Han-nah komentáře u knih
Tímto poutavě napsaným cestopisem čtenářům autorka přiblížila a okořenila zajímavým vyprávěním, postřehy o krajině, lidech, zvyklostech a hlavně její pěší cesty přes Kavkaz. Teď běží v TV reklama na něco "Proč?" a odpověď zní "Protože chci!!!" a to mi přesně sedí na Viktorku, cestovatelku, která jde za tím, po čem touží, s vytrvalostí a pokorou, vnímáním a podřízeností . Ví, že je jen malilinkatou součástí velikého celku a na své cestě přírodu svou přítomností neruší, ale je její součástí. Zajímavé jsou její postřehy ze života a kultury místních obyvatel.
Jsem moc ráda, že čtenáře seznámí se svými zážitky, postřehy i osobními myšlenkami. Kromě cest se věnuje i dobrovolnické činnosti na farmách nebo v uprchlických táborech. Obdivuji ji jako samostatnou ženu, která ví, co chce, co si zvolila. Co si budu vykládat, i kdybych byla mladá, nedala bych to.
Nahlédla jsem i na její web, který je uveden v knize , kde má popsány i další cesty, ale hlavně testovací oblečení , což určitě pomůže turistům.
Přeji jí hlavně zdraví a sílu.
Děj této knihy je sice fikce, ale děj 2. sv. války, její krutost, tragédie, ponižující "život", bolest a smrt , které se děly v koncentračních táborech , to lidé v této válce prožívali.
Některé pasáže, no ...trochu moc, ale je tu i láska a naděje v něco lepšího. A to je láska německého důstojníka k malé holčičce , které chce pomoci.
Krásné, ale velice smutné čtení této útlé knihy s krásnou obálkou, která nastiňuje obsah a to jsou dopisy a fotografie, které něco v životě , které pro daného člověka něco znamenaly . I člověk, který má rodinu se může cítit sám a pak se třeba na něco upne. Tak , jako v tomto případě se maminka po setkání spolužáků z mládí, citově k jednomu z nich připoutala. Je zde výstižně popisována situace citového, psychického i fyzického týrání a zneužívání. Nelze odsuzovat ani dceru, která s maminkou nebydlela v jednom městě, má svou práci a rodinu. Za zavřené dveře úplně neviděla i příjemná sousedka.
Sama mám dlouholetou kamarádku, která má začínající demenci. Zemřel jí jediný syn, rodina se nestará. Blízko mého bydliště je domov, kde ji umístili, tak ji můžu navštěvovat. Taky si pokládám otázku, kdy nastane den, kdy přijdu a ona mě nepozná. Těmto lidem je pak v jejich světě asi dobře, horší je to s okolím. Děkuji všem, kteří se o takto nemocné lidi starají .
Tato sci-fi kniha s napínavým dějem napsaná v 60 tých létech minulého století a nic jí neubírá na aktuálnosti a čtivosti. Provází nás po Sluneční soustavě, ale hlavně vede zamyšlení nad lidskou myslí a citem a to za všech situací.
Dojemný závěr: ..... - ale někdo nahoře tě má rád.
Tuto knihu jsem přečetla, ale nějak jsem nevěděla, co napsat. Teď jsem se dívala na film "Jsem Božská" a hlavní postava Renné zde přesně vystihla podstatu této knihy. Scházela jí sebedůvěra a až se přijala taková, jaká je, změnil se jí život.
Aktuální téma a to, jak vypadám. Když jsem na místě, kde mohu pozorovat více lidí, tak mi připadá, že toto téma je hlavně pro mladé "Priorita." Mladé dívky jsou většinou, jako přes kopírák a to nejen oblečením, ale i make up, stejný střih vlasů, ale i pohyby. Jakoby nechtěly vyjádřit svou osobnost, své pravé já, ale schovat se za masku a dav.
Já jsem od dětství spíše hubená, vždy jsem chtěla být macatější. Malá prsa - trauma. Až moje přijetí - jsem, jaká jsem také chvíli trvalo. Pak jsem i byla ráda, že v mém mládí úprava plastikou nebyla. Dnes se někteří vylepšují. Ano, někdy to podpoří psychiku, ale nic se nemá přehánět. To nesoudím i ty,kteří se tzv. rozkydají a potom s velkou euforíí hlásí, kolik zhubli. Ale obdivuji ty, kteří se mají rádi a něco pro své udržení těla i mysli dělají. Nemůžeme být všichni stejní a všem se líbit. A to je podstata knihy, která vypráví životní příběhy třech kamarádek. Jsou kamarádky od dětství, mají svá přání a touhy. V knize není uvedena jejich váha, ale to, jak se vidí každá z nich. Když jedna z nich zemře, zbylé dvě začnou řešit svůj přístup, jak ke svému tělu, tak k životu samotnému.
Na závěr knihy jsou otázky pro čtenáře k zamyšlení. Je velice důležitá rodina, partneři, kamarádi a špatně zvolená slova mohou velmi uškodit.
