HAL
komentáře u knih
Ocelový alchymista 1
Hiromu Arakawa (p)
Seriál je nejlepší shounen anime vůbec a kdysi jsem ho sledoval s velkým nadšením - a minimálně v začátcích knihy čistě kopíroval, takže ani jejich prvnímu dílu není moc co vytnout, krom toho že je to opravdu jen pomalý rozjezd.
Dítě proroctví
Lynn Flewelling
Průměrné fantasy ze standartního fantasy světa ala Zaklínač, okořeněné lehce originálním příběhem, který by se ze soudobého pohledu snad dal nazvat polohanlivým přízviskem "woke", ale nepůsobí tak, rozhodně ne nijak negativně. Agresivní patriarcháty byly ve středověku běžné, proroctví o vyvolených královnách taky, a tady se vše spojuje s trochou krvavé magie do hezky fungujícího celku... který se ale zatraceně táhne, a je zjevně jen úvodem do akčnějšího děje který se asi rozjede v pokračováních.
Nicméně vzhledem k tomu že toto je celé o dětství hrdiny vrženého do pro něj neznámého světa, a je to docela čtivé, tak jde kniha připodobnit třeba k prvním dílům Harry Pottera - a jako dětská literatura funguje dost dobře.
Soumrak model čili Jak se filosofuje kladivem
Friedrich Nietzsche
Nepříliš koncepční směs poznámek - z nichž část je jen komentáři k jiným dílům jak klasické, tak i tehdy kontemporární filosofie, což není bez podrobné znalosti kontextu příliš zajímavé.
Samostatně stojící úvahy jsou ovšem brilantní... tedy aspoň v první půli, ke konci už krapet Fríďa uletí do zhrzeného plivání nenávisti, antisemitismu, ponižování žen a prosazování hodnot které už nejsou jen tepáním do slabostí humanismu a demokracie, ale sklouzávají do afinity k fašismu... což tak Fríďa jistě nemyslel, je to vidět i v kontextu jeho ostatních děl, ale není divu že se jeho učení pak náckové tak snadno chytili.
Příběh antické filosofie
Peter Zamarovský
Velice pěkně a smysluplně popsaná antická filosofie podle všech význačných osob - a směrů - se v ní vyskytující. Kombinuje přístup chronologického vyprávění a učebnice s mnoha poznámkami na okrajích Povedené je zmiňování přesahů do současné fyziky, důkazy že se do značné míry kruhem vracíme k nápadům starým tisíce let.
Jsem rád že jsem se ke knize vrátil - po deseti letech, kdy jsem si ji měl přečíst v rámci výuky filosofie na VUT. Na což jsem se tehdy jako správně mizerný student na technické škole vykašlal, takže se od té doby se na mě jen posměšně šklebila z knihovny.
Artemis Fowl a časový paradox
Eoin Colfer
Kopie Harry Pottera smíchaného s infantilním Jamesem Bondem.
Vhodné jen pro děti které jsou ještě příliš mladé na to aby četly onoho Harry Pottera, ale už tak staré že častěji mluví než zvrací.
Desátý stupeň
Arthur Charles Clarke
Není divu že Clarke k Desátému stupni jen nadhodil zápletku, ale její doplnění o futuristický svět a rozšíření do knihy se chopil někdo jiný - samotný Clarke by tak depresivní budoucnost lidstva nikdy nenapsal, a už vůbec by o ní nepsal tak cynicky. Žádné vznešené sci-fi a zkoumání high konceptů, tady se jede hlavně přízemní zlo skryté v náboženském fundamentalismu, korupci, mocichtivých korporacích, i lidské malichernosti. Tak trochu cyberpunkový přístup, což je u sf knihy o zemětřeseních docela překvapivé... a vlastně mi všechna ta omáčka kolem připadala místy až nadbytečná. Protože ty zemětřesení jsou prostě fascinující, a mají tu nakonec docela malý prostor.
King Ink
Nick Cave
Nick Cave je láska, ale jde mu to hlavně v hudební a nebo vyloženě prozaické podobě - nesouvislá sbírka ne zrovna skvěle přeložených textů které nepřipomínají ani jeho knihy, ani nejsou vyloženě sebranými texty písní, tak není příliš zajímavá. K tomu aby byl duširvoucí jak je u něj zvykem se tu přiblíží jen párkrát.
Nadace
Isaac Asimov
Myšlenky v Nadaci jsou na svou dobu brilantními nápady které ve své nadčasovosti trefně vystihují společnost dnes jako tehdy - ale jsou všechny načrtnuté tak ve zkratce a povrchně, že nemají jak skutečně zapůsobit a dospět k něčemu podstatnému, než de facto jen parafrázovat úpadek římské říše a vzestup jejích nástupců. Rozhodně ale jde o nesmírně zábavné a svižné sci-fi.
Lechtivé pohádky
Marie Čechová
Co čekat od erotické sbírky pohádek kterou napsala zhruba sedmdesátiletá učitelka češtiny, nejspíš na přilepšenou k důchodu? Samozřejmě že je to literárně strašlivě prostoduché a spíchnuté asi za jedno odpoledne - klasické známé pohádky dějově osekané asi tak na jeden odstavec a doplněné o "erotičnost" ve smyslu že hlavní hrdinové se chtějí hlavně pelešit, a tak se peleší pořád a s každým, a skrze sílu svých mužství pak ke štěstí přijdou. Ale hlavně cudně, aby si knihu mohly číst i děti a jejich babičky, na nezřízené mrdání ve stylu Lady Fuckingham proboha hned zapomeňte.
