strach o něco...boj se ztrátami sebe sama, rodné vlasti, rodiny, blízkých.
Trpící dívka, žena, matka. Hezky ukázané toxické prostředí harému. Krutý svět sultánů, kde bratři vraždí bratry, otcové syny...
Z hlediska historického a obsahového naplněná.
Nicméně díky Zahrebeľného květnatému stylu se mi nečetla moc dobře. Neustále dookola opakoval, jaká má křehká ramínka, jaké jsou měděné - zlaté vlasy, velké zelené oči, neustále ji pojmenovával různými jmény...filozofoval nad jejím osudem, nad jejím hořem. A zároveň vlastně ani nevím, jaká byla..opravdu tak zahleděná do sebe ? Plačící jen nad svým osudem ? k dětem se stavěla od určitého věku poměrně vlažně..opravdu byly tak neduživé, tak nedonošené ? a ona opravdu i po 6 porodech tak dokonalá ? A co ten sultán - milovala ho ? nebo jen nenáviděla ? A stále dookola...Nastassja, ptáček v kleci. Kdyby půlku opakování vypustil, kniha by byla o 200stran kratší.

Zhrnu : zajímavé přiblížení tajemného světa harémů, pozlátka a bojových praktik Osmanů, kteří nám Evropu poměrně dlouhou dobu drancovali...Reálie ze života Sülejmana a Haseki Hürrem. . Za Zahrebeľného styl však ubírám hvězdu..kdyby šlo, dám poctivě 3,5*...

30 16.11.2020

Kniha z knihovny..lákala svou obálkou, po přečtení anotace jsem usoudila, že by se mohla líbit mému muži. No, řekl, že nebyla špatná, ale ten konec...
A já jsem se rozhodla se ji přečíst...začala mě bavit někde od strany 113...také jsem po několika kapitolách pochopila, že je nutné si všímat nadpisy - datum, místo..protože v ději skáčeme dozadu, dopředu...a jak skáčeme, střídají se vypravěči..někdo v první osobě, někdo ve třetí...úplně mi to nesedlo, nijak zvlášť nepotěšilo, ale dalo se na to zvyknout.
Nahlédnutí do života špiónu - tak letmo. Proč ne. Šílený propletenec, kde z vědce je náhodou člověk s paragánskou minulostí, která se okamžitě vybavuje...a ještě vzhledem k tomu, jak byl Mahmmúd obhajován, nevím, jestli kniha nesledovala také jiný cíl - jestli tak trochu nechtěla zabojovat proti xenofobii a rasismu.
Linka Plavce, kdy dle anotace hledá odpuštění a pochopení nebo co - no..myslím, že to vše mohl zrealizoavt i jinak. A také skončiit to mohlo úplně jinak. Ne se nechat nachytat na hruškách jako malý kluk.
Poměrně zábavná postavička byl George Lööw - ten se mi líbil snad nejvíc. balansující někde na hraně sfetovaného hipstera a hrdiny z akčního filmu. Protože hubených vykulených superžen už mám až nad hlavu ;)

Zhrnu : asi si knihu nebudu pamatovat dlouho. Silnějších momentů bylo na spočítání na prstech jedné ruky. Vsuvky z červené knihovny, opisy vášně a tělesných tekutin také mohl autor vypustit. Místy však přecházel do čtivých pasáží, a co si budeme povídat - i dojal..Klara a její staří rodiče, fotka..no na city. Obětování rodiče mě jako matku dojme vždy ..
Takže - než thriller - spíše oddechové čtení...navzdory závažnému obsahu, ukrytému pod nedotaženou a nepropracovanou slupkou. Howgh !!!

33 03.11.2020

"Byl jsem přesto hluchý k výsměchu svého srdce, protože již po mnoho let jsem žil bez jeho neustálého rušivého vměšování do mých hovorů, do psaní i do myšlenek."

"Proto jsem řekl šoférovi : "Ležel jste někdy na dně studny a cítil jste, že život víří mimo vás nenávraně , a marně jste natahoval ruce, a cítil jste, že máte žízeň, kterou nemůžete uhasit, a hlad, který žádné jídlo neutiší ?"

