hanak_v_exilu komentáře u knih

Nenápadný klenot. A to říkám jako člověk, který je k fantasy knihám hodně kritický. V téhle mě učaroval chytlavě vymyšlený svět a netradiční zápletka. Z příběhu jsou cítit obrovské možnosti a taková hloubka, že by se v něm skoro dalo žít. I po letech mě stále mrzí, že ho Paul Kearney dále nerozvinul.

1 13.02.2017

Skoro jsem litoval, že autor začal v půlce knihy odkrývat tajemství pevnosti, protože do té doby byla téměř bez chyby. Napínavá, atmosférická a proklatě čtivá. Po vysvětlení existence přízračné postavy ztratil děj část mysterióznosti a napětí lehce upadlo. Bohužel v hororech téměř obecně platí, že čím jsou racionálnější, tím méně jsou děsivé. Filmová adaptace, jakkoliv je špatně natočená, je v tomto ohledu mnohem lepší, protože říká jen málo a ani to nedává smysl.

3 05.02.2017

Jakoby mi knížka celou dobu slibovala, že za pár dalších stran vychytá všechny chybky a pak bude už jenom skvělá. A najednou přišel konec a zlepšení se jaksi nedostavilo. Příběh mi připadal nedotažený, chvílemi napínavý, chvílemi nezajímavý. Jako jednohubka to není špatné, ale tímhle mě Neil Gaiman o svých kvalitách nepřesvědčil.

5 02.02.2017

První povídka je téměř dokonalá. Má napětí, atmosféru, tajemství i spád. Dan Simmons by se jí mohl chlubit. Druhá je mírně slabší, ale pořád výborná. Vystřízlivění přišlo až u té třetí. Lord z planety Země má sestupnou kvalitu, což je problém. Spoustu knih je nevyrovnaných, ale pokud jsou horší na začátku a skvělé na konci, čtenář jim to raději odpustí. Nebo paměť provede svá kouzla a nudný úvod zmizí tam, kde zmizely hodiny chemie, biologie a všechny ty fyzikální vzorečky, které jsem kdysi dávno určitě uměl.

1 01.02.2017

Lehký úpadek směrem ke kvalitě prvních dvou dílů. Harry Turtledove se snažil o co nejepičtější zakončení, a občas jsem měl obavu, že nic menšího než nukleární zima jeho megalomanii neuspokojí. Nakonec se s vyhrocenými událostmi vypořádal vcelku elegantně. Jak je jeho zvykem, nechal si otevřená vrátka pro další pokračování.

1 01.02.2017

Přečetl jsem první díl a líbil se mi. Po čase jsem koupil druhý díl, přečetl znovu první a ke druhému se nedostal. Po ještě další době jsem koupil třetí díl, znovu přečetl první a znovu sérii odložil. Čtvrtý díl už mám taky. A hádejte co? Přesně tak, po čtvrté jsem Zbloudilou legii nečetl. Ty hezké obálky si ale prohlížím rád. Takže možná, jednou.

01.02.2017

Asi nejlepší díl série. Má jen jednu slabinu. Aby to čtenář zjistil, musí se prokousat skrz cca 1100 stránek první poloviny tetralogie. Sázky se zvýšily. Lidstvo okusilo chuť vítězství a pouhá záchrana života přestává stačit. Mocnosti světa chtějí více. Rasa ovšem není zvyklá prohrávat. Trojka má závratné tempo a konečně působí jako ucelený příběh alternativních dějin Druhé světové války, a ne jako sbírka povídek na stejné téma, psaných na přeskáčku.

1 01.02.2017

Šok z objevu vetřelců opadl a Lidstvo se staví na odpor. Možná, jen možná může proti nezastavitelnému nepříteli ubránit svou svobodu. Harry Turtledove zmobilizoval staré známé a poslal je do boje proti Rase. Naštěstí jsem druhý díl četl okamžitě po prvním a proto jsem si jejich jména ještě pamatoval. S odstupem času lituji, že autor nepoužil metodu G.R.R, Martina a trochu jejich řady nepročistil. Napětí, tempu i atmosféře by to jen prospělo.

1 01.02.2017

Harry Turtledove je grafoman, to je potřeba říct, a jeho rozvleklý, popisný styl nesedne každému. Ten kdo mu dá šanci, tak se musí připravit, že se občas ztratí v davu postav a zamotá do košatě rozvětvených vypravěčských linií. Těch je opravdu hodně, občas se vzájemně prolínají a ne každá působí vždy úplně důležitě. V ději se tak střídají napínavější pasáže s těmi hluššími. Často se mi stalo, že jsem přelouskal dvacet stránek jenom proto, abych se už už dostal ke svému oblíbenému hrdinovi. Kdyby měla knížka o dvě stě stran méně, byla by ještě lepší.

1 01.02.2017

Poprvé jsem Skleník četl ve výběru Nejlepšího SF z roku 1961 a tam mě úplně uchvátil. Učaroval mi ten naprosto cizí svět plný obrovských možností. O několik let později jsem se dostal k samotné knížce, začetl se a moje nadšení trochu opadlo. Brian Aldiss jakoby nevěděl kam má svůj příběh vést. Nechává postavy putovat bezcílně sem a tam, jen aby mohl popsat co nejvíce z fantaskního ekosystému daleké budoucnosti. V druhé části příběhu už se vyprávění vleče a ztrácí na zajímavosti. Povídková verze se mi líbila víc, i když tuším že zrovna mí oblíbení transorbitální pavouci v ní úplně chyběli.

