hanak_v_exilu komentáře u knih

Předpoklad že kdyby byli všichni lidé chytří a přemýšliví, tak by měli stejné názory, považuju dlouhodobě za jednu z nejtrvalejších a nejnebezpečnějších iluzí lidstva. Mimoto jde o neuvěřitelně arogantní postoj. Zároveň totiž předpokládá, že kdo má jiný pohled na svět, je buď hloupý, naivní, omezený, nebo zmanipulovaný. Názorová opozice tedy prý neexistuje. Lidé kteří si myslí něco jiného, nevychází z odlišné zkušenosti či jiných názorových postojů. Jsou jen jistým způsobem horší. Debata s nimi je pochopitelně zbytečná. Tolik k ochotě mnoha lidí šmahem odsoudit pro ně nepřijatelné názory a ještě si přitom užít pocitu morální převahy. Ergo jestli nechcete, aby svět ovládla blbost, arogance a nenávist, tak proboha diskutujte a používejte kritické myšlení. Jestli na tenhle princip Západ rezignuje, tak si může ta vybájená, ale všudypřítomná a všemocná armáda trollů dát klidně kafíčko. Měla by totiž splněno, aniž by napsala jediný příspěvek.

27 14.08.2018

Geniální kniha. Vyzdvihovat její kvality je asi zbytečné, takže se zaměřím na interpretaci. Všimli jste si, že se prakticky bez výjimky vykládá nepřesně? Orwell popsal společnost úpící v područí brutální diktatury, která se obvykle ztotožňuje s komunistickým Sovětským svazem. Oceánie ovšem zahrnuje Velkou Británii, Ameriku, Austrálii a kolonie Britského impéria. Samotné (bývalé) SSSR je součástí East Asie, a její režim neznáme. Je naznačeno, že může být stejný jako v Oceánii, ale to je to jen spekulace. Spíše než varování před komunismem tedy 1984 chápu jako varování před totalitní ideologií dusící lidskou svobodu a před anonymní mocí nezodpovědnou občanům. Koneckonců komunismus se (snad už definitivně) zdiskreditoval, ale kniha je aktuální dodnes.

Dystopií jsem četl víc než jenom pár, ale tahle je výjimečná i mezi těmi nejlepšími. Popisuje společnost, která se dostala do područí totality tak pozvolna a nenápadně, že si toho ani nevšimla. Z důvodu pohodlnosti, pro dobro všech a ve jménu morálky se lidé vzdali svobody a možnosti ovládat svůj osud. Přečtěte knihu, rozhlédněte se a přemýšlejte, jestli něco podobného nevidíte kolem sebe. A dělejte to každých pár let.

Kniha je nejen vtipná a plná bláznivého dobrodružství - což člověk od humorné sci-fi přirozeně očekává, ale je kupodivu i velice chytrá. Filmová adaptace jí dělá medvědí službu, protože i když je děj téměř stejný, ty drobnosti v nichž se liší, jsou podstatné. Terry Pratchett je vytříbenější a údernější, ale co se sci-fi týče, tak Adamsovi konkuruje jen Červený trpaslík.

22 19.02.2023

Je zarážející jak je příběh univerzální a trefný. Dá se v něm najít kritika nacismu i liberalismu, rasismu i progresivismu, kolonialismu i izolacionismu, militarismu i pacifismu, kapitalismu i komunismu. Kupodivu je aktuální i dnes, protože z řetězu osvobozená umělá inteligence se může snadno stát Mlokem budoucnosti. Sice nebude potřebovat náš životní prostor, jenže život v jejím stínu to snesitelnějším neučiní. Bez výhrad plný počet.