Neměli bychom mít předsudky, lidé mohou být i nemocní a okolí neví. To je ovšem na každém z nás.
Ale nejdůležitější je : Přijmout své tělo a žít !!!
Po přečtení předešlých knih mi tato připadala trochu slabší, ale vystihuje podstatu dárcovství orgánů. Kniha má dvě dějové linky, kdy minulost se mi líbila víc. Nalezením starého novinového ústřižku a přiloženého dopisu vyplývá na povrch tajemství a až po dočtení knihy porozumíte, jaký vliv to má na přítomnost života Beth a Michala, kteří jako úžasní rodiče hledají dárce ledviny pro svého těžce nemocného malého synka. Sami dárci být nemohou. Bude jeho budoucnost Šťastná?
Že je Kolumbie velice komplikovaná země to vím, ale při čtení této knihy napsané podle skutečného života malé Mariny, kterou unesli od její rodiny, v džungli odhodili a její rodinou se staly opice mě mrazilo. Já bych strachy nevydržela ani jedinou noc. Jak vypráví, pořád si ale uvědomovala, že patří do světa lidí. Jak se jí to podařilo vrátit se k nim a zda bude ještě lidem věřit, to se dočtete ve vyprávění o krutosti dětství, které by měla strávit v náruči své mámy.
Namátkově vybraná kniha mě zaujala, mám ráda budhistickou filosofii, věřím v karmu, žiji obyčejným životem, protože si myslím, když mám zdraví a kde bydlet, zaplatím základní, tak mám dostatek . "Civilizovaní" lidé ze západu chtějí víc a víc.
Poslední odstavec až mrazí, protože boj o moc je tu pořád a věta "Zmýlí se znovu?" je stále aktuální a odpověď visí na tenké nitce.
Stará dáma Lena chce na sklonku svého života splnit svůj dávno daný slib a o pomoc požádá právničku Catherine a jejího manžela, soukromého vyšetřovatele Liama. Ve vyprávění ze svého života se vrací vzpomínkami na své mládí v Polsku v židovské komunitě města Chřanov.
Příběh je sice fikce, ale její vyprávění opět odkrývá hrůzu a utrpení 2. sv. války, holokaust, likvidaci Židů, koncentrační tábory a to je holá a krutá skutečnost.
Ać jsem četle knihu v klidu svého domova, vždy mě mrazí a mohu jen tiše vzdát úctu všem, kteří trpěli. Obdivuji, kde a jak brali sílu ti, kterým se podařilo přežít a jak následně žili. Takovou silnou ženou byla i Lena.
První kniha tohoto autora a dle komentářů , tak rozdílná.
Nevěra - banální slovo? To opravdu ne. Nevěra fyzická, emotivní, na sociálních sítích, pro někoho je nevěra polibek někomu jinému. Někteří odpustí, druzí to dotáhnou k rozvodu. Říká se, že , dokud budou ženy a muži, bude nevěra.
Štěstí - i na to mají lidé rozdílné názory. Pro někoho je to mamon a hromadění bohatství, pro druhého zdraví a šťastná rodina.
V jistém věku si každý člověk nasadí masku, která má poskytnout ochranu a bezpečí, ale tahle maska některým časem tak přilne k obličeji, že nelze sundat.
K poznání dojde i Linda, která nám svůj životní příběh a nevěru i svá trápení popisuje.
- V životě není důležité, co máš, ale koho vedle sebe máš.
Věřím v něco mezi nebem a zemí. K zamyšlení je toho v knize dost. Jelikož jsem si knihu vybrala náhodně, doporučila bych se v prvé řadě podívat na konec knihy, kde je profesní životopis agentů zvláštní jednotky a pracovní životopis zaměstnanců Útočiště a vysvětlení paranormálních schopností. Vše z toho autorka dovedla vytěžit.
Zkusím začít číst knihy od začátku této série.
Kniha se četla dobře. Hned na začátku mě udivily kapitoly "Ta druhá", no a kde je někdo "První" a jak se s tím popasuje "Detektiv"? To jsem se dozvěděla až později. " Ta druhá", v dětství týraná žije a Austrálii a najednou setkání a taková příležitost. Proč ji nevyužít? Tady mi ale děj připadá trochu přitažený za vlasy. Za čtrnáct dnů nemohu někoho dokonale poznat. Líbila se mi ale umanutost a instinkty detektiva Cartera, který se nenechá ošálit a vše vyřeší.
Tak k této rozporuplně hodnocenou knihu z poličky. Přečetla a ráda ji tam zase vrátím. Nesoudím lidi a výstřednosti nejsou zločin. Pro mě je sex a intimita věc pouze " dvou " lidí, ať se milují tak, jak to jenom jim vyhovuje a co jeden druhému povolí a dělá jim dobře. Intimita je naše věc a nepřetřásáme ji s kamarádkami. Maximálně se mě zeptá "Jseš vyholená?" Většinou ti, kteří hodně mluví, něco jim chybí.