Mika Waltari nás nechává nahlédnou do svého nitra. Poznat své démony. Poznat sebe, v pisatelském rozmaru, ve své holé podstatě. Bez příkras. Zadýchaného, otylého, opilého. Kterého srdce pořád zrazuje. Experimentujícího s láskou, se ženami, s důvěrou, s alkoholem. Pasáž s divokou kočkou, muchomůrkou, koňakem ...nemá chybu.Naprosto procítěný popis halucinací a následků...jako by jsem taky byla promočená v tom zabláceném pyžamu, dořezaná od vodních trav...A ačkoliv knížka nemá vysoké hodnocení, mně se líbila. Poznala jsem Miku takového, jaký byl. A ještě více smekám před jeho tolerantní a vyrovnanou ženou (snad taková opravdu byla). Kamarád z mokré čtvrti, ale zároveň filozof, naházející v zdánlivě obyčejných věcech tu pravou podstatu. Citlivý a přímočarý. Zábavný opilec i pan spisovatel. Děkuji za tuto zpověď.

"Prostě býk na mě zapomněl a vrhl se a mé zavazadlo, porazil jej a vymrštil na střechu stáje, rozházel moje věc do bláta a odběhl směrem ke chlévu, ocas jako přímku, a zajisté doufal, že tam najde zajímavější pobavení ve svém jednotvárném životě. Chápal jsem dobře jeho city, není jistě nic milého stát po celé dný až do pozdního večera připoután za nosní kruh k sloupku u cesty a dívat se po kolemjdoucích a přežvykovat, ačkoliv my všichni vlastně máme takový nosní kruh, jenž nás poutá, i když jej mnozí lidé za celý svůj život nezpozorují, nýbrž se domnívají, že jsou svobodní a že dělají, co sami chtějí."

38 01.11.2020

"Áárr, rozhodně kopeme správně. Jack tady jasně vyznačil, že ten poklad leží vedle keře, co vypadá jako jistá necudná část ženskýho těla," rozohnil se Pirátský kapitán a ukázal přitom nejdřív na mapu a pak kousek dál na keř ve tvaru obnaženého dámského kotníku. Pár pirátů na sebe rozjařeně mrklo a zahihňalo se. "

jestli jsem při prvním díle měla pochybnosti, ,ani u druhého mě začátek úplně nepřesvědčil. Liz, stírající si z tváře něčí vnitřnosti, mě fakt nerozesmála...ale postupně, jak příběh utíkal, jsem se s radostí ponořila do šíleného propletence a autorovi nějaké ty mrtvoly ráda odpustila. I když jsem se nesmála nahlas, bavila jsem se velmi dobře. O velký kus lépe než u jedničky. A dobrodružství jsem si užila na maximum. Více se odhaluje osobnost Pirátského kapitána (a že bych si uzlovačku s ním ráda nechala líbit ;))) a kromě Černýho Bellamyho poznáme spoustu dalších osobností světových moří a oceánů...Achabe, ty nezmare !!!
a co vám budu vykládat - ještěže kapitán nebyl vegan či vegetarián, to by s bílou velrybou dobře nepořídil ;)
Tento díl s klidným svědomím doporučuji. Jen Jenniferse tam tak nějak plácá a prostoru se jí nedostává...

P.S. vidi seznam dalších pirátských dobrodružství na konci knihy - opravdu je těch knížek v originálu tolik ??? a kde je překlad ??

"Ta vaše Pequoda je fakt moc hezká loď,"začal. "Hlavně se mi líbí, jak jste na všechno vtipně využili tu velrybí kost. Já bohužel nejsem tak kreativní., takže všechny doplňky na Sličný Emmě jsou , myslím z ktěch nejhezčích hereček.." "Zdá se, že je to opravdu bytelná loď,"uznal Achab trochu rozladěně.

28 01.11.2020

" A vážili si ho taky proto, že se říkalo, že zaslíbil svoji duši moři. Hodně pirátů tvrdilo, že svou duši zaslíbili moři, ale obvykle to byla jenom výmluva pro to, že si nedokázali najít přítelkyni, nebo proto, že byli gayové, ale v případě Pirátskeho kapitána nikdo z posádky ani na chvilku nezapochyboval, že se moři skutečně zaslíbil."

náhodně nalezena u nás v knihovně...nevím proč, ale zařazena v dětských knihách..asi že barevný obal ;))
mno..anotace navodily přesvědčení, že to bude má kniha roku..a tak úplně nebyla...sice jsem se pobavila, ale tolik obětí ve jménu srandy úplně nemusím...hlava sem, tělo tam...to mi až tak vtipné nepřišlo..každopádně neotřelý počin, spousta věcí pobavila, potěšila skladba posádky (pirát se šálou, pirát albín, pirát v červeném...atd atd - aby se nám hoši nepletli a aby jsme si je zapamatovali :D) a navnadila mě na další dobrodružství Prátského kapitána a jeho posádky..také Darwin a Bob, padouch a cirkus, mlad dáma v ohrožení...
Poctivých 3,5*, za poznámky pod čarou, rozšiřující moje obzory, zaokrouhlím nahoru !!!
P.S. grog můžu ;) a šunku taky...možná by to pirátství nebylo špatný ;)