A proč mi tohle plýtvání papírem vlastně leželo v knihovně? Nu darovanému koni se na zuby nekouká, obzvlášť když mi tohoto koně dala před lety jako dárek jedna velmi nadržená mladá slečna.
Kolejmoří
China Miéville
Obyčejná dobrodružná kniha z prostředí "alternativních" velrybářů, pirátů a lovců pokladů. Bílá Velryba, Poklad na ostrově, Robinson Crusoe, Černý Korzár, to všechno tu Mieville intenzivně parafrázuje (obzvlášť ta obsese ala kapitán Ahab je v jeho světě tak rozšířená, že se z ní stala norma pro každého kapitána)... jenže při tom parafrázování zapomněl že by měl vymyslet i nějaký svůj vlastní silný příběh, a ten je tu tak velmi primitivní a nestojí příliš za zmínku. Jen random honička po světě s dost bizarním vyvrcholením.
Zajímavý se místo toho snaží být na první pohled lákavým zasazením do postapo-futuretro světa, kde místo moře je obří kolejiště, místo korábů jsou obří vlaky, a místo velryb a žraloků obří krtci a žížaly. Jenže je to převedení námořního světa na koleje tak doslovné, že to zajímavé po pár stránkách není vlastně vůbec. Což obzvlášť u Mievilla hodně zamrzí, on se vždy dřív vyznačoval okouzlující imaginací na vytváření velmi zajímavých světů, a tenhle způsob vytváření "originálního" prostředí je ve srovnání s jeho předchozími knihami prostě líný a nudný. Nějaký smysl pak ten jeho svět samozřejmě nedává vůbec, je to prostě fantasy.
Výhodou knihy pak je že není dlouhá a jak je u literatury pro mládež tradiční se čte velmi lehce (až na otravné používání "&" místo "a"), takže se jí dá proletět během pár hodin.
Věční
Neil Gaiman
Sandmana miluju a i Gaimanův příspěvek k Batmanovskému světu mě docela bavil, takže do jeho Eternals sem se pustil hned jak jsem přišel na jejich existenci... a hořce litoval, velmi hořce. Marvel dokáže zničit zjevně zničit i tvůrce takového formátu - tohle je úplně standardní pláštěnkářská hovadina o božských superchlápcích v pestrobarevných oblečcích co zachraňují svět před bubáky z vesmíru. Není tu jediná ambice na něco víc, ani žádné relativizování žánru, ani ten nadhled... takže pokud vám není 12, čtěte raději dál jen dospělejší komiksy co vyšly pod značkou Vertigo.
Encyklopedie akčního filmu
Petr Cífka
Krásný love letter akčním filmům ve všech jejich podobách. Který se ani náhodou nesnaží jít do takové hloubky na kterou je člověk zvyklý od filmových rozborů Bordwella nebo Eberta, a ani náhodou se nepokouší shrnout úplně všechno co se v žánru kdy urodilo, ale naprosto dokonale funguje v tom hlavním - pokaždé když Encyklopedii Akčního filmu otevřu, tak dostanu chuť si nějaký z těch filmů okamžitě pustit. Ať už z těch které jsem viděl desetkrát, nebo z těch které jsem neviděl nikdy (i takové tam kupodivu jsou), vždy na ně kniha dokáže hezky nalákat, a nebo v případě těch které nejsou kvalitativně zrovna chvályhodné, o nich aspoň říct něco zajímavého kvůli čemu i tak stojí za to věnovat jim pozornost. Funguje to perfektně, a za to patří Vašku Rybářovi a Matěji Svobodovi velký dík (a také za jejich stejnojmenný youtube kanál, kde přece jen mohou jít u svých rozborů do větších podrobností)
Ze života fotografa
Petr Jan Juračka
Velmi inspirativní a zábavné čtivo, obzvlášť pro nás duševně nemocné lidi co rádi vyrážíme na treky a při tom se mučíme kilogramy fototechniky v batohu navíc.
Jen, když už dělá svou knihu fotograf, tak by si měl dát trochu víc záležet i na její estetické stránce a prezentaci samotných fotografií. Sice chápu že budget u knihy vydané přes HitHit je těsný, ale na tomhle by se šetřit nemělo.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Bavil jsem se velmi.
Gaimanovo opus magnum je jinde (ehm, Sandman neasi, ehm), a je hodně vidět že on je hlavně povídkář - a na mírně nesoudržném příběhu knihy se to podepisuje, a své koncepty má pořád stejné a jen je variuje - což je problém, když jste od něj četli už všechno ostatní.
Ale pořád je to spisovatelský bůh a urban fantasy guru, a nikdo na něj dnes nemá.
Ghost in the Shell 1
Masamune Shirow (p)
Konečně, první u nás vyšlá manga která je opravdu dobrá a zajímavá. Ba co dobrá, je to naprostá dokonalost, zaslouženě kultovní základ cyberpunku. Tím víc důležitý, čím víc se postupně stává realitou.
Co kdyby?
Randall Munroe
Dokonalost!
Pravděpodobně nejvtipnější kniha jakou jsem kdy četl. Must have pro každého, kdo se kdy probral ve dvě v noci u wikipedie s tím, že ví všechno o vzniku života v Prekambriu, když přitom jen v osm večer chtěl najít recept na kuře na paprice.
Květinová zkouška
Jay Lake
Zajímavý nástřel světa a zápletky se brzy rozpadá do šedi průměru a příběhového chaosu, a invenci nahrazuje nudná brutalita. Fanouškům urban fantasy doporučeníhodné jen v případě, že už mají všechno od Miévilla přečtené třikrát.