Přečetl jsem jen pentateuch, evangelia, Joba a sem tam něco z dalších knih, což je žalostně málo, protože Bible je souhrn 73 různých svazků. "Kvalita" je kolísavá. Nejvíc mě zaujaly mytologické a dějepisné knihy, ty mudroslovné a prorocké tolik ne. Myslel jsem si, že nejzajímavější bude pozorovat, jak se měnil vztah lidí k Bohu. Ale mnohem víc fascinují je sledovat vývoj vztahu Boha k člověku. Od vyhnání z Ráje, skrz několikero smluv lidstvo postupně získalo morální autonomii. Bůh přiznal svým stvořením právo na tvorbu zákonů a kodifikaci morálky. Nikde jinde jsem neviděl tak krystalicky čistě vyjádřený princip svobodné vůle a odpovědnosti za svůj osud. Bible se dá číst několika různými způsoby. Pro nevěřícího člověka je asi nejschůdnější vnímat text z antropologického a historického hlediska. Pro takové případy doporučuji sáhnout po Jeruzalémské Bibli. Její poznámkový aparát vysvětluje a přibližuje myšlenky, které by mi jinak určitě unikly. Některé příběhy teď vnímám úplně jinak a nadčasově, naopak u jiných na mě dolehla tíže věků. Velké zklamání je nedostatek mytologie. Mimo Genesis je toho o fungování světa napsáno jen velmi málo. Těšil jsem se na vyprávění o pádu Lucifera, hledal jsem příběhy o poměrech v Nebi a chtěl jsem si přečíst něco o Peklu. Bible mi ale nabídla jen roztroušené náznaky. Dokonce i známé příběhy jako stavba Babylónské věže nebo potopa světa mají do epického vyprávění velmi daleko. Často jde jen o krátké kapitoly, doslova pár veršů bez podrobností. Pro ty co touží po obecném přehledu, doporučím některou z knih přepsaných biblických příběhů. Smysl událostí se v nich nezmění, ponaučení zůstává zachováno a jako bonus jsou mnohem stravitelnější a přístupnější. Bible rozhodně stojí za přečtení. Stovky let sloužila jako návod na vytvoření harmonické společnosti a jako excelentní etický kodex. I když v obou rolích zdánlivě funkčně zastarala, v určitých ohledech je stále aktuální. Většině problémů které člověka mohou potkat, už totiž někdo čelil a z jejich řešení se dá čerpat inspirace. Patnáct set let zkušeností lidstva by nemělo být jen tak ignorováno.

19 27.11.2018

Je to stěží uvěřitelné, ale téměř všechny typizované představy o pirátech vycházejí ze dvou knih - z Všeobecných dějin loupení a vražd nejproslulejších pirátů od neznámého autora, a z téhle. Zvlášť Ostrov pokladů přeformátoval naše představy tak hluboce, že si nedokážeme představit piráta bez šátku na hlavě, papouška na rameni a truhly plné zlatých mincí. Kniha vycházela na pokračování v dětském časopise, což hodně vypovídá o pomalu končícím 19. století, protože se v ní nešetří ani násilím, ani úkladnými vraždami. Navzdory tomu si příběh udržuje atmosféru prázdninového dobrodružství. Není divu že posloužil - patřičně zjemněný ovšem, jako předloha dvaceti filmů.

18 08.01.2023

Mohl by to být zajímavý projekt mapující názory napříč českou společností. Bohužel příspěvky komentátorů jsou, až na jednu výjimku jen jednoho světonázoru a sborník tak vypadá jako lehce repetitivní skupinová terapie. Pokud tedy hledáte odpověď na otázku, proč Miloš Zeman vyhrál i druhé prezidentské volby, je Kmentova kniha v podstatě zbytečná. Většina komentátorů hledá vysvětlení všude možně, ovšem málokdo v nabízených protikandidátech, nebo v reflexi české politiky. Já jsem Zemana volil, i když nerad. Volil jsem ho ze tří hlavních důvodů. Za prvé věřím, že by prezident měl dávat slyšet názorům které politici ignorují a neměli by. Což je společné všem třem našim prezidentům. Za druhé jsem si přál, aby se prezident nenechal zastrašit malou odhodlanou skupinkou lidí s opačným názorem, což je v době kdy politika donutí vycouvat pár příspěvků na facebooku, nebo jeden umanutý novinář hodně ceněná vlastnost. A za třetí jsem si přál, aby se prezidentem stal člověk s velkou politickou předvídavostí. Zeman který v roce 2015 zastával názory, k nimž se velká část politické reprezentace dopracovala až o tři roky později, v tomhle většinu kandidátů zcela zválcoval. V alternativách nabízených autory jsem se tedy nenašel. Pro klid jejich duše si ovšem mohou moje důvody zaměnit za 1) mou hloupost a nadutost, 2) manipulaci Ruskem, 3) nenávist ke všemu co nedokáži pochopit.