"Podle Beaufortovy stupnice," spustil pirát albín a zamával při tom před posádkou sešitkem s námořnickými poučkami, "je hurikán stupeň číslo 12 a to je ,vítr, jehož sílu nevydrží žádná plachta'. Jak vidíte, naše plachty jsou neporušeny, takže to evidentně hurikán nebyl. Podle mě to bylo něcci mezi stupněm 6, což je ,silný vítr', neboli vítr, který odfoukne pirátovi klobouk z hlavy a pocuchá mu bujný vous', a stupňem 8, což je ,bouřlivý vítr', neboli ,Vítr, který pirátovi nadme kalhoty tak, že pak vypadá, jako by měl tlustý nohy.' "
"Víš jistě, že opravdu cituješ skutečnou Beaufortovou stupnici?" zeptal se pirát s šálou. "Jasně, že jo," odsekl pirát albín. "Napsal mi ji sám Pirástkej kapitán."

"Ale jdi. Já jsem taky udělal pár chyb," řekl Pirátský kapitán nahlas, aby ho ukonejšil."třeba jak jsem do posádky přibral toho kanibala. Nebo jak jsem chlapy odbil s tím, že já žádnej hurikán nevidím. Nejsem dokonalej."

29 01.11.2020

zajímavé a vtipné počtení pro malé čtenáře, takový rychlokurz, jak že to s knihami bylo. Historií provede kluk David a kocour Koniáš ;)
Jednotlivé kapitoly proložené komiksy - což předpokládám, že zaujme možná víc, než psaný text. Rozsahem nevelká, informacemi bohatá.
A třeba si pak zkusíte vyrobit i vlastní papír :) (pergamen z kůže raději nedoporučuji ;))

33 27.10.2020

"Nezvykl jsem si na vaše zdejší kari a koření," řekl. "Chutná ti ten čaj ?" Napil jsem se. Čaj chutnal trpce a melancholicky, což mě mátlo, neboť jak může nápoj zachytit esenci emocí? "Pro to taky nemám vysvětlení," odpověděl, když jsem se ho zeptal. "Vůně osamělého stromu." Roste na svazích nedaleko mého domova."

!!!!možné SPOILERY !!!

normálně že musím s hodnocením dolů...knížka mě bavila. To ano. Ale zároveň mi v ní chyběla avizovaná hloubka. Jako by chtěla zachytit všechno a nic. Hlavní hrdina mi byl velmi nesympatický. Chtěl prožít život správně, najít své místo na světě a v rodině, vytěžit, co by šlo ze své dvojakosti. A přitom zapříčinil skázu své rodiny a svých blízkých. nechápu, jak si mohl odůvodnit mlčenlivé přihlížení teroru a smrti svých blízkých. Mučení tety. Bratr a skorošvagr. Sestra. a otec jako finální bonbonek. K čemu to bylo ? K ničemu. Navzdory avizované ochraně vedl své blízké jako ovce na porážku. A vztah s jeho učitelem ? byla to láska ? co jiného to mohlo být ? a byla ta láska naplněna ? z náznaků (asi naschvál, ať si každý domyslí sám) jsem to úplně nepochopila. Ale nejvíce se to nabízelo..
Byla to zajímavá sonda do průběhu japonské okupace Malajzie...opět zdůrazněna japonská krutost. Mučení zajatců..několikrát jsem měla slzy v očích.
A zbytečně moc stínání hlav. Jako by to bylo nahrané na čtenáře, ať mu pěkně pokvedláme emocemi. Zahrneme ho násilím.a slabošstvím, ukrytým za nějakými pseudoideály. Přidáme partyzány. Lásku. Sebevraždu. ( scéna s Ming v masovém hrobě byla opravdu hustá). Válku. A návrat do minulosti.
Ale celkově mi z toho odvaru zůstala navzdory očekávané lahodné chuti "Osamělého stromu" jen pachuť...
a za emoce, střídající se jako oblaky letící nad mořem dávám 3*.