9 31.01.2017

Scenárista filmové adaptace poznamenal, že kniha vypadá jako zpráva OSN o zombie apokalypse. Měl pravdu, chlapec. Světová válka Z je zcela jiná než ostatní zombie horory. Ty zpravidla sledují stále se zmenšující skupinku nebožáků prchajících do bezpečí. I takové pasáže se v Brooksově knize objevují. Její podstata ale tkví v globálním záběru katastrofy. Autor střídá vypravěče, lokace i data, a k málokterým se vrací. Píše reportážovým stylem, do kterého občas prosákla akčnější pasáž. Kniha si drží výborné napětí a tempo. A je pekelně čtivá.

5 31.01.2017

28. říjen 1918 a vznik samostatného Československa byla podle autora zřejmě jen dlouhá cesta od Rakouska-Uherska k Rakousku-Uhersku. Druhý díl převážně pojednává o strastiplném vzniku vojenské a hospodářské aliance zaměřené proti Německu. Tempo vyprávění je pomalé už v první polovině a v té druhé ho ještě zbrzdily přepečlivé popisy výzbroje a rozsáhlé analýzy. Knížka postrádá čtivost a napínavost prvního dílu, na druhou stranu odpadají výtky k realističnosti. Tohle už je čistá fikce, což uznal i sám autor.

28.01.2017

Jan Drnek se bohužel nedrží při zemi. Když rekonstruuje skutečné události, píše svižně, čtivě a napínavě. Pak se pustil na půdu spekulací, postupně se přesunul do sci-fi a poté do říše pohádek. Pesimistický závěr pochopitelně nepřicházel v úvahu, ale uvedené by se téměř jistě neodehrálo. Zkrátka řečeno, při Československé armádě stáli všichni svatí, kdežto operace Wehrmachtu daly vzpomenout na rčení - Na posraného aji hajzl spadne. Jakkoliv popis obraných bojů působí velice reálně, nedalo mi to, abych si nevzpomněl na debakly Poláků, Francouzů, Norů nebo Jugoslávců. Nepochybuji, že tamní autoři by také mohli napsat knihu o úspěšné obraně svých zemí.

5 28.01.2017

Pokračování legendárních Hochů od Bobří řeky se vyznačuje velice pochmurnou atmosférou. Na Foglarovu knihu až překvapivě temnou. Odehrává se totiž za Protektorátu a autor v ní popisuje své potýkání s Německou okupační správou. Příběh tedy vychází ze skutečných událostí, respektive z těch co se odehrály během několika let. Částečně popisuje onen dnes už legendární kousek, kdy se Foglar rozhodl uspořádat letní tábor uprostřed zuřící heydrichiády. Během vyhlášeného stanného práva Němci masově popravovali a bylo podezřelé i shlukování tří osob na ulicích, natož výprava několika chlapců v uniformách na výcvikový tábor. Část textu se točí okolo snahy Přístavních povalečů objevit Sluneční zátoku a překazit Hochům táboření. I tohle vychází ze skutečnosti. Kuratorium pro výchovu mládeže aktivity klubu dlouhodobě monitorovalo a sbíralo materiály k obvinění. Foglar na každou výpravu chodil s vědomím, že může být po návratu kdykoliv zatčen a klub rozpuštěn.

4 23.01.2017

Jaroslav Foglar napsal spoustu skvělých knih, ale Stínadelská trilogie a Hoši od Bobří řeky ční nad všemi. Aniž bych to při prvním otevření věděl, po dočtení jsem o tom nepochyboval. Víc než kdy jindy jsem zatoužil přidat se k podobné partě a zažít všechna ta dobrodružství. Nikdy se to nestalo, ale bobříky jsem lovil poctivě. Bohužel tuším, že bobřík mrštnosti bude navždy mimo můj dosah.

5 23.01.2017

Povídky, spíše tedy mikropovídky, jsou si podobné v celkovém vyznění, ale liší se kvalitou. Ta kolísá od těch tuctových - Nyam, Vánoce Gordona Badocka až k těm nezapomenutelným - Závod o modřínový srub, Chtěl být námořníkem. Zvlášť ta poslední mi utkvěla hluboko v paměti. Knížka je opravdu útlá a netypická ve Foglarově tvorbě a proto si přečtení určitě zaslouží.

23.01.2017

Kniha s tak hutnou a pohlcující atmosférou, že jsem se při čtení třásl zimou, i když do oken pařilo srpnové slunce a venku na ulici se pomalu tavil asfalt.

4 22.01.2017

Možná nejlepší brak co jsem kdy četl. A to nemyslím ve zlém. Jiří Kulhánek píše strašlivě čtivě a Vládcům strachu proto nemůžu vytknout téměř nic. Mají tempo, napětí, atmosféru i zajímavý příběh. Knížka se čte úplně sama, a poprvé i počtvrté jsem ji zhltl na posezení.

11 22.01.2017

Z každé knížky série by byl parádní gamebook, a nikde to nejde vidět tak krásně, jako tady. Ragnar se ocitl v netradičním prostředí, v němž víc než svaly a vycvičené reflexy uplatní logické uvažování a odhad lidské povahy. Bojů je tu méně, přestože nejsou o nic méně vražedné, než ty na bitevních polích cizích světů.

1 22.01.2017

Pozor, tady už se objevují náznaky epické vypravěčské linie. Šedý lovec se zapletl do dobrodružství přesahující jeho samotného a možná i celou kapitulu. Poprvé se mi stalo, že jsem projevil zájem o osud jednotky. A poprvé se dá knížka zasadit do širšího rámce světa 40K. Kvalita série stoupá díl od dílu.

1 22.01.2017