18 27.08.2018

Tu pravou myšlenkovou hloubku, o níž jsem mluvil u předchozího dílu, tady zažijete v plné parádě. Představa zcela autonomního vládce vesmíru nezávislého na lobismu, zákulisních tlacích, ideologii, občanech nebo dokonce i racionalitě a empirii je úplně fascinující. Nevím sice jak by systém fungoval v praxi, ale pravděpodobně lépe než Evropská komise, která sice taky ignoruje občany, racionalitu a empirii, ale zbytkem se nechává radostně vláčet.

16 19.02.2023

Severní Korea se nepodobá žádné jiné zemi na planetě, ale překvapivě se v jedné věci podobá USA. Téměř každý člověk o ní má nějakou představu, a je přesvědčený, že tato představa je velice blízká pravdě. Jenže stejně jako USA, i Severní Korea je od svého mediálního obrazu v mnohém odlišná. Nina Špitálníková nabídla jiný obrázek než v jakém se vyžívají reportáže "objevující" stalinistický skanzen. Její pohled není tak bulvární, ale je o to cennější.

16 07.03.2022

Nedokážu určit, co je v knize specifické pro čínskou literaturu a co je znakem autorova literárního stylu. Můžu jen říct, že mě tahle zvláštní směska nadchla. Příběh kombinoval neuvěřitelnou imaginaci s hard sci-fi a občas je protknul pasáží, která mi připoměla, že vypravěč patří k jiné civilizaci. Sice ne mimozemské, ale dostatečně odlišné, aby působila cize. Předestřený styl komunikace, v němž se zdánlivě nelogicky střídá ledová strohost a racionalita s emocionálními výbuchy, dává zážitku nový rozměr. Přirovnání k Duně je přehnané, protože tak bohatý a promyšlený svět kniha neobsahuje. V ostatních věcech zvěsti nelhaly. Problém tří těles je opravdu výborný a pekelně čtivý. Á propos, pokud někdo bude tvrdit, že je kniha propagandou Čínské lidové republiky, nevěřte mu. Určitě ji nečetl a nejspíš ji ani neotevřel.

16 15.04.2019

Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.

15 08.06.2020

Pětihvězdičkové hodnocení ani házení do odpadu neodpovídá realitě. Výkřiky nenávisti, označování spokojených čtenářů za primitvy, odsuzující moralizování, či naopak přehnaně pochvalné komentáře na adresu autora nejsou na místě. A srovnání s Hitlerovým pamfletem je úplně mešuge. Tahle kniha je stravitelně přepsaný politický program hnutí ANO. Nic více, nic méně. Když ji srovnám s oficiálním politickým programem Babišovy strany, má jednu nevýhodu - je podstatně delší, a jednu výhodu - je podstatně čtivější. Jedno se dá tvrdit téměř s jistotou. Vytvořit ji byl dobrý nápad a jen jen škoda, že se ostatní politické strany neinspirovaly. Mohly by své nesrozumitelné a většinou nečtené programy přiblížit voličům. Hvězdičkové hodnocení odpovídá formě, ne obsahu. Styl autora mi příliš nesedl. Ocenil bych kdyby šel víc k věci a odpustil si barvité popisy a podobenství.

15 15.11.2017

Dost možná nejlepší kniha co jsem kdy četl. Její kouzlo leží v precizně vykreslené civilizaci fungující na tak odlišných základech, až to bere dech. Představte si společnost, kde jsou genetika, sociologie, filosofie, psychologie a rétorika exaktní vědy. Společnost, v níž lidé zavrhli techniku a zaměřili se na rozvoj potenciálu člověka. Hrdinové z Arrakis jsou od nás dále, než jsme my od Člověka vzpřímeného, a jejich schopnosti se vymykají našemu poznání. A to je jen kulisa neuvěřitelně bohatého a komplexního příběhu otřásajícího mocnou říší Padišáha Imperátora.