31 26.10.2020

na tuhle knížku jsem narazila u nás v knihovně..a hned si třískala hlavou, jaká to škoda, že jsem o ní nevěděla v době, kdy jsem se začínala věnovat vážněji birdingu a stopování..a začla jsem hledat nějaké ty příručky ke stopám...
přátelé, pokud hledáte podobně jako já, stači tahle !!! ano, fotky sice jsou kvalitou době odpovídající, ale vše podstatné vystihují, rovněž kresby. A v textu dostatek informací nejen ke stopám jako takovým, ale i k trusu, požerkům, peří...atakdále atakdále. Včetně návodu na překreslování či odlévání stop. Vynikající kniha. Doporučuji. A už ji mám i ve své knihotéce ;)

32 26.10.2020

Tohle bych chtěla zažít. Prožít...fakt jsem se sekla povoláním ;) že já jsem na podobné knížky nenatrefila na základce, když jsem se rozhodovala, kam se vydat v budoucnosti...no, aspoň mám to sledování zvířat a etologii jako koníčka :)
Krásná knížka, přibližující nám inteligentní lidoopy..po pár stránkách s Jane a její tlupou začínám na ně myslet v průběhu dne. Přemýšlím o nich..co asi dělá Flo ? co Fifi ? a David Šedovous ? co Michal ? a starý McGregor ?
Klobouk dolů před Janiným výzkumem a vším, co dokázala v džungli..za ta léta práce, která jí byla koníčkem zároveň. Splněný sen.. S každou stránkou letím vpřed a zároveň lituji chvíle, kdy se s šimpanzí partou budu muset rozloučit. Napsáno realisticky, bez příkras. Ano, jsou milí..jsou kontaktní. Ale také masožraví. A disponující až nelidskou sílou (no jo, vždyť to jsou také šimpové;)) a také inteligencí, kterou se nebojí použít. Dozvěděla jsem se o šimpanzech spoustu věcí. Děkuji. A i když to nebylo vždy lehké čtení (třeba epidemie dětské obrny), dalo mi hodně. Ráda se ke knížce vrátím. ...a asi ji potřbuji i do knihovny ;)
P.S. kromě textu nechybí černobílá i barevná bohatá fotodokumentace.
Doporučuji !!!

42 19.10.2020

moje třetí kniha od autorky a po počátečné skepsi mě rychle nadchla (stačilo k tomu asi půl první strany) a omotala si mě kolem prstu. Nejdříve jsem se pozastavila nad dětskou nespisovnou mluvou, která porvávala uši a oči, ale síla příběhu , doutající pod povrchem, mě hned po zmíněném začátku praštila a vyrazila mi dech...takové to naznačované tragické někde za rohem. Že nic už nebude, jak bývalo...co by bylo, kdyby..kdyby se jeden o chvíli víc opozdil..a nebo naopak spěchal víc, než obvykle...Pomalý rozklad vztahů ve stínu zmizení. Bolest společná, a zároveň nesdílená a nesdílitelná..Paráda.
Druhá povídka trochu z jiného soudka - zmizení trochu jinak. Opět vztahy, z kterých někdo mizí a někdo přichází. Vyjasňování si nevyřčených stesků a bolů. Chybějící role otce. Matka samoživitelka. Očekávání rodičů, která nenaplňujeme, protože chceme žít po svém.
A třetí, věnována ani ne tak zmizení, jako hledání..ale vlastně - ono se to tak prolíná ve všech.
S čistým svědomím dávám za 5 a těším se, že jsem autorku po předchozích knížkách, které mi moc nesedly, nenechala ZMIZET z mého zorného pole ;)
p.s. jen by mě zajímalo, jestli se dokáže vyhrabat z bolestné a tíživé roviny a psát i o hezkých věcech ? nebo se rozhodla, že tohle je cesta, kterou jjít ?

42 19.10.2020

Vyprávění pro milovníky přírody..pro ty, co je pro ně svoboda víc, než krása zavřená za mřížemi...než mít plyšáčka, ochočeného mazlíčka, je lepší vrátit divoké zvíře tam, kam patří...věřím, že nebylo lehké se s Kikinou rozloučit, ale nádherná Lužnice byla dobře zvoleným místem...a doufám, že si tam založla pěknou vydří rodinku a úspěšně se tam množí až dodnes :)
děkuji za možnost blíže nahlédnout do života vyder (vydra malá v Ostravské ZOO je naše oblíbená), potkat ji ve volné přírodě se jen tak nepovede...
Jiří Andreska krásně vylíčil své dětské sny a setkání s realitouv dospělosti. Jaké to je, odchovávat vydřičku v bytě..jaké vydry doopravdy jsou. a co pak vydra v ZOO, když divočina za zídkou je tak lákavá...Asi jsem se fakt minula povoláním ;)
Doporučuji !!!