Líbí se mi odvaha autorky něco takového napsat, i když internet zásobuje čtenáře vším
Je tam hodně provokace i nechutností, ale zároveň i poznávání vlastního těla. To , když nemilujeme, nemůžeme nic hezkého prožít.
Krásný obal , hezky, obyčejnými slovy napsaná kniha, která je doplněna krásnými ilustracemi a barevně zvýrazněnými pasážemi, které jsou důležitými informacemi u dané země, o které píše. A tento dobrodruh jich projel opravdu hodně. Nasbíral spoustu zážitků, prožil dobrodružství.
Pro mě je zajímavé srovnání s cestopisem z 60tých let od Zikmunda a Hanzelky.
Je u všech touha po poznávání, dobrodružství a hlavně pro nás čtenáře rada, kterou ne všichni cestovatelé, ale i turisté dodržují.
- V cizí zemi se chovat dle jejich tradic, i když se nám něco nelíbí. Oni tam žijí, my jsme tam jenom hosté.
Jsem ráda za všechny zážitky, se kterými se s námi tito cestovatelé podělí.
Pes je srdeční záležitost. Kniha je smutná i veselá, nelze hodnotit styl psaní, ale to, co si při čtení uvědomíme. Radost ze života, vděčnost a lásku nejen k lidem, ale i zvířatům, které lásku vracejí.. Wendy vypráví velice emotivně o tom svém životě s genetickou chorobou EB - tzv. nemoc motýlích křídel. Křídla motýlů jsou krásná, jemná, ale tato nemoc je krutá a bolestivá.
Již od dětství je k sobě velice tvrdá a snaží se nemoci přizpůsobit a bojuje. Je matkou, manželkou, miluje zvířata, koně, ale hlavně psy a ten její top je zlatý retrívr.
Kdo očekává příběh ze života obyčejného psa bude překvapený. Asistenční psi jsou cvičeni pro konkrétního člověka. Jejich výcvik je velmi náročný a drahý. Wendy měla odvahu a štěstí tzv. na lidi, že tato organizace tu pro ně je.
I pes si vybírá svého pána a Teddy se stal její součástí , nezbytným pomocníkem, zachráncem a jistotou jejího života.
Kniha mě chytla za srdce. Přeji všem potřebným takovou pomoc.
Knihu jsem si ráda přečetla. Mám geneticky dáno mít spíše štíhlejší postavu, ale i tak na sobě pracuji, abych byla pohyblivá a samostatná. K pohybu a spánku jsem vloni zařadila poslední jídlo v 17 hod, dám si pak ještě večer pouze neslazený čaj, ale opravdu se zlepšilo zažívání. Ono pro některé lidi je snadné si knihu přečíst, ale dodržovat přirozený rytmus těla, na to už jsme nějak zapomněli. Je to dáno modernizací a rychlostí dnešního žití. Lidé se neumějí zastavit, bohužel je někdy pozastaví nemoc. Ale i tak není nikdy pozdě. Horší to mají lidé, kteří pracují na směny , někdy u pásu.
Zavzpomínala jsem na prarodiče, ti žili dle přírody. Nebyla tv, chodilo se spát po těžké dřině se slepicemi a hlavně , až na postarání se o dobytek. dovedli si oddychnout - neděle byla dnem klidu a odpočinku,
Milan Oboda, celý život bohém. Tuto knihu dostala maminka, která taky pracovala na ředitelství ve Slezanu. V té době tam pracoval v propagačním oddělení. byla jsem si prohlédnout jeho řezbářské dílo na hradě Hukvaldy, kde dělal kastelána. Kousek od hradu a krásné obory teď bydlí.
V knize má vepsáno autorovo věnování. Nedávno jsem ho viděla ve městě vystupovat z autobusu a i když má 8 křížků, vrásčitou tvář, úsměv na rtech a jiskru v oku má pořád. To vše vyjadřuje ve své zpovědi k životu - láska k sobě samému, přírodě, ženám, lásce k řezbářství a životu samému.
Ráda čtu životopisy, Květu Fialovou jsem měla vždy ráda. Byla to krásná éterická bytost, která svým chováním a výroky, hlavně o stáří, lidi provokovala. Touto knihou šla až do hloubky svého dětství, své názory nevnucuje, ale vedou k zamyšlení. Líbí se mi, že dovedla žít "ten svůj život" a to umí málokdo. Necháváme se hodně ovlivňovat.
"Člověk je prázdnota. Čím se naplníš, tím jsi."
Při čtení této velice emotivní knihy, která je vlastně autobiografií, mě až mrazilo, co vše nelidské může matka a jejich 6 dětí zažít a přežít. Opět obdivuji víru člověka v přežití a vidinou svobody. S pokorou a vděčností přijímám svůj život.
Na knize mě zejména zajímá krásný jazyk, kterým je kniha napsána.