15 14.01.2017

Tymothy Snyder si mě získal skvělými Krvavými zeměmi a Černou zemí. Ovšem za tuhle knihu ho rozhodně nepochválím. Autor uvádí, že jeho dílo má ambice vysvětlovat, vést a nutit k přemýšlení. Mně se ovšem zdálo, že zdaleka nejvíc se snaží ovlivňovat a potažmo šířit naštvanost mezi čtenáři. Snyder razí jednoduchou, neustále opakovanou premisu. "Donald Trump je zlo a proti zlu se musí bojovat." Dělá klasickou chybu lidí snažících se ospravedlnit osobní nenávist pomocí racionálních argumentů. Nefungovalo to nikdy předtím, nefunguje to ani teď. Novináři kteří ztratili soudnost, kredit a objektivitu v paroubkiádě by mohli vyprávět. Respektive nemohli, protože si málokdo uvědomil svůj neprofesionální přístup. Ovšem můžete v přímém přenosu sledovat, jak se to samé děje jejich kolegům na CNN. Kniha tedy nenabízí žádné kritické myšlení, ale taky indoktrinaci, jen s opačným znaménkem. Á propos. Jestli opravdu budeme přirovnávat každého člověka s nám nepřijatelným názorem k Hitlerovi, tak nakonec budeme jako Hitler úplně všichni. A takovouhle rehabilitaci si ta zrůda nezaslouží.

14 26.07.2017

Jaroslav Foglar napsal spoustu skvělých knih, ale málokterá se může pochlubit takovou atmosférou jako Stínadelská trilogie. Pří čtení jsem se cítil, jako kdybych byl šestým členem Rychlých šípů a prožíval všechno dobrodružství s nimi. Záhada hlavolamu má neuvěřitelné kouzlo, které nevyprchá ani po dvaceti letech a pátém přečtení. A pořád je stejně napínavá.

14 15.01.2017

Seriál jsem pochopitelně viděl a zaujal mě až tak, že jsem si po každé sérii přečetl patřičnou knížku, abych v tomhle světě mohl ještě chvíli zůstat. Po nějaké době knižní předlohy došly. Seriál naštěstí pokračoval dál, jenže jen za cenu neustále klesající úrovně kvality. Konec byl velice špatný, a zůstala po něm ve mě tak silná pachuť, že si nemyslím, že bych se k seriálu ještě někdy vrátil. Jenže knižní předloha mě nikdy nezklamala, takže jsem neodolal a ještě jednou ji otevřel. Obojí je notoricky známé, takže napíšu jen povrchní dojmy. Postavy v knize jsou podstatně mladší a podstatně škaredší. To první je asi nevyhnutelné, protože v opačném případě by sexuální scény nikdy neprošly přes schvalovací procesy HBO a amerických komisí. To druhé je ze zjevných důvodů pochopitelné. Některé postavy jsou mnohem méně sympatické. Tohle platí především o Catelyn Stark, která se k Johnovi chová opravdu ohavně a také o Varysovi, jemuž chybí charisma jeho seriálového představitele. V knize je ještě více než v seriálu zdůrazněna spravedlivost hry o trůny - jakmile podceníš nepřítele, přeceníš své vlastní síly, jsi neopatrný, zbrklý nebo hloupý, tak tě to zabije. V celé knižní předloze je jen jediná z hlavních postav, která zemřela, aniž by něco udělala "špatně". A i u ní je to diskutabilní, protože přežít mohla. Zemřela, protože neposlechla svůj vlastní instinkt. V knize je svět plastičtější, obohacený o spoustu drobných scén, na které v seriálu jednoduše nezbylo místo. Z toho nevyhnutelně vyplývá, že se o postavách dozvíme mnohem víc a dá se k nim vytvořit silnější vztah. Druhá strana mince je, že tempo je občas pomalejší, než by bylo záhodno a že jsou seriáloví představitelé vesměs excelentně obsazení, takže svým charakterům dodávají svou vlastní hloubku. Kdo někdy viděl Jacka Gleesona hrát Joffreyho Baratheona, tak ten ví, o čem mluvím.