36 19.10.2020

!!! SPOILERY !!!
Moje snad největší letošní zklamání...po Ptáčkovi, který mě okouzlil, jsem se chystala i na Hlídku, ať to mám tak nějak komplet..bez předsudků..a ejhle, v Dobrovském ve výprodeji jako poškozená kniha přišla pod ruku...tak jsem se začetla.
A jak začít ? Vlastně mě od začátku nebavila..nalákal popis cesty vlakem, aby to ihned zabil příchod domů.jako by ti naši staří známí - Attikus, teta Alexandra, byli naprosto jiné osoby. Vztah s Hankem mě naprosto neoslovil a nezajímal. Čipeřiny slovní přestřelky s rodinnými příslušníky a přítelem, plné narážek na americkou kulturu, mi nelezl ani pod kůži, ani do ucha. Naprostou většinu jsem nechápala a byly mi fuk...prostě mě ta knížka nedokázala zaujmout !!! snad jen prostřihy se vzpomínkami na dětství a některé další příběhy malé Jany Luisy, Jema a Dilla...Hanku sorry, nehledala jsem, ale z Ptáčka si tě opravdu nepamatuju....
Pak přišla důležitá scéna na soudě, kdy Jana Luisa procitá ze svého idealismu a nabije si čumák v konfrontaci se svými dětskými vzpomínkami...a to už šla knížka úplně někam do háje...Čipeřina hysterie, její dialog se strýcem, kde teda jeden o voze, druhý o koze a ještě tak oklikami a vzletně...Čipeřina konfrontace s otcem, kdy jsem stále uvažovala, jak to teda autorka myslela ?? jakože vážně ?? nebo chtěla ukázat smýšlení lidí kolem sebe ?? následně další scénka Čipera vs. strýc , obsahující fyzické násilí....aby procitla ?? přizpůsobila se ?? nebo co ??
no, upřímně, knihu jsem nepochopila. Pokud šlo o to, zamyslet se nad lidmi kolem sebe a nad svým postojem, dalo se to napsat více polopatě, bez oklik, citátů a podobných nesmyslů..Kromě, jak jsem již psala, pár návratů do dětství a pár hezkých popisů (vlak, zmrzlina...)jsem byla opravdu zklamaná. Kniha nepotěšila, nudila a své poselství zabila. Buď se autorka časem vypsala, nebo u Ptáčka měla více jasno, co a jak chce sdělit.
Jedna hvězda za přiblížení Jihu..a druhá za návraty do Čipeřina dětství a pár náladových pocitů...víc s čistým svědomím nemůžu. Zklamání je velké...

24 18.10.2020

z knihovny...ve finále přečtená za jeden den...upršený, nevlídný, ufučený a vlezlý, ideální na čtení ;) akorát téma taky bylo těžké a ubíjející, jako to dnešní počasí...
Autorka si dobře vybrala, zajímavé a možná i trochu kontroverzní téma...co je a co není na prodej ? co dítě cítí ? od kdy vnímá ?? a jak to vlastně s těmi adoptovanými je ?? myslím, že se jí povedlo do příběhu vtěsnat spoustu situací, které tyhle rodiny opravdu zažívají....(a nejen adoptované děti dnes bojují s podobnou nevyrovnaností jako emočně nestabilní Malkam kopající kolem sebe...)
Knížka v sobě nese spoustu bolesti, nepochopení, ublížení a přitom i lásky a snahy.
Do úplné spokojenosti mi ale chybělo několik dílků puzzle - z nichž nejdůležitější asi : co bylo v Petrově vzkazu Malce ?? co věděl o její matce ? a pak mě dorazil konec - drsně rozehráno s porodem, přepadením Inky, a najednou šup - a jsme v epilozích o pár let dál...a kdo byla paní Věra ??
Knížka rozhodně zaujala a pobídla k přemýšlení..ale k plné spokojenosti a tudíž plné palbě něco chybělo...ty nevyslovené střípky a ultrarychlý závěr, který mi navíc většinu postav "znesympatičtil". A také by mi vůbec nechyběli psychedelické pasáže s ní- s ním- Bohem.

35 13.10.2020