13 12.08.2024

Asi bych svoje hodnocení rozdělil na dvě části. Jedna je ideologická a druhá literární. Vlastimil Vondruška představil fascinující dystopii, která ve vyhrocené podobě reflektuje dnešní trendy, stejně jako to udělali jeho slavnější předchůdci. Občas si vzal inspiraci z Orwella (proléti x lidé z předměstí), občas od Zajdela (kastovní systém x úroveň konformity), občas z Bradburyho (spolupráce ovládaných s utlačovateli). Potěšilo mě, že nesklouzl k černobílému vidění, takže na jedné straně nestojí ďábli a na druhé andělé. Bohužel to dále nerozvinul, takže příběh vypadá nedokončeně. Tím jsem se dostal k literární stránce. Styl psaní Vlastimila Vondrušky mi nesedí, a nevěřím, že je to jen můj problém. Text je neobratný, neplyne přirozeně a působí šroubovaně, skoro jako kdyby to byla prvotina začínajícího autora. Na něho by to byl slušný výkon, ale pro zkušeného spisovatele to není hezká vizitka. Celkové tříhvězdičkové hodnocení je pro mě trochu nepříjemné, protože kvůli zabedněncům kteří knize dávají odpad nebo jednu hvězdičku z čiré neschopnosti tolerovat jiné vidění světa, mám pokušení dát víc, jenže to by nebylo fér. Literární stránka je totiž opravdu slabina.

13 20.03.2024

"Řada z vás zaregistrovala status Knihkupectví Karolinum, kterým propagovalo prodej xenofobní knihy xenofoba Petra Hampla Prolomení hradeb, vydanou xenofobním spolkem Naštvané matky. Něco takového je naprosto nepřijatelné a je třeba požadovat, aby se to nedělo." Odsuzující citát a následná štvavá kampaň přitáhla ke knize moji pozornost. Takže i já bych rád poděkoval Samuelovi Zajíčkovi. Kdyby nestál bděle na stráži, pravděpodobně bych se k Prolomení hradeb nikdy nedostal. Takhle jsem si, částečně z trucu částečně jako podporu autora, koupil všechno co napsal. Přečtení nelituji. Petr Hampl předestřel vysvětlení relativního, a v jistých aspektech i absolutního úpadku Západní civilizace. Není to pochopitelně vyčerpávající vysvětlení - to v případě tak komplexní záležitosti snad ani není možné, ale je jasně formulované a vnitřně soudržné. Na konci autor přišel s patnácti tezemi. Prohlásil, že pokud se jakoukoliv z nich podaří vyvrátit, nebo přestane platit, tak své vysvětlení přepracuje. Uplynulo pět let a všech patnáct bohužel stále platí.

12 13.03.2023

Guliverovy cesty si nesou pověst pohádkové knihy, ale překvapivě jsou v mnohém podobné Slunečnímu státu Tommaso Campanelly, nebo Utopii Thomase Morea. Dobrodružství toulavého námořníka pravidelně ztroskotávajícího na místech s nezapamatovatelnými jmény a podivnými obyvateli, nese znaky satiry a dystopie. Zvlášť mě zaujala pasáž z úpadkové země Balnibardi, kde vědci umanutě vymýšlejí zjevně bláznivé vynálezy. A když ty nefungují, tak ".... jdou si za svými plány ještě padesátkrát vášnivěji a jsou štváni stejně tak nadějí, jako zoufalstvím." Kupříkladu vědec snažící se vyloučit z okurek sluneční paprsky, které by uschovával v lahvích, a za studeného léta vypouštěl, aby zahřívaly vzduch. Zjevně šílený a pošetilý nápad, ale pořád méně bláhový, než přejít na elektromobilitu opřenou o obnovitelné zdroje energie. Jonathan Swift má očividně mnoho co říci i dnes.

12 30.05.2022